Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání naruby 1 a 2 kapitola

08.11.2009 (21:15) • Zuzzzi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1440×

Kapitola 1. - Stěhování

Takže začneme asi tím, že se vám představím, jsem Edward Masen. Je mi sedmnáct a žiju ve Phoenixu a mám rozvedené rodiče, a tak žiji tedy s otcem Chrisem. Ale má přítelkyni, která se živí malováním a tak hodně cestuje. Otec se mnou zůstával doma, ale byl nešťastný. No jo, není se čemu divit je zamilovaný, až po uši. Takže jsem se rozhodl přestěhovat k mámě. Snad tohoto rozhodnutí nebudu litovat. Miluji teplo a u ní je neustále zataženo a prší 365 dní v roce, ale občas je i výjimka, že svítí sluníčko. Budu si muset opatřit pár mikin, na zimu mám jen lehké košile a trika.

,,Edwarde, už jsi si zabalil vše?‘‘ optal se otec.

,,Jistě, mám vše zabaleno, jen si zabalím svá oblíbená CD a můžeš mě odvést na letiště.‘‘ odpověděl jsem. Zabalil jsem si CD a šel jsem dolu do obývacího pokoje.

,,Dáme ty zbylé krabice do auta a razíme směr letiště.‘‘ oznámil mi, když sem sešel schody.
Odnesli jsme kufru do auta a nasedli a vyjeli jsme.

***
Vcházel jsem do haly a otec mi začal povídat.

,,Buď u matky hodný a pomáhej jí. Jdeš mě jen přece prezentovat, jak ses u mě měl dobře. A hlavně na sebe dávej pozor!‘‘ No jo promluvil pravý otec.

,, Jistě a ty na sebe taky dávej pozor. A pozdravuj Amandu.‘‘ Odpověděl jsem mu.

,,Vážení cestující, připravte se letadlo z Phoenixu do Port Angeles. Odlétá za 10 minut prosím přesuňte se do letadla. Děkuji.‘‘oznámil nám rozhlas.

,,Tak já radši půjdu, ať mi to neletí‘‘ řekl jsem. Otec se na mě podíval a objal mě.

,,Dobře, tak ahoj a pozdravuj, až budeš doma u matky, tak mi napiš z e-mailu, jak jsi dorazil. Tak ahoj,‘‘ otočil jsem se a odešel. Nastoupil jsem do letadla a usadil jsem se na své místo. Vzlétli jsme a já jsem přemýšlel, co tam budu dělat, když tam nikoho neznám. Jezdíval jsem tam na dva týdny, ale to už je dlouho. Let trval přes dvě hodiny.

Konečně jsme přistáli. Pustili nás z letadla do haly, kde si vyzvedáváte zavazadla a už na mne čekala máma. Přivítal sem se sni.,,Ahoj Edwarde, strašně ráda tě zase vidím.‘‘řekla na uvítanou.

,,Já tebe taky,‘‘ obejmu jí.

,, Jdeme najít má zavazadla?‘‘ Optal jsem se. Vzal jsem si je a šli jsme do auta. Nasedli jsme do auta a vyjeli směr Forks. Cesta byla téměř celá promlčená, ale už to matka nevydržela.

,,Hodně jsi vyrostl. A taky jsi hodně nabral na kráse. Vvšechny holky ti budou ležet u nohou,“ zasmála se.

,,No jo, to sem si zkusil ve Phoenixu a byla to hodně otrava.‘‘ usmál jsem se. Matka se zadumala a pak z ni vypadlo.

,, Koupila jsem ti dárek na uvítanou.‘‘ pousmála se.

,,Ach ne, to jsi opravdu nemusela dělat. Ale když už si pro mne utrácela, co to je?“ Optal jsem se. Zakřenila se.

,,To ti neřeknu to je tajemství.‘‘usmála se na mne. Nejlepší na Lusie je že neplýtvá zbytečně slovy. Já jsem totiž převážně po otci. Jsem velice tichý a uzavřený člověk.

Dojeli jsme před matčin dům a tam stálo nablýskané Volvo.,,Pane bože, strašně moc ti děkuju!‘‘usmál jsem se štěstím Volvo jsem si vždy přál.

,,Ale jak si na něj ušetřila?‘‘optal jsem se .

,,To víš, svatební šaty jsou vždy zapotřebí.‘‘ Pousmála se.

,,Takže nová práce návrhářky svatebních šatů. Jo?‘‘ odpověděl jsem.

,,Hmm…‘‘ a usmála se tím nejhezčím úsměvem.

Vylezli jsme z auta a já šel ke kufru auta. Otevřel jsem ho a vyndal kufry a věcmi. ,,Edwarde, chceš nějak pomoct?‘‘ zeptala se mne.

,,Ne, ale děkuju. Přece toho nemám dost.‘‘ řekl jsem. Vzal jsem si věci nahoru do pokoje, kde jsem měl svůj starý pokoj. Zakřičím do přízemí.

,,Chtělo by to malou rekonstrukci.‘‘

,, Ale vždyť sto měl tak rád.‘‘

,,Ano, to měl, ale už je mi sedmnáct a dřív mi bylo dvanáct,‘‘ odpověděl jsem kysele.

,,No dobře, zítra pojedeme do obchodu. No když stihli bychom to i teď. Ale jen jestli se ti chce.‘‘ dodá.

kapitola 2. - Zařizování

Dojeli jsme do obchodního centra v port Angeles. Vybral jsem si stůl a k tomu skříň ve stejné barvě.,, Vybral si hezky‘‘ pochválila mi mamka. ,,Děkuju.‘‘ ale vážně bych si to zaplatil sám‘‘,,Ale nepovídej hlouposti jsi můj syn a tak mám právo ti koupit aspoň skříň a stůl.‘‘řekla maminkovsky a objala mne. ,,Ale stejně se to nezmění. Děkuju.‘‘poděkoval jsem.Vzal jsem balíky s věcmi a šli jsme.


Jeli jsme tedy domů. Já sem vystoupil a vzal balíky do svého pokoje. Cítil jsem se nesvůj přece jen sem tady nebyl pět let. Rozebral jsem starý stůl a poodnášel ho před dům.,,Co uděláme s tím stolem?‘‘ zeptal sem se Lusii. ,,No má být příští týden hezky tak bychom zmohli udělat ohýnek a něco si opéct co ty na to?‘‘ zeptala se mě.,,To je dobrý nápad dlouho sem neměl nic opékaného na ohni. ‘‘Rozbalil jsem krabici se stolem a začal ho skládat.Byl do světle hnědé barvy .mel tři šuplíky po levé straně a na pravé straně bylo místo asi na počítač ale já ho využiju na něco jiného protože já mám notebook.


Po chvíli


Dostavil jsem stůl a vypadá nádherně.



Posunul jsem ho do mezery kde byl starý stůl.Můj pokoj není zrovna nikterak velký je tak akorát pro teanegera. Je tu okno opodál postel.V rohu naproti posteli houpací křeslo a vedle křesla nový stůl. Dveře opodál dveří je má nová skříň stejné barvy jako stůl. Stěny jsou do bílé barvy.,,Mami už se můžeš jít podívat.‘‘ zakřičel jsem do přízemi. ,,Jistě už jdu.‘‘ odpověděla nadšeně .Stála umě s otevřenou pusou.,,Páni udělal jsi si to hezky. ‘‘Pochválila mě.,,Co si dáš k večeři?‘‘zeptala se mne. ,,Asi lasagne.Prosím.‘‘ odpověděl jsem máje totiž ty nejlepší.


Začal jsem si vybalovat CD do poliček nad postelí.Vybalil jsem si i věci oblečení do skříně notebook na stůl.připojil jsem si internet byl tu velice pomalí.,,Ach jo!‘‘ zašeptal jsem. Sešel jsem schody dolu do obývacího pokoje. ,,Páni to ale krásně voní.‘‘pochválil jsem Lusiu. ,,Děkuju bude to tak za hodinu. ‘‘odpověděla mi.,, To bych si ještě stihl koupit nějaký věci do školy.‘ ‘zašklebil jsem se za slovem škola.,,Jo to my připomíná‘‘šla do obývacího pokoje a otevřela šuplík a vyndala papírek s něčím napsaným.Podala mi to a na papírku bylo napsáno co potřebuji za potřeby na hodiny. ,,Děkuju.‘‘ otočil jsem se vzal jsem si bundu a vyšel do deště.,,Počkej zapomněl si tohle‘‘ a hodila po mě klíčky od auta. ,,Díky.‘‘ otevřel jsem dveře od auta a nastartoval.


Vyjel sem do centra Forks kde bylo malé papírnictví. Zaparkoval jsem a vystoupil z auta.Vešel do papírnictví. ,,Dobrý den‘‘pozdravil jsem.,,Dobrý den‘‘ řekla postarší dáma a pousmála se.Podal jsem jí papírek. ,,Tohle potřebuji.‘‘ dodal jsem. Prodavačka se na papírek podívala a řekla ,,Dobře vše co potřebujete tu mám.‘‘ pousmála se a začala vše ze seznamu hledat. ,,Takže tady máte vše co potřebujete. ‘ ‘oznámila mi. ,,Děkuji vám.‘‘poděkoval jsem a zaplatil vzal všechny ty otravné věci a šel do auta. ,,Nashledanou.‘‘ řekl jsem zdvořile. ,,Nashle‘‘ paní odpověděla.


***


Po večeři jsem šel udělat večerní hygienu.vyčistil jsem si zuby.A osprchoval se.Oblékl jsem si staré tepláky a tričko.šel jsem do pokoje a zavolal do přízemi ,,Dobrou‘‘ozvalo se mi ,,Brou noc‘‘.zalezl jsem si do svého pokoje a dál sem nic neřešil nemám po dnešku na nic náladu.pustil jsem si do sluchátek hudbu kterou sem dostal od Amandy. Byla to nějaká uklidňující hudba. ,,Fuj!‘‘zašklebil jsem se ,,Nesnáším relaxující hudbu.‘‘ odfrkl jsem si.vypnul jsem přehrávač a snažil jsem se usnout. Po chvíli jsem nevěděl která bije.

Autor: Zuzzzi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání naruby 1 a 2 kapitola: