Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » So cute! 11. kapitola

24.01.2013 (07:00) • jay • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2896×

„Tak asi každý pochopil, že má duše je tady Bells," řekl a já zrudla. Ho pleštím! Přetáhnu ho tady tím notebookem a bude. 

„Velmi pěkné. A ty Bello?" šlehl ke mně pohledem. No a ty, Bello? Co teď řekneš, ty chytrá? Jsem v koncích.

„Moje duše je veselá a barevná... A samozřejmě moje duše je Edward," řekla jsem a byla rudá. Tohle je to nejhorší, co jsem kdy podstoupila. Všichni na nás vyjeveně koukali a my si radši šli sednout. Tohle je velice trapné. 

Edward

Bella byla roztomile rudá. Musel jsem se smát. Samozřejmě jen v duchu. Vůbec tuhle odpověď nečekala. Dělal jsem, že je to trapné, a přitom to bylo směšné. Všichni nám to sežrali i s navijákem. Do chatky jsme šli v tichosti. Bella naštvaná a já lehce pobavený. 

„Proč jsi to udělal?" zeptala se naštvaně, když jsme vešli do chatky. Nevinně jsem na ni koukl.

„Co jsem provedl?" zeptal jsem se opatrně.

„Ty víš, co jsi provedl!" křičela a ukazováček mi zabodla do hrudi. Byla tak blízko a bylo mi jedno, co udělá, ale já musel udělat jediné. Sklonil jsem hlavu dolů a políbil ji. Začala mě bouchat do hrudi pěstmi a huhlala mi do pusy. Začal jsem ji líbat a její bušení a huhlání vyměnila za objetí a zapojení do hry. Jednou rukou mě držela za vlasy a druhou držela moje tričko v pěsti. Drtil jsem ji, její křehký pas. Potřeboval jsem ji. Potřeboval jsem ji cítit. A to by nebylo, aby to někdo nepokazil.

„Tady jste, moje dušičky!" vyřvával Emmett ve dveřích. Měl obrovskou radost, že jsme si to přiznali. 

„Co to vidí mé oko skleněné? Vy už děláte malé dušičky? Tak to nebudu rušit," řekl a otočil se k odchodu.

„Nechcete pomoct?" ještě se otočil. 

„Emmette!" zařvali jsme zároveň s Bellou. Emmett rychle zavřel dveře a se smíchem utíkal pryč.

Bella se začala smát a já se k ní přidal. Atmosféra byla ta tam. Každou chvíli chtěla přijít Alice, aby nás nachystala na večer. Bella se šla vysprchovat a já po ní. V koupelně to krásně vonělo. Byl jsem v prdeli a to doslova. Já jsme se zamiloval. Tohle se mi vůbec nelíbí. Dneska se rozptýlím. Určitě tu bude holka, která mě dokáže rozptýlit.

Bella

Do naší chatky vběhla Alice a v rukách měla plno tašek. Za ní se řítil Jasper a táhl kufry. Co to je? 

„Ehm... Alice? Nespletla sis chatku?" zeptala jsem se zmateně. Přísně na mě pohlédla.

„Ehm... Bello? Ty snad víš, v čem půjdeš na tu párty?" zeptala se mě vychytrale. Sklaplo mi. Jasně že nevím. Úplně jsem na to zapomněla.

„Já nejdu." Geniální, Bello.

„Jdeš!" řekla a otočila se zády ke mně. Hledala něco v tom bordelu, co donesla. Poraženě jsem si povzdechla. Tohle bude opravdu dlouhé odpoledne. 

Alice kmitala sem a tam. Vůbec jsem nestíhala. Nakázala mi, abych si sedla na postel a nic nedělala. Seděla jsem a čekala, co se stane. Alice si stoupla přede mě a já se vyděsila. Co po mně chce? Zasmála se mému zmatení.

„Tak teď tě nalíčím, tak drž," řekla nekompromisně a já držela, jak nejlíp umím. Zavřela jsem oči a nechala se hýčkat. Bylo příjemné a uklidňující. Připadala jsem si jako princezna, kterou obskakují. I když kolem mě skákala jen Alice. Byl to takový menší relax. 

„Hotovo," zvolala Alice a já se tak lekla, až jsem poskočila. Zmateně jsem odlepila víčka od sebe a rozhlédla se. Byla jsem natolik položená do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že předělávání mě na hezčí už skončilo.

„Tedy vlastně ne, ještě ti nalepím tohle," řekla a ukázala na něco černého. Co to je? Vůbec se mi to nelíbilo. Kam mi to chce nalepit? O krok jsem ustoupila.

„Neboj, to jsou řasy," řekla v klidu a šla ke mně. Řasy? 

„Já mám vlastní," namítla jsem. Zasmála se a donutila si sednout. Sedla jsem si zpět a čekala, co bude dál. Procedura byla velmi složitá. Ani bych ji nezvládla popsat, kdyby to po mně někdo chtěl. Konec! 

„Tak, a teď šaty," zvolala a už mě hnala s vakem do koupelny. Zavřela jsem za sebou dveře a s povzdechem se svlíkla. Otevřela jsem vak, ve kterém bylo schované modré krajkové spodní prádlo a nádherné modré šaty. Byly kouzelné. Sundala jsem si spodní prádlo a oblékla si to krajkové. Bylo celkem pohodlné. Pak jsem si opatrně oblékla ty překrásné modré šaty. Kde je Alice vzala? Musím se jí pak zeptat.

Vykoukla jsem z koupelny. Alice se na mě podívala a očička jí jen zářila. 

„Jsi nádherná, Bello," řekla pyšně. Samozřejmě byla pyšná na svoji práci, co na mně udělala. 

„Alice, kde jsi tohle všechno sehnala?" zeptala jsem se se zájmem. Nevinně na mě koukla.

„Já si zajela nakoupit a tyhle šaty se k tobě tak hodí, Bello," řekla a já zrudla. Ona za mě utrácela peníze?!

„To nemůžu vzít, Alice. Splatím ti je," řekla jsem a začala hledat peněženku.

„Kolik stály?" zeptala jsem se s vidinou mála peněz. Odmítavě zakroutila hlavou.

„To je dárek," řekla a odmítavě si založila ruce. Byla na sebe hrdá, že vymyslela takovou výmluvu. Povzdechla jsem si. Poslední dobou to dělám často. Nechala jsem to být. 

„Teď nás čekají vlasy," řekla a už se na mě vrhla. Byla jsem její otrok a nikdo mě nechtěl zachránit. Edward s Jasperem se někam vytratili. Zrádci jedni! Já jim to vrátím. Však počkejte! V hlavě jsem kula svůj ďábelský plán, jak bych jim to asi mohla oplatit. Přemýšlela jsem a přemýšlela. Stále mě napadaly samé blbosti. Nedá se nic dělat, ďábelský plán se odkládá na dobu neurčitou. 

„Tak, Bello, je už to konečně hotovo. Můžeš se na sebe kouknout a tady v tašce máš boty a křídla. Jdeš za vílu. Já jdu teď připravit Rose a sebe," řekla a rychlostí blesku zmizela i se svým celým arzenálem. Jak to dělá? Nechala jsem to pro tentokrát být a šla k zrcadlu. Byl jsem strašně zvědavá. Koukla jsem do něj a vykulila oči. To je božská práce! Vypadám jak královna. Musela jsem se zasmát. Jsem fakt kočka. Člověk se musí umět pochválit. Můj make-up neměl chybičku a ty vlasy! Jak tohle udělala? Alice je kouzelná.

Vběhla jsem do pokoje a šla se podívat na boty a křídla. Nakoukla jsem do tašky a uviděla nejhezčí boty v životě, a jsou moje! Teda aspoň byly originální. Mně se prostě líbily. Křídla byla třpytivě modrá. Dobře se nosila. Byla jsem hotová a koukla na hodiny. Šest, pravý čas vyrazit. Někdo zaklepal na dveře.

„Dále," vyzvala jsem dotyčného. Dveře se otevřely a v nich byl Edward. Vypadal nádherně. Myslím, že jsem i slintala, jak jsem ho uviděla. Byl za upíra. Měl namalovaný bílý obličej a na rtech krev, která mu jakoby skapávala z koutku úst. Já asi fakt slintám. Všimla jsem si jeho pohledu. Oči mu nebezpečně ztmavly, ale mně se to líbilo. To nebezpečí, které z něho přímo odkapávalo. 

„Ehm... Sluší ti to. Jdeme?" zalichotil mi a nabídl rámě. S radostí jsem přijala.

„Děkuji. Tobě taky," polichotila jsem mu též. Jen se na mě zářivě usmál a šel dál. 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Na párty na nás všichni koukali. Bylo to trochu nepříjemné, ale dělala jsem, že nic nevidím. Edward s tím měl menší problém. On totiž vrčel. Ani jsem nevěděla, že tohle lidi dělají. Šli jsme k punči a Edward mi galantně nalil a podal mi ho.

„Děkuji," řekla jsem a převzala punč. Usmál se tak, že jsem měla strach, aby mu nevypadaly zuby. Jeho chrup byl tak bílý, že mám pocit, že jsem oslepla. Vzal mě kolem pasu a vedl dál. Prohlížela jsem si různé kostýmy. Byli tu upíři, vlkodlaci, čarodějnice, elfové, nymfy a dokonce trpaslíci. Bylo to kouzelné.

„Smím prosit?" vyrušil mě z mých myšlenek Edward. Uklonil se a nabídl ruku. Bez zaváhání jsem ji přijala. Vzal mě kolem pasu a natiskl na sebe. Druhou rukou uchopil mou. Tančit s ním bylo tak lehké. Jako bychom se vznášeli.

Koukala jsem se mu do očí. Tohle byla ta chvíle. Opatrně se ke mně sklonil a já si stoupla na špičky. Jeho stisk okolo mého pasu zesílil a donutil, abych se ještě víc na něj natiskla. Jemně otřel své rty o mé. Jenomže to mi nestačilo. Pořádně jsem se do toho vložila a políbila ho, jak se patří. Do mé hry se přidal a zapojil i jazyk. Hráli jsme vášnivou hru a nehodlali přestat. Odtrhla jsem se od něj.

„Jdeme na chatku?" zeptala jsem se udýchaně. Jen přikývl a už mě vláčel davem pryč. To jsme si tu párty moc neužili. Ne že by mi to vadilo. Pádila jsem za Edwardem jako střela a nemohla se dočkat. Byla jsem vzrušená, nedočkavá a toužila jsem po něm. 

Tak asi víme, co se odehraje v další kapitole. Doufám, že Bellu a Edwarda už nic nevyruší. Tahle kapitola je asi nejdelší, kterou jsem kdy napsala a asi napíšu. :D

Chtěla bych moc poděkovat těm, co mě doprovází mojí povídkou. :) Obzvlášť: Marty555, lelus, bara, E.C.M., Niki, Pegi, ediandbellacullens 

Vy jste mi nejvíce přidávali komentáře. Moc děkuji, ale hlavně E.C.M., která mi vždy napíše něco, co potěší a vyjádří se i jinak než smajlíkem. :)

E.C.M. : Netřpytí se, protože jsou to upíři, co na sobě nechtějí mít třpytky. Jediné, co je spojuje s upíry, je nadpozemská síla, pití krve a dar. Nechci, aby se na nich podepisovalo slunce. Je to něco jako můj vlastní druh upíra, který nemá problém být s člověkem. Dejme tomu, že trávili tolik času na slunci, že z nich třpyt opadal. Doufám, že tahle odpověď ti stačí. V další kapitole to vysvětlím. :)

Ještě si chci udělat menší reklamu své jednorázové povídce, která bude rozdělena na 3 části. Jmenuje se Učitel autoškoly. Tak snad se Vám bude líbit. :)

 Jay :)

Autor: jay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek So cute! 11. kapitola: