Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju-2.kapitola

Volturi In Black... bože :D

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju-2.kapitolaAhoj. Jsme ráda že se to někomu líbí. Protože jsme chtěli další, máte ho tu mít. Moc děkuji, za všechny komentáře. A hlavně bych chtěla poděkovat, Alice Brandon za pomoc s pravopisem a její připomínky. Moc si toho cením. Doufám že se vám to bude líbit, i nadále a prosím pište komentáře.

22.10.2009 (18:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3398×

2.Cesta a změna

Ráno jsem se jako vždy probudila s křikem. Ale i přes to, a i přes šílenou bolest večer, jsem byla šťastná. Oblékla jsem se do trika z dlouhým rukávem a mikiny. Dnes jsem se rozhodla si vzít mikinu, co mám po Romanovi.  Vše bylo jako vždy černé, jen džíny byly modré. Vzala jsem si sbalené tašky a šla dolů.

Udělala jsem si malou snídani, ´´rodiče´´ už tam byli. Vše proběhlo mlčky. Nakonec jsme vyjeli a já měla radost, dva týdny je neuvidím. Konečně jsme dorazili k Dani.Tam mě  okamžitě přivítala.

„Večer nás máma vezme na letiště, teď musíme akorát přežít školu.“

Přikývla jsem a my vyrazily do školy. Proběhlo to tam v klidu. Měly jsme češtinu, matiku, angličtinu, zemák a nakonec tělocvik. To se mě ani Dani netýká, obě totiž máme uvolnění kvůli problému s kolenem. Místo toho pomáháme učitelům. Vše to rychle uteklo. Dnes dokonce ani nikdo neměl poznámky na mou adresu. Hodně jsem se totiž změnila. Nikdo kromě Dani si na to nezvykl. Taky nikdo kromě ní nezná důvod. Už jenom necelé dva měsíce a já a Dani půjdeme na střední do Prahy.

Když jsme přišly k ní domu, všichni tam čekali. Rozloučili se s námi a její máma nás vezla na letiště. Cesta ubíhala rychle, myslela jsem jen na to, že chci pryč, musím konečně utéct.

Nemám v plánu se vrátit, chci tam zůstat, a to i kdybych měla utéct či se zabít, nikdo mě nedonutí se vrátit. Nikdo. Jen co jsme vešly na letiště, Dani máma nám šla pro letenky. Obě jsme měly malý batoh a malou tašku.

Když byl čas, rozloučila se s námi i Dani máma. Každé z nás dala sto dolarů. Překvapeně jsem na ni zírala jako blázen. Jelikož je to poprvé, co někam letím, tak jsem začala být nervózní, ale strach ze smrti už nemám a to dlouho. Když jsem seděly v letadle, cítila jsem tu svobodu. Teď budu volná, mužů zkusit alespoň trochu žít. Teď nás čeká cesta do New Yorku a poté dvě hodiny do Seattlu.

Uvědomila jsem si, že vše zlé jsem nechala na letišti v Čechách Teď ze mě bude zase ta stará Romana, i když ne úplně stejná. Už nikdy nebudu ta samá Romana, ale můžu být podobná. Znělo mi v hlavě. Rozhodla jsem se ten hlas poslouchat.

S Dani jsme obě poslouchaly naší oblíbenou  Evanescence . A hodně špatnou Angličtinou zpívaly text. Všichni se smáli.Ale nám to bylo jedno, bylo to jako dřív. Říkaly jsme různé vtipy a poté se smály na celé letadlo. Nechala jsem si přinést oříšky. Jako ve filmu.

Pokoušela jsem se je otevřít, ale ono to nešlo. Dani se mi začala smát a já s ní. Čím víc jsem se smála, tím víc mě moje síla opouštěla, moje pokusy byly marné. Už se na to nemohla dívat, a tak mi chtěla ten sáček vytrhnout. Začaly jsme se o něj přetahovat.

Najednou sáček praskl a oříšky se rozletěly do všech stran letadla. A my dostaly opravdový výbuch smíchu. Všichni v letedle se smáli spolu s námi. Chtěly jsme to uklidit a když jsme se skláněly, pokaždé jsem se navzájem bouchly. Takhle jsme blbly asi hodinu než jsme se vyčerpaly. Na chvíli jsem zavřela oči. Díky bohu se mi nic nezdálo, poprvé jsem se pořádně prospala a probudila bez křiku.

Když jsme o něco později začali přistávat, Dani se probudila taky. Přesedly jsme na krátký let do Seattlu. Tam jsme nasedly do autobusu směr Forks. Ani nevím, jak jsme zjistily, že je to ten správný, ale povedlo se a po hodině jsme vystoupily ve Forks.

Podle instrukcí které jsem dostaly ještě v Čechách, jsme po chvíli našly i dům Míšků. Začala zvonit bouchat na dveře. Ale nic se nedělo. Asi po deseti minutách k nám přišel nějaký muž.

Byl malý, měl černé vlasy a vousy, strčil Dani do ruky dopis. A odešel. Dani ho otevřela a začala číst.

 

Omlouváme se vám. Naše dcera měla nehodu. Spadla ze skály v Texasu. A my museli jet za ní. Nevíme, jak dlouho budeme pryč. Proto se vraťte domů. Ještě jednou se omlouváme. Až se vrátíme, můžete přijet.  Vraťte se domů!                                                                                                                                                        Míškovi

 

 

Myslela jsem, že mě trefí šlak. Když přečetla ´vraťte se domů´,  Dani se ne mě nevěřícně podívala. Asi taky nechtěla tak rychle zpět.

„Co budeme dělat?“ Zeptala se mě.

„Nevím jak ty, ale já se nechci vrátit domů tak brzy.“

Dani přikývla na souhlas.

„Půjdeme se podívat ke škole a poté něco vymyslíme.“

Chvíli přemýšlela. „Dobře, ale co s taškami?“ Dobrá otázka.

Podívala jsem se kolem, pod schody na verandě byla malá dvířka. Otevřela jsem je, uvnitř bylo prázdno, tak jsme tam hodily tašky a nechali si jen batohy.

Vyrazily jsme hledat školu. Město bylo malé a kouzelné. Bylo úplně jiné než jakékoliv město, co jsem do teď viděla. Všude bylo zeleno. Moc se mi to tu líbilo. Už nepršelo, což bylo dobře, jelikož nevím, kam bychom se schovaly. Ani jedna z nás nevěděla, kolik je hodin, jenom, že je úterý. Nevím, jak dlouho jsme hledaly, ani jak se nám to podařilo, ale najednou jsem stály před školou na parkovišti.

S Dani jsme se na sebe podívaly a usmály se, povedlo se nám to. Přejela jsem očima parkoviště. Byla tam spousta aut. Najednou jsem ztuhla a vytřeštila oči. Moje srdce také reagovalo a to tak, že se divoce rozbušilo. Tupě jsem zírala.

To není možné. Ne, to ne, opakovala jsem si v hlavě a stále zírala. Mezi těmi všemi auty bylo zaparkované stříbrné Volvo. Dani si všimla mého pohledu a tak se podívala, na co tak tupě zírám. A stála stejně jako já. Potřásla jsem hlavou.

„Je to blbost, může být kohokoliv,“ řekla jsem. Dani se také vzpamatovala a přikývla na souhlas. V tom zazvonilo. Na parkoviště se začaly hrnout davy studentů. Všichni odjížděli.

Mě ale zajímalo, čí je to Volvo. Můj rozum mi říkal, že je to blbost a že je nějakého obyčejného studenta, ale moje naděje věřila, že existují. Nastala chvilka pravdy, skoro všichni už byli pryč.

A pak se to stalo…

 

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju-2.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře