Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Snad se shledáme - kapitola 1.

Chvilku jsem brouzdala po webu a zjistila, že tady není žádná nová povídka na téma Alice a Jasper. Tak to se musí změnit. Dávám vám sem první kapitolu nové povídky. Odehrává se asi tak rok po Rozbřesku. Všichni jsou na lovu, kromě Alice, Jacoba a Renesmé. Vtom do domu vtrhnou cizí upíři. Co chtějí? Mohli by být nebezpeční? Stihne Jasper Alice zachránit. Příjemné počtení a nechte mi tu i nějaký komentář, ať vím, jestli mám pokračovat.

12.03.2013 (10:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1857×

Marry Alice Brandon Cullen

Byl to den jako každý jiný, všichni byli na lovu kromě mě. Musela jsem sedět doma a hlídat smraďocha Jakea a malou Renesmé. Bylo všechno v pohodě, prvních pár minut. Pak se ze spodního patra ozval rámus. Seběhla jsem schody a co jsem viděla, mě zamknulo v pohybu. Jacob byl ve vlčí podobě, odháněl od sebe a Renesmé upíry v bílých lékařských pláštích.

Jeden se ke mně otočil čelem. Hned jsem věděla, že ho odněkud znám a pak mi to došlo. Měl bílý plášť a na něm výšivku psychiatr Ing. Tomáš Fišlara. Jací jiní psychiatři by se plahočili možná i přes celý svět, museli to být ti moji z ústavu v Mississippi.

Ale jedna věc mě zajímala, proč si pro mě přišli až teď po tak dlouhé době? Na přemýšlení teď ale nebyl čas, byli tady oni a ať chtěli, co chtěli, moc přátelsky nevypadali. Bylo jasné, že bez toho nebo koho, co chtějí, neodejdou. Okamžitě jsem chtěla začít likvidovat nezvané hosty, ale jeden mě zezadu chytil a vstříknul mi do krku omamující látku. Poté už síly mé tělo opouštěly a já bezmocná padala k zemi.

---

Byla jsem v tmavé místnosti, byla chladná a vnikalo do ní pouze měsíční světlo malým okýnkem. Na tom okýnku byla rezavá mříž.

Chvíli mi trvalo, než jsem se postavila. Ale povedlo se mi to. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byla tma, ale já stejně viděla. Byla tam postel bez polštářů a deky. Vzpomněla jsme si na svou milovanou postel, ve které sem si užívala s Jasperem. Vzpomínka na Jaspera mě zabolela u srdce. Jak mé zmizení asi nese. Napadlo mě se podívat. Jen jsem to ale zkusila, vtrhli do mého pokoje doktoři.

„Tak ty toho nenecháš." Podíval se na mě svým odporným pohledem.

„Ale čeho? Nic jsem neudělala!"

Tvrdě – i na upíra – mě chytil za zápěstí a vedl mě bílou chodbou k velkým železným dveřím. Ty dveře se mi moc nelíbily. Když se ty dveře otevřely, měla jsem smrt v očích a přála si zmizet, stát se nehmotnou. Prostě odtud vypadnou a to hned.

 

Jasper Whitlock Hale

 

Byli jsme celý den na lovu. Moc se mi stýskalo. Nemohl jsem se dočkat, až uvidím svou malou Alice.

Byl jsem z toho celý nesvůj, že moje maličká musí být s tím smradlavým zlosynem. Jestli jí něco udělá, tak ho přetrhnu a vyhubím celou jeho povedenou rodinku a nikdo mi v tom nezabrání. Ať jich je, kolik je, klidně tisíc.

„Já bych ti pomohl," ozval se za mnou Edward.

„Na to spoléhám." Oba jsme se spolu zasmáli a pokračovali v lovu.

Čas se bolestně vlekl a já už začínal být zoufalý. Napadlo mě, že se ztratím z dohledu ostatních a unesu si svou malou Alice někam pryč. Vydal jsem se tedy na cestu napříč osudu. Když vtom sme uslyšeli křik. Všichni jsme se rozběhli k domu. Ale místo celého domu tam stála jen půlka. Nikdo nepřemýšlel ani minutu a rozběhl se k domu. Ten byl ale prázdný. Na stole byl dopis. A v tom dopise stálo:

 

Vážení Cullenovi,

z důvodu, že mladá slečna Alice Brandon je nemocná, byla převezena do našeho nápravného ústavu pro duševně choré. Budeme se snažit Vás informovat o zlepšení nebo zhoršení jejího stavu.

S láskou psychiatr Ing. Aleš Urban

Ústav pro duševně choré Mississippi

 

V ten moment mě zamrazilo. Byl bych schopen za Alice položit život. Buď mi ji chtějí vzít Volturiovi, nebo teď ti z ústavu. Záhadou bylo, kam dali Renesmé s Jacobem?

„To je dobrá otázka. Jestli jí zkřiví jediný vlásek, tak ať si přejí mě nepotkat." Neměl moc dobrou náladu, ale to neměl teď nikdo.

„U tebe není jisté, že jim chtějí ublížit, Alice šetřit nebudou."

Jen ať ji prosím najdu dřív, než jí někdo ublíží.

Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Snad se shledáme - kapitola 1.:

Pěkna povídka... určiťe pokračuj.

Ahoj,
článek jsem Ti doopravila, měla jsi v něm ještě hromadu chyb:

- příliš velký perex obrázek (změněno pomocí /thumbs/)
- zdvojené mezery
- čárky (dáváš je na naprosto nepochopitelná místa, patří zpravidla před všechny spojky - když, že, aby, co, ale, který...)
- Renesme –> Renesmé
- V tom –> Vtom (ve smyslu náhle)
- chcou –> chtějí
- Marry –> Mary
- smradocha –> smraďocha
- Jeka –> Jakea
- sem/jsem
- odehnával –> odháněl
- od někud –> odněkud
- příliš dlouhý text jsem Ti rozdělila do více odstavců
- Mississipi –> Mississippi
- ze zadu –> zezadu
- Po té –> Poté
- podívat jen. Jsem –> podívat. Jen jsem
- dlouhé/krátké pomlčky
- pomlčky oddělujeme mezerami z obou stran
- jméno Alice je možné buď skloňovat jako české jméno, nebo ho ponechat v původním tvaru ve všech pádech, ale vždy je třeba vybrat jednu variantu a té se držet, nikoli to střídat (protože máš v text víckrát použit neskloňovaný tvar, přizpůsobila jsem tomu ostatní)
- koncové horní uvozovky se píší pomocí klávesové zkratky Shift + ů, nikoli apostrofů
- s toho –> z toho (3. pád)
- zlosinem –> zlosynem (vyjmenované slovo syn)
- shoda přísudku s podmětem (pozor na rod mužský - životný/neživotný)
- v dopise nedáváme Enter za každou čárku
- přímá řeč - posílám koncept:

Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Pro příště bych Ti důrazně doporučila kontaktovat dobrovolníka ze seznamu korektorů a nechat článek nejdříve zkontrolovat u něho.

Děkuji. Myfate

Ahoj, je mi líto, ale článek ti znovu vracím, doufám, že už naposledy. Mám pocit, že sis opět neopravila žádnou z chyb, které ti již byly níže vypsány.
Dvakrát jsi byla odkázaná na sekci Pomoc autorům, aby sis zde našla korektora, tak tak, prosím, učiň.
"Článek je hotov" zaškrtni až v případě, že chyby budeš mít opravdu opravené, dříve ne! Děkuji.

Ahoj,
článek ti znovu vracím, protože mi přijde, že sis neopravila vůbec nic z toho, co ti tady adminka přede mnou napsala. Uvedla ti i odkaz na Pomoc autorům, kde se můžeš na kohokoli obrátit, aby ti s opravou pomohl. Proto tě prosím, aby ses na to podívala znovu, popřípadě poslala článek ke korekci, a až poté zatrhla /Článek je hotov/! Komentáře od adminů tu nejsou jen tak, ale proto, abyste si uvědomili chyby v textu.
Díky.

Ahoj, je mi líto, ale kvůli chybám ti musím článek vrátit.
+ Nefunguje ti perex obrázek, nikdy nevkládej adresy, které najdeš na Googlu, nejlepší je vložit obrázek do naší galerie.
+ Pomlčky se oddělují mezerami z obou stran.
+ Chybí ti čárky.
+ Je velký rozdíl mezi Cullenovi a Cullenovy - tento tvar se používá jen ve 4. pádě množného čísla.
+ Překlepy.
+ Špatně napsaná jména viz. pomoc autorům - skloňování jmen.
+ Špatně dělení slov.
+ Mezi slovy se dělá jen jedna mezera.
+ Není mojeho ale mého, chtějí ne chcou...
+ Nepoužívej místo uvozovek čárky, najdeš je ve speciálních znacích nebo zkopíruj toto „"
+ Za horní uvozovky se píše mezera.
+ Tvar slovesa být je jsme, nikoliv sme, jsem ne sem...
+ Chybuješ v i/y, s/z…
+ Chybuješ v přímé řeči, drž se následujícího:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Až si vše opravíš, zaškrtni Článek je hotov, dřív ne. PPokud chyby nevidíš, kontaktuj někoho z korektorů v Pomoci autorům. www.stmivani.eu/40-pomoc-autorum/pomoc-autorum/

Tak sem s komenťíky. Přijímám chválu i kritiku.

Přidat komentář:

Nick:

Text: