Po lehké odmlce se hlásím s 9. kapitolkou. Emma shlédne film, který jí donutí pochybovat nejen o Emmettově lidství. Avšak také neví, jestli se nezbláznila, protože podobné teorie mají přece jen blázni! Hezké čtení a nechte commenty =)
08.02.2010 (15:45) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 950×
9. kapitola
Film byl o nadpřirozených bytostech. Celkem poutavě byly popsány všechny jejich zvláštní vlastnosti. Od víl a rusalek přes skřítky až k zombie. Zrovna běžela část o upírech. Jak se liší středověcí a novodobí. Pche. Beztak žádní neexistují. Dostala jsem se k charakteristice vlastností. Pomalu jsem to sledovala. Už jsem chtěla přepnout na další kapitolu, když v tom ve mně hrklo.
„Ty vlastnosti já odněkud znám,“ řekla jsem si pro sebe. Znovu, ještě pomaleji než předtím, jsem si to pustila. Mezi řádky jsem si vzpomněla na Emmetta. Co tak asi dělá? Jestlipak už spí? Nebo opravdu lituje dnešního večera? Třeba se mu zdá sen, ve kterém nějak figuruju. Mmm.
EMMETT! Najednou mi to došlo. Ty vlastnosti v tom filmu... to jsou přece JEHO vlastnosti! Zamračila jsem se, až se mi na čele vytvořily hluboké vrásky. Můj Emmett... Upír? Ne, vždyť je to absolutně nemožné, nic takového přece neexistuje! Okamžitě jsem to zamítla a film s odporem vyndala z přehrávače.
Hodila jsem ho pod postel, zhasnula lampu a zavřela oči s přáním okamžitého usnutí. Normálně mi dlouho trvá, než usnu, ale tentokrát mi to přišlo jako pětkrát delší. V hlavě mi neustále běhaly myšlenky na Emmetta a samy se mi spojovaly dohromady s myšlenkami na film.
Zvědavost mě přemohla. Znova jsem rozsvítila a našla DVDčko. Pustila jsem to tam, kde jsem to předtím vypnula a pokračovala na další kapitoly. Byly tam příběhy o těch vražedných monstrech.
Psala tam nějaká Caroline Spearsová, jak ji jeden upír zachránil život a ona se pak do něj zamilovala. Byl prý neuvěřitelně rychlý a měl nevěřitelnou sílu. Je to jen pohádka? Nebo vážně existují? To je nepravděpodobné.
V Izraeli je rozčtvrcují. Asi bych umřela, kdyby Emmettovi někdo ublížil. Kdyby mu jen zkřivil vlásek. Dostala jsem se až ke kapitole s názvem „KRVEŽÍZNIVÍ“. Nedočkavě jsem se zadívala a… nemohla jsem věřit svým očím.
„Démoni jsou neuvěřitelně studení. Můžeme říct až ledově studení. Jejich kůže je velmi světlá, téměř průsvitná. Oči často mění barvu. Podle toho, jak žízniví jsou. Černé oči mají, když je jejich žízeň největší. Naopak oči zlaté jsou, když jsou čerstvě napiti.
Můžete vidět také krev v jejich očích. Jsou neuvěřitelně rychlí – mnohem rychlejší než auto. Také mají neobyčejnou sílu.
Často mají ještě nějaké zvláštní schopnosti, například čtení myšlenek nebo vize do budoucnosti. Jsou nesmrtelní. Pijí také krev zvířecí, ale ta je nikdy zcela nenasytí. Občas se jim z hrudníku ozývá jemné zamručení. Jsou to nejhorší predátoři na světě.“
Měla jsem pocit, že omdlím. Z očí se mi samovolně spustily slzy. Nevěděla jsem, jestli tomu můžu věřit, ale přišlo mi to jako úplně přesná charakteristika člověka – sakra, je to vlastně vůbec člověk? – díky němuž žiju. On je pravý důvod toho, že jsem ještě naživu. A teď zjistím tohle?
Je Emmett opravdu upír? To nemůže být pravda... Nesmí! Nejde to! Nebudu se hroutit, když ještě ani nevím, jestli je to vůbec pravda. Hned ráno s ním musím mluvit. Musím vědět, zda je to pravda. Musím znát pravdu. Musím si být zcela jista, abych mohla začít dělat závěry.
Copak je možné, aby všechny ty pohádky a horory byly pravdivé? Je možné, že nic na světě není normálního? Že upír zkříží cestu téměř každému druhému člověku? Jak neuvěřitelné. Představit si, že můžu každý den potkat upíra a ani o tom nemusím vědět. Automaticky jsem se zamračila. Vlastně znám osm upírů! To číslo mě ohromilo.
Mám si myslet, že tedy i Carlisle, Esme, Jasper, Alice, James, Rosalie, Edward a... BELLA? Že by moje sestra… zabíjela lidi a... sála jejich krev? Nee... To mi prostě nejde na mozek. Musím mluvit s Emmettem.
Ten moje teorie jisto jistě zamítne a já se budu smát svojí vlastní hlouposti. Určitě. Jsem si tím jistá. Nebo... ne? Nevyznala jsem se sama v sobě. Jak moc si myslím, že je to pravda?
Ráno jsem vystřelila z domu jako šílená. Utíkala jsem ke škole. Emmett akorát parkoval svoje Ferrari. Okamžitě jsem šla k němu, jistá sama sebou a viděla jsem ty zděšené pohledy svých spoluškoláků. Otočil se a v jeho očích se objevil jistý strach.
„Emmette, musím s tebou mluvit.“ Sklopil zrak.
„Čekal jsem to“, řekl smutně, „tak mluv. Co kdybychom vynechali první hodinu? Asi to bude dlouhé povídání. Hodně vysvětlování.“
„Dobře. Co kdybych tě někam pozvala? Co takhle dopoledne v bazénu?“
Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání sluncem zalité - Odhalení:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!