Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sto a jeden den - 38. kapitola

30.08.2013 (19:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2304×

Stále jsem se ještě vznášela v lehkém oparu nevědomí, když jsem uslyšela hlasy, které se nesly z vedlejšího pokoje. Byla jsem si téměř jistá tím, že tu všude měli odhlučněné stěny, takže jsem se zprvu polekala a měla pocit, že někdo mluví jen kousek ode mě, ale když jsem se rozhlédla, zasmála jsem se své hlouposti a znovu usnula.

Toho rána jsem se bála. Podle všeho se tu on a část smečky stále zastavovali, aby si vyměnili informace a domluvili se na hlídkách. Již v sedm hodin ráno jsem seděla oblečená na ustlané posteli a mé srdce tlouklo hrozně rychle. Skoro to bolelo. Snažila jsem se uklidnit, ale představa toho, že ho za pár okamžiků uvidím, pro mě byla jako injekce adrenalinu do žil. Měla jsem zavřené oči a soustředila se na zvuky v domě. Ness nadšeně vyprávěla o tom, jak jí trojčata nedala celou noc pokoj a dávala o sobě vědět. Podle neustálého tření bavlny a kůže jsem počítala s tím, že každého nutí, aby si sáhnul a těšil se s ní. Ve chvíli, kdy se jí Carlisle začal vyptávat na její stav, se otevřely dveře a já ucítila tu nezaměnitelnou vůni lesa. Vyskočila jsem na nohy, rychle seběhla schody a téměř narazila do Edwarda. Klidil se mi z cesty a já pohlédla na tři snědé postavy stojící ve světlé místnosti. Sjela jsem pohledem z kluka, kterého jsem si pamatovala z pláže, když jsem běžela za ním. Vedle něj stál mladý kluk s dětsky zaoblenou bradou a nepatrným odporem v očích. Musel být nový, neboť se jemně třásl a těkal pohledem z jednoho každého člena rodiny upírů na druhého. Uprostřed stál Max a vyjeveně mě pozoroval.

„Ally?“ ověřoval si a během okamžiku mě sevřel ve svém teplém objetí. Byla jsem ráda, že ho vidím, ale mnohem raději bych viděla svého vlka. Netrpělivě jsem se vykroutila z jeho sevření a rozhlédla se kolem něj. Nikdo jiný s nimi nebyl.

„Kde je?“ vysypala jsem ze sebe rychle a pohlédla do jeho hnědých očí. Stále se usmíval a vlasy si prohrabával prsty. Měl je o něco delší a tmavší.

„Asi tě zklamu, nevěsto na útěku. Stalo se toho hodně po tvém zbabělém útěku,“ nasadil uštěpačný tón a já ho konečně poznávala. Max byl zpátky. Emmett vedle nás si odkašlal a došel ke mně.

„Nebyla to její vina, její matka je opravdu neústupná. Sám jsem toho byl svědkem, když se dozvěděla, že je těhotná,“ zastával se mě, ale já to nepotřebovala. Vděčně jsem se na něj usmála a znovu pohlédla na Maxe.

„Už jsme si to vyjasnily. Tak kde je?“ Začínala jsem být nervózní. Ten nový kluk mě propaloval pohledem a něco v jeho výrazu mě donutilo mu pohled oplácet.

„Tebe já znám,“ pronesl hlubokým hlasem, který v kontrastu s jeho výškou a mládím působil komicky a přimhouřil oči.

„To se nedivím, má tě v hlavě od rána do večera. Jako jo, jsi krásná, ale dívat se na tebe pořád to zase nemám zapotřebí,“ smál se Max a já nechápala, co tím myslí. Vždyť vlci si přece do hlavy nevidí, ne?

„Myslím, že si budeme muset promluvit. Má pravdu, hodně se toho změnilo,“ vmísil se do toho Carlisle a já po něm chtěla skočit. Proč mě zdržují? Proboha, byla jsem bez něj dva měsíce!

„Neboj, nebude to trvat dlouho,“ brzdil mě Jasper a uklidnil mě. Super, připadala jsem si jako pod vlivem prášků.

Seděla jsem v tom neskutečně drahém křesle a hypnotizovala hodiny, abych všem dala najevo, že tu nechci sedět a poslouchat. Jim to bylo jedno, usadili se a Max se ujal slova.

„Asi bych ti měl představit tady Marcuse, je to nejnovější člen smečky a syn Sama v jedné osobě,“ představil mi ho, ale ani jeden z nás nejevil zájem o to se seznamovat, takže pokračoval dál.

„Jak jsem se dozvěděl, Ness ti vyprávěla o té nehodě, co se tu stala. Od té doby jsme se rozdělili a neslyšeli své myšlenky. Všechno bylo o hodně složitější, ale to ty si náš zase vrátila tam, kde jsme byli. Díky tvému útěku byl Noah tak na dně, že padly zábrany a opět jsme se stali tím, čím byl náš předek,“ vyprávěl mi a usmíval se u toho jako sluníčko. To mě donutilo odvrátit zrak od hodin a pohlédnout na něj. Slyšet, že byl na dně, pro mě byla jako rezavá dýka do zad.

„Nechtěla jsem mu ublížit. Musela jsem odjet, abych si to s matkou vyříkala a konečně se od ní odprostila. Moje teta zemřela kvůli lásce a sporu mezi upírem a vlky proto byla taková. Bála se o mě,“ vysvětlila jsem mu na oplátku já a jeho úsměv zmizel. Připsala jsem si bod na svoji stranu.

„To nemění nic na tom, že si mohla něco říct. Upřímně, i já měl chuť jet za tebou a nakopat ti zadek,“ přiznal se a mě zarazilo to množné číslo.

„I ty?“

„Během minuty ses stala nepřítelem číslo jedna pro celou smečku. Ublížíš jednomu, ublížíš všem,“ mnul si prsty a připadal si neuvěřitelně důležitě.

„Nehraj si tu na soudce, jinak za sebe neručím,“ vyhrožovala jsem mu a on se usmál.

„Taková se mi líbíš,“ zasmál se a nový měnič po jeho pravici zvedl hlavu a otočil se ke skleněným dveřím. Poté pohlédl na Maxe a zvedl se.

„Běž a vysvětli mu, co se stalo. Ať sem ale nechodí,“ zaúkoloval ho a já mu chtěla jednu vrazit. Co to sakra dělá?

„Mluvil jsem o Samovi,“ uvedl vše na pravou míru a opět spojil své dlaně v gestu, které mi drásalo nervy.

„Je tu ještě jedna věc,“ pokračoval a Ness sedící kousek ode mě se zvedla a objala mě kolem ramen. Vděčně jsem na ni pohlédla a byla ráda, že je tu se mnou.

„Byla jsi svědkem toho, jak se Noah a jeho otec pohádali. Vyšla na povrch pravda, která nás donutila zakročit. Celá jejich rodina se smířila a ta pravda jejich vztahy ještě více upevnila. V důsledku toho se jeho otec vzdal práva na dědictví našeho kmene, takže musel odjet. Což mě přivádí k tomu, že odjela i jeho matka,“ mluvil dál a já byl čím dál tím blíž k tomu mu jednu vrazit. Na co čeká? Proč mi prostě neřekne, kde je?

„Dobře, tak odjeli. Zaslouží si být šťastní, happy end. Teď už mi konečně řekni, kde je,“ vydechla jsem a musela se hodně přemáhat, abych na něj nekřičela. Konečně se vzpamatoval a zvedl se. Natáhl ke mně dlaň a vyčkával.

„Sam a Marcus jsou teď nejspíš s ním, neměla bys tam být sama,“ uvedl vše na pravou míru a já se ho chytila. Nechala jsem všechny ostatní za sebou a všechno ve mně se sevřelo blaženým očekáváním. Po dvou nekonečných měsících ho uvidím. Sevřu ho v náruči, políbím ho, odevzdám se mu.

Nešli jsme k silnici, jak jsem si myslela, ale vzal mě zahradou k lesu. Nemluvil, jen mě držel a dodával mi tak pocit, že jsem opravdu zpátky. V duchu jsem se mu omluvila za to, jak jsem mu nadávala. Choval se jako malé dítě, ale na jeho obranu, on ještě dítě byl. Všichni vlci byli jen muži, kteří se přeměnili příliš mladí na to, aby na sebe vzali břímě kmene. Když jsme došli k potoku, zastavil se a pohlédl mi do očí.

„Vím, že to pro tebe muselo být těžké, ale on byl opravdu na dně. Jestli odjedeš i tentokrát, nevím, jestli to zvládne. Ano, pomáhali jsme mu, ale o to on neměl zájem,“ promlouval ke mně a já ho pohladila po tváři.

„Teď už mě od něj nic nedostane,“ slíbila jsem a byla si jistá, že je to pravda. I kdyby se celá moje rodina postavila na hlavu a chtěla mě u sebe, já už bych ho neopustila. Max se usmál a políbil mě na tvář.

„Je fajn, že jsi zpátky,“ zašeptal a já se usmála. Můj společník se otočil na druhou stranu lesa a zůstal stát na místě. Následovala jsem jeho pohled a všimla si několika mladých snědých mužů. Poznávala jsem jen část z nich a ti ostatní se museli přeměnit během té doby, co jsem byla pryč. Sam stál v čele a vypadal jako opravdový vůdce kmene. Jeho výraz mluvil za vše, autorita a zároveň neuvěřitelná mladost a plachost v kontrastu s vrásky v jeho tváři a prošedivělými vlasy. Pohlédl na mě a jemně se usmál.

„Připomíná mi to dobu, kdy se Bella rozhodla vzít si Edwarda, a Jacob se na několik týdnů vypařil. Je až komické, jak se celá ta historie opakuje,“ poznamenal a došel k nám blíž.

„Já za to nemohla, musela jsem uklidnit situaci doma. Moje teta Irina zemřela a svou roli v tom hrálo i to, že se zamilovala do upíra a vlkodlaci zakročili. Má matka se o mě bála,“ obhajovala jsem se, ale on se dál usmíval a nakonec mě naprosto nečekaně objal. Byla jsem tak v šoku, že jsem se vzpamatovala až potom, co mě pustil.

„Prožil si toho dost, ale myslím, že tohle ho dokonale změnilo,“ prozradil mi, ale já už ho nevnímala. Pohledem jsem hypnotizovala muže, který se ke mně blížil spolu s jedním z těch nových. Jeho tvář byla tvrdá a nepřístupná, bylo vidět, že už se dlouho neholil. Tmavé vousy mu přidaly několik let a delší vlasy z něj dělaly většího rebela. Tmavé kalhoty a modré triko byly určitě nové, vypadal v nich jako největší hvězda přehlídkového mola. Povídal si s tím vlkem a nevnímal nic okolo sebe, ale když došel blíž k nám, viděla jsem, jak se mu zvedla hruď a zhluboka se nadechl. Zvedl hlavu a jeho tmavé oči se střetly s těmi mými.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sto a jeden den - 38. kapitola: