Hojte, hlásím se se sedmou kapitolkou. Tady už se malinko něco děje. Procházka v lese. V příštím dílku už Emma začne pochybovat o Emmettově lidskosti. Pěkné čtení a nechte kommenty, kapitoly budou přibývat dle množství kommentů. Vaše Emma =)
20.01.2010 (13:00) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 896×
7. kapitola
Nakonec jsem vybrala šedivé kostkované kalhoty, bílý rolák, černý svetřík a přes to černý kabát. Chtěla jsem být nenápadně sexy. Zvolila jsem vysoké podpatky, ale jen střídmé.
Pak jsem zamířila do koupelny. Mám se namalovat lehce jako vždy nebo mám tentokrát zvolit více make-upu? Nechtěla jsem přece působit moc uměle.. Tak jsem si tužkou obtáhla oči, řasy jsem prodloužila, nanesla si stíny s růžovým nádechem a na rty dala lesk. Vlasy jsem si pečlivě umyla, rozčesala, vyfoukala a zcela narovnala. Nahoře jsem je sepnula pírkem, takže jsem měla celou ofinu černou, ale zbytek blonďatý.
Zbývala mi čtvrthodina, kterou jsem prostála před zrcadlem a kontrolovala si svůj zevnějšek. Najednou se ozval zvonek. Srdce mi bušilo neuvěřitelnou rychlostí. Ruce se mi začaly klepat, když jsem brala schody dolů po třech. Naposledy jsem se podívala do zrcadla, zapnula si kabát, vzala tašku a s úsměvem otevřela dveře. Och. Tak nádherný. Byl celý v bílém, jen kravatu měl černou. Tak skvostný kontrast. Usmál se a řekl:
„Ahoj. Moc ti to sluší. Můžeme vyrazit?“ Tentokrát jsem o odpovědi dlouho nepřemýšlela. Jen jsem řekla nahlas svoje myšlenky.
„Taky ti to sluší. Jasně, nic jinýho si ani nepřeju.“ Gentlemansky mi podržel dveře.
„Kam vlastně půjdeme?“, zeptala jsem se. Podíval se na mě, zasmál se a odpověděl:
„ Projít se do lesa.“ Lekla jsem se. Asi to viděl, protože se na mě podíval jako kdyby mě chtěl uklidnit. Co chce dělat v lese? Sice jsem si představovala, že bych s Emmettem Cullenem sdílela postel, ale ještě jsem s nikým nespala a tak jsem se pořád dost bála. Ale s NÍM bych si své poprvé dokázala představit. Určitě by byl velmi něžný. Nechtěl by, aby mě to bolelo.
Chtěl by, aby se mi to líbilo a abych si to zamilovala. A abych to nikdy nechtěla s někým jiným než s ním. Dokázala bych si představit, že bych celý zbytek svého života strávila s Emmettem. Nebylo by to špatné. Byl by to ten dokonalý život, který jsem si představovala.
Měla bych dokonalého muže, dokonalou rodinu i dokonalý dům a děti. Ale já bych dokonalá nebyla. Proč je jen tak krásný? Proč mě tak strašně přitahuje? Vyrušil mě z myšlenek.
„Vypadáš, jako kdybys nad něčím usilovně přemýšlela," řekl a já domýšlela odpověď.
„No..jo, tak trochu. Napadlo mě, proč chceš jít zrovna do lesa.“ Řekla jsem pravdu. Doufám, že se nenaštve. V tom jsem ale zakopla. Duchapřítomně mě zachytil. Držel mě v náručí a asi deset sekund jsme si hleděli do očí. Tak zvláštně se na mě koukal.
„Díky," hlesla jsem „už podruhý.“
„A já ti už podruhý řikám, že nemáš vůbec zač.“ Zjihla jsem.
„Ale teď už pojď, chci ti něco ukázat.“ Snažila jsem se, abych nezačala vymýšlet různé teorie. Šli jsme hlouběji do lesa a já už jsem se bála intenzivněji. Začala jsem se klepat.
„Je ti zima?“ Zeptal se. Nevěděla jsem, jestli mu mám říct pravdu.
„ Jo, je tu celkem chladno.“ Okamžitě si sundal tu bělostnou bundu a oblékl mě do ní.
Poděkovala jsem a jemně jsem se usmála.
„Tak, co mi chceš ukázat?“
„Nebuď zvědavá, budeš brzo stará," usmál se. To neměl dělat. Věk je pro mě hodně citlivé téma. Chtěla bych aby mi bylo už alespoň devatenáct. Ostatní moje přání nechápali.
„To už budeš skoro dospělá, odmaturuješ a budeš muset do práce. Žádný prázdniny, účty budeš muset platit sama, u doktora budeš muset platit… Užívej si dokud můžeš a dokud seš mladá!“, říkali. Asi jsem vážně nějaká divná.
„Tak už mě nenapínej!“, zaprosila jsem. Usmál se a chytnul mě za ruku. Měl ji až neskutečně mrazivou. Ale to mi vůbec nevadilo. Držel mě Emmett Cullen! Kdejaká holka by mi to záviděla. ON byl nejhezčí kluk v širokém okolí. A právě teď je se mnou! Jen to mi stačilo ke štěstí. Když jsem si uvědomila, že ještě před pár dny jsem chtěla umřít... Tohle bych nikdy nezažila. V duchu jsem se modlila, že jsem se nerozhodla skončit to úplně.
I když... opět sem byla zamilovaná. Zase ta hrozná láska, která bolí, pokud není oboustranná. Ale i tak někdy bolí. Jestli si dělám plané naděje a moje láska je jen platonická... Ale proč by tohle všechno dělal, kdyby mě neměl alespoň nepatrně rád? Ale proč by mě měl rád... Mě... Nemožné. Vůbec se v něm nevyznám. Opravdu by mě zajímalo, co se mnou zamýšlí. Co mi vlastně chce ukázat? Zvědavost ve mně rostla a napínala mě jako tětivu luku. Netrpělivě jsem ho zatahala za rukáv.
„Už tam budeme?“ Zakřenil se.
„Copak, bolej tě nožičky?“
„Bolej, jsem jenom obyčejném člověk.“ Při tom posledním slovu nějak zesmutněl. Nevěděla jsem,čemu mám jeho náhlou špatnou náladu přikládat, tak jsem se zeptala.
„Stalo se něco?“ Bylo tak osvobozující se moct zeptat.
„Ale ne, jen mě něco zamrzelo.“ Pousmál se a šli jsme dál.
Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání sluncem zalité - Procházka v lese:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!