Po dlouhé pomlce sem dávám další díl. Jestli toto čtete, jsem moc ráda, jsem za to vděčná. Jen jestli byste mohli ponechat komentář... :) Tato kapitola bude o tom, jak Alice v ústavu trpí a jak to je s Jasperem. Jak to snáší? Začíná se nám tam míchat i armáda novorozených. Tak hezké čtení.
22.06.2013 (18:45) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 884×
Mary Alice Brandon Cullen
Vedli mě k velkým železním dveřím. Tam na mě samozřejmě čekala Jane. Posadili mě na velký stroj a připoutali k němu. Potom na mě připojovali různé drátky a hadičky.
„Nemáš se čeho bát. Je to jen takový trest za to, že sis málem přivodila vizi. Je to něco jako píchnutí do prstu. Moc to nebolí.”
Poté mnou projela bolest, až jsem vykřikla. Ucítila jsem, jak se mi kůže na zápěstí pomalu a bolestivě začíná otvírat. Poté mnou projela bolest znovu. Snažila jsem se bojovat, ale bylo silnější než já.
Probrala jsem se na pokoji, celá zmožená bolestí. Ležela jsem na zemi. Když jsem se podívala na své zápěstí, zhrozila jsem se. Bylo celé zjizvené a potrhané. Když jsem se pokusila vstát, bolest mě srazila zpět na zem. Ležela jsem celou noc. Když mi přes malé okénko do pokoje začalo svítit slunce, rozhodla jsem se, že se pokusím postavit znova. Povedlo se. Vylezla jsem na postel a vyhlédla ven. Má kůže se na letním jarním slunci nádherně třpytila. Vypadala jsem jako anděl, kterého zavřeli do pekla. Na pokožce jsem ucítila jarní lehký vánek. Z oka mi vytekla slza. Při vzpomínce na Jaspera mě bodlo u mého navždy mrtvého srdce. Kde je asi teď má rodina? Ublížili snad i jí? Musím to jistit. Ať to stojí, co to stojí.
Vizi jsem si přivolala poměrně rychle. Viděla jsem Jacoba a Jane, jak ho mučí pomocí svého daru. Vyl bolestí. Poprvé mi ho bylo líto. Renesmé jsem neviděla, ale zato jsem viděla Jaspera. Mířil sem, všechno vycházelo. Dostal se až ke mně, ale pak přišla Jane a postupně nás začala mučit. První na řadu jsem přišla já. Nedala pokoj, dokud jsem nevykřikla bolestí. Dál pokračovala na Jasperovi, Rosaline, Emmettovi a Belle. Nemohla jsem se na to dále dívat, a tak jsem po Jane vyběhla. Byla vyvedená z míry. Bolest u ostatních ustala.
Stejně jako moje vize. Začala jsem mít strach
Od vize uplynul jeden celý měsíc. Šokové terapie jsou silnější a moje ruce jsou zjizvené jako ty Jasperovy. Jane, se za mnou někdy staví, ale povídat si zrovna ne. Mučí mě pro zábavu. Začínám mít čím dál větší strach o svou rodinu. V pár mích vizí jsem je viděla, jak spřádají plány na mou záchranu.
Bála jsem se o ně. Přála bych si, aby beze mě byli šťastní, aby na mě zapomněli a měli krásný a dlouhý život. Jsem to nejhorší, co je potkalo. Neustále je tahám do nebezpečí. Nejdříve Volturiovi a teď tohle. Jsem tak strašně sobecká, až to bolí.
Jasper Whitlock Hale
Už uběhl měsíc a naše pokusy zachránit Alice zatím nebyly úspěšné. Začínám pochybovat, jestli byl dobrý nápad, zůstat s Alice potom, co mě zachránila. Nosím jí smůlu. A ať se mě nikdo nepokouší přesvědčit, že ne.
„Jaspere, ty víš, že to není pravda. Tak se konečně přestaň obviňovat.‘‘
„Tobě se to řekne, Edwarde, ty už máš Renesmé doma i s Jacobem. Ale moje malá Alice tam pořád je a bůh ví, co jí tam dělají. Jestli si ji už dávno neodvezli do Volterry.‘‘
Jen sklopil hlavu, protože věděl, že říkám pravdu. Jacob a Renesmé jsou doma v teple, ale moje Alice ne.
„Jaspere, jestli toho nenecháš, tak zešílíš. My ji dostaneme a všem se pomstíme. To ti slibuju.‘‘
„Podle mě je v bezpečí ve Volteře.‘‘
Co? To si Emmett snad ze mě dělá srandu.
„Proč by byla ve Volteře v bezpečí? Co je na tom výhodného?‘‘
„No, kdyby byla ve Volteře, tak by se o ni Aro postaral. Je pro něho svatá. Dostávala by najíst, sice lidskou krev, ale přece jen. Žádná bolest, žádné mučení.‘‘
„Ale zase bychom se za ní nedostali.‘‘ Že by Emmett vymyslel něco užitečného? To se mi nezdá. Takového ho neznám.
„To je sice pravda, ale podle mě je pořád v blázinci. Daly nám možnost od tam odvést Renesmé a Jacoba. Proč? Abychom mysleli, že jsou slabí, že se tam dostaneme, a pak nás překvapí,‘‘ do rozhovoru se vložila i Rosaline.
„To by dávalo smysl. Potřebujeme, aby nás bylo víc, aspoň stejný počet jako jich. Vytrénovat nováčky, naučit je bojovat. Musíme na to logicky ne silou.‘‘
„To je pravda, Bello. Každý z nás bude mít deset novorozených na své straně. Každý zaútočí z jiné strany.‘‘ Esme dokáže překvapit.
„Esme!!‘‘ ozvali se sborově ostatní.
„Krizová situace, vyžaduje krizové řešení. Navíc je to na dobrou věc. Jasper už novorozené nejednou cvičil. Ví, jak na ně. A my se to naučíme,‘‘ začala se bránit Esme.
Docela mě překvapilo její řešení, ale měla pravdu. Začal se mi její nápad líbit. Ale já je nemůžu proměnit. Zase bych do toho spadl. Už bych to nevydržel a zklamal tak svoji malou Alice.
„Neboj, o to se postarám já s Carlislem.‘‘
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Snad se shledáme - kapitola 3.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!