Hojte, máte tu šestou kapitolku. V ní se dozvíte, co se stalo, když přišel Emmett ke Swanům. Emma čím dál tím víc miluje Emmetta. Tím víc ho také zkoumá a pomalu, ale jistě zjišťuje neuspokojivé detaily ohledně jeho osoby, ale i Cullenů jako takových bez výjimky Belly. Co Emmett chce říct Emmě? Pěkné počteníčko a nechte kommenty :) Poznámka: Omlouvám se za délku, ale přijde mi, že se i z téhle délky dozvíte hodně věcí a pocitů a přijde mi to tak napínavější. Ale teď už píšu delší kapitoly. Díky za pochopení.
13.01.2010 (10:30) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 869×
6. kapitola
Usadili se na pohovku – všichni měli zlatavé oči. Debatovali o plánech na víkend, snad nějaký výlet do rezervace či co. Pak už jsem ale nevydržela zvědavost.
„Bells, pojď se mnou prosím na chvíli ven.“ Beze slov se zvedla a šla napřed. Edward se na mě podíval. Vypadalo to, jako kdyby mi chtěl vyčíst z očí, co plánuju. Emmett se podíval spíš tázavě.
„Co potřebuješ, Em?“
„Bello, ty nosíš kontaktní čočky?“, vyhrkla jsem na ni a ona sklopila oči.
„Ne, to je jen odraz světla, mám je hodně citlivé a proto se mi takhle mění.“
„Ale vždyť tak to mají i všichni Cullenové?“ Dlouho přemýšlela o odpovědi.
„Někdy ti to vysvětlím, slibuju.“, řekla a já byla zvědavější než kdy jindy. Je to tedy něco vážného? Je snad nemocná? Ale to by pak byli všichni.. Tak co za tím stojí? Vrátili jsme se dovnitř a Bella něco šeptala Edwardovi. Ten mě se znepokojeným výrazem pozoroval po celou dobu jejich návštěvy.
Šla jsem do kuchyně a připravila jsem jim malé pohoštění, určitě měli pořádný hlad. Zdáli se mi tak hubení, jako kdyby snad sto let nejedli. Odnesla jsem to do obýváku a postavila to na stůl. Podívali se na mě, pak na jídlo a naposled vzájemně na sebe.
„Nabídněte si, vypadáte hladoví.“
„Díky“, řekl Edward, „ale máme na dnešek rezervaci v jedné restauraci.“ Sledovali moji reakci.
„Dobře.“ Odnesla jsem to zpět do kuchyně a v hlavě mi začaly běhat různé myšlenky. Kdy naposled jsem vlastně viděla Bellu jíst? Edwarda? Emmetta? Cullenovi? O pití ani nemluvě. Vždycky se vymluvili na to, že už jsou najezení nebo že se jdou někam najíst. Nikdy mi to nepřipadalo zvláštní nebo jsem tomu nepřikládala takový důraz.
Probírala jsem svoje vzpomínky a nenašla jsem jednu jedinou za poslední půlrok, kdy by něco jedla. Naposledy, co si ji takto pamatuju bylo před tím, než odjela s Edwardem na dovolenou na nějaký ostrov. Tam byli asi čtrnáct dní a pak si vzpomínám, že byla dlouho nemocná. Měla prý nějakou hodně vážnou nemoc, kterou chytla právě na oné dovolené. Alespoň tak nám to tvrdil Edward.
Vypadala vážně na umření. Léčil ji Carlisle, po celou dobu byla u nich. A pak najednou jako kdyby nic byla zase v pořádku.
Vypudila jsem ty myšlenky z hlavy a šla jsem za nimi. Koukali se na baseballový zápas. Sedla jsem si do křesla a pozorovala obrazovku, i když děj mě vůbec nezajímal. Najednou se ke mně naklonil ON.
„Máš už plány na dnešní večer?“, zašeptal. Zcela neschopná odpovědi jsem jen bezduše zavrtěla hlavou.
„Dobře“, zaradoval se, „vyzvednu tě v osm před domem. Zatím ahoj.“ Bella se jemně zachichotala, ale Edward se na Emmetta podíval spíše káravým pohledem.
Vyběhla jsem schody nahoru a zamířila rovnou k sobě do pokoje k velké skříni s oblečením. Zaslechla jsem jak Bella Emmettovi říká:
„Myslím, že se jí líbíš.“ Zčervenala jsem. Bedlivě jsem poslouchala, co jí na to odpoví, ale nic jsem nezaslechla. Znovu jsem se tedy ponořila do výběru oblečení pro dnešní večer. Něco normálního? Nebo snad sexy? Váhala jsem. Nevěděla jsem, co se Emmettovi líbí.
Chtěla jsem na něho udělat dojem, to bezesporu, ale zase jsem ho nechtěla vyplašit, takže asi spíše vsadím na nějaké pohodlnější oblečení, ve kterém se cítím dobře a nemusím neustále kontrolovat, jestli mi tu nečouhá ramínko od podprsenky, tuhle lem kalhotek nebo snad tadyhle něco, co nemá.
Doufala jsem, že to bude právě to eso, se kterým tuhle hru vyhraju. Vsadím se, že je zvyklý, že většina holek ho chce svést, a proto volí vyzývavé oblečení. Chtěla jsem být jiná, originální.
Slyšela jsem bouchnutí vchodových dveří, takže už asi odešel. Měla jsem dvě hodiny na přípravu. Tak směle do toho.
Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání sluncem zalité - Že by se i na Emmu usmálo štěstí?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!