Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí, nebo smrt. Nic mezi neexistuje! - 3. kapitola

učiteľ.. .

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

V této kapitole se dozvíte, kdo je ta podivná holka, ale i to, jak se stala Alex upírem. Prosím o komentáře, ať vím, co ještě mám zlepšit. Díky.

21.05.2010 (09:30) • NessieCullen005 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 625×

3. kapitola

Zbytek dne proběhl bez závažných změn. Na dějepis, matematiku, češtinu a angličtinu chodím do třídy s klukem, který je vážně hezký. Bohužel se mi však sám nepředstavil, takže jsem mu do hlavy neviděla. Ale co není teď, může být později. Jediné, nad čím jsem stále musela přemýšlet, byla ta holka. Copak mě už někdy viděla? Znát mě nemůže. Tohle musím zjistit. Nechci se znovu stěhovat. A navíc jsme tady jen několik dní. Zítra je moudřejší večera. Pokusím se s ní sejít někde v ústraní a všechno z ní vytáhnout.

„Vstávej! Už je den! Jdeme do školy! Taky se tak strašně těšíš?“ zařval mi Sam do ucha. To od něj bylo vážně hnusný. Nemohl říct normálním hlasem třeba „Vstávej,“ ne, on mě prostě musel vyděsit k smrti. Protřela jsem si oči a snažila se vzpamatovat. Myslím, že se mi zdálo o té holce. Nebo to možná nebyla ona, ale ta dívka byla stejně stará jako já a bavily jsme se spolu. Ona se smála. A co bylo divné, já jsem byla člověk. To byl divný sen. Bohužel i my upíři musíme spát. A tudíž se občas jako lidé nevyhneme nějakým těm snům. Urychleně jsem se oblékla, vyčistila si zuby, dala svačinu do tašky a nasedla do auta vedle Sama. Ten byl ještě pryč z toho, jak mě vystrašil. Kdy už konečně dospěje? Jo, navždy už mu bude 19, ale on se narodil roku 1880. To už by mohl mít trochu rozumu. No, asi nemá cenu řešit Sama. Prostě se už nikdy nezmění. Po pár minutách jsem opět stála před školou. Něco jsem zaslechla. Trochu dál ode mě byla ta tajemná holka, která jak mě uviděla, začala utíkat někam pryč. Co jsem měla dělat? Mé smysly byly jako rozumu zbavené, a proto jsem okamžitě utíkala za ní. Nevím, jak dlouho jsem jí honila, ale když se zastavila, byly jsme u nějakého jezera. Byla tam stará chatrč. Ta holka se otočila se strašně velkým strachem v očích. A pak mi položila otázku.

„Co jsi zač?“ Hlas se jí prolomil.

„Já, co jsem zač? Ty tady přede mnou utíkáš, zíráš na mě jako na mimozemšťana a ty se mě ptáš, co jsem zač?“ vyhrkla jsem na ni. Zavřela oči a snažila se uklidnit.

„Já už jsem tě viděla. Na fotkách mé babičky. Ty ses s ní vyfotila a vám oběma bylo deset let. Teď je ti sedmnáct a mé babičce by teď bylo 75.“

„Promiň, cože? Co to tady blábolíš? Jaká babička?“ Opravdu jsem nechápala.

„Moje babička se jmenovala Irene Mereliová. Narodila se roku 1935 a ve svých deseti letech se s tebou vyfotila…“ Blik, cvak, příjem. Dál už jsem ji nevnímala. Sakra, už mi to začíná docházet. Irene byla má kamarádka. Narodily jsme se ve stejný den. Byly jsme nerozlučné kamarádky, ale v deseti letech se musela odstěhovat a už jsme se nikdy neviděly. Společné fotky máme tedy jen do našich deseti let. Chtěla jsem se s ní ještě setkat, ale roku 1952 jsem umřela. Nebylo to tedy možné.

„… a na tyhle zranění v nemocnici zemřela,“ dokončila své vyprávění. Já jsem z něj ale nic neměla, krom toho, že má bývala nejlepší kamarádka, je mrtvá a její vnučka ví, že nejsem normální člověk. Já vlastně nejsem vůbec člověk.

„Tak, teď jsem ti řekla vše. A jediné, oč žádám je, abys mi vysvětlila, jak to, že si nezestárla. A nesnaž se mi namluvit, že jsem si tě s někým spletla, protože já mám dobrou paměť na tváře a poznám obličej i po několika letech.“ Mám jí to říct? Když jí to neřeknu, může rozšířit rozruch. To opravdu nechci.

„Tak fajn. Ale povím ti to jen proto, že jsem Irene měla opravdu ráda.“ Posadila jsem se na lavičku, ta holka si sedla vedle mě a začala hltat každé mé slovo.

„Narodila jsem se roku 1935. S tvou babičkou jsem vyrůstala, chodila do školy, trávila všechen volný čas.  Pak nám ale bylo deset let a tvá babička se musela s rodinou odstěhovat. Já začala chodit na gymnázium. Bylo mi sedmnáct, když se začal rozšiřovat velký smog, kvůli kterému nebylo vidět ani na dva metry. Já tehdy neposlechla rodiče a vydala se ke kamarádce na večírek. Kolem jedenácté hodiny večer jsem se vracela domů. Šla jsem temnými uličkami, které jsem znala i zpaměti. Najednou jsem za sebou někoho uslyšela. Jakmile jsem se otočila, ten člověk mě přitisknul ke zdi jednoho z domu a zakousl se mi do krku. Nemohla jsem nic dělat. Vtom jsem padala na zem a zachytily mě něčí ruce. Toho upíra někdo probodl. Viděla jsem to jen matně, protože se mi začalo stmívat před očima a já věděla, že umírám. Náhle mi levou rukou začala proudit pálivá bolest, která se pak rozšířila po celém těle. Když jsem se probudila, ležela jsem v posteli v nějakém pokoji. Nedokázala jsem si vysvětlit, co se děje.

„Alex, už ses probrala? Jak ti je? Nechceš se napít?“ zeptala se mě žena s vlnitými rudými vlasy.

„Kdo jsi? Co tady dělám? Jsem mrtvá?“ odpověděla jsem na otázky otázkami. Ta žena se něčemu zasmála. Co je tu k smíchu?

„No, teoreticky žiješ, ale vlastně jsi mrtvá. Jsi upír. Vezmi si tohle. Musíš se napít,“ řekla a podala mi skleničku s krví. Nejdřív jsem na ni chtěla vyjet, že tohle nikdy nepozřu, ale jakmile jsem ucítila tu vůni, jednoduše jsem neodolala. Vypila jsem pět skleniček a stále jsem neměla dost.

„Jmenuji se Victoria. Je mi to moc líto, ale nemohla jsem tě nechat zemřít. Ztratila jsi moc krve a tohle bylo jediné řešení, které mě v tu chvíli napadlo.“

„Ale kde je ten, co mě napadl?“ zeptala jsem se.

„James se o něj postaral.“

„Kdo je James? Taky nějaký upír? Já chci domů.“ Začala jsem vzlykat.

„Je mi to líto, Alex, ale domů už se nikdy vrátit nemůžeš. Rozšířily se zprávy, že tě někdo napadl a tys umřela. Tví rodiče se z toho postupně dostávají a myslím, že by to pro ně byl velký šok, kdyby viděli svou mrtvou dceru. Teď začneš zcela nový život.“

A taky se to stalo. Victoria mi všechno vysvětlila. Později přišel do pokoje její kluk James se Samem. S Jamesem jsem si rozuměla už od začátku. Se Samem to jaksi trochu trvalo. Nejdřív jsme se absolutně nesnášeli a dělali si naschvály. Ani nevím, co se stalo, ale jednoho dne jsem na své posteli našla dopis od Victorie. Psala v něm, že odjíždí a ať si dál užívám nového života. Že se prý Sam o mě postará. Sam! Ten se nedokáže postarat ani o sebe. Ale měla pravdu. Snažila jsem se po nich pátrat, ale marně. Chvilku sice trvalo, než jsem si zvykla, že se o mě má Sam starat, ale pak jsme si nějak padli do oka a ani po těch několika letech jsme se nerozdělili. Zřejmě jsme si na sebe moc zvykli. Stačilo ti to takhle? Protože netuším, co víc bych ti mohla říct,“ ukončila jsem své vyprávění a podívala se té holce do očí. Zírala na mě ještě víc, než ten první den. Měla jsem strach, že se teď zvedne a začne řvát, že jsem upír, ale její reakce mě udivila.

„Já jsem Emma,“ řekla a usmála se.

Autor: NessieCullen005, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí, nebo smrt. Nic mezi neexistuje! - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře