Je tu další. Opět je píseň od Cascady. Komentíky a krásné počtení.
09.11.2009 (16:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3167×
17. Touha
Ráno jsem se probudila, po dlouhé době jsem neměla žádný sen. Ležela jsem Edwardovi v náručí a byla spokojená. Hladil mě po vlasech. Spokojeně jsem se k němu ještě víc přitiskla.
Jelikož nikdo nebyl doma, rychle jsme vyskočila a udělala si konečně sama snídani.
Edward se mi jen smál. Když jsem to snědla, šla jsem se umýt a obléknout. S Edwardem jsme měli v plánu na dnešní den lekce tance.
Posadil mě na postel a zapnul věž. Pokojem se rozezněl Debussy. Otočil se a měřil si mě pohledem.
„Proč se chceš naučit tančit?“
„Vždy se mi tanec líbil. Ale vím, že se do tanečních nedostanu kvůli rodičům. Navíc jsem slyšela, že jsi prý dobrý tanečník,“ zalichotila jsem mu.
„Jo říká se to o mě,“ řekl a mrkl na mě. Poté mi pomohl na nohy.
Pomalu celý den mě učil různé druhy tanců. Natrvalo to dlouho a já je alespoň trochu zvládala.
K večeru jsme jen tak tančili a já ani nevím, jak se mi to povedlo, že jsem spadla a vzala Edwarda s sebou. Dopadli jsme na postel, on byl nade mnou. Nemohla jsem se přestat smát. Edward na tom nebyl o nic lépe.
Přestat se smát s ním, to bylo naprosto nemožné. Nikdy jsem se tolik nesmála jako s Edwardem. Můj smích mě přešel ve chvíli, kdy se jeho ledová ústa dotkla mých rtů. Okamžitě jsem mu polibek oplatila. Jednu ruku jsem mu zamotala do vlasů a druhou tou zlomenou ho chytla za zátylek a přitáhla si ho ještě blíž. On se jednou rukou podpíral, aby mě nemačkal a druhou pomalu sjížděl od mého ramene až k bokům.
Nechtěla jsem se od něj odtrhnout, ale bohužel mě zradilo dýcháni a já se musela. Zatímco jsem se pokoušela dýchat, on se polibky posouval k mému uchu. Poté do něj zavrněl a políbil ho. Jakoby ve mně vzplanul oheň. Rychle jsem si ho přitáhla blíž a naléhavě ho políbila. V tu chvíli jsem chtěla víc a víc. A vypadalo to, že on taky.
V tom jeho ruka v klouzla pod moje tričko. Divoce jsem zalapala po dechu. Usmál se a opět spojil naše rty. Přitiskla jsem se ještě blíž, tedy pokud to bylo ještě možné. Svou zdravou rukou jsem se vymotala z jeho vlasů a začala s ní přejíždět po jeho dokonalé hrudi.
Přes triko jsem cítila každý jeho sval. On se začal polibky přesouvat na můj krk. Pokoušela jsem se dýchat, ale moc mi to nešlo. Věděla jsem, že porušujeme pravidla. I když byly volnější než u Belly. V tom se ze zdola ozval jek.
„EDWARDE CULLENE, PŘESTAŇ!!!“ Zakřičela Alice. Ale ani jeden nereagoval. Ba naopak, Edward se vrátil k mým rtům.
Z ničeho nic Edward zmizel. Vykuleně jsem se podívala a uviděla to. Alice ho táhla pryč. A při tom nadávala, ale anglicky.
Rychle jsem se zvedla, urovnala si vlasy a triko a vydala se za nimi dolů. Když jsem tam přišla, nikdo si mě nevšiml. Alice diskutovala s Edwardem a to dost nahlas. Emmett se jim smál. Jasper se je pokoušel zklidnit, ale moc mu to nešlo. Rose, ta se dívala do časopisu a Esme to celé nechápavě pozorovala .
A já vlastně taky. Zhluboka jsem se nadechla a šla do boje.
„Co je?“ Zeptala jsem se a přitom se dívala na Alici. Vrhla na mě pohled, že jsem se jí málem bála. Kdyby to šlo, byla by rudá vzteky.
„Co asi,“ štěkla po mě. Emmett v tu chvíli vyprskl smíchy. Já jenom zírala na Alici. Edward se otočil na Emmetta a zavrčel. Na Esme bylo vidět, že nic nechápe. Emmett rozhodl jí vše vysvětlit.
„Edward se rozhodl skoncovat se svým panictvím. Já věděl že není gay,“ začal se znovu smát. Edward na něj zuřivě zavrčel a já jen stála jako přimrazená. Nemohla jsem se pohnout, ale strach jsem neměla. Emmett zase začal.
„Ale Alice mu to překazila,“ řekl výsměšně. To už bylo na Edwarda moc. Z ničeho nic se ozvala obrovská rána a Emmett ležel na zemi, Edward nad ním. Zuřivě vrčel. Já celou dobu stála a jenom zírala. Nikdy jsem ho neviděla takhle rozzuřeného.
Měla jsem docela strach, ale ne o mě. Spíš jsem se bála, že si něco udělají. Jasper opět využil svůj dar a s pomocí Alice se pokoušel Edwarda odtáhnout. Když se jim to konečně povedlo, Edward se na mě podíval.
Díval se mi do očí. Nevím, co tam viděl, ale asi strach. Protože se okamžitě otočil a utekl do lesa. Já tam stála a koukala přes okno na les. Emmett se zase rozesmál. To už jsem nevydržela a vybuchla.
„EMMETTE CULLENE, JSI TEN NEJVĚTŠÍ IDIOT NA SVĚTĚ!“ Zakřičela jsem na něj naštvaně. On se konečně přestal smát a zaraženě na mě koukal. Otočila jsem se na podpatku a běžela do pokoje.
Tam jsem za sebou práskla dveřmi a zhroutila se do postele. Schoulila jsem se do klubíčka a začala brečet. Ze začátku jsem to nechápala, ale pak mi to došlo. Brečela jsem, protože jsem zase vše ničila. Protože se hádali kvůli mně. Nemohla jsem ten brekot zastavit.
V tom mě pohladila studená ruka. Byl to Edward, seděl vedle mě a smutně se na mě díval. Já se okamžitě vyškrábala k němu na klín. Zabořila jsem si hlavu do jeho hrudi a objala ho. Přitiskla jsem se k němu, co to šlo. Bylo směšné, jak moc jsem ho potřebovala už teď.
Přestala jsem brečet.
„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ zašeptal mi do ucha a dal pusu do vlasů. Já se na něj nechápavě podívala.
Pak mi to došlo. On si myslel, že jsem brečela, protože jsem měla strach. Z něj. Usmála jsem se smutně a dala se do vysvětlení.
„Edwarde, já nebrečela, protože bych měla strach. Ano, bála jsem se, ale ne, že mi ublížíš, spíš protože jsem nechtěla, abyste si něco udělali vy. Já brečela, protože mi došlo, že jsem to zase já, kdo za to může. Opět jsem vše zkazila,“ to poslední jsem spíš zašeptala. Pevně mě objal.
„To není pravda, nic jsi nezkazila. Za to jsem mohl já. Já jsem ten nebezpečný,“ řekl smutně. Zrovna tohle jsem slyšet nechtěla. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a zahleděla se mu do očí a rozhodným hlasem řekla.
„Edwarde Cullene, ty nejsi nebezpečný, tedy alespoň pro mě. A ty za to nemůžeš. Jasný? Přestaň se obviňovat a já taky přestanu. No, když to tak vezmu, může za to Alice,“ a usmála jsem se na něj.
Oplatil mi úsměv a poté mě políbil. Ale rychle se odtáhl. Já se pohodlně uvelebila v jeho náručí a byla zase dokonale šťastna.
Vše bylo dokonalé.
Jediné, co mi vadilo byl čas. Jelikož zbytek týdne utekl jako voda. Za to mohl Edward. Když jsem s ním, čas neexistuje. Jediná moje útěcha byla že mi Edward slíbil. No slíbil, on mi to spíš nakázal, že opět za měsíc přiletím.
Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju - 17. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!