Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Staré panny s. r. o. 4. kapitola

21.11.2012 (08:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1336×

Bella

Kdo to včera byl? Celý večer jsem o tom musela přemýšlet, zvlášť když jsem osaměla u sebe v pokoji, když se rodiče zavřeli u sebe v ložnici s dítětem. Ještě nyní děkuji Bohu, že táta nesnáší tyhle babské sešlosti, takže hned, jak přijel domů, ty ženské rozehnal.

Ale kdo to byl ten člověk? Vždyť se mi přece nezdál! Snad nejsem tak hloupá a budu si představovat kluka s tak andělskou tváří! Vždyť i má fantazie by na něj nestačila!

Dneska řídím já. Nasedla jsem si do svého náklaďáčku a vyjela jsem nejdříve pro Rose, protože ta je kousek ode mne. Alicin dům je tak trochu z ruky. Rosiina rodina má úplně senzační opravnu na auta a díky tomu je Rose raději mezi různými motory a spojkami než mezi lidmi. Jedinou výjimku dělá jen u nás a takovou výjimku udělala i u jednoho člověka, Emmetta. Emmett je takové speciální téma konverzace, kterému se musíte vyhnout obloukem. Rose by se raději bavila o vaření štěňátek než o Emmovi.

Rose už na mě čekala před domem, ale zarazil mě její výraz ve tváři. Tvářila se, jako by právě koukala na Psycho. A to nevěstilo nic dobrého.

Když naskočila do auta, nasadila ten svůj výraz „Mě nic nerozhází!“, ale mě už nepřechytračí.

„Rose, co se děje? Stalo se něco?“ Podívala jsem se na ni a na chvíli jsem odhodila všechny mé představy, musela jsem tu být pro svou kamarádku.

 „Ne, nic.“

 „Zlato, mě neošálíš, něco se děje!“

 „Bells…,“ vydechla, objala mě a rozplakala se.

„No tak, copak se stalo?“ zašeptala jsem do záplavy jejích vlasů a jemně ji hladila po zádech.

„On se vrátil, je tu!“

To bylo hodně zlé. Rose se velmi špatně vyrovnávala s odchodem Emmetta. Proč ji znovu kontaktoval? Chce si opět přiživit ego na tak jemné a krásné Rose? Chtěla jsem toho šmejda uškrtit, nebo ho vykastrovat, prostě udělat mu něco tak ponižujícího a bolestivého za to, co provedl Rose.

„To se nějak vyřeší, neboj, Rose, já i Alice zůstaneme s tebou.“

Po pár minutách utěšování a chlácholení se aspoň trochu vzpamatovala, takže jsme se vydaly pro Alice. Alicin dům je velkolepý. Její otec je velmi bohatý člověk. Na Alice jsme musely zatroubit, protože já bych k těm buldokům, co hlídali její dům, nikdy nevlezla.

Alice vylezla z domu jen v mikině a přes rameno měla přehozenou brašnu. Nasedla k nám do auta, a když viděla uslzenou Rose a mou ustaranou tvář, pohlédla na Rose.

„Vrátil se, že jo?“

Odpovědí pro ni byl Rosiin pláč.

Alice

Já věděla, že to přijde, ale nepočítala jsem s tím, že se Emmett vrátí tak brzy! Viděla jsem, jak to s Rose zacloumalo. Nejraději bych Emmettovi zakroutila krkem, ale já aspoň zhruba vím, co se mu stalo. Nebo teda vím to, co mi řekl Carlisle.

Rose už se z toho nejhoršího dostala, takže jsme v klidu jely po severozápadní ulici, když najednou se z té Belliny rachotiny začalo kouřit. No mě snad z toho klepne. Tohle vážně bude den blbec. Bella rychle zastavila u krajnice.

„Tak, Rose, teď se můžeš ukázat, co umíš s auty!“ vyhrkla Bella a bylo na ní vidět, jak je vyplašená z toho, že by se něco mělo stát té její vykopávce.

Rose jenom kývla hlavou, popotáhla a pomalu s Bellou vylezly z auta. Já zůstala sedět v autě a koukala jsem, jak holky pomalu otvírají kapotu a nahlíží do ní. Byla by sranda, kdyby to jen trochu bouchlo, aby se lekly, ale já bych jim to nikdy nepřála, ale znenadání jsem dostala vidění.

A hele, čeká nás návštěva. Nevěděla jsem, jestli mám zapadnout hlouběji do sedačky, nebo utéct do lesa. Ale jsem nyní silná žena a nemusím se ničeho bát, zvlášť nyní. Proto jsem pomalu vylezla z auta.

Postavila jsem se vedla Rose, která měla vyhrnuté rukávy své kdysi čistě bílé košile, která byla nyní od oleje.

„Tak kde je problém?“ zeptala jsem se potichu.

„Nech mě zkoumat, při nejhorším zmeškáme první vyučovací hodinu,“ pokusila se zažertovat Rose, ale v dnešním rozpoložení jí to moc nešlo.

„Mně to vadit nebude,“ řekla v klidu Bella a opřela se o auto a hleděla do dáli.

Najednou se ozvalo plynulé vrnění stoprocentně lepšího auta, než bylo to Bellino. A já se jen tak nenápadně naklonila ke straně a koukla jsem k zatáčce, odkud jsme před chvílí přijely. A v tu chvíli se odtud vyřítilo stříbrné Volvo.

Bella jej taky zaregistrovala, ale myslím, že to přešla s mávnutím ruky. Rose se v tom dál vrtala a volala všechny své předky automechaniky, jako kdyby jich měla desítky, aby jí přišli na pomoc. Ale to auto zastavilo těsně za námi a z něj vystoupil Jasper a ještě jeden, kterého jsem už párkrát viděla, ale jeho jméno jsem neznala.

Celé mé tělo bylo v jednom ohni, prostě jsem z toho byla celá hotová. Jen pohled na Jaspera mě dokázal tak neskutečně rozpálit. Byla jsem jím tak okouzlená, že jsem málem zapomněla i zavřít ústa. Ale on se na mě ani nepodíval. Najednou jsem začala litovat toho, že jsem se lépe neoblékla. Nikdy předtím jsem se za svůj zevnějšek nestyděla, až nyní.

Ale Bella nyní zpozorněla při pohledu na toho druhého. Nechápala jsem, co se děje, ale se zájmem jsem je sledovala stejně jako Jasper.

„Ty,“ vydechla Bella a viděla jsem, jak se jí začaly třást ruce.

„Vy se znáte?“ otázal se Jasper a já po něm střelila pohledem.

„Ne!“

„Ano!“ vyhrkli oba dva naráz.

Jasper se začal smát a já byla uchvácená jeho zvonivým smíchem. Mé tělo nikdy nepocítilo tak bezmeznou touhu po splynutí jako nyní. Ale já se nesmím rozrušovat tak lidskými city, a zvlášť když jsem tak blízko svého cíle, své pomsty. A nyní, kdy jsem se zmítala ve svých spletitých pocitech, se na mě upřeně podíval Jasper a jeho oči měly barvu uhlu. Nedokázala jsem nic jiného dělat, než jen hledět do jeho očí. Tak zvláštně na mě hleděl, tak jakoby nevěřícně.

Znenadání se podíval na Rose vrtající se v motoru.

„V čem je zádrhel?“ zeptal se a naklonil se nad motor.

„Praskla nám plynnová hadička,“ řekla nervózně Rose a dál tam na to koukala, „a taky odešly svíčky a brzdové destičky už pomalu nejsou destičkami, ale ementálem.“

„Tak to je špatné.“

„To vím i bez vás, ale děkuji za připomínku. Zavolám k nám domů a oni naše auto odvezou, ale jak se teď dostaneme do školy. Asi půjdeme pěšky, dámy! Aspoň zhubneme,“ pousmála se Rose a vytáhla mobil a volala domů.

„My vás klidně vezmeme do školy naším autem,“ navrhl ten s bronzovými vlasy, „a mimochodem se jmenuji Edward.“

 „Já jsem Bella.“

„Rose.“

„Alice,“

Bylo jasné, že na něm Bella může nechat oči. Ale já měla oči jen pro Jaspera.

„Tak odvoz auta máš zařízený, Bello,“ vyřídila Rose a šla si do auta pro tašku. Obě dvě jsme ji napodobily a šly jsme k jejich autu. Edward nám galantně podržel dveře a všechny tři jsme nastoupily dozadu.

Byla jsem z toho celá rozlámaná. Není nic horšího, než když miluješ někoho, kdo tvé city neopětuje. Posadila jsem se k okýnku a čekala jsem, až se rozjedeme.  Ale to nejlepší nás ještě čekalo. Když Jasper chtěl nastartovat, tak auto stávkovalo.

„Sakra,“ zaklel velmi nahlas Jasper a bouchnul do volantu, „a teď vážně jdeme pěšky!“

A já to vážně nevydržela a začala jsem se smát.

Čtyři páry očí se na mě překvapivě podívaly, ale já nemohla přestat. Bože, tohle bude ještě veselé!

  ________________________________________________

Tak co tomu říkáte? Ráda si přečtu vaše názory. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Staré panny s. r. o. 4. kapitola: