Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí a láska! - 2. a 3. kapitolka

13.08.2009 (11:00) • Ajkiss • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 889×

2. kapitola

Krásné ráno

Tu noc jsem nemohla usnout. Mno částečně to bylo tím, že mě Jacob ani nenechal. Když si vzpomenu jaké to bylo. Jacob byl všude, to horko.…Ach….Ta noc patřila jen nám dvoum. Je těžké uvěřit jak úžasný Jack byl. A teď mi lehounce chrápal do ucha. Vlastně to neznělo jako chrápání, ale jako krásné vrnění. Už zazvonil náš digitální budík a můj miláček se s leknutím probudil a vyskočil. Ale když se na mě podíval tak se lehce pousmál a svalil se zpět na postel. Přitáhl si mě k boku a já mu prstem obkreslovala břišní svaly. Po chvilce prolomil to sametové ticho
" Jsi připravená mě opustit??"
V tu chvíli by se mě krve nedosál.
"Ty - ty mi dáváš kopačky??" vykoktala jsem ze sebe. Jeho reakce mě fakt překvapila. Vážně jsem nečekala, že dostane záchvat smíchu když se se mnou rozchází.
"CO??" jeho záchvat smíchu už odezněl a tak mi konečně odpověděl
" Ale miláčku, Nessie já tě nechci opustit myslel jsem, že spolu nebudeme moct jet do školy."
Konečně jsem se uklidnila a začala jsem se mát tomu jaká jsem hloupá. Potom jsme konečně vylezli z postele. Já jsem okamžitě obsadila koupelnu a začala se upravovat. Jack se tomu jen smál a říkal, že jsem tak krásná až by se to mělo zakázat, i když jsem rozcuchaná.
Já mu na to odpověděla jen: " To víš Alice."
Nechápavě zvedl obočí: " Co má Alice společného s tím, že musíš být naněkolik hodin zavřená v koupelně?" Jemu to vážně nedošlo.
" Alice mě už odmalinka učí jak o sebe správně pečovat … víš co neřešme to jo." řekla jsem a běžela do šatníku vybrat si něco hezkého na sebe. Před domem začalo troubit auto a mě bylo jasně, že to jsou moji rodiče. Jack posmutněl při tom zvuku. Věděl že teď budeme muset předstírat, že se neznáme. Při té myšlence jsem se otřásla.
" Už teď mi chybíš moje lásko." Zašeptal mi něžně do ucha. Já mu na to odpověděla polibkem. Vydržela bych ho líbat celou věčnost. Naše loučení přerušil zvuk klaksonu, který se dožadoval mé pozornosti.Lépe řečeno ten, který ten klakson mačkal.
"Už vážně musím jít. Zatím." Řekla jsem mu a běžela honem rychle do auta, pro sousedy jsem možná vypadala jako rozmazaná čára.
"No konečně," to zrovna neznělo jako přivítání.
" Mami, tati, Emmete omlouvám se, že jdu pozdě." Potom mi něco došlo "Emmete?? Co tady děláš??"
Emmet se jen uchichtl a řekl: " To si myslíš, že ani nenavštívím rodinu?"
" Ale proč s námi jedeš do školy??"
" Jo to, no víš Rose je na mě naštvaná, tak trochu se mi podařilo zničit jí šatník…, a taky botník…,abych to zkrátil vyhodil jsem náš barák do povětří….. samozřejmě omylem…….no ona se na mě hodně naštvala no………. Tak jsem se rozhodl, že s vámi pár týdnů, zůstanu…"
Emmet vyhodil barák do povětří??? Jak??? No dokážu si živě představit jak byla teta Rose naštvaná…. Ale Emmet by si jí podle mě uměl udobřit. No nechala jsem to na později, protože jsme dojeli ke škole.
"Takže já a Nessie budeme hrát, že jsme sourozenci Emmete ty budeš náš nevlastní bratr, Bello ty budeš naše sestřenice. Ok??" ukončil táta svůj proslov. Už jsem se chtěla zeptat co bude s Alicí a Jasprem, ale uvědomila jsem si, že se vlastně přihlásili na jinou školu,která je jen několik bloků od té naší.

3. kapitola

Velmi nečekané!!

Nejprve jsme museli do kanceláře, pro rozvrh a podobně. Potom jsme šli do třídy. Táta zaklepal na dveře a po ozvě ženského, ale velmi hlubokého a přísného hlasu, který nám říkal " Vstupte!" otevřel dveře a vešel dovnitř. Máma ho následovala a já cupitala jako ocásek hned za ní. Emm se mezitím vydal do své třídy. Jakmile jsme vstoupili do třídy tak všichni studenti zatajili dech. Pak sem vzhlédla a viděla všechny ty obdivné pohledy. Rychle sem přepočítala kolik lidí tam je. Bylo jich 15. V tom sem zkameněla. To nebylo možné. Po chvilince sem zase rozmrzla a šťouchla do mamky, která pořád byla jako socha. Hned potom se zase uvolnila a dál pokračovala v hraní na lidi.

Taťka začal mluvit k paní učitelce, která si ani nemohla všimnout toho jak jsme zmrzli. " Dobrý den my jsme Cullenovi. Já se jmenuji Edward"- řekl a rukou ukázal na svou hruď- " tohle je moje sestra Renesme"- máchnutím ruky mě představil- "a naše sestřenice Bella." dokončil svou řeč.

Učitelka na nás chvíli koukala a pak se zmateně koukla na jednoho žáka. Byl to on kdo zavinil že jsme tak zkameněli. Vypadal úplně jako my. Lépe řečeno jako já. Byl bledý, ale měl zelené oči a blond vlasy. Bylo mi hned jasné že to je taky poloupír. V žilách mu pulzovala krev, kůži měl úplně stejnou jako já. Byl úchvatný. Zkoumavě jsem si ho prohlížela a on mi svůj pohled oplácel stejnou zaujatostí.

Učitelka přerušila to hrobové ticho svým hlubokým hlasem " Jděte si sednout do lavic." Mamka s taťkou si sedli spolu. Já sem si původně chtěla sednout sama, ale něco mě k tomu klukovi táhlo. "Můžu si sednout?" zeptala jsem se ho. Najednou sem uslyšela tiché zavrčení a zasyčení zároveň, ale nebyl to tento poloupír byla to moje máma a můj táta.

" Jo, jasně, sedni si." řekl mi ten kluk. Jeho hlas byl ještě sametovější než mého táty. Okamžitě sem si sedla vedle něj. Při hodině jsem si ho zkoumavě prohlížela. Věděla jsem, že mě vidí periférním viděním, ale nemohla jsem si pomoct. Pak začal psát něco na lísteček, když to dopsal tak mi ho pomalu přisunul. Na útržku papíru bylo napsáno….

Autor: Ajkiss, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí a láska! - 2. a 3. kapitolka: