Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 14. kapitola

odpadko

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 14. kapitolaTak je tu další. Dávám i muziku je to Bring me to life. Je tu asi po třetí a ještě hodněkrat bude. Jelikož když jsme to psala tak jsme poslouchala hlavně jí a hodí se mi skoro všude. Takže je to hlavní písnička povídky.

06.11.2009 (14:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2917×

14. Nejsem Bella, ale proč nebýt chvíli šťastná?

 

Běžela jsem co nejrychleji pryč. Pryč od něj. Kdyby chtěl, už by mě chytil, ale asi to pochopil. Běžela jsem a bylo mi jedno kam, hlavně co nejdál. Zastavila jsem se u velkého stromu a začala po něm šplhat co nejvýše to šlo.

S tou rukou to byl menší problém. Když už jsem nemohla výš, sedla jsem si na silnou větev a začala brečet.

„Sakra. Proč? Proč já? Proč, co jsem komu co udělala. Nejdřív přijdu o milovaného bratra a tím i o rodinu. A teď jsem našla rodinu, kterou miluji a oni mě, a zase se to celé kazí. Proč? Proč on? Proč jsem se musela zamilovat do něj? Jsem blbá. Holka, na co si myslela? Měla jsi odjet s Dani. V klidu bys přežívala. Ale teď bude tvoje srdce opět krvácet. Hergot, proč to udělal? Sakra, vždyť on má Bellu! Zapomeň na něj. Proč? Proč je ke mně osud takový? Co po mě chce? Proč teď? Byla jsem dokonale šťastná.“ Brečela jsem a přitom se nahlas sama sebe ptala proč.

Na nic z toho jsem neznala odpověď a taky jsem věděla, že některé otázky odpovědi ani nemají.  Já už nemůžu. Teď už nemůžu dál, nemam na to dost sil.

„Proč mám život tak komplikovaný? Kdy už budu moc být šťastna?“

„Klidně hned,“ ozvalo se pode mnou a já se vyděsila. Málem jsem spadla, ale zachytila jsem se větve. Podívala jsem se dolů. Stál tam Edward.

„Vypadni. Jdi pryč. Chci být sama,“ křičela jsem na něj zoufale. V tom zahřmělo a já se lekla a pustila se. Padala jsem dolů a přála si jenom umřít. Ale to mi Edward nedovolil.

Zachytil mě. Ale bolelo to, přece jen má ocelové paže.

Dostala jsem se z jeho náruče na pevnou zem. Pozadu jsem od něj odstupovala. Zády jsem narazila na ten strom a opřela se o něj. Brečela jsem a sklouzla po něm na zem.

„Chci být sama,“ zašeptala jsem zoufale a přála si aby odešel a už se nevracel.

„Já nikam nepůjdu,“ zašeptal nazpátek. Bylo mi jasné, že ho nedonutím odejít. Nohy jsme si přitáhla k hrudníku a objala je. Hlavu jsem si položila na kolena a dál bulela.

Zhluboka jsem dýchala a pokoušela se uklidnit. Nakonec se mi to povedlo a já si utřela poslední slzy. Pokoušela jsem se urovnat si myšlenky. Marně. Ale věděla jsem jedno. Já nejsem Bella a musím odejít pryč.

„Nikam nepůjdeš. Je mi jedno jestli jsi Bella nebo ne.“ Dovolila jsem si podívat se na něj. Bylo vidět, že to myslí vážně a to mě rozčílilo.

„Jdi do háje. Přestaň si hrát s mými city. Ty máš Bellu a já nejsem důležitá. Já už tady nemám být. Mám být už dávno mrtvá,“ křičela jsem na něj. Jen co jsem přestala, byl u mě a držel můj obličej v dlaních. Díval se mi do očí a já se v nich utápěla.

„Tohle už nikdy neříkej, rozumíš! Je mi jedno, že v nějaké knize je Bella. Já chci tebe.“ Tím posledním mi na chvíli zastavil srdce.

On mě má opravdu rád. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zaobírala jsem se svými myšlenkami a nevnímala ho. Proto mě překvapilo, když se jeho rty opět dotkly mých. Ztuhla jsem.

Byla jsem jako socha. Nevšímal si toho a dál mě líbal. Pod jeho studenými rty jsem roztála. Začala jsem mu polibky oplácet. V tom mě to napadlo.

Budu chvílí šťastná. S ním. A až se objeví Bella, zmizím z povrchu zemského. Ano ten plán se mi líbil, konečně. Alespoň konec mého života bude šťastný. Usmála jsem se tomu. Podle toho, že mě dál líbal, jsem usoudila, že moje myšlenky neslyšel.

Naše rty byly stále spojené. Když jsem si myslela, že už to nevydržím, odtáhl se s úsměvem. Pokoušela jsem se popadnout dech. Ale moc mi to nešlo. Když už jsem mohla dýchat, zeptal se mě.

„Když ti něco povím, neutečeš mi?“ Zírala jsem na něj. Tušila jsem, co mi chce říct, a já nevěděla, jestli jsem dostatečně připravena, to slyšet. Nakonec jsem jenom přikývla. No buď uteču, nebo budu zírat. Uchechtl se mému výrazu, asi si to i přečetl v mých myšlenkách.

Bez slova si mě vyhoupl na záda. Doběhl zpět na louku, jako malé dítě mě posadil do trávy a posadil se za mě.Objal mě kolem pasu a přitisknul mě k sobě. Nevím, jak dlouho jsme takhle seděli, ale najednou jsem se neubránila a začala se smát.

„Proč mám takový pocit, že to Alice viděla a vše připravila? Ta postel, ty košilky, to jak mě pořád cpala k tobě když něco, na tom stromě jak volala. Seřvala tě, že jo? Jak jí kazíš plány.“ Na znamení, že mám pravdu, mi dal pusu do vlasů.

„Ten rodinný výlet stoprocentně končí dnes a jak mile přijedeme, budu jí mít zavěšenou kolem krku?“ Opět mi dal pusu.

„Jsi všímavá,“ dodal. Zasmála jsem se.

„Jo, brýle nepotřebuji. Navíc když si na to tak vzpomenu, poznal by to i slepý.“ Rozesmáli jsme se oba.

„Co takhle pomstu?“ Navrhla jsem.

„Proč?“

Usmála jsem se.

„Nemam ráda, když mi někdo takhle organizuje život.“

„Jaký je plán?“ Zeptal se a já se k němu otočila a ďábelsky se usmála.

 

„Je to jednoduché. Já budu hrát naštvanou. No prostě, jako bych tě odmítla. Budu se ti vyhýbat a ty budeš hrát smutného.“ Usmála jsem se jako andílek.

„To není špatný,“ pochválil mě.

„Miluju tě,“ řekl jakoby nic. Já zůstala zírat.

Bylo to poprvé, kdy mi to kdo řekl.

Když jsem se vzpamatovala, zářivě jsem se usmála.

„Miluju tě, Edwarde,“ zašeptala jsem. Bylo pro mě těžké i jenom to zašeptat. I když to byla pravda. Nikdy jsem nikomu svoje city nahlas neřekla.

Usmál se na mě tím svým pokřiveným úsměvem a zlehka mě políbil. To mi ale nestačilo, a tak jsem si ho za zátylek přitáhla blíž.  Začínala jsem být nenasytná.

Když se odtáhl stále se usmíval. A já se pokoušela srovnat si srdeční rytmus. Začalo zapadat slunce.

„Takže od teď s tebou nemluvím.“

Ještě jednou mě letmo políbil a pak vstal a vyhoupl si mě na záda, zamířil k autu a pak domů.

 

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře