Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Spolubydlící - 16. kapitola

23.06.2011 (16:30) • rezule, eMCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 5610×

16. kapitola

 

Edward:

Ploužil jsem se ulicemi města a vůbec jsem nevěděl, kam jdu. Nevnímal jsem okolí, natožpak abych se rozhlížel po vývěskách a hledal místo, kde stojí má maličkost. Až když jsem si všiml, že se kolem mě nachází nějak moc obchodů, jsem zpozorněl a zjistil, že jsem v nákupním centru. Pokrčil jsem rameny a pokračoval v cestě.

Byl jsem natolik zamyšlený, že jsem ani nezaznamenal mně velmi dobře známý pach - ten Alicin, ale nebyla sama. Vedle ní se vznášela neodolatelná vůně mé milované Belly. Měl jsem ji tak dokonale zarytou v paměti, že jsem ji cítil neustále. Teď to ale bylo horší než nějaké opojení. Moje instinkty se konečně probraly k životu a já jsem začal hledat důvod mé existence a poblouznění.

Ani nevím jak, ale najednou jsem stál před Alicí a Bellou. Mohl jsem se zbláznit. Namísto toho, abych se co nejdřív vypařil, než si mě Bella všimne, jsem se zastavil a musel jsem se usmát. Byla tak krásná a já se na ni nemohl vynadívat. Tak moc mi chyběla a teď tu stála přede mnou v celé své kráse. Byl jsem tak rád, že ji zase vidím, a ačkoli jsem si to nechtěl moc připouštět, budu muset poděkovat i své rozčepířené sestřičce elfce, že se o Bellu tak dobře stará.

Zaměřil jsem se na Alicinu mysl, abych zjistil, co tady vlastně dělají. Ale co by asi tak Alice mohla dělat v nákupním centru, že? Jak jsem se tak probíral její myslí, zjistil jsem, že si ode mě vzala mé kreditky, aniž by mi o tom něco řekla. Okamžitě jsem se jí na to chtěl zeptat, ale vzápětí jsem se dověděl, že za to koupila Belle něco, aby jí udělala radost.

Jen jsem na ni zavolál tiché díky, tak aby to nikdo jiný neslyšel.

S úsměvem přikývla, ale v mysli na mě řvala pořád tu stejnou otázku: Co tady děláš?

Pokrčil jsem rameny a myslím, že můj šokovaný výraz ve tváři Alici stačil jako odpověď.

Z Alice jsem přesunul svou pozornost opět na mou milovanou Bellu.

Když mě však uviděla a přesvědčila se, že nejsem jen přelud její fantazie, její srdce se jako by na chvíli zadrhlo, a já se dokonce lekl, že dostala infarkt.
Ona ale omdlela!


Bella:

„Probudí se za vteřinu. Teď už nás nejspíš i slyší,” promluvil něčí zvonivý hlas, který zněl, jako by jeho majitelka byla ode mě vzdálená minimálně pět metrů. Zkoušela jsem se zamyslet nad tím, komu ten hlas patří. Znala jsem ho... Alice! Proboha, jak jsem ten její hlásek nemohla poznat?!

Z mého zmatku a nevědomosti v hlavě mě však vythrly minimálně dva páry studených rukou společně se sametovým hlasem, který bych poznala vždycky a za jakýchkoli okolností.

„Bello? Bellinko? Jsi v pořádku? Prosím, řekni něco,” prosil úpěnlivě Edward. Edward! Edward! Edward! Srdce mi najednou poskočilo vzlétlo a... zase upadlo snad až do břicha. K čemu je, že se tu nade mnou teď naklání?

„Já... co se stalo?” vykoktala jsem zmatena. Pamatovala jsem si jen na to, jak jsme s Alicí vycházely z kadeřnictví a potkaly jeho.

„Omdlela jsi, zlato.” Ucítila jsem na své tváři ledovou dlaň a tepvé potom jsem otevřela oči. Ležela jsem na lavičce před nákupním centrem, kde bylo i kadeřnictví. Tam jsme ještě před chvíli byly s Alicí.

Alice se nade mnou skláněla přes opěradlo lavičky, ale... Kde je Edward? Vždyť jsem ho slyšela. O vteřinu později jsem si uvědomila, že hlavu nemám položenou na tvrdé lavičce, ale měla jsem ji položenou v Edwardově klíně. Ležela jsme v jeho klíně. Neubránila jsem se nahrnutí krve do mých tváří. A podle jeho úšklebku jsem poznala, že si toho určitě všimnul.

Ó bože, proč mi to děláš?! Díky tomuhle na něj nebudu moct zapomenout ještě hodně dlouho!
Schovala jsem si tvář do dlaní a nepřestávala jsem vrtět hlavou ze strany na stranu.
 

„Né!” zaúpěla jsem. To se mohlo stát jedině mně!

„Už je to tak,” usmál se pokřiveným úsměvem Edward. „Jak se cítíš?”

„Asi v pohodě.” Alice se zahihňala. Střelila jsem po ní pohledem, který by mohl zabíjet.

„Měla bych asi jít, abych tu nepřekážela...” poznamenala Alice a já se vylekala. Abychom tu zůstala jen s Edwardem?! No dobře, okolo mě sice byla další stovka lidí, ale stejně!

Bleskurychle jsem se vyhoupla do sedu a začala se zvedat.

„Ne, nikam nemusíš chodit, Alice. To já půjdu. Stejně se musím ještě stavit za... Leah - nebyla jsem dneska ve škole,” vymluvila jsem se. Byla jsem ráda, že tato výmluva je opravdu velmi slušná na to, aby mě nikdo nemohl obviňovat nahlas. Myslet si mohli, co chtěli. Poté, co jsem vstala, jsem se přitočila ještě k samotné Alici.

„Máš, kde přespat i další noci? No víš... Byla bych moc ráda, kdybys přijala mou nabídku a nastěhovala se místo tvého bratra do bytu. Docela mě děsí představa tam být sama.” Sklopila jsem rozpaky oči, protože všechno, co jsem jí v tu chvíli řekla, byla pravda a já si to konečně přiznala. Nemohla jsem v tak velkém bytě být bez něj a navíc i sama. Alice by byla tou nejlepší náplastí na rány, které jsem měla snad po celém svém těle po tom, co odešel.

„Moc ráda. Díky, Bello!” Objala mě a já si málem radostí poskočila.

„Na, tady máš klíče.” Vytáhla jsem druhý klíč od bytu, který dřív měl Edward. „Zatím, Alice,” usmála jsem se na ni a pak pohlédla na Edwrada. „Ahoj.”

„Ve škole,” přikývl a pak dodal: „Teda, jestli se s mou sestřičkou nebudete takto flákat celý dny.” Všichni tři jsme vybuchli smíchy a poté jsem odešla.

xxxx

Když jsem se konečně vybelhala z nákupního centra, přemýšlela jsem co teď. Vzpomněla jsem si na svou výmluvu před mým odchodem.

Když jsem nad tím tak uvažovala, uvědomila jsem si, že by to nebyl zas až tak špatný nápad. Ve škole jsem nebyla a měla bych vědět, co jsem promeškala.

Zhluboka jsem se nadechla a odhodlaně zamířila do části města, kde bydlí Leah.

„Och... Ahoj, Angelo,” pokusila jsem se o úsměv, když mi místo Leah nebo její matky či otce, které jsem si myslela, že mi příjdou otevřít dveře, objevila Angela.

„Ahoj, Bello, právě jsem ti chtěla zavolat, abychom se setkaly!” usmála se na mě. Přiběhla ke mně a objala mě. „Moc se omouvám, byla jsem tak sobecká, že jsem ti ho ani nepřála, a myslela jsem jenom na sebe a teď... jsi bez něho. Je mi to moc líto,” vzlykla mi do ucha a já ji horoucně objala taky. Ani jsem si neuvědomovala, jak mi chyběla, dokud jsem ji zase neměla zpátky na své straně.

„Tak jsi mi chyběla, Ang!” tiše jsem zašeptala a zaslechla jsem zakašlání. Vzhlédla jsem a spatřila sestru Angely, Leah.

„Tss!“ Stoupla si do bojového postoje a na hrudi si překřížila ruce. „A já jsem ti nestačila?!” obvinila mě na oko naštvaně.

„Nemůžu za to, že jste každá jiná, a proto vás potřebuju obě,” zasmála jsem se.

Leah k nám přiskočila a všechny tři jsme se navzájem objímaly. Asi po pěti minutách, co jsme byly namáčklá jedna na druhé, jsem se obrátila na Leah s otázkou, se kterou jsem sem původně přišla.

„Leah, prosím tě, co jste dělaly ve škole? Mohla bych si půjčit poznámky?“ zeptala jsem se.

„Jasně, pojď dál.“ To už mě Leah táhla za jednu paži a Angela za druhou do pokoje.

Moc děkujeme za komentáře, které sice ubývají, avšak i přesto nabuzují právě k tomu, abychom přidávaly kapitoly častěji a neztrácely tak vás, naše čtenáře, protože vás milujeme. Dokážete nakopnout. Proto prosíme alespoň o smajlíky, i když slova zahřejí u srdce víc. Kritiku bereme taky. ;D S eMCullen se budeme snažit napsat pár kapitol navíc, aby kapitoly vycházely častěji. Slibujeme!

Takže co vy na tuto kapitolu? Docela dost by mne zajímaly vaše názory ohledně toho, jak se nám příběh vybarví dál...

eMCullen a rezule

Autor: rezule (Shrnutí povídek), eMCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Spolubydlící - 16. kapitola: