Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Srážka s Blbcem 1

06.09.2013 (15:45) • dcvstwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2780×

Když se z vás během několika týdnů stane ikona školy, pravá ruka královny školy a ta, které lidi uvolňují místo v jídelně a uhýbají z cesty, když kolem nich procházíte, docela vám stoupne sebevědomí. Tohle jsem teď já. Má tvář, kterou používám ve škole a mezi lidma, se kterýma se bavím. Renesmé Cullenová, mrcha na entou.

Ikona školy – když se vám povede to, že všichni se oblékají a češou přesně tak, jako vy. Když si sešity ozdobí stejnými nápisy a do skříňky si vylepí stejnou fotku stejné hvězdy jako vy.

Pravá ruka královny školy – stala se ze mě nejlepší kamarádka Joe, její pravá ruka. Vždy chodím po jejím pravém boku, bez výjimky. Když něco nechce udělat ona, musím nastoupit na scénu já.

Joe se snaží si zuby nehty udržet své místo. Když jsem totiž řekla ,nejlepší kamarádka královny školy´, určitě vám došlo, že tak úplně to není. Kamarádka je jen naoko, vím, že mě se svou povedenou sestřičkou pomlouvají. Ach, Beth, to je taky kapitola sama o sobě. Nevím, jestli jí mám mít ráda a litovat jí pro její neobdařenost mozkovými buňkami, nebo ji nenávidět pro její obdařenost mozkovými buňkami.

Až se před vámi někdo zmíní o BG, měla by vám na paměti vyskočit jedna skupinka tří holek. Já, Joe a Beth. My jsme BeachGirls, ty, které jsou zvané na každou párty a na každou oslavu. Nikdy nemůžou chybět a všechno se řeší přes ně. V každé třídě mají své lavice a ty zůstanou vždy prázdné do té doby, než přijdou na hodinu.

Šli jsme po chodbě a všichni nás sledovali. Každý nám uhýbal z cesty a radši nám neřekl ani slovo. Každý kluk na nás visel pohledem, do jednoho. Ti, co se koukali na Joe si mohli oči vykoukat, ale Joe nebyl ani jeden z nich dost dobrý. O jednoho by zájem měla, ale ten se zase nezajímá o ni. Zajímá se o mě. Ale já se zase nezajímám o něj, protože veškerá má pozornost se upíná k jinému klukovi. K tomu, kterého jsem za celý den ještě nezahlédla.

Byly jsme skoro na konci chodby a stačilo, abychom zašly za roh a budeme u naší třídy, opět je pondělí a opět máme angličtinu. Na tyto hodiny chodíme jen my tři holky, jinak je tu zbytek mužského obecenstva. Joe si to užívá, mně to leze krkem a Beth věnuje veškerou svou pozornost učiteli Scottovi.

Stačil krok a byly bychom za rohem, když v tu chvíli se celou chodbou rozezněl rozruch. Slyšela jsem hlasitě zaklapnout skříňku a pak dutou ránu o zem. Otočila jsem se se srdcem až v krku z toho leknutí, ale to, co jsem viděla, mě ani moc nepřekvapilo. Beth ležela na zemi jak široká tak dlouhá, kabelku rozsypanou a zlomený podpatek. Vrazila do skříňky, nádhera. Všichni na chodbě zadržovali smích, pár z nich se smálo i nahlas. Zpražila jsem je pohledem a oni přestali. Radši si vzali své věci odešli dřív, než jsem jim stačila něco říct. Joe už svou malou tupou sestřičku zvedala ze země, musela si při tom dávat pozor, aby se ohnula a nevylezla jí ven půlka zadku, kvůli té krátké sukni. Ale Beth ani Joe mě už nezajímaly, protože před třídou stál on. Ten, do kterého jsem blázen.

Svižným krokem jsem došla až k němu. Usmíval se na mne a mně nezbývalo nic, než ho také obdařit obrovským úsměvem. Místo objetí jsem mu dala ruce za krk a políbila ho krátkým, ale zato krásným polibkem.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a nepřestávala se usmívat jako idiot. Pročísla jsem mu jeho světle hnědé vlasy a dívala se mu do modrých očí.

„Takové přivítání bych prosil častěji,“ řekl mi a společně jsme se zasmáli. Chtěla jsem mu dát ještě jednu pusu, ale má skvělá tupá kamarádky mi to překazila.

„Teda lidi, to byla ale šlupka,“ vybafla ze sebe a třela si u toho čelo. Tristan se začal pochechtávat a já to nevydržela a zasmála se s ním. Když se k nám přidala i Joe, bylo to dokonalé. Chudák Beth na nás jen zírala a její tupý soví pohled mě pobavil ještě víc. Zazvonilo, ale my jsme to ignorovali. K naší smůle dnes přišel včas i učitel Scott, takže nás zahnal dovnitř.

„No tak, mládeži, nemluvíme a jdeme dovnitř, už jste tam měli být.“ Měla jsem dojem, že jsem všechny tři viděla protočit panenky. Ani já jsem nebyla výjimkou, ale bez keců navíc jsem poslechla. Seděla jsem pořád na stejném místě. Řada uprostřed, třetí lavice, hezky vedle Tristana, který mě vždy pod stolem držel za ruku, ovšem dneska jsem seděla s Joe. Bylo to v rámci sázky, prohrála jsem, a tak jsem musela vydržet měsíc bez sezení s Tristanem. Věděla jsem, že to pro mě bude trest.

„Dneska budeme pokračovat v tom, co jsme minule načali, a to ukázky slohových prací minulých ročníků. Zítra vás rozdělím do skupinek hezky podle abecedního seznamu a budete vypracovávat sloh společně. Bude to náročné, to mi věřte, ale teď už…“ začal nám vysvětlovat pan Scott, ale já ho vnímala jen napůl ucha. Ani to nestihl doříct, když se v tu chvíli rozletěly dveře a dovnitř vstoupil nějaký kluk. Když jsem ho viděla, zaujal mě. Měl krátké černé vlasy, které mu trčely do všech stran. Byl snědý, vypadal jako opálený. Na sobě měl šedé tričko, kalhoty a černou koženou bundu. Vypadal zatraceně sexy a nejspíš jsem nebyla jediná, kdo si to o něm myslel. Když jsem se poohlédla rychle po třídě, zjistila jsem, že kluci vypadají jako nasupení býci, málem pukali závistí, kdežto holky tály jako zmrzliny a od úst jim tekla slina. Proboha, co na něm viděj?  

„Sorry, jdu pozdě,“ vyhrkl ze sebe a vešel dovnitř. Podívala jsem se na učitele, který byl zřejmě trochu vyvedený z míry.

„Posaďte se, pane Blacku, pak si o tom promluvíme,“ řekl mu a ten kluk se posadil vedle Tristana, neboť u něj bylo jediné volné místo, pokud si teda nechtěl sednout vedle Tlouštíka, který seděl úplně vzadu. A věřte mi, není to nic příjemného kolem něj biť i jen projít.

„Hej, kdo je tu černej?“ zašeptala jsem Joe při reakci na příjemní toho novýho kluka. Joe se po mně podívala s úsměvem na tváři. Měla jsem radost, že jsem ji pobavila. Hodina pokračovala dál a já neustále koukala po Joe, která svou pozornost nevěnovala nikomu jinýmu, než Černýmu.

„Joe, zavři tu pusu, něco ti tu teče,“ řekla jsem polohlasem, aby to slyšel i Tristan. Jestli to slyšel Černoušek, to už mi bylo jedno. Není to můj trapas, ale Joe, takže mně to nevadilo. Joe se tím rychle probrala a s Tristanem jsme se na sebe usmáli. Ach jo, proč vedle něj nemůžu sedět?

Black to zřejmě taky musel slyšet, protože se po mně a po Joe podíval. Když se podíval na Joe, věnoval jí jeden ze svých zářivých bílých úsměvů. Ta málem roztekla, a tak jsem ji pod stolem kopla do nohy. Joe se to snažila zamaskovat úšklebkem a docela se jí to i dařilo. Když se ovšem Black podíval na mě, úsměv mu zamrzl na tváři a rychle se otočil zpátky dopředu. To bylo divný, ještě žádnej kluk se ke mně takto nechoval. Všimla si toho i Joe. Možná si myslela, že jsem to neviděla, ale její zákeřný úšklebek mi neunikl.

Když skončila hodina, Black vyletěl ze třídy jako střela.

„Co, píchl si Blacka kružítkem, že tak rychle vyletěl?“ zeptala jsem se Tristana hned po hodině, když jsme na chodbě čekali na Joe a Beth.

„Nevim, zdá se mi divnej. Za celou hodinu se ani jednou neotočil, kdo že to vedle něj vlastně sedí. Ne že bych o to stál,“ dodal rychle, když si všiml mého zkoumavého pohledu. To už u nás byla Beth a Joe.

„Hej, Renesmé, musíme do bufetu,“ oznámila mi novinku číslo jedna. „Beth zase otravuje,“ zašeptala ke mně a Tristanovi a my to ihned pochopili. Beth už tu stála s peněženkou v ruce a oči jí svítily jako malému děcku, když mu jdete koupit pytlík bonbónů. Nebyla jsem daleko od pravdy.

Když jsme přišli ke školnímu bufetu, bylo tu jako vždycky narváno, až jsem si myslela, že to tuhle přestávku nestihnem. Výhoda toho, když patříte k BG. Všichni vám uhnou z cesty. Já s Joe a Tristanem jsme počkali kousek dál, aby si Beth mohla koupit co chtěla. Držela jsem Tristana za ruku a tulila se k němu. Joe výjimečně nikoho nekomentovala, a tak jsem si užívala toho ,ticha´. Rozhlížela jsem se okolo a zrak mi padl opět na toho frajera z první hodiny. Blacka. Cpal se nějakou bagetou a pozoroval nás. Byla jsem si téměř jistá, že si koukáme z očí do očí, ale já nechtěla být ta, co uhne pohledem.  Bohužel jsem musela, protože se u nás objevila Beth s pytlíkem plným lízátek.

„Beth, nemáš toho trochu moc?“ oslovil ji Tristan. Odlepila jsem se od něj a držela se ho pouze za ruku. Měla jsem dojem, že cítím, jak se mi něčí pohled vpíjí do tváře.

„Ne, proč?“ řekla a nikdo to nekomentoval. „Joe, ty si nic nekoupíš?“ zeptala se své sestry, která se na ni pohoršeně podívala. Vyvalila na ni oči a pak ji zvýšeným hlasem uzemnila.

„Beth, v létě držím dietu!“ hrkla na ni a její tupoučká sestřička sklopila oči. Vypadalo to, že přemýšlí. Má teorie se proměnila v pravdu, protože to, co z ní vypadlo, mě odrovnalo.

„Počkat. A kdy je tu zima?“ řekla a všichni jsme protočili oči. Joe se radši otočila a vydala se směrem na další hodinu.

„Beth, v tom je právě ten vtip,“ řekla jsem jí a táhla Tristana za ruku za Joe. Beth po chvilce cupitala za námi a zřejmě jí pak trvalo ještě dlouho, než rozluštila záhadu této konverzace. A já se stále nemohla zbavit pohledu v mých zádech.

Celý zbytek školního dne utíkal víc než jen dobře. Beth ještě párkrát zaperlila a Joe nedělala nic jiného, než vyhledávala osobu našeho nového sexy spolužáka, který mi lezl na nervy už jen tím, že Joe měla jeho jméno a vlasy neustále v… puse.

Po škole jsme šli všichni společně koukat na Tristanův trénink, hraje totiž za školu basketbal. Je v týmu nejlepší a trenér mu slibuje dobrou budoucnost, pokud se bude hraní více věnovat. A jakože Tristan do toho fakt jde, klidně stráví celý den venku s míčem v ruce a po mně chce, abych mu chytala balony. Jindy, když je v Kalifornii horší počasí, nebo nemá náladu na střílení košů, stráví celé odpoledne nad internetem a sleduje novinky a videa o basketu. Ale ani ve škole nezameškává.

„Viděly jste ty jeho vlasy? A ty oči? A ten úsměv, když se na mě podíval?“ básnila Joe zas a znova. Znuděně jsem si opřela loket o koleno a podepřela si bradu dlaní. Beth cucala jedno ze svých lízátek a koukala do blba. Ne, vážně, s kým se tu dá povídat?

„Mhm, Bůh ví, co se z něj vyklube,“ byla má reakce na Joeino neustálé žvanění. Joe si mých slov vůbec nevšímala. Proseděla jsem tam takhle celý Tristanův trénink. Měla jsem chuť zavolat tátovi, ať pro mě přijede, ale neudělala jsem to, už kvůli Tristanovi.

„S kým myslíš, že budeš na ten sloh zítra? Říkal po dvojicích, takže budu s Beth. Sestry Adamsovi jsou vždycky spolu,“ oslovila mě na odchodu s tělocvičny Joe. Tohle byla zajímavá otázka.

„Nevim, podle toho, jak to vyjde,“ řekla jsem jí a přemýšlela nad tím ještě celou cestu, co mě Tristan po tréninku vezl domů, kde jsem se jen svalila na postel a v tu ránu byla tuhá.

Nejkratší kapitolu máme za sebou, teď už budou jen a jen dlouhé. :) Váš názor?  

Autor: dcvstwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Srážka s Blbcem 1: