Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stíny minulosti - 23.kapitola

Takže vracíme se ke chvíli kdy přišel Edward na louku, co tam uvidí? Jak zareaguje? Moc prosím o komentáře a přeji příjemné počtení, snad se bude kapitolka líbit

Bellin pohled:

Byl to zvláštní posit opět něco cítit. Tedy ne něco cítit, ale cítit něco jiného než tu spalující bolest, která se šířila po mém těle, když toho upíra někdo odtrhl od mého krku. Teď jsem s Edwardem. Nejsem sice úplně v pořádku, ale to se časem zpraví. Edward má strach se mě dokonce dotknout, aby mi neublížil, ale on se opravdu bát nemusí, jeho oči jsou natolik jiné. Tolik se liší od očí toho, kdo mě mále zabil. Jeho oči jsou plné lásky a tolik upřímné, že bych musela být blázen, kdybych ho nechala trápit. Vždyť jsem se do něj zamilovala. Je to můj malý upírek. Tomu pojmenování jsem se musela pousmát a Edwardovi to neušlo.

„To nic, jenom jsem si na něco vzpomněla.“ odpověděla jsem na jeho nevyřčenou otázku.

„Měla bys odpočívat.“ Řekl po chvíli a chystal se odejít z pokoje, ale já jsem nechtěla, aby teď odešel. Pořád jsem měla ruku na jeho dlani a tak jsem ho zadržela.
„Zůstaň tu se mnou.“ požádala jsem ho a on si znovu sednul na postel. Potom jsem nechala klesnout víčka a ponořila se do spánku. Nebyl ale moc klidný, pořád jsem před očima viděla ty červené oči. Probrala jsem se a Edward si přisedl ještě blíž, aby mě utišil.

„To bude dobré Bello.“ asi jsem musela křičet ze spaní. Přitulila jsem se do jeho náruče a nechala se hladit po vlasech. Bylo to tak příjemné.

Edward mě potom doprovodil domů, když mě Victor viděl přicházet, chtěl vyjít ven, ale Edward ho jedním pohledem zastavil. Z okna tu scénu viděla i Elinor a nestačila se divit. Na rozloučenou jsem Edwarda políbila na tvář a odešla do domu.

„Páni Bello, co to bylo?“ zeptala se naprosto překvapeně.

„Nic, rozešla jsem se s Victorem.“

„A Edward?“ poukázala na pusu na rozloučenou.

„Říkám, že nic jsme přátelé.“ netušila jsem, co ke mně Edward cítí. Já ho miluju, ale nemůžu říct to samé o něm, takže jsme přátelé. Šla jsem do kuchyně, abych si nalila vodu, ale cestou se mi zatočila hlava. Elinor, která šla hned za mnou, mě zachytila, ale neušly jí moje odřené ruce.

„Proboha, cos dělala?“

„Spadla jsem.“ což byla pravda, když myslela jenom na ruce. Ještěže neviděla tu jizvu, která mi zůstala na krku. Přesto bych měla začít vymýšlet historku, jak jsem k té jizvě přišla a nějakou dobu budu muset nosit rozpuštěné vlasy.

„To je ti podobné, vidíš, nemáš v noci nikam chodit.“  Poučovat, to jí šlo, ale ona nezažila to co já. Málem nepřišla o život, ale přestože jsem se jí vždy se vším svěřovala, pochopila jsem, že tohle bude muset zůstat tajemství.

Seděla jsem na posteli a přemýšlela, co všechno se pro mě změnilo od chvíle, co znám celou pravdu. Co znám Victorovo a Edwardovo tajemství. S Victorem jsem se moc nezabývala, z něho jsem kletbu sejmula, ale s Edwardem to bude něco jiného.

Před domem zastavilo auto a podle hlasu, který doléhal do pokoje otevřeným oknem, jsem poznala, že je to Peter. Přijel za El, aby ji mohl vytáhnout někam ven. Proč i já nemůžu řešit jenom takové problémy jako, co si obleču zítra na rande nebo jaký lak asi použiju na nehty? Tolik jsem El záviděla její bezstarostnost, ale zase jsem byla ráda za to, že jsem potkala Edwarda. Že mi vstoupil do života a to vlastně jenom díky Victorovi. Ale díky němu mám teď celoživotní památku na včerejšek, pomyslela jsem si a nevědomky se opět dotkla jizvy ve tvaru půlměsíce. Byla stejně chladná, jako Edwardovi ruce.

Potřebovala jsem na to přestat myslet a tak jsem si vzala noční košili a šla se osprchovat. Nechala jsem po sobě stékat příjemně teplou vodu a odplavovat všechen stres posledních dnů. Umyla jsem si hlavu oblíbeným šampónem, a když už jsem ho pořádně vymyla, vypnula jsem sprchu, zabalila jsem se do ručníku a osušila jsem se. Potom jsem se oblékla, rozčesala mokré vlasy a vydala se za babičkou a Henrym do obývacího pokoje kde zrovna sledovali nějakou rodinou komedii.

Edwardův pohled:

Vrátil jsem se domů, ale byl jsem rozhodnutý se na Bellu ještě večer jít podívat. Nechtěl jsem ji nechávat samotnou, zvlášť když se mě nebála a z toho jsem měl velkou radost. Ve dveřích mě, ale zastavila Alice. Sama měla velkou radost z toho, že se Bella z Dimitrijova útoku vzpamatovala, ale zároveň ji tížil strach, jak zareagují Volturiovi. Toho jsem se bál taky.

„Měla jsem vizi, pojď do obýváku.“ řekla a já ji následovala do pokoje, kde už seděla celá rodina. Všichni čekali, až se vrátím.

„Tak, co jsi tedy viděla.“

„Jane s Alecem dokončili práci kvůli, které je Aro odvolal, a přijedou brzo sem. Nevím kdy přesně, jen vím, že bude svítit slunce.“ řekla nahlas a v hlavě se jí přehrála celá vize.

„Jak se Aro rozhodl ohledně Victora?“ zeptal se Carlisle.

„To nevím jistě, ale Victor s nimi odcházel, jenom nevím kam.“ řekla smutně, protože jí bylo líto, že její vize nejsou dokonalé, jak by si přála. Přestože po včerejšku měla na Victora velký vztek, nechtěla, aby se mu stalo něco zlého. Seděla vedle Jaspera a nechala se hladit po zádech. Hodně ji ten dotyk uklidňoval snad dokonce víc než Jasperova schopnost.

„Však se to brzy dozvíme.“ nechtěl jsem dnešní večer strávit mluvením o Victorovi a jeho nevymáchané puse a tak jsem se vydal do pokoje. Pustil jsem si tolikrát přehrané cdčko a lehl si na pohovku, měl jsem ještě spoustu času, než půjdu zkontrolovat Bellu.

Myšlenkami jsem se vracel k dnešnímu ránu, kdy se Bella probrala. Neměla ze mě strach a dokonce chtěla, abych s ní zůstal v pokoji. Nechtěla vidět Victora, přestože se o něj bála. A když jsme se loučili před jejich domem, znovu mě políbila na tvář. Ještě jsem nebyl tak daleko od domu, abych nezaslechl jak Elinor odpověděla na její otázku, že se s Victorem rozešla.

Měl jsem z toho radost, už ji ublížil hodně, ale copak já ji nikdy neublížím, pokud se rozhodnu s ní zůstat? Jsem pro ni ještě nebezpečnější než Victor. Mohl bych ji zabít, už včera jsem se málem neovládl a ona málem umřela mým zapříčiněním. Tohle nesmím dovolit. Bella je moc křehká, aby mohla být se mnou. Už jsem se sice naučil jak tak ovládat, ale ani tak jsem si nebyl jistý, že bych jí nikdy neublížil. Nebyl jsem si jistý sám sebou a to byl hodně velký problém. Tolik jsem jí toužil být na blízku, ale zároveň jsem musel udržovat bezpečnou vzdálenost, abych jí neublížil.

Rozhodně jsem ale nelitoval své ztřeštěné lásky k ní. Byla sice trochu nešikovná, ale byla při tom taková … taková … ani nevím jak to říct. Pro Bellu nenajdu snad nikdy dost výrazů, nikdy ji nepopíšu tak, abych ji vystihl, do nejmenších detailů jak moc bych chtěl. Bella si jistě zaslouží něco lepšího než nějakého upíra, který jí kdykoliv může zabít nebo ji jenom ublížil. Už si toho prožila hodně a já ji nechtěl přidělávat další starosti. Starosti o její vlastní život.

Když už bylo docela pozdě a Bella určitě spala, jsem se vydal k ní do pokoje. Jako vždy měla otevřené okno a já si znovu po dlouhé době sedl do houpacího křesla a pozoroval, jak spí.

„Edwarde …“ myslel jsem, že se probudila a přistihla mě tu, ale ona se jen přetočila a spala dál. Zdálo se jí o mně a dokonce to nebyla ani noční můra. „Miluju tě.“ Zašeptala vzápětí a já jsem byl v sedmém nebi. Miluje mě. Ona mě opravdu miluje.

Seděl jsem u ní v pokoji celou noc. Potom, co řekla, že mě miluje, už nepromluvila, ale mě to bylo jedno, byl jsem zabraný do svých myšlenek. Přestože byla tak křehká, cítil jsem potřebu být s ní, nebo právě možná proto, že je tak křehká bude potřebovat někoho, kdo by ji chránil.

Tolik jsem chtěl být s ní až se probudí, ale nemuselo by se jí líbit, že trávím večery u ní v pokoji a tak jsem vyskočil z okna a chystal se jít domů, když jsem potkal Victora.

„Jak je Belle?“ zeptal se starostlivě.

„Teď už dobře.“ odpověděl jsem a chtěl jít dál, ale musel jsem mu ještě říct o Jane a Alecovi. „Brzo přijede Jane s Alecem.“

„Kdy brzo?“ chtěl vědět, kdy má návštěvu očekávat.

„Nevíme, jenom že bude svítit slunce.“ řekl jsem všechno, co mi ukázala Alice ve vizi, ale Victor se pořád neměl k odchodu.

„Bella se tě nebojí?“ přešel zase na jiné téma.

„Ne, myslím, že se mně nebojí.“ Odpověděl jsem a byl jsem si tím více méně i jistý. Vždyť mě přece miluje, jak by se mně mohla bát?

„Můžu se za ní stavit?“

„Myslím, že to není nápad. Chtěl jsem tě včera přivést, ale nechce tě vidět. Má strach, co s tebou bude, ale jinak nic víc, dokonce řekla Elinor, že se s tebou rozešla.“ na tyhle moje slova už neměl co říct a vydal se zpátky domů. Vlastně jsem se divil, že se neptal, jak jsem se dostal k nim domů, když mě viděl odcházet. Zřejmě už mu to bylo jedno.

Šel jsem zpátky domů, ale protože jsem se ještě dneska chtěl za Bellou znovu stavit, potřeboval jsem si zajít na lov. Už to bylo týden, kdy jsem byl naposledy a v noci jsem cítil mírné pálení v krku, které mi způsobovala vůně její krve, která pro mě nepřestávala být lákadlem ani potom, co jsem ji ochutnal.

Věděl jsem, že budu potřebovat hodně síly a sebeovládání, abych s ní mohl být a ona se nemusela být o svůj život. Nakonec jsem skolil jenom dva srny, protože se v okolí nenacházela žádná divoká kočka a já se nechtěl vzdalovat moc od domu. Jejich mrtvá těla jsem zahrabal do země a vydal se do domu. Nevypadalo, že bude dneska svítit slunce a tak jsem se rozhodl, že Belle dneska povím víc o upírech, pokud si tedy bude přát se něco víc dozvědět. Nebudu ji do ničeho, co nebude chtít, tlačit.

Tak co, jak se vám nová kapitola líbila? Snad hodně. Prosím nezapomeňte mi napsat nějaký komentář, moc si ho budu vážit a budu se snažit psát pokud možno rychle abyste nemuseli dlouho čekat na další kapitolu, ale momentálně mám rozpracované dvě kapitoly k povídce Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost?II takže nevím, kdy tu přibude další kapitolka ke Stínům

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stíny minulosti - 23.kapitola:

Teraz mi je trochu ľúto Victora. Všetko sa to odohralo tak strašne rýchlo. Mám radosť, že si Bella priznala, že sa do Edwarda zaľúbila, aj že jej to Edwarda opätuje, ale voči Victorovi to nebolo fér. Ja viem, že sa správal sebecky a arogantne, no aj tak ma to mrzí. Dúfam, že sa tá záležitosť ohľadom Volturiovcov vyrieši. Veľmi pekná kapitola.

Přidat komentář:

Nick:

Text: