Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Srdce je nejlepší kompas 30. kapitola

26.02.2012 (13:00) • kajka007, DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 33× • zobrazeno 4553×

„Tak já si zatím půjdu dát kafe,“ řekl jsem a sám sebe tím pobavil. Radši jsem si nevšímal Belliného nechápavého pohledu a otočil se k ní zády.

Jen co zapadla do Carliina pokoje, zpoza rohu na mě vyskočila Alice a začala mě horoucně objímat. Začínal jsem se modlit, aby mě nezačala líbat, protože to by bylo teď jaksi nevhodné. „Al, uklidni se, ano?“ zasmál jsem se, ale objetí jí opětoval.

„Jak se mám asi uklidnit, když… když… Když z tebe bude ženich?! A to přesně znamená co? Že bude svatba, že bude svatba, že bude svatba,“ zpívala a začala tančit po nemocniční chodbě. Najednou jsem měl pocit, že už nerozmlouvá se mnou, nýbrž s nějakým svým vnitřním – mimochodem stejně nadšeným – já. Na chvíli mi bylo skoro líto, že jí budu muset tu radost alespoň částečně zkazit.

„Alice, uvědom si, jak to dopadlo minule, takže tentokrát to bude po našem. To znamená - žádné krajky, žádná zvířata, žádné pugéty ani amorkové,“ vyjmenovával jsem postupně všechny její ideální představy o svatbách.

„Jo, jasně, jasně… S chlapem taky řešit svatbu,“ mumlala si pro sebe a ukazováček si přiložila na ústa. Zdálo se mi, že její hlava ještě nikdy nejela rychleji. Jedna část jejího mozku přemýšlela nad vhodným datem, jiná o místě, další o občerstvení… A to všechno naráz. „Kde že je Bella?“ zeptala se jako by nic a pohledem konečně zavadila i o mě.

„V pokoji s Carlie, ale…“ nedořekl jsem, protože místo mé energické sestry jsem se už koukal na prázdnou nemocniční chodbu. Chtěl jsem se za ní vydat, ale pak mi došlo, že Bells si s ní poradí určitě mnohem lépe než já.

Pokračoval jsem tak ke Carlisleově kanceláři, abych jim mohl tuhle novinku oznámit.

***

„Takže, panstvo, fajn! Už nemáme čas, jsme v obrovském skluzu a já mám pocit, že mi nikdo nepomáhá,“ pronesla Alice se zoufalým výrazem, i když si sama byla vědoma toho, že svatba začíná až za dvacet čtyři hodin a všechno už je perfektně nachystané.

Pohledem jsem přelétl altánek, který byl ověšen bílými růžemi, pár stoliček, na které si měla sednout rodina, a všechna naše auta ozdobená mašlemi. Málem jsem se neubránil pobavenému úšklebku, ale na druhou stranu jsem ještě mohl být rád, že to dopadlo takhle. Podle Aliciných představ to mohlo být daleko, daleko horší.

„Edwarde, proč jsi ještě pořád tady? Musíš jet pro Carlie, aby byla doma co nejdříve a pořádně se vyspinkala, zítra musí být všechno dokonalé,“ objasňovala mi – dnes už asi po sté.

„A byla bys tak laskavá a řekla mi, které z těchto aut si mám jako vzít? To s panenkou na kapotě, nebo to s růžovým zdobením?“ zeptal jsem se ironicky a protočil očima.

„No co… Jen ať lidí vidí, že se budeš ženit, ne? Nebo se snad za Bellu stydíš?“ Namířila na mě prstem a následně jej zabodla do mé košile.

„Já…“ To byla rána pod pás!

„To by mě taky zajímalo,“ zaslechl jsem za sebou známý hlas, následovaný pobaveným uchechtnutím.

„To si ještě vyřídíme,“ šeptl jsem k Alice tak, aby to slyšela jen ona, a s širokým úsměvem se otočil k mé budoucí… K Belle.

„Za tebe? Nikdy,“ opáčil jsem tajemně a nasedl do svého Volva. Ještě jsem ve zpětném zrcátku chvíli pozoroval její zaražený obličej, který se následně měnil v užaslý úsměv. Její tváře se zarděly a oči lehce zaleskly. Nemohl jsem uvěřit tomu, že s ní udělá tolik jen pár takových obyčejných slov. A stejně tak mi nešlo na rozum ani to, jak byla nádherná. Vždy, když jsem si říkal, že roztomileji už vypadat nemůže, přišlo něco jako tohle a ona mě úplně posadila na můj upíří zadek.

Během půl hodiny už jsem měl na zadním sedadle tu malou rozumbradu. Už vůbec nevypadala, že by měla nějaké bolesti nebo něco takového, i když nohu měla ještě pořád v sádře.

„A tatí?“ začala Carlie po chvíli ticha. „Těšíš se, až budeš dávat tetě Belle pusinku?“ zeptala se stydlivě a zasmála se.

„Kde tě to, prosím tě, napadlo?“ vyhrkl jsem a měl jsem co dělat, abych nenarazil do nějakého stromu nebo svodidla.

„No… Přece na svatbě, ne?“ pronesla chytře a poklepala si na spánek. Až podezřele moc při tom připomínala toho malého elfa, který mi organizoval život.

„A to víš odkud, že se na svatbě dávají pusinky?“ Při posledním slově jsem se málem rozesmál.

„Odkud asi…“ opáčila důležitě. „Když mě hlídala teta Alice s tetou Rose, tak jsme se koukaly na nějaké slaďárny a komešky, teda ne, že by mi někdy vysvětlily, co to je, ale pořád tam bylo to stejný… Vždycky si dali pusinku a tak,“ plácala Car a pak si spokojeně založila ručičky na hrudi, jak mi to krásně vysvětlila.

Radši jsem si ani nepředstavoval, co přesně mělo představovat to její a tak, a znovu se začal soustředit na cestu, abychom byli doma co nejdříve.

Jakmile jsme zastavili před domem, Carlie spěšně otevřela dveře a i přes tu sádru, co jí zdobila nožku, se jí podařilo nenápadně vystoupit. Hned, jak spatřila Alice, která zrovna komandovala Esmé, okamžitě změnila směr a v hlavě jí jela nějaká modlitbička, ať si jí Alice nevšimne.

„Zlatíčko, pojď sem,“ zazpívala Alice a Carlie tak zastavila uprostřed cesty k Belle, která celou tuhle situaci pobaveně sledovala.

„Ale když já jsem jenom chtěla pozdravit Bellu,“ odporovala Carlie a ručičky si dala v bok.

„To určitě, jsi úplně stejná jako tvůj tatínek.“ Záporně zakývala hlavou.

„Super,“ vyhrkla ohromeně Carlie a otočila se na mě. Ale ještě než stačil někdo něco říct, Alice už ji tahala do domu s tím, že se jí ty šatičky budou líbit.

Mezitím se vytratila i Esmé a já tu zůstal se Bellou sám. Chvíli jsme se navzájem vpíjeli do očí a ani jeden nevěděl, co říct.

„Moc se omlouvám za Alice, ona to nemyslí špatně,“ zamumlal jsem po chvíli a nohou si začal do písku na příjezdové cestě kreslit kolečka.

„Já vím,“ zasmála se.

„Těšíš se na zítřek?“ zeptal jsem se, ale okamžitě si za svou stupiditu začal nadávat. Bella ale nevypadala nějak pohoršeně nebo naštvaně. Jen se zase trošku začervenala a rukou si nervózně prohrábla vlasy.

„Bude to dokonalé,“ řekla a skousla si spodní ret.

Děkujeme za komentáře u minulé kapitoly a doufáme, že vás ani tahle nezklamala. :)

Další kapitolku píše samozřejmě Dark a myslím, že už bychom se snad (:D) mohly dočkat svatby.

Těšíme se na vaše komentáře. :)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), DarkFireflies, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Srdce je nejlepší kompas 30. kapitola: