Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » So cute! 4. kapitola

30.09.2012 (10:30) • jay • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1471×

Tajemství

Chris se mnou celý den nemluvil a jen se podivně mračil. Všichni kolem se mu smáli kvůli jeho výstupu s upíry. Měla bych se mu omluvit, ale ještě do večera ho nechám se v tom topit. Viktor je vůči mně dnes nějak odtažitý. Že by se ho dotklo to, co jsem udělala Chrisovi? Vždyť se taky smál. Viktor šel do chatky, tak jsem se vydala za ním. Tohle si musíme vyříkat. Vešla jsem a uviděla Vika, jak leží na posteli a kouká do stropu. To mu vůbec není podobné.

„Viku?" snažila jsem se upoutat jeho pozornost. Povedlo se, ale jen na chvilku na mě koukl a zase ho zaujal strop. To jsem sakra tak škaredá, že i ten starý hnusný strop je lepší jak já? To teda ne!

„Viktore, děje se něco?" zkusila jsem znova a sedla si vedle něj. Tentokrát jsem byla úspěšnější a zadíval se mi do očí. Viktor má opravdu krásné oči. Hnědé jako čokoláda. Okamžitě mě uvěznil a já se topila. Lehla jsem si vedle něj a chytla ho za ruku. Stále jsme udržovali náš oční kontakt. Bylo to jiné. Dřív to bylo, jako kdybychom byli bratr a sestra doopravdy, ale teď? Teď je to jiné, jako kdybychom k sobě cítili víc než jen sourozeneckou lásku. Trošku jsem se pozastavila, vždyť je to můj bratr?! Jo, je, ale jen nevlastní. To se nepočítá. Mohla jsem k němu cítit něco víc? Nedalo by se říct, že by byl Viktor škaredý. Právě naopak, je velmi pohledný. A každá holka by si ho mohla jen přát. Přeci nejde, abych se zamilovala. Co když on nechce? Pořád jsme si koukali do očí. Najednou se prostor mezi námi zkrátil. Nosy jsme se skoro dotýkali, když v tom někdo zaklepal na dveře. Zklamaně jsme si povzdechli.

„Dále," zvolal Vik ochraptěle. Tázavě jsem se na něj podívala, ale on koukal do dveří. Následovala jsem jeho pohled. Ve dveřích stál Edward. Co ten tady chce? Když viděl, jak blízko vedle sebe ležíme a držíme se za ruce, mírně se zamračil. A to je jako co? Nemůžu se držet za ruce se svým bratrem, nebo co?

„Co chceš?" vyštěkla jsem na něj. Deptalo mě, jak tam jen tak stál a koukal. Jsme snad atrakce, nebo co?

„Ehm… mohl bych s tebou mluvit?" zeptal se jako by nic.

„O samotě," dodal a pohledem propaloval Viktora. Co by mohl po mně chtít? Třeba je nějak psychicky narušený. Ještě mě někde znásilní! Zapamatuj si, Bellinko, kopnout mezi nohy.

„Dobře," řekla jsem s úsměvem od ucha k uchu. Velice by mě těšilo ho kopnout do příslušných partií.

                                                                 ♥♥♥

Šli jsme směrem k lesu po malé cestičce. Celou cestu vládlo hrobové ticho. Trochu mě to děsilo.

„Tak, co potřebuješ?" zeptala jsem se se zájmem. Koukl na mě a kráčel si to dál.

„Ještě kousek." Tohle je opravdu divné. Proč musíme jít tak daleko? Zastavil se asi po deseti minutách u velkého balvanu, kde jsme si sedli.

„Tak?"

Už mi docházela trpělivost. Arogantní frajírek si chce promluvit a musíme objet celou Ameriku!

„Bello, potřeboval bych pomoct. Od tebe," řekl zkroušeně. Tady jde do tuhého. Člověk jednou chce po někom předstírat upíra a už toho využívá.

„Jakou pomoc?" zeptala jsem se se zájmem. A čekala, co z něj chytrého vyleze. Koukal do země a nohou dělal kolečka do hlíny. On se styděl? Vážně tenhle arogantní namachrovaný kluk se styděl! No, to je gól!

„Potřeboval bych, abys mi na pár dní hrála holku. Uděláš to pro mě, prosím?" koukl na mě a udělal psí oči. Dělá si ze mě srandu? Že je za rohem schovaný Chris a v klídku se pochechtává nad tím, jak tu sedím jak slepice.

„To je vtip? Jestli jo, dost nepovedený," sdělila jsem, už se měla k odchodu, když mě chytl za ruku.

„Počkej! Ne, není to vtip. Opravdu to potřebuju," řekl smutným hlasem.

„Proč?" zajímala jsem se.

„Protože se potřebuju zbavit Tanyi. Je to skvělá holka, ale na můj vkus až moc žárlivá," řekl s podivností v hlase.

„No, to je super, ale proč zrovna já? Máš tu celý kemp holek," vyklopila jsem hlavní myšlenku a vyčkávala, co dalšího vymyslí.

„No, jak bych ti to vysvětlil," zamumlal a poškrábal se na hlavě.

„Jsi jediná holka, která se mě nesnažila dostat. Takže mám velkou šanci, že to nebudeš brát vážně," vysypal to ze sebe a úlevně si oddychl. Tak to je skvělý, jen proto, že z něj nepadám na zadek, si vybral mě? Bože, za co mě trestáš? Slibuju, že už k Vánocům si nebudu nic přát, jen mě zbav tohohle paka.

„Fajn, čím dřív to zvládnem, tím dřív budu volná," řekla jsem a kráčela si to zpátky. Najednou mi něco došlo.

„Co obnáší být tvoje holka?" zeptala jsem se s obavou v hlase. Přece jen naposled mě osahával.

„Sem tam nějaké objetí. Sem tam nějaká pusa a podobně," řekl nevinně. Pusa?! Objetí?! Se zbláznil, ne? Ale fakt, že pak by to nevypadalo reálně, kdybychom vedle sebe jen tak stáli.

„Ještě jedna věc. Nikdo o tom nesmí vědět. Jen mezi námi dvěma, jo?" dodal takový menší detail. Vyfoukla jsem páru. Proč to vůbec dělám? Sakra, jsem fakt blbá.

„Fajn," odsekla jsem a odkráčela.

Když už jsme byli kousek od tábora, tak mě "můj milý" vzal za ruku. Tě Bůh! Úsměv, Swanová, to zvládneš. Nejsi přece padavka! Protože už byl čas večeře, šli jsme rovnou do jídelny. Všude, kudy jsme prošli, se na nás dívali a ukazovali. No, super jobovka, co? Jste nečekali, že ho sbalím, co? Rozhlídla jsem se po jídelně a viděla Vicka - podivně na nás koukal. Tak nějak smutně. Vzpomněla jsem si na naše odpolední "spojení" a zamrzelo mě, že mu tohle dělám. Opravdu se mi líbí a chtěla bych být radši s ním než s tímhle playboyem. Kdybych mohla, omlátím Edwardovi - teda mému "klukovi" - tácek o hlavu. Všechno zkazil a já jsem blbá, že jsem souhlasila. Celá jídelna ztichla a všechno se zastavilo. Všichni na nás koukali. Najednou to začalo šumět, jak si všichni o nás šuškali. Dokonce jsem jednu holku slyšela, jak brečela, že ji Edward podvedl? Divné, kolik holek asi stihl podvést?

Najednou se k nám přiřítila blondýna. Myslím Tana? Tara? To není teď podstatné, hlavní je, že z očí jí šlehají blesky a myslím, že mě právě upálila pohledem. Maminko, slibuju, že už budu hodná, jen mě té ženské zbav! Instinktivně jsem se schovala za Edwarda. Kupodivu se mě snažil schovat. Co když mě pak nečekaně hodí před sebe a nechá mě jí napospas? Prosím, jen to ne! Proč jsem s tím souhlasila? Proč? Blbá, blbá Bella!

„Edí, co to má znamenat?" řekla povrchně se slizkým úsměvem a vrhla hnusný pohled na mě. Otočila se zpátky na "Edíka" a provokativně zamrkala. No fuj. Azore, sežer ji! Už chápu, proč ji nechce sežrat, taky bych to do pusy nedala. Z mé úvahy s neviditelným pejskem mě vyrušil Edwardův hlas.

„Tanyo, tohle je Bella, moje přítelkyně," řekl pyšně a s úsměvem. Spadla mi pusa a čučela jsem na něj jak Chris na nové vydání Playboye. Vážně to řekl tak procítěně? Fíha!

„To těžko, chodíš se mnou!" řekla uraženě a po mně hodila pohled à la "tahle jako fakt?". Trošku mě to urazilo, tak jsem si pustila pusu na špacír.

„Edwarde? Bolí mě nohy, půjdeme si sednout? A navíc mě bolí hlava, pořád tu někdo kvoká!" hodila jsem po ní pohled à la "slepice, trhni si!" a táhla Edwarda ke stolu. Kupodivu neprotestoval a šel se mnou.

Edward

„Alice, zapomeň na to! To po mně nemůžeš chtít!" křičel jsem na svou momentálně postiženou sestru. To nemyslí vážně! Ona chce, abych předstírat, že Bella je moje holka a byl na ni milý?! Kde na tom byla? Je pravda, že bych se velmi rád zbavil Tanyi, ale zrovna ona? Swanová? Musím uznat, že na člověka má dost pěkný tělo a ta její vůně. Mám ji zarytou v paměti. Hladký krk, co jsem měl možnost okusit, a ten zadek a nohy. Dost! Je to člověk! Ne, ne a ne!

„Edwarde, měla jsem vizi. Ty víš jakou," řekla a já moc dobře věděl jakou. Tanya mi dá pokoj, když se ukážu s Bellou, ale to se mi nějak nezdá, jako by mi Alice neukázala celou vizi. Vždycky si hned potom začala počítat boty od Gucciho.

„Dobře," podvolil jsem se. Chci se zbavit Tanyi a tohle je podle Aliciny vize nejlepší. Tak hurá do pekla.

Bella to vzala velmi dobře. Teda ze začátku dělala drahoty, ale nakonec se podvolila. Kdo by taky odolal mému šarmu? V jídelně se Tanya málem zhroutila, když mě viděla vejít s Bellou ruku v ruce. Ale Bella ji ignorovala a pěkně setřela. Zmateně jsem se nechal odtáhnout ke stolu. To vážně udělala? Žádný strach? Nic?

Po večeři jsem ji doprovodil na chatku. Před chatkou se otočila, houkla potichu „čau" a zmizela ve dveřích. Chvíli jsem tam stál jak opařený. Mám holku, která o mě nestojí, a na chatce mě čeká čarodějnice s drápy. Radši se půjdu proběhnout do lesa.

Autor: jay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek So cute! 4. kapitola: