Konečně brácha odešel. A tak vám přináším další dílek.
25.11.2009 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2798×
33.Nehoda, tak jak měla být
I přestože Edward opět protestoval proti tomu, abych šla do školy, tak jsem do ní jela. Byli jsme tam celkem brzy a dnes byla námraza. Vše mi to něco říkalo, ale já si nemohla vzpomenout co.
Stála jsem se svou rodinou u auta a koukala na dění na parkovišti. Edward mě zezadu objímal. Najednou vjela Bella ve svém náklaďáčku na parkoviště. Podívala jsem se na Edwarda. Sledoval ji a v očích měl to samé, jako když se díval na mě.
Ano. Edward je teď v podobné situaci, jako byla Bella, když si uvědomila, že miluje i Jacoba. A teď ta hlavní otázka. Koho z nás Edward miluje víc, mě či jí? Ani jsem nevěděla, že se za chvíli dozvím pravdu.
Edward Bellu stále pozoroval a já se k němu přidala. Opatrně vylezla z náklaďáčku a šla k zadní části auta. Pozorovala jsem jí a pak se podívala na nepřítomný pohled Alice a Edwardovy ztuhlé ruce kolem pasu, které mě mačkaly. A v tu chvíli mi vše došlo, ale už bylo pozdě.
Už jsme se neopírala o Edwarda, ale ležela na zemi a dívala se na Bellu, která s vytřeštěnýma očima sledovala dodávku, jak se na ní řítí. Když v tom zmizela a byla slyšet jen ohlušující rána.
Vše bylo přesně, jak mělo být. Tedy až na mě. Nikde se totiž v příběhu nepsalo a dívce, která seděla na studené zemi u nohou Cullenů. Povzdechla jsem si, slzy se mi tlačily z očí.
Najednou celé parkoviště začalo vyvádět a křičet. Všichni běželi k dodávce až na mě a mojí rodinu. Stále jsem seděla na té zemi a dívala se na příběh. Ano, tohle byl příběh, který jsem milovala a který chtěla žít. Ale jako Bella, ne jako její náhradnice, která se teď válí po zemi.
Nikdo z rodiny se nepohnul, všichni se dívali spolu se mnou na tu scénu před námi. Všichni jí až nebezpečně dobře znali z knihy a všichni, kdo znali Edwarda, věděli, co to znamená. Všichni věděli, že jí miluje, možná už víc než mě.
Moje srdce v tuto chvíli puklo a já si přála, aby to byl jen sen a někdo mě probudil. Aby mě probudil Edwardův sladký polibek. Nemohla jsem najít svůj dech, jak jsem se pořád dívala na tu scénu. Záchranáři a učitelé už dostali dodávku z Belly a Edwarda.
A moje slzy začaly téct ještě víc. Když jsem ho uviděla, jak se dívá na Bellu, kterou na nosítkách vedou pryč. Najednou se podíval na mě. Viděla jsem v jeho očích šok. Uvědomil si, co se stalo, uvědomil si to. Najednou měl v obličeji plno bolesti, ale mě nemohl překonat, jelikož mně pukalo srdce. Dívali jsme se vzájemně do očí, až jsem to nevydržela a podívala se do země.
Bellu i Edwarda už odvážela sanitka a já stále seděla na té zemi a nemohla přestat brečet. Najednou byla u mě Alice. Objala mě.
„To bude dobré, uvidíš,“ pokoušela se mě uklidnit, ale ona sama moc dobře věděla, že lže.
„Nebude a ty to víš,“ špitla jsem jí do ucha.
Alice s bolestným výrazem přikývla a pak mi podala klíče od Edwardova Volva. S mírným ale bolestivým úsměvem jsem si je vzala a jela domů.
Doma byla jen Esme. Jen co jsem vešla dovnitř, sesypala jsem se, ale nemohla brečet. Esme mě objala a stejně jako Alice se pokoušela mě uklidnit. Vše jsem jí řekla a viděla to pochopení v očích i tu bolest. Vždy jsem jí milovala jako mámu. Pevně jsem jí objala a poté šla do pokoje. Lehla jsem si na postel a pokusila se od všeho utéct do říše snů.
Ale moc mi to nešlo, pořád jsem to měla před očima. Vždy jsem o tom snila, aby to bylo skutečné, ale teď mě to zevnitř zabíjí. Sice jsem vždy věděla, jak to dopadne, ale teď když je to tu, bolí to a to moc. Přece jen, teď jsem byla šťastná, necítila jsem bolest, nic.
A opět se toho všeho musím vzdát. Opět budu sama. Jen se svým smutkem a bolestí. Jak se říká, štěstí netrvá věčně. Ale u mě ani moc dlouho, vždyť jsem byla šťastná sotva chvíli a pak mi to něco překazí.
Nakonec se mi podařilo usnout.
Probudily mě až studené ruce kolem mého pasu a rty u mého ucha.
„Odpusť,“ zašeptal zlomeně. Ale já neměla co. Šla jsem do toho s tím, že až se objeví Bella, já odejdu. Přetočila jsem se k němu a pořádně ho objala.
„Miluji tě. Promiň. Nikdy tě neopustím,“ šeptal mi do ucha a mě došlo, že on si to nechce přiznat. To, co vědí všichni, si on nechce přiznat.
„Není co,“ špitla jsem a políbila ho.
Celou noc jsme si dokazovali naší lásku.
A já byla rozhodnutá, co udělám hned další den.
Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 33. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!