Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stín života - X. - Stěhování (3/5)

13.05.2010 (20:45) • SamMoore • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1816×

O dvě hodiny později jsem zavolala taxi, aby nás odvezlo na letiště. V garáži nezbylo žádné auto. Esmé a Carlisle odjeli Mercedesem, Emmett jeho Jeepem, Rosalie svým nádherným rudým BMW, Alice odvezla Edwardovo Volvo a Jasper si užíval rychlé jízdy Aston Martina, který také patřil Edwardovi. Nasedli jsme a já automaticky chytila Edwarda za ruku. Neucuknul, jenom mi ji silně zmáčknul. Když taxík odjížděl od našeho domova, Edward napjatě seděl a strnule koukal před sebe. Já se ale otočila a snažila si do paměti zapsat přesnou podobu krásného domu, kde jsme zažila tolik krásných i děsivých chvil se svojí novou rodinou.
Na letišti byl zmatek a shon. Připadalo mi to všechno tak vzdálené, když jsme těmi davy procházeli ruku v ruce, Edward jako loutka, kterou někdo vede, aby dala jednu nohu před druhou, já podivně paralyzovaná odchodem z domova. Byla jsem zvyklá, že za mě všechno dělali ostatní už jenom proto, že jsem víc než dva roky zůstávala zavřená a nesměla mezi lidi. Takže bylo takové dost zvláštní a šíleně nové, když jsem vyřizovala naše letenky. Edward jen stál a apaticky zíral před sebe. Zasloužil si klid a mě nevadilo dělat všechno sama.
Sedadla v první třídě byla tak příjemná! Pořád jsem se vrtěla, abych cítila tu plyš a měkoučké polstrování. Edward si sedl jako pravítko a pořád nemluvil. Bylo mi ho sice strašně líto, ale nevěděla jsem, jak mu pomoct a pokud jsem nechtěla spadnout do deprese, že opouštím všechno, co jsem kdy znala a milovala, musela jsem převést svoji pozornost jinam. Letušky nám přinesly aperitiv, ale ten jsme s díky odmítli. Letadlo odrolovalo na odletovou dráhu a chvilku na to jsme se už zvedaly do vzduchu. Nikdy jsem neseděla v letadle, takže jsem si ten pocit užívala, jak se dalo. Letěla jsem. Jako pták.
Snažila jsem se tou euforii nadzvednout kámen, který mi ležel na prsou a bránil mi dýchat. Dařilo se to, dokud jsem měla co obdivovat. Ale po několika desítkách minut začalo být všechno na jedno brdo a já se neměla čím rozptýlit. Zavrtěla jsem se na sedačce, přehodila nohu přes nohu a popadla nějaký magazín. Nevšimla jsem si, že mě při tom Edward pozoruje.
„Dávám ti deset sekund,“ zavrčel a zvedl se. Prosím? Vůbec jsem nepochopila, co tím myslel, tak jsem sledovala, co hodlá dělat. Procházel uličkou dál a dál, až zmizel uvnitř nějaké kabinky. Nadzvedla jsem jedno obočí, schovala magazín a také se zvedla ze sedadla. Moje cesta uličkou ke kabince se neobešla bez spousty zvídavých pohledů. Proletělo mi hlavou, jestli mě tak zvědavě pozorují proto, že si všimli, že odešel můj společník a já ho následuju, nebo jestli je upoutává můj zevnějšek. Pořád jsem zůstávala v kraťoučké sukni a tričku s hlubokým výstřihem, ale s sebou jsem samozřejmě měla kabát, aby nebylo podezřelé, že na Ajlašce chodím jen tak.
Došla jsem ke kabince a přečetla si nápisy na dveřích. WC, nekouřit a tak. Jen jsem pobaveně zakroutila hlavou a otevřela dveře. Edward si rozepínal kalhoty, když jsem vešla. Otočila jsem se k němu zády, zavřela a zamknula. Ještě by nám scházelo, aby sem někdo vletěl.
„Pojď sem,“ zavrčel, chytil mě za ruku a přitáhnul k sobě. Naše těla na sebe narazila a já snad poprvé pomyslela na to, jestli to vůbec chci. „To je mi jedno,“ znovu zavrčel a vytáhnul mi sukni do pasu.
„To je jak ve filmu,“ zachichotala jsem se. Edwardovy rty se tvrdě přisály na moje. V tu chvíli jsem slyšela, jak na zemi přistálo pár kousků něčeho. Podívala jsem se tam. Moje spodní prádlo. Na kousíčky. Odstrčila jsem ho od sebe. „Tak tohle ne, kamaráde! V čem jako vylezu na letiště?“ vztekala jsem se. Stáhla jsem si sukni zase zpátky a užuž se natahovala po klice, že odejdu. Z Edwardovy hrudi se vydralo hluboké netrpělivé zavrčení a za boky mě stáhnul zpátky k sobě. Smýknul mnou na maličké umyvadlo. Sledovala jsem v zrcadle, jak si stoupnul za mě.
„Zapomeň, že teď někam půjdeš,“ vrčel, zatímco mi zase vyhrnul sukni.
„Edwarde, nejsi při smyslech, nechme toho,“ začala jsem mu domlouvat, ale on mi jen netrpělivě zacpal pusu svou rukou a druhou si pomohl najít cestu mezi mými stehny. Vyrazil mi dech, když tvrdě přirazil až nadoraz. A ani další pohyby nebyly jemnější. Proti své vůli jsem hlasitě vzdychala a musela hlídat stisk svých prstů, které drtily okraj umyvadla. Chvílemi jsem neudržela oči otevřené a na moment je zavřela, ale jinak jsem se celou dobu snažila sledovat Edwardův výraz odrážející se v zrcadle. Naprosto soustředěně se díval, co dělá, obličej mě stačený koncentrací, v očích se mu odrážel chtíč a jeho vzdechy prozrazovaly, že nejsem jediná, kdo cítí slast. Držel mě za boky, zatínal mi nehty do kůže a přirážel tak silně, že jsem se bála, aby mě nějak nepoškodil. Tímhle útokem (obývala jsem se, že sex se tomu říkat nedalo, protože slovo sex to dostatečně nevystihovalo) se snažil zahnat všechnu tu bolest a frustraci, kterou mu způsobil rozchod s Bellou. Kdybych nedoufala, že mu to alespoň na chvilku pomůže, dávno bych se mu začala víc bránit.
Jeho ruce pustily moje boky a přesunuly se pod moje tričko na hrudník. Drtil má prsa jako ve svěráku, a kdybych mohla myslet na něco jiného než na to teplo uvnitř mě a na spojení našich těl, přemýšlela bych, jestli mu ta prsa zůstanou v ruce, až je odtáhne. Edward se ve mně zastavil ve stejnou chvíli, kdy já jsem postřehla venku kroky.
„Jste v pořádku?“ ozval se za dveřmi stevard. Asi si všimnul, když jsem sem zamířila a že nějakou dobu nevycházím. A taky jsme se nesnažili být zrovna potichu.
„Ano,“ zasténala jsem nahlas, aby mě stevard slyšel. Doufala jsem, že z mého hlasu není moc poznat, co tu děláme. Ale to bylo asi zřejmé tak jako tak. Edward se zase začal pohybovat a začal hodně zrychlovat. Při jeho rychlosti a tvrdosti pohybů mě to skoro bolelo.
„Bello,“ zavrčel ten tvor za mnou a já se zase soustředila jen na něj. Měla jsem sto chutí se otočit a natáhnout mu jako Carlisleovi, ale pak jsem si řekla, že po tom, čím prošel, si zaslouží pár ústupků. Edwardova ruka vyletěla od mých prsou a zapletla se mi do vlasů. Zvrátil mi hlavu dozadu tak silně, že jsem se bála, že mi ji utrhne. Síly na to měl očividně dost.
„Edwarde,“ zasípala jsem, protože takhle ohnutý krk mi neumožňoval dostatečně dýchat, jako když přiškrtíte zahradní hadici.
„Řekni to,“ procedil skrz zuby. Jediné povzbudivé na tomhle výjevu bylo, že jeho hlas byl hodně zastřený a že se nepřestával pohybovat.
„Co?“
„Řekni mi, jak mě miluješ,“ cedil dál. Uvědomuje si vůbec, kde je a s kým je??? Tohle začínalo být dost děsivé.
„Edwarde, tohle přestává být legrace. Pustě mě,“ snažila jsem se mu domluvit.
„Řekni to!“ zatáhl mě za vlasy ještě víc a přísun vzduchu úplně zmizel.
„Miluju tě,“ zasípala jsem rychle zbytky vzduchu. Nebylo dobré mi těsně před vrcholem odepřít kyslík. Konečně mě pustil a já se předklonila ve snaze sebrat dech. A přitom ještě rozdýchat orgasmus, který se právě dostavil. Edwardovo tělo se chvělo, když znovu vyhrkl Bellino jméno a pak mě konečně pustil. Bez jediného slova se postavil o dva kroky dál, zapnul si kalhoty a sledoval můj obličej v zrcadle. Já se ani nepokoušela obléknout, pevně jsem svírala umyvadlo a rychle, přerývavě dýchala. Zvedla jsem oči, abych se na něj podívala. Stál u toalety a bez hnutí, bez jakéhokoliv výrazu, mi hleděl do očí. Doufala jsem, že je mi v očích vidět alespoň tolik vzteku a strachu, kolik jsem cítila uvnitř. Beze slova se otočil a vyšel ven ze dveří. Já polohu nezměnila, dál jsem stála předkloněná, opřená o umyvadlo, ale teď už jsem koukala na sebe. Triko vypadalo, že se málem roztrhlo, když pod něj Edward strčil ruce. A určitě mi alespoň nějaké vlasy vytrhnul.
Co to proboha bylo? Edward se asi kompletně pomátl. Vážně z něho šla hrůza. Myslím, že jsem ze sexu s ním vyléčená. Rychle jsem si urovnala sukni na své místo, roztrhané kalhotky hodila do koše, pokusila se trochu uhladit vlasy. Potřebovala jsem být pryč z téhle místnosti, zpátky mezi lidmi. Co kdyby se vrátil? Ještě jednou jsem na sebe mrkla do zrcadla, snažila se nasadit ne moc znepokojující masku a otevřela dveře. Tam stál ten mladý stevard, který nás vyrušil.

Autor: SamMoore (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Stín života - X. - Stěhování (3/5):