„Tak asi každý pochopil, že má duše je tady Bells," řekl a já zrudla. Ho pleštím! Přetáhnu ho tady tím notebookem a bude. „Velmi pěkné. A ty, Bello?" šlehl ke mně pohledem. No a ty, Bello? Co teď řekneš, ty chytrá? Jsem v koncích. „Moje duše je veselá a barevná... A samozřejmě moje duše je Edward," řekla jsem a byla rudá.
23.01.2013 (16:30) • jay • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1381×
Bella
Dneska nám pan Johnson má zadat úkol. To jsem zvědavá, co na nás vytáhne. Protáhla jsem se v posteli a vstala. Edward ještě spal, tak jsem šla do koupelny udělat si tam menší záležitosti ohledně hygieny. Jen v ručníku jsem vykoukla ven a šla si ke skříni pro věci. Koukla jsem z okna a zjistila, že je sluníčko. Vzala jsem si spodní prádlo a hledala nějaké vhodné oblečení. Našla jsem červené tílko s velkým výstřihem a krajkami na lemu a černé šortky. Pobrala jsem si věci a zapadla do koupelny. Oblékla jsem se a vyšla ven. Edward už rozespale mžoural kolem sebe.
„Dobré ráno," popřála jsem mu s úsměvem. Sluníčko venku mi vykouzlilo dobrou náladu.
„Dobré," řekl a pořádně u toho zívl. S poškrábáním na hlavě vstal a šel směr koupelna. Podotýkám, že jsem se mírně červenala, když jsem ho viděla jen v trenkách. Ustlala jsem si postel, a pak jsem ustlala i Edwardovu. Mezitím vyšel z koupelny s ručníkem kolem pasu. To mi dělá naschvál? Voda mu kapala z vlasů po jeho svalnatém těle. Měla jsem co dělat, abych po něm neskočila. Vypadal fakt sexy a já skoro slintala. Odvrátila jsem radši pohled. Lehla jsem si na postel, založila ruce za hlavu a zavřela oči.
„Jdeme na snídani?" zeptal se po chvíli ticha. Otevřela jsem oči a koukla na něj. Měl na sobě tmavší modré tričko a hnědé šortky. Tričko bylo, tak uplé, že se mu rýsovaly ty jeho úžasný svaly. Zase jsem, myslím, slintala. S tím bych měla něco dělat.
„Jasný," odvětila jsem a vykročila ke dveřím. Zastavili jsme se mezi dveřmi.
„Sluší ti to," řekl s úsměvem a mrkl na mě. Koukala jsem do těch jeho karamelek a přemýšlela, co to má znamenat?
„Díky, tobě taky," polichotila jsem mu mírně v rozpacích. Vykročili jsme ven. Cestou jsme nabrali zbytek a šli do jídelny.
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
„Dobrý den vážení," zahulákal na nás pan Johnson, aby upoutal naši pozornost. Povedlo se, všichni si sedli a poslouchali.
„Rozhodl jsem se vám po včerejším extempore zadat úkol. Určitě zde někdo má fotoaparát nebo mobil s fotoaparátem či si jej můžete půjčit. Váš úkol je Já a moje duše. Máte vyfotit to, co nejlépe vystihuje vás a vaši duši. Musí to být série několika fotek a vy o tom pak budete muset něco říci. Myslím, že víc není co dodat. Když úkol splníte do oběda, tak si večer můžete udělat večírek, ale jedině s tématikou Nadpřirozeno. Hodně štěstí," řekl nakonec. Všichni začali horlivě diskutovat, co budou fotit. Mám stejnou otázku. Co budu fotit?
„Napadá tě něco?" zeptala jsem se Edwarda a koukla na něj.
„Nevím, asi se po něčem kouknu venku. Půjdeš se mnou?" zeptal se s úsměvem na rtech. Tady má někdo stejně dobrou náladu jak já. Přikývla jsem a už jsme pádili pryč. Na chatku jsme si skočili pro foťák a vyrazili ven.
„Tak co budeme fotit?" zeptala jsem se a koukla na Edwarda. Namířil na mě foťák a cvakl. Oslepil mě blesk.
„Tebe," řekl a utíkal pryč. Rozběhla jsem se za ním a doufala, že nezakopnu.
„Ne, to tebe budu fotit!" zahulákala jsem na něj. Zastavil se a otočil ke mně. Nechápavě jsem na něj koukala. Najednou začal pózovat a u toho se nádherně usmíval. Vzala jsem foťák a fotila jak divá. Edward měnil pozice a pohled. Byl naprostý talent.
„Teď ty!" řekl a ukázal na mě. Položila jsem foťák a taky jsem mu zapózovala. Ze začátku mě oslepoval blesk, ale po chvíli jsem si zvykla.
„Teď oba," vyřkla jsme svůj nápad. Kousek od nás byl kámen, na něj jsem položila foťák a nastavila ho tak, aby fotil pořád dokola. Stoupla jsem si k Edwardovi. Chytil mě kolem pasu a udělali jsme normální fotku. Za chvíli nás začali nápad samé blbosti.
Navzájem jsme si dělali rohy, vyplazovali jazyky a sedali si na sebe. Fotoaparát blikal zběsile. Otočila jsme se na Edwarda celá vysmátá. Nevím, co mě to napadlo, ale začala jsem ho líbat. Smích nás přešel. Chytil mě kolem pasu a přitlačil k sobě. Já jsem se ho chytla kolem krku a ruce mu zabořila do vlasů. Jeho jazyk našel můj a začal velký souboj. Líbali jsme se vášnivě a dravě. Odtrhla jsme se od něj a koukala mu do očí. Oba jsme oddychovali, jako bychom právě běželi osmistovku. Nechápala jsem, co mě na něm, tak přitahuje. Pohled mi sjel na jeho rty. Neudržela jsem se, zase, a políbila jsem ho. Tentokrát jsme se jen tak jemně a líně líbali. Můj jazyk prozkoumával jeho ústa a seznamoval se s jeho jazykem v pomalém tanci.
Uslyšela jsem cvaknutí a leknutím nadskočila. Zmateně jsem se rozhlídla kolem sebe a zjistila, že foťák dofotil. Rozpačitě jsme se na sebe podívali a vstali. Popadli jsme foťák a v tichosti odešli k chatkám. Tohle není dobré.
♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Nastala doba oběda. S Edwardem jsem od té pusy nemluvila. Byli jsme oba rozpačití a zmatení, tak jsme radši nemluvili. Šli jsme do jídelny, kde čekal pan Johnson s notebookem. Bezmyšlenkovitě jsem mu podala svůj fotoaparát s kablem, aby si mohl stáhnout fotky, co jsme nafotili. Řekla jsem mu, že s Edwardem je máme dohromady. Přikývl, stáhl si je a vrátil mi mé věci. Šla jsem si pro jídlo a sedla si ke stolu, kde už seděl Edward a nimral se v jídle. Pan Johnson mezitím nachystal promítačku a udělal si v jídelně pořádek.
„Ticho prosím!" zakřičel na jídelnu. Šum ustal a všichni se soustředili na pana Johnsona.
„Děkuji. Všichni mi donesli, co nafotili?" zeptal se a rozhlídl. Nikdo se nepřihlásil, tak pokračoval.
„Půjdeme po řadě. Každý nám poví, proč zrovna tohle nafotil. Tak první je tu slečna Issabella Swanová a Edward Cullen. Když přišli poslední, tak začnou jako první." Ano, velice chytré pane Johnsi. Jste velmi milý. Spolu s Edwardem jsem vstala a šla k projektoru. Na plátně se objevila Edwardova fotka, jak pózuje. Úplně jsme zapomněla, že jsme vlastně nic nevyfotili. Všichni se pobaveně smáli nad našimi fotkami. Blikala jedna za druhou a byli jsme u naších společných fotek. Byli tam vysmátá fotka a najednou přeblikla na líbací fotku. To vážně u líbání vypadám takhle? Co to plácám! Vypnout! Vypnout! Edward se vzpamatoval dřív a vypl to.
„Tak?" tázavě se na nás podíval pan Johnson mírně v šoku. Vlastně všichni byli, tak něják v šoku. Radši jsem se na ně nekoukala.
„Tak asi každý pochopil, že má duše je tady Bells," řekl a já zrudla. Ho pleštím! Přetáhnu ho tady tím notebookem a bude.
„Velmi pěkné. A ty, Bello?" šlehl ke mně pohledem. No a ty, Bello? Co teď řekneš, ty chytrá? Jsem v koncích.
„Moje duše je veselá a barevná... A samozřejmě moje duše je Edward," řekla jsem a byla rudá.
Tak. a je tu další kapitola. Jak se Vám líbila? Tahle kapitola se mi celkem líbí. Konečně se posouváme dál. Počítám, že ještě asi dvě kapitoly a bude konec, ale kdo rád čte mé povídky, chystám další, která nese název Šlechtic.
Příště bude party na téma nadpřirozeno, takže naše Alice se pěkně vyřádí. Edward s Bellou zase popojdou dál.
Prosím o komentáře, smajlíky a kritiku. (I když ta kritika není zapotřebí. :D) Děkuji, Jay
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: jay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek So cute! 10. kapitola:
No tak teď jsem si blbym klikem smazala celej koment. Bezva. Ted to budu muset zkratit. Jedna z mych best of povidek. Nekecam. A snažně na kolenou prosim přidavej povidky co nejrychleji prosim. Doufam že mé skromné přáni vyslyšíš. Děkuji :)
NO máš tam jednu vadu na kráse, která teda není vysvětlena a to, že se Edward ani ostatní netřpitili když byli venku na sluníčku. Jinak u tohle jsem se celkem nasmála hlavně ten konec tedy. :-D Jen je škoda, že povídka už bude končit
Jezusss :DD ouuu to je sladkéé :DD
krátký, krátký, krátký! prodluž to posím je to úžasný povídka jen kapitoly jsou příčerně krátky. Jinak smekám
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!