Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 28. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 28. kapitolaJe tuu další dnešhí dne a pro dnešek i poslední.

20.11.2009 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3032×

28. Problémy začínají

 HUDBA:http://www.youtube.com/watch?v=DyQBEWbEcjk

 

Selena i celá rodina dopoledne odjeli. Díky bohu. Já se nasnídala a s Alicí a Edwardem vyrazila na letiště. Překvapilo mě, když Edward vyzvedl dvě letenky. Vysvětlení? Letí se mnou, což mě překvapilo. Ale nic jsem nenamítala. Pořád jsem se k němu chovala jako ke kamarádovi, jelikož mi to vše ještě nevysvětlil.

Let trval déle než jindy. A to mě štvalo. Když jsme konečně přistáli v Čechách, Edward si vypůjčil auto a odvezl mě domů. Ale odjel, nechtěla jsem, aby rodiče věděli, že tu bude se mnou. Doma jsem se přivítala s Milenou a dostala instrukce. Poté se rozloučili a odjeli.

Ani ne po třech minutách zaparkovalo před domem Volvo. Co pořád na tom autě vidí? A zakroutila jsem hlavou. Ted mi chybělo moje Ferrari a byla jsem na Selenu víc než kdy jindy v mých myšlenkách nabroušená.

Dělala jsem, že tu Edward není a tak jsem si s Jirkou hrála jakoby nic. Když jsem ho večer uspala a šla se vysprchovat, byla to úleva po tom cestování.

Zkontrolovala jsem malého a pak šla do pokoje. Stál u okna a díval se ven. Vzala jsem si potřebné věci a přepíchla se. Cítila jsem jeho pohled a dost mě to znervózňovalo.

„Co je? Viděl jsi to už stokrát,“ zeptala jsem se naštvaně.

„Ale ne tvou modřinu.“ Zpropadená Selena, zaklela jsem a on vykulil oči.

„Jak to myslíš?“ Zdál se vyděšený.

„No, jela jsem se projet, jelikož to doma bylo k nevydržení. A celou dobu jsem nad ní přemýšlela, až jsem nevybrala tu zatáčku a skončila ve stromě,“ vysvětlila jsem. A doufala, že mi konečně řekne důvody.

„Ještě není ten správný čas, ale jednou ti je povím. Prozatím se spokoj s tím, že by se ti mohlo něco stát.“ Protočila jsem oči, to mi řekl už několikrát.

Přišel ke mně blíž a začal se naklánět, pomalu, asi se bál dalšího odmítnutí. Ale to nehrozilo, už mě to nebavilo. Chytla jsem ho za týl a přitáhla k sobě blíž.

Vše bylo, jak má být.

 

Pomáhal mi se starat o Jirku. Uměl to s dětmi, aniž by to věděl. Byla středa a Edward si zajel raději někam dál na lov. Byla jsem doma sama s Jirkou a jako vždy volala Mileně.

Bylo už kolem čtvrté hodiny a já šla Jirku uložit, jelikož byl unavený, což byl cíl.

Když už spal a já se otočila, málem jsem dostala infarkt. Stál za mnou Edward. Ale něco bylo špatně, protože se tvářil zmučeně a pozoroval mě.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se trochu s panikou.

„Sbal si svoje a Jirkovy věci co nejrychleji, jenom ty důležité.“ Bylo jasné, že se něco děje. Rychle jsem zabalila do tašky přes rameno veškeré Jirkovy věci a jídlo s sebou.

Vzala jsem si svůj batoh, ve kterém mám neustále něco. Vzala jsem Jirku a sedla si dozadu. Edward okamžitě vyrazil a nějaká pravidla silničního provozu mu nedělala vrásky.

Byla jsem celkem vyděšená, takhle jsem ho ještě neviděla. Bylo jasné, že je nějaký problém. Jel na sever.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se, ale neodpověděl. Tak jsem se ho zeptala ještě dvakrát, pořád nic.

„Hergot, Edwarde, mluv! Nejde tu jen o mě ale i o Jirku,“ to už jsem křičela, ale nic.

Zastavil až u jednoho malého hotýlku poblíž lesa. Vzal moje a Jirkovy věci a já Jirku. Šli jsme dovnitř a recepční si nás se zájmem prohlížela, hlavně Edwarda. Asi se pokoušela zjistit, jestli to je naše dítě.

Edward objednal dva pokoje, vydali jsme se k nim. Pořád nemluvil a mě to lezlo na mozek. Pokoje byly průchozí. Dal tašky na postel a chystal se odejít.

„Kam jdeš?“ Zeptala jsem se zostra.

„Ven. Vrátím se za hodinu,“ odpověděl a odešel. Super.

Uspala jsem opět Jirku. Položila jsem ho na velkou postel doprostřed a okolo dala peřiny, aby nespadl. Rozhodla jsem se vysprchovat. Když si odešel, asi to nebude nic tak vážného.

Horká sprcha mi dělala dobře, ani jsem se nezajímala, jak dlouho tam jsem. Když jsem vylezla, omotala jsem kolem sebe osušku. Druhou si vysušila vlasy. Chtěla jsem se obléknout, ale najednou, nevím proč, jsem vystřelila do pokoje zkontrolovat Jirku.

U jeho postele stál Edward. To mě překvapilo, tak dlouho jsem se nemohla sprchovat.

„Hodláš mi už konečně říct, co se tu děje?“ Zeptala jsem se ho mile. Otočil se a zůstal stát překvapen. Chytla jsem ho za ruku a táhla do vedlejšího pokoje, teď se perfektně hodí.

Zavřela jsem dveře, protože jsem byla rozhodnutá, že jestli nezačne mluvit, já začnu křičet. Posadil se na postel jak hromádka neštěstí a obličej si schoval do dlaní.

Oou to bude zlé.

Pomalu jsem šla k němu a sundala mu ruce z obličeje.

„Edwarde?“ Nekomunikoval. Ještě třikrát jsem ho oslovila, než se na mě podíval. Měl zmučený výraz. Posadila jsem se mu do klína a uvelebila v náruči, potřebovala jsem pocit bezpečí.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se už po několikáté a už skoro ani nedoufala, že odpoví.

„Máme obrovský problém. Můžu za to já, nikdy jsem tě neměl opět přivést do Forks.“ To bude zajímavé, pomyslela jsem si a dál poslouchala. „ Je tu Selena. Jde po tobě. Chce tě zabít, ale neví, že jsem letěl s tebou.“

„Proč mě chce zabít?“ Nechápala jsem to.

„Prokoukla, že spolu máme něco víc. Ona se o mě pokoušela, ale já jí odmítl. A no, tebe ne.“ Aha, jak jinak.

„Co bude s Jirkou?“ Tohle mě zajímalo.

„Zítra si pro něj přijedou ostatní a odjedou s ním pryč, zatímco já se pokusím zničit Selenu. Omlouvám se, můžu za to já.“ Kdy už s tím přestane?

Vzala jsem jeho obličej do dlaní a přinutila ho se na mě podívat.

„Edwarde, není to jen tvoje vina. Já jsem chtěla do Forks, já se do tebe zamilovala. Neházej to jen na sebe. Je mi jedno, že mě chce nějaká upírka zabít, já se jí nebojím, chápeš? Je mi to vše jedno. Chci být s tebou a vím, že jsem v bezpečí. Tak se přestaň obviňovat, jasné?“

Nečekala jsem na odpověď a vášnivě ho políbila…

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit to, co tolik miluju - 28. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře