Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 15.kapitola

07.11.2009 (14:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2816×

15. Pomsta Alici

Jen co zastavil před domem, vylítla jsem z auta a naštvaně práskla dveřmi. Dupala jsem po schodech na verandu a navztekaně vpadla dovnitř. Alice mě chtěla obejmout, ale já jí uhnula.

„Nech mě. Alice,“ řekla jsem ostře a rázovala si to do kuchyně.

Měla jsem docela hlad, a tak jsem si dala ty toasty z rána a nalila si džus do sklenice. Z obýváku jsem slyšela naštvaný tišený křik.

„Edwarde, co se stalo?“ Něco jí zamumlal a ona na něj zakřičela.

„Edwarde, sakra, to jsi takový imbecil?“ Na to jí odpověděl zavrčením.

„Neříkej, že tak špatně líbáš, že ti dala košem Edí,“ ozval se, kdo jiný, než Emmett.

To si dělá srandu, vsadím se, že Edward líbá lépe než on, projelo mi hlavou.

„Edwarde, děláš si srandu? Ona ti dá košem a ty se tady usmíváš,“ zakřičela Alice až jsem z ní pomalu měla strach. Ted mi došlo, že mě slyšel.

„Edwarde,“ řekla jsem nahlas. V okamžiku stál u mě a usmíval se. Byl těsně vedle mě a já se rozhodla ho pozlobit.

„Mně se to líbí, budeme hrát do zítřka?“ Zašeptala jsem mu do ucha. Oči mu trochu ztmavly, ale ne tak, abych se ho bála. Jenom přikývl.

„Takže, ohledně zítřka, ruším to,“ řekla jsem ledově a nahlas.  Přikývl a odešel. Uslyšela jsem jenom vrčení.

„Edí, ty vážně líbáš tak špatně, že ti dala košem a druhé rande zrušila,“ začal se smát Emmett. Třískla jsem sklenicí o stůl, aby si uvědomil, že tu pořád jsem a že je slyším. Bylo ticho.

Vstala jsem a vydala se do koupelny. V obýváku jsem se dívala jenom na Esme.

„Dobrou noc,“ popřála jsem a vyběhla nahoru. Jen co jsem vlezla do sprchy, uslyšela jsem cvaknutí dveří. Alice. Vzala mi opět oblečení a nechala tam další sexy košilku v modré barvě. Byla průhledná a tak jsem si k ní vzala kalhotky téže barvy.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla a povzdechla si. Opět jsem rychle přeběhla do pokoje. Zalezla jsem do postele a zachumlala se do peřin, i když mi zima nebyla.

Uslyšela jsem ten melodický smích, jako vždy, když jsem tohle udělala. A jako vždy seděl v křesle a smál se. Posadila jsem se na posteli a poklepala na místo vedle sebe.

Smích ho přešel. Díval se na mě. Usmála jsem se a poklepala ještě jednou. No tak, nemám na to celou noc, pomyslela jsem si. Usmál se a pomalu šel ke mně.

Lehnul si na místo vedle mě. Přitulila se k němu. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a objala ho kolem pasu.

„Už tě nepustím,“ zašeptala jsem. Zasmál se a dal mi pusu do vlasů.

Necítila jsem se unaveně a ani  jsem usnout nechtěla. Bála jsem se, že to všechno je jen sen. „Může nás vidět?“

„Ne, věnuje se Jasperovi.“ To jsem potřebovala vědět. Nadzvedla jsem se a zlehka ho políbila. Když jsem se chtěla odtáhnout, nedovolil mi to. Chytil mě za zátylek a přitáhl k sobě blíž. Abych to měla pohodlnější, obkročmo jsem si nad něj klekla. Ruce jsem mu zamotala do vlasů.

Jeho druhá ruka mě držela kolem pasu. Moc se mu nelíbilo, že jsem nad ním, jelikož se okamžitě překulil a já zůstala pod ním. Líbal mě tak vášnivě, že jsem se nestačila divit. Polibky jsem se mu snažila oplácet stejně vášnivě. Nechtěla jsem, aby přestal.

Ale začal polibky zkracovat, až byly jenom takové letmé. Stále byl nade mnou, jednou rukou se podpíral, aby mě nemačkal. Já se pokoušela popadnout dech, co nejtišeji to šlo. Když jsem mohla dýchat, podívala jsem se na něj a opět se začala utápět v jeho očích.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem z ničeho nic, až mě to samou překvapilo. Usmál se na mě a poté se sklonil k mému uchu.

„A já miluju tebe,“ zašeptal a pak mě na to ucho políbil. Polibky pokračovaly až k mým rtům, naposled mě zlehka mě políbil a lehnul si zase vedle mě. Jako předtím jsem si opřela hlavu o jeho hruď a rukou ho chytla okolo pasu, aby mi nikam neutekl.

Padla na mě únava z perného dne, ale já se pořád bála usnout. Edward si to přečetl v mých myšlenkách. Políbil mě do vlasů, objal a přitáhl k sobě ještě blíž, tedy jestli to vůbec bylo ještě možné. Bylo mi tak krásně. Po chvíli jsem usnula.

Když jsem se ráno probrala, Edward vedle mě neležel. Bylo mi jasné, že to byl jenom sen. Zklamaně jsem se skácela opět do postele a peřinou si přikryla hlavu. Najednou mě začal někdo vymotávat. Někdo. Edward, kdo jiný. Když mě vymotal, podíval se mi do očí.

„Promiň, ale vypadala jsi tak roztomile,“ celou dobu šeptal. Na omluvu mě zlehka políbil a to se mi nelíbilo. Takhle mě odbýt už druhý den, pomyslela jsem si. Usmál se a já dostala to, co jsem chtěla. Když jsem se od něj odtáhla, poslala jsem mu myšlenku. Promiň. Nechápavě se na mě podíval a já spustila.

„Edwarde, jdi pryč,“ skoro jsem křičela. Nahodil smutný obličej a odešel. Já se šla umýt a obléci. Když jsem byla hotová, sešla jsem dolu. Alice po mě celou dobu házela ostré pohledy a já jí je oplácela. Všichni byli v obýváku, pozdravila jsem je. Sborově odpověděli, krom Alice. Vydala jsem se do kuchyně. Čekala tam na mě snídaně.

Edward seděl na sedačce spolu s Emmettem, Rose, Alicí a Esme. Naproti v křesle seděl Carlisle a četl si. Ve druhém křesle seděl Jasper. Holky si prohlížely časopisy a kluci koukali na televizi. Jen co jsem vešla, všichni se na mě podívali. Ale hned se zase vrátili pohledy zpátky k tomu, co dělali. Tedy až na Alici. Tvářila se jako anděl pomsty. Usmála jsem se na ní, co to šlo. Nejvíc mě bolel pohled na Esme. Tvářila se zklamaně a bolestivě.

Bez rozmýšlení jsem rychle došla k Edwardovi a posadila se mu na klín. Objala jsem ho kolem hrudi a přitiskla se k němu. On mě taky objal a dal mi pusu do vlasů. V místnosti zavládlo ticho.

„CO TO MÁ ZNAMENAT!“ Zakřičela naštvaně Alice a stála před námi.

„Tomu se říká předstírání a pro tebe to je odplata,“ řekla jsem ledově klidně. Alice jenom zírala.

„Odplata za co?“ Ptala se zmateně a zavrčela.

„Přestaň vrčet, Alice! Odplata za to, jak jsi nám to pěkně organizovala až do včerejška.“

„Co jsem plánovala?“ Hrála si na hloupou a to mě naštvalo.

„Alice, nedělej ze sebe hlupáka. Tak mi řekni, proč jsi přemluvila Edwarda, aby si pořídil postel? Jaktože jsi měla noční košilky v mé velikosti, kterou tu nikdo nemá? Vše jsi měla skvěle naplánované, aby se to stalo na louce, vid? A odpovědi typu náhoda nebo instinkt neberu. Na to tě znám až moc dobře, Alice.“ Ta udělala jenom úšklebek. Emmett vybuchl smíchy.

„Vypadá to, že tě dostala, Alčo,“ řekl Emmett a začal se smát ještě víc. Edward se pode mnou otřásal smíchy.  Já se opřela o Edwarda a užívala si  jeho blízkost.

„Jo, abych nezapomněl, Carlisle, ty dostaneš taky něco,“ ozval se Edward a mě to došlo. Ztuhla jsem. Všichni se nechápavě podívali.

„Jak to myslíš, Edwarde?“ Zeptal se Carlisle. Nikdo totiž nevěděl o naší malé dohodě. Podívala jsem se na Edwarda. Jen se usmál a pokračoval.

„Romča souhlasila s tím vyšetřením.“ V Carlislových očích se objevily jiskřičky. Já jsem zasténala a Emmett se začal smát. „Proč jsi tak najednou souhlasila?“ Zajímal se Carlisle.

„Byla to dohoda. Edward mi ukáže louku a sebe na slunci a já se nechám vyšetřit. Podstupuji to jenom kvůli té louce.“

„Kdy jí vyšetříš?“ Zeptal se Edward a já myslela, že ho zabiju vlastnoručně a velmi bolestivě. Tomu se začal smát a dal mi pusu do vlasů.

„Za chvíli mi začíná služba, tak můžeme klidně tam,“ odpověděl Carlisle. Opět jsem zoufala zasténala.

Ale než jsem stačila cokoliv dalšího, seděla jsem v autě a už jsme byli na cestě do nemocnice. Jelikož jsem to slíbila, nemohla jsem nadávat ani odmlouvat, a tak jsem si opřela hlavu o Edwardova rameno a pokoušela se nemyslet na to, co mě čeká.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 15.kapitola: