Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání sluncem zalité (13.)

Bella

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání sluncem zalité (13.)Po delší době se opět hlásím, ale je to jen výjimka, stále mám hodně práce, takže aktualita souhlasí i nyní. V dnešním díle se dozvíme výsledek diskuze Emmetta a Emmy. Emmett také Emmě ukáže něco ze svých vlastností. Nechte se překvapit a krásné čtení :) SLibuju, že se budu snažit co nejdříve přidat další díl :)

20.06.2010 (19:45) • EmElCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1259×

Chytnul mě za ruku a konečně jsme se vydali nazpět k autu. Asi v polovině se ale najednou zastavil. Tázavě jsem zvedla obočí. Otočil se na mě. Viděl, že jsem zmatená jeho chováním.

„Jen ti chci něco ukázat. Neboj se.“ Věřila jsem mu. Byl to můj anděl strážný. Anděl, kterého mi seslalo samo nebe. Tak mě napadá, ty modlitby, když jsem byla menší, se asi zase až tak neminuly účinkem.

Jen se čekací lhůta trochu prodloužila. Poslali mi ho, protože viděli, jak trpím. Už tomu bude rok, co ho znám, ale až poslední tři měsíce si bez něj nedokážu představit ani den.

Předtím jsem ho vlastně ani pořádně neviděla, do školy moc nechodil, takže jsme si jen podali ruku, když nám Bella oficiálně představovala Edwardovu rodinu. Den na to odjel, prý na dovolenou, a vrátil se za půl roku. Ale teď, teď je tu se mnou.

„Tak, co mi chceš ukázat?“

„Musíš mi stoprocentně věřit,“ to ani nemusel říkat, „a vylez mi na záda.“ Trochu mě to překvapilo, ale udělala jsem tak, jak říkal.

„Pokud se bojíš, zavři oči.“ Nejprve jsem je zavřela, ale plánovala jsem je zase za pár sekund otevřít. I když moje důvěra k němu byla bezmezná, stále jsem měla pud sebezáchovy. Najednou jsem ucítila čistý vzduch, který mě bolestivě šlehal do tváře. Váhavě jsem otevřela oči.

„Emmette,“ vykřikla jsem bojácně, „co to děláš?“

„Lásko, slíbila jsi, že mi budeš věřit.“ Řekl to tak klidným hlasem, až mě to dopálilo.

„No dobře, ale to jsi mi neřekl, že budu dvacet metrů nad zemí!“

„Neboj se, já nedovolím, aby se ti něco stalo. Nikdy to nedovolím.“ Viseli jsme několik metrů nad zemí, já se klepala jako osika a on se poklidně smál. Držel mě tak pevně, že jsem měla pocit, že mě rozmáčkne.

Ale toho jsem nedbala a otočila jsem se k němu. Cítila jsem nutnou potřebu vidět svůj odraz v jeho očích. Toužila jsem po jeho studených, tvrdých rtech. Nevadilo mi, že kdyby to byl jiný – lidský jedinec, jeho ústa by byla teplá a jemná. Já jsem chtěla přesně tyhle rty.

Chtěla jsem po celém svém těle cítit zrovna tyhle dotyky. Toužila jsem, aby přesně tenhle pohled na mě visel. Dalo se čekat, že si toho můj smysl života všimne, tak jsem jen čekala, jak zareaguje. Předvídala jsem všechny možné i nemožné alternativy, ale co udělal, mi totálně vyrazilo dech.

Pomalu se ke mně přiblížil, i když jsme byli pořád ve vzduchu. Vášnivě mě políbil. Tak vášnivě, že se mi z toho roztřásla kolena, tak, že jsem měla pocit, že je mám z želé. Po chvilce se ale odtáhnul.

„Lásko, teď bych chtěl zase něco zkusit já.“ Bázlivě jsem se podívala nahoru  – byla jsem jen asi o deset centimetrů menší, ale když jsem mu chtěla hledět do očí, musela jsem vzhlédnout vzhůru. On mě jen svým výrazem uklidňoval.

„Neměli bychom nejdřív opatrně slézt z toho stromu, abychom si neublížili?“

„Ach, já zapomněl, jak jste vy lidé tak přehnaně křehcí.“ Zašklebila jsem se na něj. Chtěla jsem být stejně tvrdá jako on. Ta představa, že každého, kdo by se mi jen pohledem znelíbil, bych mohla vysát až do poslední kapky…

A mnoho dalších výhod. Když jsem si tohle promítala v hlavě, došlo mi, že jak jsem se na počátku bála, aby mě nezabil, teď bych to spíš brala. Aby zabil mé lidské tělo. S ním jsem chtěla žít věčnost.

Dokázala jsem si představit svůj malý, dokonalý život s ním po boku. Mezitím, co jsem takto přemýšlela, snesl mě dolů. Udivilo mě, jak dokáže šplhat po stromě ladně jako veverka, ale dnešní den mě nemohlo překvapit už vůbec nic.

Skákali jsme ze stromu na strom, přelézali ze smrku na jedli, běhali snad kilometry daleko. Najednou jsem se ale začala cítit strašně unavená. Byl to dlouhý den.

„Donesu tě domů, potřebuješ se vyspat.“

„Za to bych ti byla vděčná zlato,“ řekla jsem a pak honem dodala: „ale ty jsi chtěl něco zkusit, ne?“ Usmál se. Když jsem ho viděla smát se, jakoby se rozsvítilo slunce. Jakoby vycházelo zpoza mraků, tak, jak to dělá každé ráno. Moje slunce.

„Ano, ale na to jsi dnes až přespříliš unavená, necháme to na jindy, ano?“ Jen jsem bezmyšlenkovitě kývla a už v polospánku se mu položila na rameno.

Autor: EmElCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání sluncem zalité (13.):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře