Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 24. kapitola

19.08.2011 (13:15) • eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 4237×

24. kapitola

„Candy,“ vydechla jsem.

Právě ona byla ta poslední osoba, kterou jsem teď – a vlastně po celý zbytek svého života - chtěla vidět.

„Co chceš?“ obořila jsem se na ni a založila si ruce v bok.

„Jen si chci promluvit,“ usmála se na mě jako ta nejlepší kamarádka.

„My dvě spolu nemáme o čem mluvit,“ odpálkovala jsem ji.

„Ale máme. Jedno společné téma bychom našly, nemyslíš?“ Pohodila hlavou na stranu a zvědavě si mě prohlížela.

„Ne, my dvě určitě nic společného nenajdeme a promiň, ale teď už vážně musím jít.“ Otočila jsem se k ní zády a doufala, že mě konečně nechá na pokoji a vypadne z mého života.

„Ne tak rychle!“ Najednou stála hned za mnou a chytila mě za paži. Ztuhla jsem. Jak se ke mně tak rychle dostala? A páni! Ten její stisk. Byla jsem si jistá, že tam budu mít přinejmenším modřinu.

„Dej od ní ty ruce pryč!“ zahřměl nedaleko od nás hlas, který bych poznala kdekoli.

„Nebo?“ vysmála se Candy Edwardovi.

„Už jsi snad zapomněla, co jsem ti říkal minule? Jak jsme si tak pěkně popovídali? Co jsem ti říkal o Belle?“ připoměl jí Edward se škodolibým úsměvem.

„Fajn,“ rezignovala a odhodila mě jako kus hadru. Zavrávorala jsem a málem upadla. Naštěstí jsem to vybalancovala a opět jsem stála nohama pevně na zemi.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptal se mě Edward starostlivě a hned si mě k sobě ochranitelsky přivinul. Schoulila jsem se mu do náruče a jen jsem nevěřícně pozorovala Candy, jak nás oba propalovala pohledem.

I když jsem neměla moc času přemýšlet nad tím, co Edward řekl minule Candy, ale nejsíš to bylo něco, co Candy nahánělo opravdu strach. Připadalo mi, že má Edward přede mnou nějak moc tajemství. Nejdřív to s Alicí, pak mi pořád uniká, co má Alice, Edward a... Candy společného, proč jsou si tak podobní a nakonec co Edward vlastně Candy řekl. Já o něm vlastně téměř nic nevím. Nikdy jsem neviděla jeho rodinu – když nepočítám Alici. Vlastně jsem o něm nevěděla téměř nic.

Hned, jak jsem si takové myšlenky jen připustila, jsem si začala nadávat, že Edward má určitě dobrý důvod, proč mi tohle všechno neřekl. Třeba mě jen chtěl chránit. Ano, to určitě bude ono.

Edward mě stále pevně tiskl ke své hrudi, ale otočil se tak, aby viděl na Candy. „My dva si budeme muset promluvit,“ zavrčel.

Pořád jsem se schovávala v Edwardově náručí, když jsem za námi zaslechla další, velmi známý hlas. „Je všechno v pořádku?“ ujistila se Alice, když si stoupla vedle mě a Edwarda.

„Naštěstí,“ souhlasil Edward a pohledem stále propaloval Candy.

„Jak jste se tady všichni vzali?“ Tentokráte jsem svou otázku směřovala na Alici a Edwarda.

Candy se za mými zády začala smát. „Takže vy jste jí to ještě neřekli?“

Alice i Edward ji nasupeně zpražili pohledem. „Edwarde, musíme jí to říct. Teď,“ náléhala Alice.

„Já vím,“ vydechl Edward a promnul si oči. „Ale ne před ní.“ Hlavou kývl směrem ke Candy.

„Dobře,“ souhlasila Alice. „Pojď, Bello, vezmu tě domů a za holkama se stavíš třeba zítra.“ Alice mě objala jednou paží kolem ramen a vedla mě ulicí, kterou jsem sem přišla, zase zpátky.

Na rohu se zastavila. „Počkej tady, dobře? Auto mám kousek odtud, tak já pro něj zajdu a vyzvednu tě.“

Alice se rozeběhla a najednou byla pryč. Starala se o mě jak o malé dítě. Počkej tady, pojď sem... A já si tak vážně připadala. Pořád jsem byla docela rozklepaná z Candy. Věděla jsem, že je blázen, ale nečekala jsem, že si na mě počká, když půjdu ke kamarádce.

Dál už jsem o Candy neměla moc času přemýšlet, protože na kopečku zazářilo kanárkově žluté Porsche a v něm neseděl nikdo jiný než Alice. Nastoupila jsem a nechala jsem Alice, aby mě odvezla domů.

Edward:

Hned, jak Bella odešla společně s Alicí, jsem popadl Candy za paži a rychlostí blesku jsme utíkali daleko odtud. Nejdříve jsem ji chtěl odvést zpět do Forks a přenechat ji tam těm psiskům, jak jsem jí posledně slíbil, ale třeba to nebude nutné. Nejdřív ji vyslechnu a uvidím. Věděla, že umím číst myšlenky, a proto si je zatraceně dobře chránila.

„Proč jsi přišla za Bellou?“ zavrčel jsem a přirazil ji ke stromu v lese nedaleko Seattlu.

„Chtěla jsem si s ní jen promluvit,“ řekla přiškrceným hlasem, ale já jsem svůj stisk na jejím hrdle nepovolil.

Edwarde, mluví pravdu. Vážně si chtěla s Bellou jen promluvit. Viděla jsem to. Nechtěla jí ublížit, ozval se najednou Alicin hlas uvnitř mé mysli.

„O čem jsi s ní chtěla mluvit, když jsi jí nechtěla ublížit?“ naléhal jsem dál a překypoval ve mně vztek a nejistota. Proč je teda tady, když nechtěla Belle ublížit? Určitě sem nepřišla jen tak. Candy nedělá nikdy nic bezdůvodně a už vůbec ne něco, co se motá kolem mě.

„Když dovolíš,“ zasípala. „Tak o tom bych si s ní promluvila sama,“ ušklíbla se a já se málem přestal ovládat.

„Fajn, tak když mi to nechceš říct, tak se trošku projdeme, co ty na to?“ škodolibě jsem se na ni usmál, aby věděla, o čem mluvím.

„Ne, do Forks ne, prosím,“ škemrala a ve tváři se jí místo úsměvu zračil strach.

„Tak mi řekni, proč chceš mluvit s Bellou,“ nakázal jsem a ještě víc jsem ji přitiskl ke stromu, až to zapraskalo, a to nebylo poprvé.

„Michael,“ vydechla.

„Kdo to je? A proč by ho měla Bella znát?“ podivil jsem se neskrývaně. Já jsem o žádném Michaelovi nikdy Bellu neslyšel mluvit.

„Je to přítel její kamarádky Jessicy. A já...“ Candy se odmlčela a sklopila oči.

Trochu jsem uvolnil její stisk, ale pořád jsem ji držel tak, že mi nemohla utéct, ani kdyby se snažila sebevíc.

Konečně si přestala chránit myšlenky, a tak já jsem se mohl podívat, na co jsem si jen vzpomněl. Teď mě ale nejvíc zajímal někdo jménem Michael a samozřejmě Bella. Když se Candy dozvěděla, že jsme se spolu s Bellou usmířili – a já jsem netušil, jak to zjistila -, tak se sem vrátila a vážně chtěla Belle ublížit, ale jen do té doby, než potkala Michaela – přítele Jessicy. Konečně pochopila, co cítím já k Belle, protože to samé cítila ona k Michaelovi. Já už jsem ji vůbec nezajímal – díky bohu. Byla připravená o Michaela bojovat, ať to Jessice ublíží sebevíc. A kdyby ublížila Jessice, ublížila by Belle, a pak mně... A tím by začal nikde nekončící kruh.

„A proč jsi chtěla mluvit zrovna s Bellou? Jsem si jistý, že Bella ho vůbec nezná,“ prohlásil jsem už o poznání klidněji.

„Vždyť ona je jediná, koho znám, kdo má něco společného aspoň s Jessicou než s Michaelem,“ řekla Candy a z jejího hlasu zněla zoufalost. Stejně jsem byl překvapený, že zatím začala u kruhu, ve kterém někoho zná. Také se mohla vrhnout rovnou na Michaela... Ne, jestli to s ním myslí opravdu vážně, tak by to neudělala.

„Dobře, tak řekněme, že Bella by ti o Michaelovi něco řekla. Co bys dělala pak?“ ptal jsem se dál a Candy už jsem definitivně pustil. Podle toho, co mi řekla, tak od nás chtěla spíš pomoc, než někomu ublížit, a tak neměla důvod utíkat.

„To je to, co nevím,“ povzdychla si.

„Počkej,“ zarazil jsem se. „Ty to nemáš naplánované dopředu? Všechny ty tvoje plány...“ Tomu se mi vážně nechtělo věřit.

„Věř tomu nebo ne, ale je to tak. A ta tvoje Bella je jediná, kdo s ním má vzdáleně něco společného, i když je to jen přes její kamarádku.“

„Ale Bella ti nepomůže. Rozhodně ne jen proto, že Jessica je její kamarádka, ale taky proto, že chceš pomoct zrovna ty,“ podotkl jsem.

„Za pokus to stojí,“ pokrčila rameny.

„Nepočítej s úspěchem, ale něco mi slib,“ začal jsem.

„Co?“ skočila mi do řeči.

„Když tě Bella odmítne, nebudeš ji přesvědčovat ani nic jiného. Necháš nás na pokoji a už tě nikdy neuvidíme, jasný?“ Upřeně jsem se jí zadíval do očí, aby pochopila vážnost celé situace.

Chvíli nic neříkala, ale nakonec kývla.

Otočili jsme se a rozeběhli se svou přirozenou upíří rychlostí zpět do Seattlu za Bellou a Alicí.

Jsem ráda, že jste se prokousali celou kapitolou a doufám, že mi tu zanecháte nějaký komentář. U minulé kapitoly jsem byla vážně překvapená, kolik jsem jich našla, a udělali jste mi obrovskou radost.

A proto mě mrzí, že se s vámi budu muset na chvíli rozloučit. V sobotu jedeme na týden na dovolenou. Dopředu mám napsanou jen jednu kapitolu, ale slibuju, že ji vydám hned, jak se vrátím. :-)

Budu se těšit na komentáře, které mi tu - doufám - necháte. :-)

eMCullen

Autor: eMCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 24. kapitola: