„Kdo jste?" „Caius Volturi. Pojď za mnou." „Dobře, ale chci, abyste mě přestali ovládat. Vím, že tenhle klid je falešný," řekla jsem rozhodně. „Dobře..." řekl, ale ještě chvíli trvalo, než jsem se zase začala bát. „Kde to jsem?" zeptala jsem se. „Na nic se neptej a pojď," řekl ostře a za ruku mě vytáhnul z místnosti.
02.09.2012 (19:00) • Aliska • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2119×
Jako omámená jsem procházela celým pokojem a cítila neskutečný ale příjemný tlak, který vysouval jakékoliv myšlenky z mé hlavy a jediné, co mi v ní zůstávalo, byla fascinovanost tímto místem. Šla jsem podél zdi a prsty kopírovala každý výmol, každou vystoupenou kresbu na zdi, každé smítko, co mi zavadilo o lůžka prstů. Když jsem došla na druhý konec místnosti, zastavila jsem u starého sekretáře. Měl spoustu šuplíků a uprostřed desku, která byla využívána jako psací stůl. Byl na ní inkoust, psací pero a rozepsaný text, dopis. Usoudila jsem, že to není vzkaz pro mě, jelikož to bylo v pro mě naprosto neznámé italštině. Pár povědomých slov mi dopis nepomohlo rozluštit. Cítila jsem, jak mi tělem proudí vzrušení smíšené s takovým prapodivně odlehčeným strachem. Jako bych byla nacpaná extra silnými antidepresivy, která mě vlastně naprosto uklidnily. Posadila jsem se na malinkou židličku u sekretáře a začala listovat papíry pod dopisem. Byly tam soupisy čehosi a portréty jakýchsi osob, které mi zase připadaly jako výstřižky z učebnice dějepisu. Pročítala jsem slova a vzkazy, ale stále se mi nedařilo rozluštit ani větu. Říkáte si, že jsem blázen - snažit se porozumět zcela neznámému jazyku, ale já se italsky učila ve škole. Na základce to byl volitelný předmět spolu s francouzštinou a němčinou. Na francouzštinu nemám jazyk, na němčinu nervy, tak jsem se vydala na pospas tomu krásnému, ale složitému jazyku. Poznala jsem další tři slova, ale potom jsem to vzdala. Vstala jsem a došla ke dveřím. Chvíli jsem váhala, ale potom jsem pevně stiskla kliku a pokusila se otevřít dveře. Mohlo mi dojít hned, že nejsem na dobrovolné ubytovně pro mladé dívky, ale asi jsem v koutku duše doufala, že mě nebudou zamykat, když nekladu odpor. Naopak, začíná se mi tu docela líbit… Docela…
Zpoza dveří se ozývaly rychlé kroky, přibližující se k pokoji. Trochu jsem zpanikařila, ale potom jsem rychle skočila zpět na postel. A potom se otevřely dveře. Otevřely se dveře a v nich se objevila postava s rudýma očima, které planuly touhou po krvi. Rudé oči mi od autonehody signalizovaly neskutečné nebezpečí, tak jsem ječela. Ječela, spadla z postele a schovala se pod ní. Postava - muž - se tiše zasmála a potom se objevila vedle mě pod tou postelí. Ano, už jsem asi zapomněla, jak jsou upíři rychlí. Teď se ztracený strach vrátil v plné síle a já nepřestávala ječet a zmítat sebou. Bála jsem se, hrozně moc...
Snažila jsem se dostat zpod postele, ale blonďatý upír mě chytil za ruku a zatáhnul zpět. Byla bych ochotna obětovat i tu ruku, abych byla z tohohle nebezpečného místa pryč. Jekot se mi začal zadrhávat a po chvíli mě zalil zase ten falešný pocit klidu a tentokrát jsem neváhala, že to není místo, ale jeden z upíru, kdo mě omamuje, ovládá... Upír mě vytáhl zpod postele a já se vlastně ani moc nebránila... Byla jsem přece klidná... Byla jsem tak krásně falešně klidná.
„Kdo jste?"
„Caius Volturi. Pojď za mnou."
„Dobře, ale chci, abyste mě přestali ovládat. Vím, že tenhle klid je falešný," řekla jsem rozhodně.
„Dobře..." řekl, ale ještě chvíli trvalo, než jsem se zase začala bát.
„Kde to jsem?" zeptala jsem se.
„Na nic se neptej a pojď," řekl ostře a za ruku mě vytáhnul z místnosti.
Autor: Aliska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Status: rudé oči - 10. kapitola:
Ten ... vrrr nemám slov ... Ale hezká kapitolka :)
Ahoj, kapitolu jsem ti opravila, ale příště si prosím dávej pozor na následující:
+ nikdy neměň základní barvu textu kapitoly a už vůbec ne na černou, která na černém pozadí stránek není vidět!
+ dávej si pozor na čárky
+ mě/mně/mi
+ překlepy
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!