Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí, nebo smrt. Nic mezi neexistuje! - 4. kapitola

kliky Kell4


Omlouvám se, za tak dlouhou dobu, ale škola byla hrozně náročná. Takže pro vás, kteří mou povídku čtete, mám další kapitolku. Co se stane, když Alex svěří své tajemství Emmě? Zrodí se pak ve škole nová láska? Přeji příjemné počtení.

4. kapitola

Projela mnou vlna několika pocitů. Asi jsem ji nějak neodhadla. Opravdu bych čekala, že uteče pryč.

„Snad se se mnou bude kamarádit. Nic bych si nepřála víc. Musela si toho tolik prožít.“ Slyšela jsem její myšlenky. Ale tak jasně a zřetelně, jako by to vyslovila nahlas. Ještě nikdy jsem nikoho takhle živě neslyšela.

„Hele, asi s tebou není něco v pořádku. Právě jsem ti řekla, co jsem, a ty neutíkáš pryč? A kamarádit se mnou stejně chceš jenom ze soucitu,“ prolomila jsem to ticho.

„Nejsi první, ani poslední, kdo si myslí, že jsem divná. Ale nechci se s tebou kamarádit ze soucitu. To jsi špatně pochopila, a když jsem říkala, že…“ odmlčela se, „já jsem to neřekla nahlas.“

„No, neřekla…“ kousla jsem se do rtu, „já umím číst myšlenky. Ale jen těm, kteří se mi představí sami. A čím víc se se mnou ten dotyčný přátelí, tím jasněji jeho myšlenky slyším. A tebe slyším opravdu jasně,“ přiznala jsem se jí.

„Fajn. Hele, mám doma takovou malou zoo. Musíš mi slíbit, že ani jedno z mých zvířátek ti neposlouží jako oběd nebo večeře,“ řekla s humorem.

„Pokusím se,“ odvětila jsem jí a s těmito slovy jsme se obě otočily a vydaly se zpět ke škole. Byly jsme pryč jen 2 hodiny. Mně to připadalo jako celý den. Byla přestávka, a tak byla většina školy venku na lavičkách a užívala si sluníčka. Kolem nás prošel nějaký kluk. WOW, usmál se na mě.

„Tak jo. Vím, že mě slyšíš. Takže tohle je William. Nemáš hlad, že ne? Protože by byla strašná chyba sníst tohohle kluka. Hned první den se na tebe vyptával a vypadalo to, jako by měl opravdu zájem.“ Musela jsem se usmát nad tím, jak si se mnou Emma v myšlenkách povídá. Byl vážně hezký. Au, něco mě praštilo do hlavy. Otočila jsem se a málem bych zapomněla na největšího otravu svého života. Sam zjevně viděl můj úsměv a střetnutí očí mě a Williama a nemohl si odpustit hodit po mně kámen. Kromě Emmy, která stála vedle mě, to nikdo neviděl. Bylo to příliš rychlé. Zazvonilo a já se pomalu kradla do učebny. Teď mám dějepis. No super.

„Takže, třído, dnes si budeme povídat o roku 1950 až 1955 v Anglii. Ví někdo z vás, co se stalo? Nikdo?“ ptal se učitel. Jo, vím, co se stalo. V obchodech měli naprosto skvělé oblečení, nová móda z Francie, rozvoj techniky, to šlo nějak mimo mě, velký smog a ještě jedna maličkost, byla jsem zavražděná. To by bylo asi vše. Ráda bych viděla obličeje všech ve třídě, kdybych tohle řekla nahlas. Nejspíš by se na sebe všichni tázavě podívali a pak by mě odvedli ve svěrací kazajce. Tuhle hodinu asi prospím. Seděla jsem sama v poslední lavici u okna. Hezky jsem se uvelebila, a když jsem zavírala oči, přiletěl k mé lavici nějaký papírek. Myslela bych si, že si Sam dělá legraci, ale Sam měl tuhle hodinu tělocvik. No co, když to zvednu, nic se nestane.

„Milá Alex, nešla by ses po škole někam projít? Tvůj tajný ctitel.“ Našpulila jsem pusu, pootočila hlavu na stranu a s úsměvem se podívala na Williama v prostřední řadě. Díval se na mě a sledoval, jestli odepíšu. Ovšem, když viděl můj obličej, začal něco čmárat na papír, který hned po chvilce ležel opět u mé lavice.

„Tak dobře. Nešla bys se mnou na rande? Je to lepší? A nemusíš na mě koukat jako na idiota. Na většinu holek to zabírá.“ Četla jsem v duchu a cítila jsem, jak na mě William upírá své oči. Líbilo se mi, že mi nějaký hezký kluk píše psaníčka. Proto jsem mu odepsala: „Ano, je to lepší. Jo, půjdu. A ne, nejsem jedna z většiny holek. Pokud si to nerozmyslíš, počkej na mě před školou. A teď mě nech v klidu spát.“ Jak to četl, nenuceně se usmíval.  Tohohle kluka jen tak z ruky nepustím. Stejně, i kdybychom spolu začali chodit, nikdy to nebude opravdivý vztah. Ten je totiž založený na pravdě, kterou se Will nesmí nikdy dozvědět. Ale… Já nějak předbíhám. Ještě jsme spolu nikde nebyli a ani nevím, jestli na mě počká a já už bych snad plánovala svatbu. Měla bych krásný bílý šaty, vlečku až na zem a… Zvonění mi překazilo snění. A to už jsem se dostávala k detailům. Zbývající předměty utekly jako voda. Ještě jsme měli němčinu, která mě moc baví, biologii, kterou jsem prospala, a fyziku a zeměpis, které jsem prokecala s Emmou. Ze školy jsem nijak nepospíchala. Ať si William pěkně počká. Ale budova školy není nekonečná. Vyšla jsem ze dveří a on tam opravdu stál. Opíral se o lavičku a blaženě se usmíval. Zastavila jsem se, abych se s Emmou rozloučila a taky aby si pro mě sám přišel. Jako by mi četl myšlenky, což on rozhodně neumí, vstal a vmžiku byl u mě. Vzal mi tašku a oba jsme vyšli směrem k lesu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí, nebo smrt. Nic mezi neexistuje! - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!