Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Špatné rozhodnutí - prolog

02.04.2011 (15:45) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1212×

Vypravěč:
Všechno to začalo před sedmnácti lety, v malé vesničce jménem Sedliště, která je v malé zemi jménem Česká republika. Narodila se tam dvojčata. Byly to dvě dívky a přesto, že to byla dvojčata, nebyla si vůbec podobná. Jedna
se jmenovala Dominika a druhá Simona. Dominika byla menší, měla vlasy do hněda a její oči byly zelené. Kdežto
Simona byla větší, byla to blondýna a její oči byly hnědé. Povahově si ovšem byly hodně podobné. Obě byly veselé, kamarádské...

Ovšem jen do té doby, než se stala věc, která jim zamíchala osudem.
Jejich rodiče měli autonehodu, ani jeden z nich nepřižil. Stalo se to, když byly holkám tři roky. Do péče je dostala jejich teta Dita se strejdou Petrem. Ti už ale jedno dítě měli, a to Martinu. Ta byla o rok mladší než ony.
Smrt rodičů holky ještě sblížila, jedna byla oporou pro tu druhou. Chvíli trvalo, než se s tím alespoň trochu smířily, protože smířit se s tím nešlo. Naštěstí ale byly ještě docela malé a hned měly náhradní rodinu, která je milovala. To si alespoň myslely. Měly tetu se strejdou rády a oni je taky, to ovšem neměnilo nic na tom, že svoji vlastní dceru měli radši. A občas to dávali dost najevo.
Jak čas utíkal a holky chodily do školky. Zjistily, že úplně ve všem stejné nejsou. Domča si hledala kamarády hlavně mezi kluky, protože si s nimi dobře rozuměla. Simča si s klukama taky hrála, ale ne tolik.
Skoro všechno dělaly spolu a neměly před sebou žádná tajemství.


Někdo by řekl, že tím jak rostly se odcizovaly, ale nebyla to pravda, byly si pořád blíž.
Na základní škole byly pořád nerozlučná dvojka. Občas se sice hádaly, ale nikdy to nebylo vážné a za chvíli si to vyříkaly. Domču začali kluci zajímat dříve, s žádným ale nic neměla. To až v páté třídě měla prvního kluka - Honzu. Doopravdy k němu ale necítila víc než kamarádskou lásku.
Po Honzovi měla ještě na základce dalších šest kluků, s žádným to ale nebylo vážné.
A zatímco měla Domča  šest kluků, tedy to byli alespoň ti, o kterých věděla Simča. Simča měla tři kluky. U obou
doufala, že by to mohlo být vážné, ale někde v sobě věděla, že to nebude vzah, který vydrží.


Když nastoupily na střední školu, nic moc se nezměnilo. Až na to, že je Martina pořád štvala. Když je teta pustila na diskotéku a oni ji tam měli hlídat. Opila se, a oni z toho pak měli průšvih. Pořád jim dělala nějaké naschvály, ale vždycky se z toho vykroutila a holky to schytaly za ni.
Na střední škole byly holky docela oblíbené. Domča pořád hledala toho správného kluka, ale nemohla žádného najít, a tak měla často někoho jiného.

Simča taky hledala toho pravého, ale s výběrem byla opatrnější.

Obě byly dobré studentky, takže chtěly jít na vysokou.
Ovšem na tu se nikdy nedostaly...

Byly ve třetím ročníku, když si obě našly kluka. Tentokrát obě byly přesvědčené, že je to ten pravý. Simča byla s Markem a opravdu ho milovala, a on ji taky. Domča byla s Filipem a myslela si , že se poprvé zamilovala. A nejspíš to byla pravda. Dominika k němu něco opravdu cítila. A tak byly obě šťastné. Ovšem jen do doby, kdy měla děvčata narozeniny. Slavily svoje sedmnácté narozeniny. Byla tam skoro celá škola a samozřejmě i kluci. Marek se Simčou si to skvěle užívali. A Domča by si to taky užívala, kdyby ten večer neotevřela dveře od koupelny. Naskytl se jí pohled na opilou Martinu na kterou se tiskl Filip. Byla naštvaná.


Naštvaná na Martinu, na Filipa a na sebe. Na sebe, protože dovolila, aby se zamilovala. Bylo to poprvé, co věřila i někomu jinému než Simče, a on ji zradil. Oslava skončila.

Domča Filipa vyhodila a sama se trápila. Simča už vůbec netušila, jak by jí mohla pomoct, a tak začaly rozbalovat dárky. Dárek od Filipa Domča ani neotevřela a hned ho vyhodila. Zato Simča už měla na krku řetízek s medailonkem, ve kterém byla fotka jí a její pravé lásky - Marka. A ona mu slíbila, že ho nikdy nesundá.
Nikdy...
Jeden dárek je ale zaujal, původně to byl dárek od jejich náhradních rodičů, ale když si vzkaz přečetly, zjistily, že je to od jejích pravých rodičů. Byla to smlouva, která říkala, že jim nechaly dům ve Forks. Byl k tomu přiložen dopis. Dopis, ve kterém se s nimi rodiče loučili. Bylo to, jako kdyby věděli, co přijde. Holky měly tenhle dům dostat k sedmnáctinám, aby tam mohly rok studovat. Dřív tam bydlela jejich matka, která to tam opustila kvůli jejich otci. A teď mají možnost to tam poznat, a vzhledem k tomu, že Domča potřebovala na nějaký čas odejít. Bylo tohle ideální. Chtěly se sbalit a jet hned, ovšem musely tady dochodit třetí ročník. Teta se strejdou jim to nezakázali, a tak začaly připravovat věci. Ovšem byl teprve listopad, a tak měly ještě dost času.
Dost času - jak pro koho.

Simče to připadalo strašně málo. Nechtěla odejít od Marka, ale chtěla poznat dům své matky, a hlavně chtěla splnit jejich přání a to odmaturovat ve Forks.
Domče to zase přišlo jako strašně dlouhá doba, už odtud chtěla být pryč. Všechno nechat tady, na všechno zapomenout. Začít nový život.

Odjet pryč, někam daleko.

Pryč od všech problémů - od Filipa.

Nakonec to ale nějak překousla a začala chodit do školy. Stala se z ní ledová královna, na které nebyly znát žádné emoce. Jediný, kdo ji dokázal prokouknout, byla Simča. Ta ale poslední dobu byla pořád jen s Markem. Chtěli si užít každý čas, který budou spolu. Marek chtěl jet prvně s nimi, ale pak to zavrhli. Počká na ni doma, vždyť bude pryč jenom rok.
Blížila se doba odjezdu a Marek se chystal udělat důležitý čin. Ovšem nebyl si vůbec jistý, jestli dělá dobře. Co když ho odmítne? Nakonec se ale odhodlal.
Byl pátek a v neděli holky odlétaly do Forks. Simča byla u Marka. Marek byl ale celou dobu divný, zamlklý a Simča nevěděla, co se s ním děje. Něco uvnitř jí říkalo, že se s ní chce rozejít. Bylo to přece jasné, odjíždí na celý rok pryč a jeho tady nechá samotného. Opravdu se připravovala na to nejhorší, ale to, co přišlo, nečekala.
Marek ji požádal o ruku.

A ona...

Ona souhlasila. V sedmnácti letech byla zasnoubená. Byla to naprostá kravina, ale ta láska, kterou k sobě cítili, byla skutečná.
Za dva dny holky odjížděly. Obě byly šťastné, že budou žít bez tety, strejdy a hlavně bez Martiny. Od té oslavy byla ještě protivnější. Filip s ní nic nechtěl mít, a pořád prosil Domču, ta mu, naštěstí, to, co jí udělal, neodpustila. Simča byla ale stejně smutná.
Nechávala tady kus sebe, kus svého srdce.
O tom, že jsou ti dva zasnoubeni, věděla pouze Domča. Před tou to Simča prostě utajit nemohla. Nakonec si ale řekla, že na to teď nebude myslet. Budou si přece psát, volat, navštěvovat se, ale hlavně se budou pořád navzájem milovat.

A tak se na rok holky rozloučily se svým domovem a chystaly se odletět za novým životem do Forks.

Tak co na to říkáte? Budeme rádi i za malý komentík.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Špatné rozhodnutí - prolog: