Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání sluncem zalité - Útok

Cosmopolis

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání sluncem zalité - ÚtokHojte, osmá kapitolka je tu :) Pro ty, kteří čtou pravidelně, mám možná smutnou zprávu, ale věřte, že ji co nejdříve napravím. Na delší dobu (řekněme 2-3 týdny) tuhle povídku pozastavuju, protože mám spoustu práce s povídkami jinými a chci je sem dát. Nezlobte se prosím a vyčkejte, v další kapitolce už Emmě všechno dojde. Hned po tom, co rozjedu jiné povídky se budu znova věnovat téhle. Buďte trpěliví a čtěte dál :-) Děkuju všem, vaše Emma :)

26.01.2010 (12:00) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 694×

 

8. kapitola

Konečně jsme došli na místo. Zvědavě jsem se rozhlížela kolem. Nic zajímavého, co by stálo za ukázku jsem neviděla. Podívala jsem se na NĚJ. JEHO oči byly tak nebezpečně černé, až mě to vyděsilo. Uskočila jsem, ale nelidskou rychlostí byl u mě a bolestivě mě chytnul za ruku.

„Emmette“, řekla jsem, „au, to bolí, pusť mě!“

„Promiň“, zašeptal, „já jen nechci, aby ses mě bála.“ Zamračila jsem se.

„Já... já se tě nebojím, jen působíš tak nějak... strašidelně.“ Chvíli jsem se odmlčela a pak jsem dodala:

„Mohl bys mi prosím něco vysvětlit? Ale chci slyšet pravdu a taky chci, abys mi odpověděl.“

„Vynasnažím se.“, řekl a jeho oči zesmutněly. Nechápala jsem to. Proč je smutný, když se ho chci na něco zeptat?

„Proč máš pokaždé jiné oči?“ sklopil hlavu jako předtím Bella.

„Čekal jsem, že se zeptáš na něco takového. Na to ti ale odpovědět nemůžu. Prozatím. Ale slibuju, že se to co nejdřív dozvíš.“ Zase sliboval.

Nikdo mi nechtěl nic říct, ale všichni slibovali. Ale já chci odpověď znát hned! Co to přede mnou tajili...

„Emmo já... věř mi prosím, že bych ti to strašně rád řekl, ale já... nemůžu. Promiň, mrzí mě to.“

Suše jsem na to kývla a poodešla kousek dál. Smutně se za mnou díval. To jsem nemohla vydržet. Přišla jsem zpět a jemně ho pohladila po tváři. Byla tak studená, jako jeho ruka.

„A cos mi to vlastně chtěl ukázat?“ usmál se.

„Em, ty jsi tak strašně hodná. Neznám nikoho jinýho, kdo by se mnou byl i přes to, že mu nemůžu vůbec nic říct.“

„Však mě to taky zrovna netěší, ale... mám tě ráda.“ Pomalu ke mně přistoupil, usmál se a pohladil mě.

„Děkuju“, zašeptal, „děkuju, že jsi, Em.“ To mě dostalo. Cítila jsem, jak se mi zablýsklo v očích. Tak neuvěřitelně mě potěšil. Obstaral mi dobrou náladu na celý týden dopředu. Byla jsem si jista, že ani nevěděl, co to pro mě znamenalo.

Omluvila jsem se a utekla kousek dále. Najednou jsem uslyšela nějaké divné zvuky. Otočila jsem se a… byl tam medvěd! Ten strach mě stravoval.

Emmett stál hodně daleko a mě bylo jasné, že nemám šanci. Medvěd stál přímo naproti mně. Emmett nemohl stihnout doběhnout sem.

A přece by pro mě ani život neriskoval. A ani nemá takovou sílu, aby nás ubránil. V duchu už jsem viděla svůj pohřeb. Ale Emmett byl najednou u medvěda, jako kdyby tam doběhl nelidskou rychlostí a pral se s ním.

Vůbec to nevypadalo, že by prohrával. Ba právě naopak – měl navrch!

A nakonec ho přepral. Měl až nelidskou sílu. Medvěd odběhl někam do lesa. Přišel ke mně.

„Emmo, jsi v pořádku?“

„Sem“, zašeptala jsem, „a ty?“

„Já v naprostém. Určitě chceš jít domů. Vezmu tě. O toho medvěda se potom postarám.“ Vzal mě do náruče. Říkala jsem si, jaký osud asi medvěda čeká, ale bylo mi to jedno, vždyť mě určitě chtěl za svačinku.

Přemýšlela jsem o událostech minut minulých a užívala si Emmettových pevných paží, kterými mě držel u svého těla tak, že jsem až měla pocit, že mě umačká.

„Zavři prosím oči.“ Zavřela jsem je. Vítr mě šlehal do tváře, chtěla jsem je otevřít, ale nešlo to, vítr byl moc silný. Za moment jsem byla doma. Postavil mě na nohy a řekl:

„Promiň, neměl jsem tě tam brát. Je to moje vina. Ještě jednou promiň a dobrou.“

„Dobrou.“ Hlesla jsem a otevřela dveře.

Byl to dlouhý den, ale já se necítila unavená. Lehla jsem si do postele a vyhrabala film, který jsem dostala asi před dvěma lety k narozeninám od babičky a ještě jsem ho nestačila zkouknout.

Vyndala jsem ho tedy z obalu a strčila do DVDčka. Pokojně jsem se uvelebila a pustila to.

Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání sluncem zalité - Útok:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře