Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 22. kapitola

14.11.2009 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2887×

22. Skoro nehoda

Otevřela jsem dveře a srazila se skálou. Tedy to jsem si na začátku myslela, nakonec to byl Edward. Okamžitě mi obtočil ruce kolem pasu, já se opírala o jeho hrud. Dívala jsem se mu do očí a čekala.

„Nechceš spát u mě?“ Zeptal se svůdně a hypnotizoval mě svýma zlatýma očima. Párkrát jsem zamrkala.

„Ne, nechci,“ řekla jsem naštvaně a odstrčila ho od sebe. Bylo vidět, že je zmatený, protože jindy by to na mě fungovalo. Šla jsem ke dveřím od pokoje pro hosty. Když jsem se natahovala ke klice, objal mě opět zezadu kolem pasu.

„Vážně nechceš spát u mě?“ Zašeptal mi do ucha a pak mě na něj políbil. Polibky začal postupovat ke krku. Přitáhl si mě k sobě blíž a věnoval se mému krku, já instinktivně zaklonila hlavu dozadu. Když skončil vrátil se k mému uchu.

„Budeš spát u mě?“ Zeptal se naléhavě. V hlavě jsme měla vygumováno, mlčky jsem přikývla a šla k němu. Když jsem byla v jeho pokoji, otočila jsem se k němu. Stál mezi dveřmi. Vrhla jsem se a něj a on udělal krok dozadu. Rychle sem se odtrhla.

„Dobrou,“ a přitom jsem zavřela dveře a zamkla je.Domem se ozýval Emmettův a Jasperův smích. Když je Esme okřikla, přestali.

Edward potichu zaťukal. „No tak, pusť mě dovnitř, prosím,“ žadonil, ale já dělala, že ho neslyším. Lehla jsem si do postele. Za dveřmi se ozvalo tiché povzdechnutí. Po chvíli jsem usnula. Ale jak jsem tušila, měla jsem svůj sen.

Probudila jsem se, ale bez křiku, venku byla ještě tma. Jestli se mám dobře vyspat, potřebuji mít u sebe Edwarda, super. S povzdechem jsem si vzala peřinu a šla ven. Potichu jsem odemkla a vydala se do obýváku, tam bude. Když jsem šla okolo pokoje Emmetta a Rose, ozývaly se tam šílený zvuky. S úsměvem jsem pokračovala dál.

Sešla jsem schody a šla k němu. Seděl na gauči, takže byl ke mně zády. Asi si chtěl hrát na uraženého, jelikož se na mě nepodíval a dál si četl knihu, i když jsem stála vedle něj.

Posadila jsem se vedle něj, natáhla si nohy na sedačku a přikryla se. Hlavu jsem mu položila do klína. Okamžitě se mi chtělo spát. A jak jsem tušila, měla jsem krásné sny. Když jsem se probudila, nebyla jsem schopná otevřít oči.

Cítila jsem, jak mě někam nese. Bylo mi to jedno, víc jsem se k němu přitulila a dál spala. Ráno jsem ležela v posteli, no spíš na Edwardovi. Překulila jsem se a dopadla na postel. Nikdo nic neříkal, tak jsem se šla převléct a umýt.

Jelikož jsem neměla hlad, vrátila jsem se do pokoje. Stále byl na posteli, seděl a pozoroval mě. Zapnula jsem věž a pustila svou oblíbenou skupinu Nickelback.

Sedla jsem si na kraj postele a dívala se na něj. „Jsi na mě naštvaný?“ Zeptala jsem se smutně. „Ne, ale proč jsi večer přišla?“ Povzdechla jsem si. Přitáhl si mě do náruče.

„No, já jsem tak trochu na tobě závislá. Zjistila jsem, že když nejsi se mnou, tak mam svůj sen.“ Pevněji mě objal a dal pusu do vlasů.

„Řeknu ti tajemství.Už nikdy ten sen mít nebudeš.“ Otočila jsem se k němu. „Jak to myslíš?“ Vůbec jsem to nechápala.

„No, jelikož si tě celá rodina zamilovala a půjdeš na střední školu, navíc tě chci mít u sebe, napadlo mě, že bys tu mohla studovat střední. Já bych ti pomáhal. Angličtina ti taky jde-,“ chtěl pokračovat, ale já ho nenechala.

„Počkej, to jako že bych žila tady ve Forks s vámi?“ S úsměvem přikývl. Rozjel se mi úsměv po tváři, vrhla jsem se mu kolem krku a vášnivě políbila. Ale poté mi to došlo. Smutně jsem se odtáhla a podívala na něj.

„Co je, ty tu nechceš být?“ Zeptal se smutně.

„Ne, chci ani nevíš, jak moc, ale to mi nedovolí.“ Pochopil.

„Neboj, pojedeme na konci prázdnin do Čech. Budeme se vydávat za Míškovy a přemluvíme je. A když tě nebudou chtít pustit, unesu tě,“ a šibal si na mě mrkl.

„Jsi si jistý, že se chceš se mnou otravovat?“ To byla důležitá otázka. Hrdě přikývl.

„Dobře, ty můj únosce, mohl bys mi sundat tu sádru? Jsem si jistá, že to mám v pořádku,“ a udělala jsem smutný kukuč. Chvíli váhal, nakonec si vzal do ruky mojí ruku v sádře a mírně stiskl. Sádra se rozpadla na kousíčky. Vzal mi ruku a jemně s ní kroutil. Nic mě nebolelo.

Od té doby, co mi řekl svůj plán, jsem neměla žádné špatné myšlenky. Těšila jsem se na budoucnost. Byl to už týden a něco, co jsem tu, a Edward se ode mne nehnul ani na krok. Neustále se ho pokouším přesvědčit, že by měl jít na lov. Ale odmítá s tím, že si nechce nechat ujít chvíli se mnou, jelikož mu za tři dny odjedu.

Byl večer a já ležela v posteli opřená o Edwardovu hruď. Měsíc svítil do pokoje a to vytvářelo krásné světlo. Otočila jsem hlavu k němu a natáhla se, abych ho políbila. Okamžitě si mě přitáhl blíž a já byla pod ním. Ruce jsem mu zapletla do vlasů.

Když mi došel dech, začal polibky postupovat níž k mému krku. Pevně mě svíral a to se mi už nelíbilo. Něco bylo špatně. Najednou jsem ucítila škrábnutí na krku. Vyděsila jsem se.

„Edwarde!“ Skoro jsem křičela. Rychle se odtáhl a zmateně se na mě díval, jeho oči byly černé jako uhel. Výsledek toho, že nebyl na lovu. Sedla jsem si na posteli a pozorovala ho. Když se vzpamatoval, zmizel. Vyskočil oknem ven.

Cítila jsem, jak se mi klepou ruce. Nechtěla jsem být sama, i když jsem se ho nebála ani po tomhle, prostě to nešlo. Zamířila jsem za Dani ta telefonovala. Mlčky jsem si vedle ní lehla a přemýšlela.

Cítila jsem to škrábnutí. Sáhla jsem si na krk, tekla mi krev ale jen trochu. Dobrá zpráva, nedostal se mi tam jed. Dani volala a já pomalu usnula.

Když jsem s probudila byla tma. Bez váhání jsem se zvedla a pomalu a potichu šla k Edwardovi. Ležel na posteli, rukama měl přikrytý obličej. Šla jsem k němu a opatrně si lehla jako vždy.

Cítila jsem, jak ztuhnul, ale mě to bylo fuk. Chtěla jsem být u něj, i kdybych měla umřít. Nemluvil a já taky ne. Usnula jsem jako vždy.

Ale ráno jsem se probudila sama. Seděl na sedačce, daleko ode mne.

„Omlouvám se. Já, měl jsem jít na lov dřív-,“ chtěl pokračovat, ale to by mě akorát naštval. „Zapomeň na to, Edwarde, je mi to jedno. Dělej, že se nic nestalo a příště mě poslouchej,“ došla jsem k němu, sedla si mu do klína a políbila.

„Vše je v pořádku. Netrap se prosím,“ zašeptala jsem a opět políbila. Bylo vidět, že váhá. Odešla jsem se upravit a nechala ho samotného, aby přemýšlel. Měla jsem štěstí. Poslechl, dělal jakoby nic, akorát se víc krotil.

Což mě štvalo, ale co, je to lepší, než aby se mě vůbec nedotkl.

Když jsme museli odjet, bylo to horší než minule. Držela jsem se na letišti Edwarda a odmítala ho pustit. Dani mě musela do letadla odtáhnout. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že za dva měsíce budeme spolu a to na dlouho.

Školní rok jsme zakončili. Všichni brečeli, jenom já ne. Já věděla, že moje budoucnost bude šťastná alespoň chvíli. Všichni se divili mé změně, ale nic neřekli. Poslední dva dny jsem si užívala. Dokonce jsem se málem opila, ale jelikož jsme měli spát u Dani, krotila jsem se.

Rodiče jezdily do práce a Jirku brali do školky. Byla jsem doma sama, a to mi vyhovovalo. Denně jsem chodila ven se psem.

Musela jsem se s ním rozloučit, jelikož ho pak už neuvidím. On jediný je věrný, má mě pořád rád. Často u nás přespávala Dani, takže mě otec moc nebil.

Denně mi volal Edward. Nebo Alice. Mluvila jsem s nimi vždy celý den. Čím víc se blížil ten den, měla jsem vetší strach.

Jelikož jedna věc byla jasná, otec nechce, abych byla šťastna.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 22. kapitola: