Je tu další dnešní ho dne. Už brečet nebudete jsou tam jen samé hezké věci.
03.11.2009 (14:30) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2906×
11. Šest dní
Prohlížela jsem se v zrcadle a nemohla uvěřit, že jsem si to opravdu oblékla. V tom do místnosti vpadl Edward. Moje srdce párkrát vynechalo. Zírala jsem na něj a on na mě. Zrudla jsem a čekala.
„Promiň, Alice mě poslala, abych tě odnesl do postele,“ omluvil se a stále si mě prohlížel. Poté ke mně velice pomalu přišel a zvedl mě do náruče. Přes tenoučkou látku jsem cítila, jak je jeho kůže studená, ale nebylo to nepříjemné. Vešel se mnou do pokoje a mě oslepil blesk. Alice nás vyfotila. Edward zavrčel, ale ona se jen usmála a rychle zmizela. Opatrně mě položil na postel a přikryl, pak odešel.
Vrátil se i s mým jídlem. Jedla jsem vajíčka a on mě stále pozoroval. Pomalu jsem si na to zvykala. Když jsem dojedla, vzal mi talíř a zmizel. Za okny právě zapadalo slunce.
Nedalo mi to, a tak jsem po jedné noze doskákala až na balkon. Venku foukal lehce studený vítr, ale mě to netrápilo. Mě fascinoval ten západ slunce, nikdy jsem ho neviděla takhle v přírodě, bez civilizace. Bylo to krásné.
Někdo okolo mě omotal deku. Byl to Edward.
„Chceš nastydnout?“ Mluvil jako přísný otec a já se té představě musela usmát.
„Ne, jenom koukám na tu krásu. Je to neuvěřitelné,“ podívala jsem se zpět k západu.
„Je to krása,“ odpověděl, ale periferním viděním jsem viděla, že se dívá na mě. Trochu jsem zrudla, ale dál se věnovala západu slunce. Jen co úplně zapadlo, vzal mě do náruče a odnesl do postele. Přikryl mě a já okamžitě usnula.
Ráno jsem s probudila s úsměvem. Něco mi říkalo, že bude skvělý den. Posadila jsem se na posteli a podívala se před sebe. Na kraji postele u mých nohou seděl Edward a prohlížel si mě.
Zrudla jsme jak jinak. Usmál se na mě.
Od mého pádu se mnou byl Edward neustále. Povídali jsme si, dělali blbůstky. Cítila jsem se s ním skvěle, neustále jsem se smála. Připadala jsem si jako v ráji. Pouštěli jsme si starou muziku a hodnotili ji. Neustále jsme se u toho hádali, ale jenom z legrace. Vyprávěl mi, co vše provedl Emmett a jiné rodinné legrácky. Také my slíbil, že až se mi uzdraví ruka, naučí mě tančit.
Připadala jsem si skoro, jako bych někam patřila.
Bez Edwarda jsem neudělala ani krok. On mi to nedovolil, neustále mě nosil nebo mě obskakoval.
Alice mě večer vždy navlékla do různých sexy oblečků a já se jenom smála. Slibovala jsem jí pomstu a Edward se ke mně chtěl přidat. Byla jsem dokonale šťastná, nic mi nechybělo.
Občas jsem ale měla takové nutkání Edwarda políbit. Naštěstí si to v mých myšlenkách nepřečetl.
Byly to už 4 dny od mého hraní si na Pána opic. Alice mi, jako každý večer, pomohla se umýt a převlékla mě do košilky. Mé modřiny už skoro nebyly vidět.
Já jsem okamžitě vyskočila z postele a doskákala po jedné noze na balkon. Dnes bylo docela teplo, na Forks. Opět byl krásný západ slunce. V tom mi někdo navlíkl na ramena košili a vyhoupl si mě na záda. Edward, samozřejmě.
Vyskočil se mnou z balkonu na strom a šplhal. Já jenom zírala jako blázen. Skákal po stromech a lezl čím dál výš. Až vyšplhal na jeden hodně vysoký strom, sedl si na větev. Mě si přesunul na klín.
Pěvně jsem ho rukama objala kolem krku, abych nespadla a rozhlížela se okolo sebe. Brada mi spadla málem až na zem. Byla to krása, seděli jsme tak vysoko. Odtud byl ještě úžasnější výhled na západ slunce.
„Tohle je ještě krásnější,“ vydechla jsem a on se usmál.
Sledovali jsme mlčky tu nádheru. Když slunce zapadlo, nebyla úplná tma díky měsíci, který náhodou nebyl překrytý mraky. Viděla jsem les, jak se táhne po celém širokém okolí. Bylo to něco neuvěřitelného. Nic takového jsem si nikdy ani ve snu nepředstavovala.
„Líbí?“ Zeptal se nejistě. Obdařila jsem ho širokým úsměvem.
„To je slabé slovo, je to nádherné.“ Zasmál se mému nadšení a sklonil hlavu. Naše obličeje byly jen pár centimetrů od sebe. Naše nosy se skoro dotýkaly. Přestal se smát a díval se mi do očí. Já se v těch jeho začala topit. Moje srdce zrychlilo a dech mi nestačil. Pomalu se přibližoval. Jeho objetí zesílilo a moje taky.
Začal mu vibrovat mobil v kapse. Sklonila jsem hlavu dolů. Vzal to. Slyšela jsem jenom jak na něj někdo křičí, podle hlasu Alice, ale nerozuměla jsem, jelikož křičela anglicky. Když zaklapl telefon, bez slova si mě vyhoupl na záda a zamířil domů.
Tam mě, opět bez slova, položil do postele, přikryl a odešel. Jenom jsem se dívala na dveře. Jindy tu se mnou zůstává. Já mám pak pocit bezpečí.
Nechápala jsem nic z toho, co se dnes stalo.
Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Stmívání mi dalo život, já teď musím zachránit, to co tolik miluju- 11. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!