Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spřízněné duše 7. díl

28.10.2009 (16:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1792×

7 kapitola

Oblékla jsem si jeansi a tričko s mikinou a už utíkala za Edwardem. Ten samozřejmě stačil uklidit nepořádek po snídani a ještě k tomu už na mě čekal v celé své kráse v obyváku.

„Kam to vlastně jdeme?“ zvědavost mi nedala.

„No, spíš jedeme, půjdeme jenom chvilku.“ s úsměvem na rtech odpověděl a své myšlenky si chránil jako oko v hlavě.

„Víš, že si mi neodpověděl na otázku?“

„Ano.“ usmál se na mě a ukryl mě ve svém náručí.

Stále jsem se nemohla z toho všeho zpamatovat, tak dlouhou dobu jsme se vůbec nedotýkali a teď je toho tolik.

Asi mě slyšel, protože si mě ještě více přitiskl k sobě.

„Myslím, že mě budeš muset pustit, jestli chceš ještě odejít. Neručím za sebe.“ odtáhl se ode mě s úsměvěm na rtech.

„Tak pojď“ vzal mě za ruku a vedl mě ven z domu.

Nasedli jsme  a jeli docela dlouho.Míhající krajina se více a více zhušťovala do nepropustných lesů. Byla to krása a docela bych se i pokochala, kdyby řidič vedle mě nejel jako zběsilej dvoustovkou. Všechno mi do sebe zplívalo a tím mi nedal jinou příležitost než se jinak zabavit.

Podívala jsem se na něj a viděla jak si mě prohlíží a vůbec se nevěnuje řízení.

„Koukej se na cestu.“ vykřikla jsem a vážně se bála. Je mu to, ale přišlo vtipné.

„Asi stále zapomínáš kdo jsem, já se na cestu koukat nemusím. Můžu řídit a zároveň se divit jáký anděl sedí se mnou a nerozptyluje mě od kontroli řízení. “ Zase mi jeho komplimenty rozehřále tváře do ruda.

„Jo,komplimenty dávat umíš, ale o tom řízení stále pochybuji. Koukej se na cestu.“ Najednou mu tak nějak zajiskřilo v očích.

„Vsaď se, že když se budu celou cestu koukat na tebe, tak stejně nenabouráme.“

Tak ty se chceš vsázet? No dobrá. Ať neslyší mé myšlenky, zapřála jsem si a věděla že už je ticho.

„Bello!“ zamračil se na mě.

„Hele, chtěl si se vsadit, tak já se vsázím, ale?“ potutelně jsme se na něj smála.

„Ale?“ stále se mračil protože nevěděl co chystám. Však já ho potrápim, vždyť on s tím začal.

„Trochu to změním. Vsázím se že tě rozptýlím, pokud nezastavíš a nezměníš způsob jízdy, vyhrál jsi. Ale pokud uděláš praví opak, vyhraju já.“ s úsměvem jsem navrhla.

Evidentně z tech slov nepochopil, co mám v úmyslu a tak ochotně souhlasil.

„A co dostanu za to že vyhraji?“ upřesňoval si pravidla.

„Cokoliv budeš chtít, tak jako já když vyhraju.“

„Platí.“ nastavil jednu ruku a já ji do ní plácla.

Jeho myšlenky byly zase tak chaotické,že jsem se vůbec v nich neorientovala a tak jsem to nechala být a začala se soustředit na můj plán.

Stále jsme byly na cestě a Edward byl evidetntě trošku nervózní z toho že nic nedělám. Podíval se na mě, ale způsob jízdy nezměnil.

Naklonila jsem se k němu a políbila ho na krk. Podíval se ve vyjeveně na mě a přemýšlel co mám v plánu. Rukou jsem ho začala hladit po hrudi a skoro jsem viděla, jak nad jeho hlavou zablikala žárovka.

„Bello...“ Stále jsem ho hladila a byla si vědoma toho, co to v něm způsobuje. Způsob jízdy ale zatím nezměnil, stále se kontroloval. Rukou jsem mu začala rozepínat knoflíky a líbala ho na krk.

„Bello, ne“ mračil se a v myšlenkách si nadával, že je tak lehce mnou manipovatelný. Jsem fakt mrcha, já vím.

Stále jsem mu rozepnínala knoflíky a hladila ho po kažké obnažené části jeho těla. Polibky jsem se začala posouvat níž na jeho vypracovaná prsa.

„Bello, ne.“

„Ale Edwarde, to ty jsi mluvil o tom že tě nic nerozptýlí, já s tím nezačala.“ mluvila jsem na něj mezi tím jak jsem źasypávala jeho hruď.

Podívala jsem se na tachometr a viděla, že se stále nic nezměnilo. To budu muset přidat na pilu, jinak prohraji.

Edward přerývavě dýchal a když jsem se začala rukou sunout k jeho kalhotům, tak zasténal. Bylo to jako, kdyby mi tím projel po celém těle elektrický proud.

Začala jsem ho hladit po jeho rozkroku a Edward se snažil nezničit volant. Stále ale jízdu nezměnil a mě to dodalo odvahy. Začala jsem mu rozepínat knoflíky u kalhot.

„Bello, prosím.“

„Já chci vyhrát, jen tak se nevzdám.“

Rozepla jsem mu kalhoty a zajela pod ně rukou.

Všechno se najednou dělo strašně rychle. Auto zastavilo a já už byla venku na přední kapotě auta. Edward se na mě koukal svýma roztouženýma, černýma očima a vrhl se na mé rty.

„No dobrá vyhrála si.“ zašeptal a začal se věnovat mým rtům.

Po delším zrdžením jsme se zase vydali na cestu, naštěstí nám oblečení zůstalo, idkyž jsem to Edwardovi musela často připomínat.

„Edwarde, prosím, řekni mi, kam to jedeme.“ udělala jsem na něj psí oči a už se nezabývala tím že, se nekouká na cestu.

„Bello, ty jsi tak netrpělivá. Uvidíš za dvacet minut tak budem a pak ještě chvilku půjdem pěšky. Nech se překvapit.“

„Tak dobře.“ rezignovala jsem se a koukala na šmouhy za oknem, které měli být okolní krajinou.

„Jsme tady, vystupovat madam.“ zavelel a už mi galantně otevíral dveře.

Byly jsme v lese. Ó, jaká změna.

Edward viděl nad čím přemýšlím a tak mě jen vzal za ruku a vedl mě za sebou.

Po hodině snad horského výstupu jsme se dostali na hřeben kopce,odkud byl krásný výhled.Byla jsem unavená tak jsem se posadila do trávy a doufala že ta krása, kolem nás, byl cíl naší návštvěvy.

Rozhled byl totiž okouzlující, vyděla jsem hory, lesy a v dáli i malinké městečko. Bylo to neuvěřitelné.

„Bello, to není náš cíl.“ usmíval se na mě Edward, který mě chvilku nechával kochat se okolím.

„Ale Edwarde, to je nádhera, takový výhled.“

„Já vím, ale neboj, teď budeme pouze sestupovat. Už žádne kopce.“

No dobře, tím se mi trošku ulevilo. Sedl si vedle mě a nechal mě chvíli odpočinout.

„Chceš, abych tě nesl?“ ptal se mě dneska snad posté.

„Ne není třeba, nech mě jen nabrat dech.“

Já jsem odpočívala a on si zatím hrál s pramenem vlasu.

„Tak pojď.“ Natáhl ke mně ruku a pomohl si vstát. „Ještě si neviděla všechno.“ Zatáhl mě do zadní stranu výhledu a já až teď viděla, to co mi unikalo.

„Tam jdeme?“

„Ano“ s úsměvem odpověděl. Tomu jsem ale musela zasmát taky.

„Edwarde, vzhledem k tomu co jsme dělali skoro před hodinou, pochybuji, že by mě tam vzali, ani jsem nečekala, že mě už máš dost a tak mě dáš do kláštera.“ Podívala jsem se na krásnou gotickou budovu s mnoha věžičkami a průčelími. Nebyla na gotické stavby moc velká, ale krásně zapadala do okolní krajiny. Byla tam jakoby schovaná, vždyť i já jsem si ji nevšimla.

„Blázínku, uvidíš, bude se ti tam líbit.“ Zatáhl mě za ruku a já ho následovala.

Tak to bude sranda, jdu s upírem do kláštera, je snad ještě větší ironie? Ne to asi není.

„Edwarde,co tam budeme dělat a jak víš, že nás tam pustí a co vůbec tady dělá klášter? Není to na hlavu?“

„Máš spousty otázek. Co tam budeme dělat, uvidíš za chvilku. Jestli nás tam pustí? Určitě, mám tam známého. A klášter je tu schovaný úmyslně,aby ho tu nikdo nenašel, jen ten kdo chce.“

Tak si to zase shrňme. Řekl mi vůbec něco? Chápu z toho něco? Opověděl mi vůbec? Ne nic nechápu.

Stále jsme sestupovali a blížili k našemu cíli. Za deset minut jsme byly dole a já musela uznat že tak malí klášter to rozhodně není.Tyčila se před námi jako dominanta,vzbuzující respekt.

Ani jsme nedošli ke dveřím, když už je někdo otvíral a šel nám s úsměvem naproti. Došel k nám a srdečně objal Edwarda, já jenom na ně koukala s otevřenou pusou.

Muž měl na sobě hnědou kápi a já jen viděla blištící se zuby a velký úsměv.

„Edwarde,tak rád tě vidím, ani nevíš jak jsem se na tebe těšil.“ odstoupil od něj a podíval se na mě.

Shrnul si kápi a já koukala snad na boha. Stál přede mnou nádherný zlatovlasý muž se zlatýma očima.

„Tohle je moje Bella.“ na slovo moje dal Edward velký důraz a muži přede mnou se vykouzlil ještě větší úsměv.

„Rád tě poznávám Bello, já jsem Dominik, jsem abé tohoto kláštěra.“ stále jsem se koukala na něj a určitě jsem měla i otevřenou pusu. Edward mě mírně zatahal za ruku a tak mě trochu probral.

„Omlouvám se, já jsem Bella, ráda vás poznávám.“ potřásla jsem si jeho nastavenou rukou.

„Přece nebudeme stát tady venku, následujte mě prosím dovnitř.“

Otočil se k nám zády a vydal se zpátky ke dveřím, Edward a já jsme ho následovali a já jsem se na Edwarda koukla s otevřenou pusou.

Edwarde, vždyť On....On, že jo?

Edwarde mi usměvavě pokýval hlavou a následoval abého dovnitř.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spřízněné duše 7. díl: