Další díl mé první kapitolovky. Bella má trošku štěstí, ale co bude dál?
12.04.2011 (08:45) • thevampirelusy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 917×
V mém malém domečku už jsem si trošku uklidila. Z opuštěné, rozpadlé a hnusné barabizny je útulný, průměrný domeček. Stůl jsem přesunula doprostřed domku, záchod trošku zprovoznila, linku vyčistila, umyvadlo taktéž. Bylo tam i pár stoliček, které jsem poskládala kolem stolu. A nějaké dřevěná lavička, tu jsem přirazila ke zdi a dala na ni dva polštářky. Ještě celkem funkční, ale špinavá postel. Tu jsem pořádně vyčistila vodou z říčky venku, pak na ni dala prostěradlo, deku a poslední malinký polštářek. Útulné. Dneska to bez jídla vydržím, vlastně v batohu mám ještě dvě čokoládové tyčinky! Jednu jsem si hned vzala a pak i tu druhou. A zase ten hlad. Najednou jsem si všimla, že jsem ztloustla. A tak jsem došla k závěru, že jím až moc. Ale mám takový hlad! Potřebovala jsem jídlo. Vzala jsem batoh a šla směrem k městu. Míjela jsem upravené lidi, někdy i bezdomovce ale především mladé teenagery jako jsem já. Smáli se svým vymyšleným vtipům, kamarádům za nějaké trapné věci… Prostě typické dospívající děti. Bylo mi samotné líto, že jsem sama. Nemám přátele. Ale, jak už si říkám každou vteřinu, je to život. Před malou restaurací jsem zahlédla ceduli s nápisem:
Hledáme servírku
I hned jsem vešla do vyhřáté restaurace a šla k pultu.
„Vy hledáte servírku?“ zeptala jsem se. Stará paní na mě zhnuseně koukala, ale pak se usmála.
„Ano, hledáme servírku, ale vhodnou do společnosti. Máte nějaké vhodnější oblečení, umíte se chovat?“
„Narážíte na něco konkrétního, prosím? Prostě potřebuji peníze!“
Trošku jsem zvýšila hlas. Myslí to vážně? Kvůli oblečení a jiným vadám nemůžu normálně pracovat?
„A kolik vám vůbec je? Jste plnoletá? Nezdáte se na dospělou ženu.“
„Ach tak. Bude mi osmnáct.“
„A za jak dlouho vám bude osmnáct, slečno?“
„Za rok.“
„V tom případě tu nemáte co dělat. Na shledanou!“
S divným výrazem na tváři jsem odcházela. Skoro jsem se lekla, když mě někdo chytl venku za paži. Otočila jsem se a uviděla mladou ženu, měla blond vlasy a vypadala nejvýše na 24 let. Měla ustarané oči.
„Vím, jak ti je, a hodlám ti pomoct. Žádné výmluvy, pojď za mnou a neboj se. Mimochodem, jsem Petra. Pracuji tu, je mi líto, že máme tak neochotnou recepční, ale stejně to tu za ty problémy nestojí.“
Vedla mě až do kuchyně. Byla to stísněná místnost, začínala jsem mít klaustrofobii. Byl tu hodně vydýchaný vzduch a moc lidí, moc vůní najednou. Podala mi talíř s jídlem.
„Máme tu hodně přebytku jídla, na, vezmi si to a zítra přijď klidně zas, nebo i večer. Chci ti pomoct…“
„Jsem Isabella, vlastně jen Bella. A moc ti děkuji, nevím, co na to říct. Opravdu…“
„Už žádné řeči a běž. Ať tě tu nikdo nevidí.“
„Jasně, nechci, abys měla nějaké potíže, tak ještě jednou děkuji a nashle!“ řekla jsem a pomalu odcházela. Dávala jsem pozor, jestli mě nikdo nevidí. Radši jsem šla po okraji zdi.
***
V mé chatrči jsem vše snědla. Docela mě překvapilo, že po takovém množství jídla mám ještě hlad. Vždy jsem toho moc nesnědla, ale teď je to jiné. Dostala jsem hroznou chuť na to projít se lesem. A to mi stačilo jen otevřít okno, abych viděla na les. Jenže já toužila po procházce, dlouhé procházce. Alespoň ztratím chuť k jídlu. Vstala jsem a uklidila talíř. Pak jsem šla ven.
Les byl všude kolem chaloupky. Díky mým starým, ošoupaným teniskám se mi chodilo dobře. Prošla jsem kolem nejrůznějších druhů stromů. Některé jsem ještě uměla poznat, to Charlie mě brával na dlouhé poznávací procházky. Ano, byla jsem velmi učenlivé dítě, ale to už je pryč. Teď mě všichni mají za tu rebelku, zločince, za vše kromě slušné holky. A provedla jsem jim snad něco? Takový už ale svět je. Někdy si říkám…
Najednou mě popadla hrozná bolest břicha. Jako by mi do něj bodalo tisíc ostrých nožů. Upadla jsem na zem a schoulila se do klubíčka. Bolest neustávala, ale spíše zesilovala. Už jsem neměla sílu na nic, pomalu jsem ztrácela vědomí. A to jsem si vždy říkala, že smrt bude těžká. A teď si jako mrtvá připadám. Ležela jsem tam a nic nevnímala…
Autor: thevampirelusy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Štěstí! Ani náhodou! Nebo... - 2. kapitola:
krása, snad přídáš daší díl
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!