Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stíny minulosti - 32.kapitola

Teď ty pohledy docela střídám, tahle kapitola je tedy skoro celá z pohledu Edwarda, až na malý kousíšek, který vyprváví Bella. Edward pořád nemůže rozdýchat ten Damonův pokus o žert a Bella? Ta jede přece s Alicí na nákupy a ty pro ni nevěstí nic dobrého. Večer může Edward u Belly konečně zůstat s jejím svolením přes celou noc. Tahle kapitola se mi docela líbí, ale ráda si poslechnu kritiku. Také bych chtěla upozornit ty, kteří se trochu v povídce ztrácí, aby nevěšeli hlavu, brzo se to vyjasní a v deseti možná patnácti kapitolkách se povídka vyřeší úplně

Bellin pohled:

Naštěstí se mi podařilo Alici přemluvit, aby vzala sebou taky Elinor, ale to jsem si pomohla asi tak jako bych přešla z bláta do louže. Sotva jsme v Dubliny vysedly před nákupním centrem, táhla mě Alice za jednu a Elinor za druhou ruku, přímo do jednoho obchodu, kde mě zastrčily do kabinky a vylézt jsem mohla asi až po hodině, kdy jsem už ani nemohla, zvednou ruce, abych si vyzkoušela ještě jednu halenku.

Konečně jsem mohla ven a už jsem viděla jenom, jak Alice vytahuje kreditku a celý ten šílený nákup platí i za mě a Elinor.

„Alice počkej!“ snažila jsem se ji zarazit. Hodlala jsem si svoje oblečení zaplatit sama. Chtěla jsem také něco koupit Henrymu a babičce, ale ještě jsem pořádně nevěděla, co by se jim tak mohlo líbit.

„Nech to na mě, Bello.“ Zabránila mi vytáhnout peněženku a mile se usmála na pokladní. Elinor si z toho nic nedělala, a jakmile Alice schovala kreditku táhly mě do dalšího obchodu. Samozřejmě s botami a to ještě na podpatku. Jakmile se ale zabraly do zkoušení, vzala jsem roha a odešla do blízkého knihkupectví. Tak když nemusím platit oblečení, aspoň si koupím něco, z čeho budu mít určitě radost. Vešla jsem mezi regály a začala procházet různé tituly. V tom jsem narazila na jeden, který jsem si chtěla koupit už v Atlantě, ale tehdy jsem ho nikde nemohla sehnat. Sáhla jsem po titulu, ale někdo měl rychlejší ruce a tak byla polička hned prázdná.

„Promiň, tys chtěla tu knížku?“ ozval se klučičí hlas vedle mě, a když jsem vzhlédla „Bello…?“ vedle mě stál Stefan. Mále jsem kvůli němu dostala infarkt, jak jsem se ho lekla.

„Stefane.“ zrovna toho jsem tu potkat nemusela. Usmíval se na mě a měl hroznou radost z toho, že mě vidí.

„Neříkej mi, že čteš fantasy.“ řekl udiveně, když převrátil knížku v ruce, jako by vlastně ani nevěděl, co to drží za knížku.

„Docela mě baví. Zrovna tuhle jsem sháněla už v Atlantě, ale nikde ji neměli…“

„Tak si ji vezmi.“ řekl a galantně mi ji podal, ale já jsem po něm žádné laskavosti nechtěla. Chtěla jsem mít od něj klid, ale jak jsem viděla, asi ho nikdy mít nebudu.

„Měl jsi ji první.“ první výmluva, co mě napadla.

„Hmm, mě by asi stejně moc nebavila, jenom mě zaujal obal.“ řekl, když knihu několikrát převrátil v rukou a na malý moment nezačetl do zadní strany, kde byl příběh celý shrnutý.

„Neříkej, že vybíráš knížku podle titulní strany!“ zhrozila jsem se, ale nestihl mi odpovědět, protože se v knihkupectví objevila Alice s Elinor a přes skleněné dveře jsem uviděla ještě dva kluky, kteří se spolu vesele bavili a byli odvěšeni taškami jako malý vánoční stromeček. Jenom jsem protočila oči a bez rozloučení odešla z krámu.

„Tak co nakoupeno?“ zeptala jsem se a Alice po mě hodila doslova vražedný pohled, který mi odpovídal na všechny otázky.

„Jak jsi mohla odejít? Víš, jaká by byla zábava, kdybys zůstala?“přešla nakonec do ublíženého tónu, ale já jsem se rozhodla, že jejím slovům, ani psím očím znovu nesmím nepodlehnout. Elinor se jenom smála a kluci, kteří šli dva kroky za námi, ji upřeně pozorovali. Div neslintali, když se na ně Alice usmála a vzala si od nich tašky.

Edwardův pohled:

Konečně jsem uslyšel na příjezdové cestě Alicina miláčka, jak své nové žluté Porsche přejmenovala. Kdyby se tomu autu něco stalo, Alice by snad zešílela, ale já jsem teď snad neslyšel žádný jiný zvuk raději. Alicin příjezd znamenal, že Bella je už zpátky a tak jsem se vydal rovnou za ní.

Pořád jsem cítil tu euforii, když jsem si vzpomněl, že nakonec přece jenom neodjela a zůstala tu. A proč to vlastně udělala? Protože mě miluje a to tak moc, že ji nedochází skutečnost, že miluje upíra.

Vyskočil jsem do otevřeného okna a usadil se do křesla, kde jsem potají trávil už tolik nocí a teď jsem tu konečně mohl být a nemusel se skrývat. Bella v pokoji nebyla, ale na posteli byly tašky, které prozrazovaly, že Alice ji zase nešetřila. Nakoukl jsem do jedné z tašek a musel jsem Alici její výběr pochválit, ten modrý svetr bude Belle moc slušet. Potom jsem se znovu vrátil ke křeslu a zaposlouchal se do zvuků domu. Bella musela být v koupelně, slyšel jsem téct vodu a potom jsem ještě zaslechl Henryho a její babičku jak dole sledují televizi.

Zabral jsem se natolik do zkoumání jejich, pro mě zamlžených myšlenek, že jsem si ani neuvědomil, že voda v koupelně už přestala téct a Bella se vrací do pokoje. To jsem zjistil až ve chvíli, kdy vešla dovnitř a rožnula. Ručníkem si sušila mokré vlasy a na sobě měla jenom krátké triko na spaní. Chtěl jsem promluvit, ale to už si mě všimla a vypískla, jak se mě lekla.

„Bello, je všechno v pořádku?!“ zavolal Henry, který ji slyšel až dolů. Bella se na mě zmateně podívala, potom se obrátila ke dveřím a nakonec tátovi odpověděla.

„Všechno v pořádku, jenom tu byl pavouk.“ Potom zavřela dveře a otočila se na mě. „Tohle už mi nikdy nedělej, Edwarde Cullene, víš, jak jsem se lekla?“ snažila se o přísný tón, ale její cukající se koutky mi napověděli, tě opravdu naštvaná není.

„Promiň, to jsem nechtěl.“ omluvil jsem se a přešel k ní.

„Tak dobře, omluva přijata.“ řekla, když jsem stál jenom několik málo centimetrů od ní. Udělala malý, nepatrný krůček, stoupla si na špičky a jemně mě políbila na rty. Potom se hned odtáhla a začala si zase sušit vlasy.

„Alice říkala, že budete chodit s námi do školy.“

„No, taky jsem něco takového slyšel.“ Carlisle mi svůj nápad sdělil v myšlenkách jen, co jsem se vrátil domů a já jsem mu byl hrozně vděčný za další čas, který budu moct s Bellou strávit.

„Myslíš, že budeme mít spolu hodně hodin?“ připadala mi nějaká nervózní.

„To doufám.“ řekl jsem a stoupl si hned za její záda. Rukama jsem ji objal kolem pasu a přitiskl si ji víc k sobě. Slyšel jsem, jak se její srdce rozběhl rychleji a jak zadržela dech. Sklonil jsem se k jejímu krku a chtěl ji políbit do prohlubně mezi krkem a klíční kostí, Bella se zachvěla, když ucítila můj dech na krku.

„Edwarde…“ zašeptala do ticha pokoje. Dotkl jsem se rty jejího krku, ale v tom se Bella jako mávnutím kouzelného proutku proměnila na sochu. Nemohla se sice vyrovnat té, jakou bych vytvořil já, ale cítil jsem, že tohle jí bylo nepříjemné. Odtáhl jsem se a až potom mi došlo, že takhle stál Dimitrij, když se ji snažil zabít. Sám sobě jsem se v tom okamžiku zhnusil.

„Promiň.“

„Za co se proboha omlouváš?“ nechápal jsem to.

„Já… víš, vzpomněla jsem na toho upíra… v tom lese.“ Ano věděl jsem, co ji můj dotek musel vyvolat za vzpomínky. Rozhodně se za to, ale nemusela omlouvat, vždyť to já jsem takový hňup, že jí to ještě připomínám. Ale možná je lepší, že pořád ví, co ji ode mě a mě podobných může hrozit.

„Za tohle se nemusíš omlouvat.“ Přerušil jsem ji, když se snažila pokračovat a vzal jsem ji zase do náruče a snažil se ji utišit, protože jí začaly po tvářích stékat slzy.

„Já na to chci zapomenout… ale ono to nejde.“ zašeptala mi Bella do ramene hlasem, ze kterého doslova čišelo zoufalství. Věděl jsem, že na tuto zkušenost s upíry jenom tak rychle nezapomene, možná do konce svého života ne, ale já už rozhodně neudělám nic, co by jí Dimitrije připomnělo.

„Pššt, to bude dobré…“hladil jsem ji po vlasech. Teď jsem si připomněl jinou situaci, kdy jsem ji takto utěšoval. Tehdy měla tu noční můru. Copak nemá dost těžký život i beze mě? Proč jenom musím být takový sobec a mít ji u sebe?

„Edwarde, Alice říkala, že mi vysvětlíš, co to mělo dneska znamenat s Damonem.“ Řekl a zvedla hlavu. Po tváři jí stékala poslední slza, kterou si rukou setřela a čekala, co ji řeknu, ale to já jsem nevěděl.

„Nevím, Emmet s Damonem si ze mě chtěli udělat legraci, ale moc se jim to nepovedlo.“ mě to totiž moc vtipné nepřišlo.

„A to co říkal Damon o tobě, jako o malém chlapci…“

„To byla pravda, jenom nevím, jak se to mohl dozvědět.“

„Je možné, že už tehdy žil a viděl tě?“

„To že žij je možné, ale vidět mě nemohl, tehdy svítilo slunce a on musel být někdy schovaný. Přestože být upírem v mé době bylo docela populární. Lidé měli rádi, když se o nich šířila pověst, že jsou upíři.“ sám jsem to moc nechápal, ale bohatí a vlivní lidé to o sobě nechávali tvrdit.

„Co jsi myslel tím, že musel být někdo schovaný. Slunce vám může ublížit?“

„Ne, ale lidé by nás poznali, někdy ti to ukážu.“ Slíbil jsem a doufal, že ji potom nevyděsím.

„Jak mohli být lidi rádi nazývaní upíry?“

„Tehdy dodávala pověst upíra moc a prestiž. Italská a francouzská města se stala upířím útočištěm, ale i přesto jich nebylo moc. Lidé, kteří se tehdy chtěli stát upíry, ale dříve zemřeli, než se tak mohlo stát. Upíří, kteří je mohli přeměnit, neměli dost síly se od nich odtrhnout a nechat je dokončit přeměnu. Nedokázali se ovládat jako Carlisle a naše rodina. Většina princů a šlechticů, o nichž se říkalo, že jsou upíři, byli jen chytří muži, kteří využívali této pověsti k odrazení soků, aniž by vlastně věděli, co vlastně slovo upír tehdy znamenalo.“ vysvětlil jsem jí, co jsem sám věděl. Carlisle mi toho řekl sice víc, ale nechtěl jsem jí říkat všechny detaily.

„To jsem nevěděla.“

„Je to dávno a takové detaily si historie nepamatuje.“

„Samozřejmě, nepodstatné detaily se zasouvají do posledního šuplíku, nejdále od ruky, která by ho otevřela.“ to co řekla, jsem slyšel poprvé a víceméně měla pravdu. Odsunout všechno do pozadí.

„Kdyby všechno bylo tak jednoduché.“ povzdechl jsem si, ale u mě to jen tak nešlo, odsunout něco do pozadí, když moje paměť je tak obsáhlá a dokážu myslet na několik věcí na jednou.

„Já bych nechtěla mít pověst upíra.“ řekla po chvíli.

„Tehdy to ale opravdu lidem pomáhalo.“

„Ani tak bych to nechtěla.“

„Víš, já jsem bohatým a mocným lidem tu pověst lidem záviděl, ale jenom jako malý kluk, potom mě to přešlo, když po nich církev nakonec vyhlásila hon a teď bych dal cokoliv za to, abych mě jenom tu pověst a nebyl jedním z nich.“

„Ale kdyby ses nestal upírem, nikdy bychom se nepotkali.“

„To je na tom jediné dobré, tedy kromě mojí rodiny.“

„Ano, tvoje rodina je skvělá.“ Usmála se na mě, ale když pohledem zabloudila k taškám na posteli, usměv jí z tváře na malý okamžik zmizel.

„Esme říkala, že jsi byla s Alicí nakupovat, ale nesmíš to tak moc řešit. Ona když zrovna nechce nakupovat je docela fajn a dokonce s ní je i zábava.“ Musel jsem se Alice zastat, nebýt jí byla by moje věčnost asi hodně smutná a mnohokrát mi zachránila kůži, když jsem se dostal do nějakého průšvihu, nebo jenom, když jsem potřeboval zmizet z Tanyiny přítomnosti, když k nám s Eleazarem a jejím sestrami přijel na prázdniny.

„To máš pravdu, ale na nákupy s ní už nejdu, i kdyby mě na kolena prosila.“ Řekla a já jsem se tomu musel jenom zasmát, Alice ji stejně přesvědčí, a pokud to nepůjde po dobrém tak klidně po zlém, ale Bella s ní na nákupy půjde. Tím jsem si byl stoprocentně jistý. A Bellu to bude stát pevné nervy a to mi stačil jenom pohled na tu hromadu tašek na posteli.

Bella se mi vymanila z náruče, přešla k posteli a tašky hodila do koutu na zemi. Pak si sedla na postel a naznačila, abych si k ní přisedl. Nenechal jsem se moc pobízet a už jsem seděl vedle ní.

„Proč jsi sem vlastně přišel?“ její otázka mě zmátla.

„Chtěl jsem tě jenom vidět.“ odpověděl jsem po pravdě.

„A co minule?“ další otázka, která mě naprosto zmátla. Co tím myslí? Jak minule? Její otázky mě pokaždé naprosto zmatou. Místo, aby jí vadilo, že sem v noci chodím, se ptá na důvod a nikdy nevím, jakou reakci u ní mám v příští minutě čekat.

„Minule?“ potřeboval jsem, aby mi svou otázku nějak upřesnila.

„Proč jsi sem vlastně chodíval?“ aha, tak konečně jsem tu otázku pochopil, ale to ji přece muselo hned napadnout. Přece musí vědět, jak je roztomilá, když spí. Když se její dlouhé, jemně zvlněné vlasy rozprostřou po polštáři a na tváři se jí objeví spokojený úsměv, když se jí zdá něco pěkného, nebo naopak se na jejím čele objeví drobná vráska, když se jí její sen nelíbí.

„Za tím samým důvodem, pozoroval jsem jak spíš a…“ zastavil jsem se moc pozdě.

„A…?“

„A jak mluvíš ze spaní.“ Dodal jsem něco, co jsem si chtěl nechat pro sebe, ale tak nějak jsem se prořekl a už to nešlo vzít zpátky. Světlo v pokoji jenom zvýraznilo rozpaky, do kterých jsem ji svými slovy uvedl a navíc jsem viděl tu krásnou červeň, která se jí rozlila po tvářích.

„Co… co jsem říkala?“ zeptala se a ještě víc zčervenala.

„Nic zvláštního, jenom se ti stýskalo po Atlantě. Několikrát se ti zdálo o Brianě, což mě tehdy znepokojilo a naposledy jsi volala Freyu a… někdy dokonce i mě.“ Shrnul jsem do zkratky, o čem asi za ten měsíc mluvila. Znovu jsem čekal na její reakci, ale ona mě znovu převezla a krásně se na mě usmála.

„To že se mi o tobě zdálo, vím.“ zašeptala mi do ucha a políbila mě na tvář, než se stačila odtáhnout. Potom jsem, ale zaslechl, jak zavrzaly schody a Henry jde nahoru. Bella ho také zaslechla a nevěděla, co má dělat. Těkala očima ze dveří na mě a potom hned na opak.

„Bell?“ ozval se za dveřmi Henryho ospalý, ale i přesto hřmotný hlas.

„Ano, tati.“ Ozvala se, protože Henrymu muselo být jasné, že je vzhůru, když škvírou pode dveřmi prosvítalo světlo, které Bella po svém příchodu z koupelny rožnula a zatím ho nikdo nezhasl.

„Dobrou noc, holčičko.“řekl, když nakoukl do dveří a uviděl Bellu sedět na posteli.

„Dobrou tati.“ Odpověděla mu a za Henrym se zase zavřely dveře. Já jsem mohl vylézt ze škvíry mezi skříní a stěnou, kam jsem se schoval, aby Bella neměla problém, kdyby mě tu Henry načapal, a rovnou jsem zhasnul světlo. Potom jsem přešel k Belle.

„Uf, ještě jednou a dneska vážně dostanu infarkt.“ řekla a zalezla si pod deku.

„Můžu tu zůstat?“ zeptal jsem se.

„Jako bys potřeboval svolení.“ řekla s úsměvem na rtech a já se chystal si znovu sednout do houpacího křesla, ale Bella mě chytla za ruku a zadržela mě. Překvapeně jsem se na ni podíval.

„Dneska nemusíš sedět na křesle.“ řekla a na potvrzení svých slov se odsunula na posteli kousek víc ke stěně. Sedl jsem si na okraj postele, ale když Bella nijak nedala, natáhl jsem se vedle ní a Bella se mi stulila do náruče. Hlavu si mi položila na hruď a spokojeně usnula.

„Dobrou noc.“ zašeptal jsem a políbil ji do vlasů. Celou noc jsem mohl mít Bellu ve svém náručí a připadal jsem si jako ten nejšťastnější upír na světě. Copak jsem kdy mohl jenom doufat, že najdu tak skvělou dívku jako je Bella, která mě bude mít ráda i přes to čím jsem?

„Edwarde…“ zašeptala a přitiskla se ke mně ještě víc. Na tváři měla spokojený úsměv a vypadala stejně šťastná jako já. Musel jsem na ni čekat několik století, ale to čekání se opravdu vyplatilo. Kdyby mi ještě jako člověku někdo řekl, že svou pravou lásku poznám až o několik století po tom, co jsem skutečně žil a stanu se nesmrtelným, asi bych si myslel, že si ze mě dělá jenom dobrý den, ale dneska bych mu to jenom potvrdil.

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stíny minulosti - 32.kapitola:

Toto bola krásna kapitola. Teším sa s Edwardom aj s Bellou. Strašne im to prajem. A strašne sa teším na chvíľu, keď sa všetky tajnosti vyjasnia. Naozaj som od kapitoly ku kapitole zvedavejšia a zvedavejšie.

Přidat komentář:

Nick:

Text: