Ahojte. Hlásím se se čtvrtou kapitolou. Ke Swanům přijede Bella s Edwardem a navrhnou Emmě, aby s nimi jela pozdravit Cullenovi. Bude tam Emmett? Co se stane, když se z něj Emmě podlomí kolena? Příjemné čtení :-)
07.01.2010 (09:45) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 874×
4. kapitola
Školní den se až nepřirozeně vlekl. Mimochodem, test z matematiky jsem samozřejmě totálně projela. Poslední hodina byla chemie, kterou jsem měla společně s Emmettem. Všimla jsem si, jak je chytrý. Na všechny otázky odpovídal rychle a bezchybně. A co jsem slyšela, tak tomu bylo i v jiných předmětech. Asi byl všestranně nadaný. Perfektní, jak jsem řekla.
Odpoledne přijela Bella s Edwardem. Zase mě neušetřili těch zamilovaných pohledů a láskyplných objetí. Ed působil tak ochranitelsky, neustále na Bellu dohlížel, jistil ji zezadu. Stále měl připravenou ruku, co kdyby náhodou zakopla. I když se bavila třeba s tátou, po očku ji sledoval. Člověk by si toho ani nevšiml, ale já už jsem se u těch dvou naučila dívat pozorněji.
Bella chtěla vidět Edwardovu matku Esme a mě se ptali, jestli nechci jet s nimi. Neměla jsem zrovna co dělat, tak jsem kývla. Edward měl stejně jako Bella rád rychlou jízdu, takže jsme před Cullenovic residencí byli za chvíli. Už když jsme vystupovali z auta, vyběhla ze dveří malá černovláska a objala Bellu. Pak vlepila pusu na tvář Edwardovi.
Všimla jsem si, jak má Bella černé oči. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla, myslela jsem, že je má hnědé. Chtěla jsem se jí na to zeptat, ale to už ke mně přiběhla ta černovláska.
„Ty jsi Bellina malá sestřička, viď?“ zeptala se, "já jsem Alice, Edwardova sestra."
Zarazilo mě, že mě zná. Vídávaly jsme se jen ve škole. Když se pořádaly nějaké rodinné oslavy, ona vždy chyběla.
„No, jo. Ale jsem větší než ona, nejsem malá.“
„Samozřejmě“, zachichotala se, „ale teď už pojďte dovnitř.“
Tam jsem byla poprvé. Všechno bylo tak... čisté, jako kdyby na nábytek a ostatní příslušenství vůbec nesahali. Upoutal mě velký jídelní stůl. Byl z krásného ale drahého teakového nábytku. Po vzpomínce na Emmettovo Ferrari mě to už ale nepřekvapilo. Emmett. Kde asi je? Jsem v jeho domě... Jeho pokoj... Jeho postel... Jeho oblečení... Ach. Nahánělo mi to husí kůži.
Získat tak alespoň jednu jeho košili, na níž by ulpívala jeho vůně. Z níž by byly patrné jeho dotyky. Ty dotyky, které pro mě znamenaly něco jako růžová barva pro Paris Hilton. V duchu jsem se tomu přirovnání zasmála. Z mých představ mě vytrhla Alice.
„Bella s Edwardem odešli a jen tak se nevrátí. Co bys řekla malé prohlídce po našem prostorném domě?“
„Proč ne. Stejně tu na ně musím počkat, tak se alespoň nebudu nudit.“ Doufám, že exkurze bude natolik dlouhá, aby vyplnila ono čekání.
„Tak tedy začněme.“ Přikývla jsem. Vydaly jsme se do již zmiňované jídelny.
Poslední na řadu přišel JEHO pokoj. V hlavě se mi ozval tichý vzlyk. Kéž bych tady s ním mohla každý večer uléhat...
Bella s Edem už seděli dole v obýváku. Měla zase jiné oči. Takové medově zlatavé. Nosí snad čočky?
Za chvíli přiběhl ON. Ech. Musela jsem se hodně držet, abych na něho celou dobu jen zamilovaně nekoukala. Ale copak se to snad dá? Mohutné, dobře rostlé tělo, svalnaté ruce, sympatický hlas, který mě hnal do kolen, zvonivý smích, který mé tělo prostupoval do poslední šlachy a ty jeho oči.. Ten pohled, pod nímž jsem roztávala. Pro jeho jediný dotek bych snad i zabíjela.
„Máme tu návštěvu!“ zavolal a za ním se objevil Carlisle s Esme po boku. Začal maratón objetí. Já tam stála jak páté kolo u vozu a pozorovalo to. Připadala jsem si jak u mučení.
Podívala jsem se na NĚJ. Usmál se na mě. Taky měl zlaté oči. Pozorněji jsem se zadívala na ostatní – jediný tvor, který měl jiné oči jsem byla jen já. I Jasper, který přišel až nyní, měl oči samozřejmě zlaté. Musím se na to Belly zeptat.
Otočila jsem se na ní a ona se zase ocucávala se s svým milovaným. Skrz zuby jsem procedila tichý vzlyk.
„Taky tě to tak pobuřuje?“ Zeptal se se smíchem ON a já ztuhla.
„No, přijde mi to vážně nechutné.“ V jejich případě, dodala jsem si pro sebe.
„Ty snad nemáš ráda líbání?“ Otázal se se zvědavostí v hlase.
„Znám lepší činnosti.“
„Jako například?“
„To ti tak povím.“ Mrkla jsem na něj, až mě to samotnou překvapilo.
„Povídej.“ Zaprosil. Ten výraz jeho perfektní tváře mě dostal. Udělal psí oči a mě se podlomily kolena. Všudypřítomně mě zachytil.
„Díky, jen se mi trochu zamotala hlava.“
„To je dobrý.“ Odpověděl a já už nikdy nechtěla, aby mě pustil ze svého náručí. Tak krásně voněl. Asi... asi ho vážně miluju...
Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání sluncem zalité - Když nejde hora k Ahmedovi, musí Ahmed k hoře:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!