Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » So cute! 1. kapitola

06.03.2012 (15:15) • jay • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1967×

Sourozenci

Jmenuji se Isabella Swan. Je mi sedmnáct let a právě jedu na prázdniny, bydlet za svým nevlastním bratrem Viktorem.

Vik je velmi pozorný a vtipný. Když jsme byli malí, tak si se mnou často hrával. Považovala jsem ho za svého prince, ale to už je dávno pryč. Naposledy jsem ho viděla před pěti lety. Vik je o něco starší jak já. Teď by měl mít devatenáct let. Další naši nevlastní sourozenci jsou Chris a Ashley. Chrisovi je taky sedmnáct, tak jako mně, a Ashley je osmnáct. Chris. Co bych mohla říct o vtipálkovi, který si vždycky dělal srandu ze své malé sestřičky? Naposled, když jsem se s ním viděla, tak jsem byla celá mokrá. Měl pocit, že mám šmouhu na obličeji, tak ji chtěl umýt, ale nevěděl, že na umytí stačí jen trocha vody. Ashley je prostě Ashley. Je nádherná a hlavně nesmírně zamilovaná do Chrise. Jsou nerozlučná dvojka. Vím, je divný, že spolu chodí dva sourozenci, ale když jsou nevlastní, tak co? Až přijedou, tak nás Viktor přihlásil na tábor. To mám radost.

Právě jsem dojela do Forks, nejdeštivějšího městečka USA. Sice zrovna teď neprší, ale slunce také nesvítí. Mně to nevadí, nikdy jsem neměla moc ráda opalování. Moje barva kůže tomu taky odpovídá. Mám ji alabastrově bílou, skvěle kontrastuje s mými kaštanovými vlasy a čokoládově hnědými oči. Hned, co jsem vystoupila před náš dům, tak vyběhl vysoký, svalnatý, hnědovlasý, hnědooký kluk. Můj nevlastní bratr Viktor.

„Ahoj, Viku! Tolik se mi stýskalo," řekla jsem a objala ho.

„Mně taky, Bells!" řekl a objetí mi opětoval.

„Pomůžu ti s věcmi!" řekl a už je bral z kufru. Moc věcí jsem si s sebou nebrala, jen jeden kufr. Nejsem takový ten maniak, co běhá po obchodech a musí mít každý den jiný oblečení. Mně stačí to, co mám, a navíc moc peněz na utrácení taky nemám, ale sem tam, když se zadaří, si koupím něco speciálního. Třeba naposled jsem si koupila opravdu překrásný krátký šatičky, jedny v červené a druhý v černě barvě. Ty jsem si s sebou zabalila, kdyby náhodou.

„Pokoj je pořád ve stejném stavu?" zeptala jsem se ze zvědavostí, když jsme šli po schodech nahoru. Opravdu mě zajímalo, jestli se tu něco nezměnilo od té doby, co jsem tu nebyla.

„Jo, hned vedle mého. Chris s Ashley budou mít dole, aby se na schodech nepřizabili." Tomu jsme se museli zasmát. Pokoj vypadal úplně stejně jako minule. Červeno bílé zdi a černé, saténové povlečení na posteli. Postel mám u okna a psací stůl s počítačem naproti dveřím. Měl pravdu, nic se tu nezměnilo. Pokoj sice nemám nějak extra velký, ale mně vystačí. Nepotřebuju mít velký pokoj. Na co? Akorát bych v něm zabloudila.

„Nic se nezměnilo," řekla jsem do ticha místnosti.

„Jo, nic," řekl Viktor za mnou a já nadskočila úlekem. Úplně jsem zapomněla, že tu je.

„Promiň, vylekal jsem tě," omluvil se se smíchem.

„Né, to je dobrý," řekla jsem a mávla nad tím rukou. Však počkej, jednou na tebe taky dojde. V kapse se Viktorovi rozezvonil mobil. Omluvně se na mě podíval a odešel. Já jsem si zatím začala vybalovat. Když už jsem to měla skoro všechno vybalené, tak mi na dveře zaklepal Viktor.

„Dále," vyzvala jsem ho.

„Zítra ráno přijede Chris a Ashley, takže na tábor jedem už zítra odpoledne. Říkám ti to jen proto, aby sis nevybalovala všechno, ale jak vidím, jdu pozdě," řekl a u toho se zamyšleně poškrábal na hlavě.

„No nic, já půjdu, ať si to můžeš všechno znovu zabalit," řekl, jakmile viděl můj nasupený obličej. Pobaveně se zasmál a odešel pryč z pokoje. Povzdechla jsem si a začala balit. Když jsem si vše zabalila, tak jsem sešla dolů do kuchyně. Měla jsem už vcelku hlad a nemohla se dočkat, co nám Viktor připraví. Šla jsem za omamnou vůní. Myslím, že cítím pizzu?

„Vaříš večeři?" zeptala jsem se Viktora.

„No, bude pizza!" řekl nadšeně, jako by ji dělal celou sám. Přitom ji koupil v obchodě a teď ji jen ohříval.

„Hmm... Dobrá volba," řekla jsem a s úsměvem sedla ke stolu.

„Taky si myslím." Podával mi talíř a u toho se tvářil, jako by byl mistr kuchař.

 „Tak tady máš. Dobrou chuť!" popřál mi a už se s chutí pustil do té úžasné pizzy.

„Díky, a tobě taky dobrou chuť!" řekla jsem na oplátku a pustila se do jídla. Jak já miluju pizzu.

„Bylo to dobré. Jdu se vysprchovat," oznámila jsem a šla směr koupelna. Jakmile jsem se umyla a osušila, tak jsem se chtěla obléct, ale zapomněla jsem si věci, kde jinde, než v pokoji. Tak jsem si kolem sebe obmotala ručník. Vykoukla jsem ze dveří, jestli náhodou není Viktor někde na dohledu, ale nikdo nikde. Koupelna byla na konci chodby a na druhé straně od mého pokoje. Zrovinka, když jsem šla kolem Viktorova pokoje, tak se rozletěly dveře s vykuleným Viktorem. Když viděl můj výraz, tak se začal smát. Vážně sama nevím, jak jsem se tvářila.

„No, né! Co to vidí mé oko skleněné? Striptýz a pro mě? To nemuselo být," chvástal se a svůdně se na mě usmál.

„Aby ti nevypadly oči! Jsem si jen zapomněla věci, lásko." A u slova lásko jsem laškovně mrkla.

 „Takže nic nebude!" A pokračovala jsem do pokoje.

„Dobrou noc!" zakřičela jsem na Vika.

„Dobrou noc! Nechceš se v noci stavit?" zeptal se jen tak mimochodem, pořád s tím jeho svůdným úsměvem, ale dneska má smůlu, chci si odpočinout. Jindy bych možná souhlasila, ale dnes jsem byla až moc unavená. Sice jsme sourozenci, ale nevlastní, a kde je napsaný, že si nemůžeme užít.

„Lákavá nabídka, ale můj milenec už je v posteli a moc by se mu nelíbilo, kdybych od něj odešla," řekla jsem se smíchem.

„Aha, no nic moje milenka na mě taky čeká," přidal se ke mně se smíchem. Zašel do pokoje a já taky. Převlíkla jsem se do pyžama, zalehla do postele a ukolébala se do říše snů. Byla jsem tak unavená, že jak jsem dolehla, hned jsem usnula.

Ráno jsem se vzbudila a hned se odporoučela do sprchy. Osprchovala jsem se, vyčistila zuby a šla dolů do kuchyně na snídani. Viktor nejspíš ještě spal, protože jsem ho nikde neviděla. Udělala jsem nám snídani. Chleba, máslo a džem. Nic jiného v té super kuchyni nebylo. Do mého rozjímání ohledně stavu kuchyně přišel Vik. „Ahoj," řekl rozespale. „Dobré ráno," řekla jsem a položila před něj snídani.

„Jak si se vyspal?" zeptala jsem se.

„Do růžova. Jak ty?" řekl a zívl.

„Šlo to," odpověděla jsem, sedla jsem si ke stolu a pustila se do snídaně.

„V kolik přijedou?" zajímala jsem se. Už jsem se nemohla dočkat Ashley a Chrise.

„A kolik je?" zeptal se Vik rozespale.

„Bude osm," řekla jsem.

„O půl deváté by tu měli být," řekl a ukousl si chleba. Sotva jsme dosnídali, přijel Chris a Ashley. Šli jsme je přivítat ke dveřím. První mě objal můj vysoký, hnědovlasý a hnědooký Chris.

„Taky tě ráda vidím," řekla jsem a objetí mu opětovala.

„Nazdar, ségra," vykřikl tak nahlas, až několik ptáků urychleně a vyděšeně vyletělo ze stromů. Jen, co mě Chris se smíchem pustil, nahrnula se ke mně Ashley. Vypadala úchvatně, jako vždy, její hnědé vlasy a oči zářily jako dvě hvězdičky.

„Tolik se mi stýskalo, sestřičko," řekla dojatě a objala mě.

„Mně taky," odvětila jsem. Šli jsme dovnitř a povídali si. Chris se už nemůže dočkat toho úžasného tábora. Abych pravdu řekla, s ním to vážně bude sranda, ale stejně se mi tam moc nechce. Mezi lidi, které vůbec neznám, a ještě k tomu ten název - Vamp site! Upíří sítě? To myslí vážně?

Autor: jay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek So cute! 1. kapitola: