Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí, nebo smrt. Nic mezi neexistuje! 2. kapitola

gggggggggg

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Alex a Sam jsou poprvé ve škole. Dozvíte se něco málo o upírské dovednosti číst myšlenky. Zápletku jsem chtěla dát až o něco později, takže v této kapitole se ještě na nějakou velkou pohnutku děje netěšte. I tak ale doufám, že nepřestanete číst a počkáte si na 3. kapitolu.

13.05.2010 (21:00) • NessieCullen005 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 570×

2. kapitola

Tady je ale lidí. A docela velký chaos.

„Nevíš, kde je kancelář? Já se tady vůbec nemůžu vyznat!“ sakroval Sam. Tuhle větu pronesl zrovna ve chvíli, kdy jsme stáli u červené šipky s nápisem „KANCELÁŘ A ŘEDITELNA“. Protočila jsem oči, Sam se zasmál nad svým podařeným vtipem a zaklepali jsme. Za stolem seděla starší dáma s kulatými brýlemi a na mě až moc výraznou rtěnkou. Bratříček nahodil svůj kouzelný úsměv, který okouzlil za těch několik let nespočet lidí, a jako první vešel do kanceláře. Já ho následovala.

„Prosím? Přejete si?“ zeptala se paní, která se podle cedulky jmenovala Barbara Hillová.

„Zdravím. Mé jméno je Sam Mitchell a toto je má sestra Alex Mitchellová. Už byste o nás měli vědět. Dnes tu nastupujeme a potřebujeme znát všechny podrobnosti, co a jak,“ ujal se slova Sam. Já jen beze slova přihlížela jako malá holčička. Ale proč by ne? Nemusím na sebe hned od začátku strhnout pozornost. To mi ovšem moc dlouho nevydrželo. Hned jak jsme v kanceláři dostali všechny důležité prospekty a zabouchli za sebou dveře, podívala se po nás nějaká skupinka holek, něco si zašeptaly a pospíchaly k nám, aby zjistily, odkud jsme, jak se jmenujeme, jak dlouho tu zůstaneme a jejich nejdůležitější otázka byla, jestli spolu chodíme, nebo jestli jsme sourozenci. Mám sice ráda pozornost, ale ve společnosti lidí. Uprostřed hloučku holek, které chtějí vypadat jako kamarádky a přitom je zajímá pouze to, jestli jim někdo nový nevezme místo na vrcholku školní popularity, by se necítil dobře nikdo. Až na Sama. Ten si společnost holek opravdu užíval. Opravdu nechápu, co je na něm tak fascinovalo. Dobrá, je možná hezčí než kterýkoliv kluk v celé škole, ale myslím, že by se našlo několik těch, kteří by ho svým zlatým srdcem troufli. Co nejrychleji jsme se vymanili z toho kroužku, tedy já čapla Sama za ruku a tahala ho násilím ven, a zamířili jsme do třídy. Teď jsme měli mít zeměpis. To byl předmět, který mi šel. Přeci jen jsme hodně cestovali. Zazvonilo a my zrovna vešli do třídy spolu s učitelem.

„Dobrý den. My jsme Mitchellovi,“ řekla jsem a s těmito slovy jsem podávala učitelovi papíry na podepsání.

„Vítám vás v našem ústavu. Bohužel jsou tu jen tři volná místa. Vyberte si to, které se vám bude nejvíce líbit,“ přivítal nás učitel zeměpisu a začal svůj výklad. Byly tu sice tři volná místa, ale jen jedno bylo vedle nějaké holky. Zamířila jsem rovnou k ní. Sam si vybral místo ve třetí lavici, tedy seděl hned přede mnou. No to byla výhra. Mám takový pocit, že z hodin zeměpisu nebudu mít ani hlavu, ani patu. Holka vedle mě se jmenovala Denise. Snažila jsem se jí přečíst myšlenky, ale viděla jsem je jen matně. Možná jsem vám ještě neřekla, že když se mi někdo sám představí, mohu mu číst myšlenky. Čím více se mnou kamarádí, tím lépe mu myšlenky mohu číst. I na nějakou vzdálenost. V případě Denise jsem se nic moc nedozvěděla, protože se mi sice sama představila, ale jen ze slušnosti a ne ze zájmu se se mnou spřátelit. Přes hodinu jsem byla potichu a jen poslouchala. Učitel zrovna vysvětloval hydrosféru. Nijak zajímavá látka.

Jakmile zazvonilo na přestávku, zvedli jsme se se Samem a společně odešli ven na školní pozemek. Máme teď dvacet minut volno. Měla jsem divný pocit. Náhle jsem si ve stínu všimla dívky drobné postavy, která na mě zírala doslova s otevřenou pusou. Dlouze jsem se na ni podívala a ona tam stála jako opařená. Co to má sakra být? Copak mě zná? To je nemožné, tady jsem byla naposledy jako člověk před několika desítkami let. Nemohla mě nikde vidět. Když se vzpamatovala a zavřela pusu, rychle se otočila a utíkala zpět do školy. Nevím, co to mělo znamenat, ale musím to co nejrychleji zjistit.

Autor: NessieCullen005, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí, nebo smrt. Nic mezi neexistuje! 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře