Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 7.díl

13.09.2009 (15:00) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2385×

Bella

Má malá milovaná holčička, přilítla k nám do sálu a v očích ji hráli plamínky. Podívala se na mě, pak pokračovala pohledem na Arovi a nakonec si nechala novou skupinku upírů, kterou ještě neznala.

Rychle přiskočila Arovi do náruče a pohladila ho po tváři.

,,Dědooo, ty máš pro mě určitě nějaké překvapení“ Aro se na ni usmál a malá Nessie to brala jako ano a tak se začala radostí vrtět a tleskat ručičkama.

Cullenovi byly jako sochy, malá Nessie se na ně podívala a usmála se jako se vždy smál její Otec, tím svým krásným pokřiveným způsobem.Jejich reakce byla jasná, šokovaně přestali dýchat a bezdešně hleděli na malou Rennesmé.V jejich myslích se ozývalo většinou to samé.

To není možné,vždyť ona je mu tak strašně podobná. Edwardovo dítě,ale to je přece nesmysl. ….

Ani bych si to uvědomila,tak jsem hlasitě zasténala a tím upoutala pozornost mé dcery.Stále jsem měla hlavu schovanou mezi koleny,ale skrze Arovi myšlenky jsem viděla, slézá Arovi z náruče a pomalu se ke mně blíží.

,,Mamí, co se děje, já nechci abys byla nešťastná, to je kvůli mně?“ mluvila na mě má mála holčička a při tom mi sundala kápi a hladila mě po vlasech.

Ach jo, vždycky si všechno dává za vinu. ,, Miláčku, já se na tebe nezlobím,ale je pravda že bych byla radši kdybys sem nepřišla. Ale lásko, ty mě nikdy nemůžeš učinit nešťastnou.“ odpověděla jsem ji a podívala se do jejích krásných čokoladových očí.

HUPS a DOPRČIČ, trošku jsem zapoměla že tu Cullenovi jsou, její pocit viny mě tak ochromil, že jsem jim ukázala svou tvář.

Jestli před tím prožili šok z Nessie tak nyní zažili určitě Infarkt.

První kdo se vzpamatoval byla Alice.,, Bello?“ podívala jsem se do jejich očí,ale nebyla jsem schopna nic říci a tak pokračovala. ,,Bello, mysleli jsme že jsi mrtvá,....jak?“ já ale nebyla schopná nic vysvětlovat.

Podívala jsem se na malou Nessie, která mi naznačila že chce do mé náruče. Přitáhla jsem si ji k sobě. ,,Mamí?“

,,Ano Lásko?“

,,Maminko, ty ty lidi znáš, ?“

,,Ano Nessie, já je znám“

To už se pobral i Carlisle. ,,Myslím, že je tu spousty věcí na vysvětlování, že Bello.“

Na to jsem ale vstala a šla k Arovi abych se i Nessie schovala do Jeho náruče.Jemu to evidentně bylo velmi příjemé, že mohl takhle demostrativně ukázat, že on,já a Nessie JSME RODINA.

,,Tati? Mohl by jsi ? Já na to fakt nemám. Na jednu stranu, bych velmi ráda je měla ve svém životě,ale strašně se bojím odmítnutí. Mohl by jsi jim můj příběh říci, ty?“ poslala jsem mu myšlenku a on mě na to jenom políbil do vlasu.

,,Carlisle, před dvěma leti, mě vyhledalo LIDSKÉ děvče, s tím že se mnou potřebuje mluvit“ usmál se při té vzpomínce kdy jsem se mu vetřela do života, ale Carlisle mlčel a čekal na celé vysvětlení. ,,Musíš uznat, že to pro mě byl šok, co po mě může lidská holka chcít, když ani nemá vědět že existuji.Ale ona odhodlaně přišla, s tím že namá kam jít a že žila s jednou upírskou rodinou, kde se s jedním sblížila více než bylo patřičné.A hlavně mě přišla požádat o pomoc, BYLA TĚHOTNÁ a její těhotenství bylo jiné. Devítiměsíční cyklus se nám smrsknul do měsíce a narodila se NÁM Rennesmé.“ Láskyplně se podíval na Nessie a pohladil ji po tváři. ,,Po porod jsem ale Bellu musel přeměnit, její lidská schránka byla příliš křechká,aby něco takového zvládla bez úhony“

Truchu jsem se bála,že má dcera,která si bere vše za vinu, si nezačala vyčítat mé proměnění a tak jsem si ji více přitiskla k sobě a do ouška ji pošeptala ,, Jsi to nejlepší co mě potkalo“ viděla jsem že měla mírně zachmuřený obličej,ale po těch slovech mě zase obdařila okouzlující úsměvem.

Aro tedy nadále pokračoval, vysvětloval že si mě adoptoval a stali jsme se rodinou. Když skončil nikdo s Cullenů se na nic nezmohl,ale v Carlislových myšlenkách jsem viděla obavy, jestli jsme je nepozvali, abychom se pomstily.Tomu jsem musela zabránit.

,,Carlisle?“ otočil na mě svou tvář a trochu se usmál když slyšel můj vlídný hlas.

,,Aro vás pozval, protože já jsem mu neřekla JAKÁ rodina to byla, se kterou jsem žila.“ Carlisle se na mě podíval s otazníky v očích a když to viděl Aro musel se tomu zase smát.

,,Víš, Carlisle, má dcera se totiž bála, že bych vás chtěl okamžitě zabít, že jste ji něco takového udělali.“ Na to se pak podíval na mě. ,,Bello, já bych ale něco takového nikdy neudělal, ikdybych chtěl. Viděl jsem že je máš pořád ráda a stále na ně vzpomínáš a tak jsem věděl že by tě jejich smrt hluboce ranila. A já přece nemůžu dělat nic co tě bolí“

Alice se při těch jeho slovech usmála,viděla jsem že je šťastná že jsem na ně nezanevřela.

Malá Rennesmévůbec nerozuměla o co tady jde,slyšela slova,která děda říkal,ale nechápala proč jim to říká a co jsou ti lidé. ,,Dědo? Prosím představíš mě,když už jsi mluvil o tom jak jsem se narodila.“ Při tom se zachychotala.

Aro na mě pohlédl a já jenom na svolení kývla hlavou.

,,Nessie, tohle je tvoje rodina,kterou ještě neznáš, běž se sama s nimi seznámit“ odpověděl ji stavěl ji na zem.

Malá Nessie šla nejprve ke Carlislovi a ručičkama ukázala že chce pochovat.Pak mu dala ruce na tváře a koukala se mu do očí. ,,Ahoj, já jsem Rennesmé a Ty?“

Carlisle byl ještě trochu v šoku, že chtěla k němu do náruče a tak pomalu odpovídal ,,Já jsem Carlisle:“

,,Víš, že máš v očích něco co má i děda,když se na mě kouká?“ zářivě se na něj usmála a zase ho ochromila jsou podobností s Edwardem.

,,No víš,já jsem taky tvůj děda a ..“

Nessie ho nenechala dopověděd. ,,jéééé, a budeš mě mít taky rád jako můj Dědá?“

,,Ano budu“ odpověděl Carlisle a opětoval ji usměv úsměvem.

,,A tohle je kdo dědo?“ ukázala na Esme,stojící vedle něj.

,,Tak tohle je Esme, tvoje babička.“

,,Jéééé, to je moje první babička v životě.“ radostí se začala vrtět a natahovat k Esme,která si ji ochotně vzala.

,,Ahoj víš to babičko,že já jsem taky Esme, To je náhoda,co?“ Esme se začala smát ostatní se přidali k ní.

,,To máš pravdu, ani já jsem se ještě nesetkala s nikým kdo se jmenuje jako já.“ odpověděla ji Esme a v mysli mi dokola posílala slova Díků.

,,Esmé, esme, esme emse“ dokola říkala malá Nessie a při tom prstíčkem ukazovala na sebe a pak na ni.

,,Tebe budu mít ráda babičko“ a já si pomyslela,že na světě není asi nikdo koho by neměla ráda,ve všech vídí jen to dobré. Slezla z její náruče a pokračovala k Jasperovi i k němu chtěla do náruče což ho zjevně šokovalo, díky jeho zohyzdění, se ho vždycky všichni jenom báli.

,,Jéééé, ty jsi hezkej, já jsem Nessie a ty?“

,,No já jsem Jasper a ty se mě nebojíš?“ neodpustil si otázku.

,,Proč bych se tě měla bát,máš mooooc hezké vlásky ...“ a při tom ho po nich pohladila. „....a víš co já ti budu říkal měsíčku, kvůli všem těm půlměsíčkům co na sobě máš. Mě se to na tobě líbí,jsi tak jiný. A ty jsi teď můj strejda?“

„ A.. A...Ano“ vůbec tomu nerozuměl, že se ho nebojí.

,,A tohle je tvoje žena, strejdo?“ Aro se zasmál jejímu bystrému rozumu, kterému nic neuniklo a já se k němu přidala.

,,Ano Nessie, tohle je Alic,“ odpověděl a podával ji do její náruče.

Na ní se ale nesmála,dala jí ruce na její tváře a delší dobu se jí koukala do očí. Nikdo tomu nerozuměl a tak jsem k nim přišla a mírně se dotkla jejích zádiček.tímse trochu pobrala. Alice se na mě podívala, že vůbec nechápe a já jen pokrčila rameny. ,,Miláčku je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se jí,ona se ale stále koukala na Alice.

,,Teto? Mám se bát?“zeptala se jí a ani já ani Alice,jsme nechápali,proč by se jí měla bát.

,,Zlatíčko, mě se bát nemusíš,já ti nic neudělám“

Na to se usmála a položila ji znovu jednu ručičku na tvář,aby ji něco mohla ukázat a já to pozorovala skrz jejich myšlenky. ,, Teto, jsi velmi nebezpečná,ale děda se o tom nesmí nikdy dozvědět“ a pak ji Nessie ukázala obrázek.

Alice je uprostřed krásné zahrady a v ruce má síťku na motýli. Nekteří k ní přiletí ale za jinéma utíikala a chytala je.A pak se vše změní, Alice sedí v té stejné zahradě,ale všichni ti motýly jsou na ní má je ůplně všechny.

Tím její obrázky skončili.A Nessie ji poslala myšlenky. Teto, ti motýli jso tvé vize,ale děláš to špatně teto, ty je nemůsíš chytat,nebo čekat až k tobě přiletí, ty je máš a všechny, myslím úplně všechny, Když nad tím budeš přemýšlet , poznáš že budeš moci vidět všechno co si zamaneš, i různá rozhodnotí, které ještě nikdo neřekl,Ale DĚDA se o tom nesmí dozvědět

Alice i já jsme byly zaražení, nebyly jsme schopni slova.Má dvouletá holčička která byla věkem tak na pět let a ona už je tak mocná a tak schopná, trošku mi z toho bylo do breku.

Nessie se na nás krásně usmála a Alice obejmula svými malinkatými ručičkami okolo krku.

,,Teto? Myslím že si budeme rozumět“ Alice se ale stále nevzpamatovala z toh co viděla. Nessie tedy slezla z její náruče a pokračovala si to k Emmetovi.

,,Můžu k tobě?“ Emmet se zazubil

,,Tak pojď kočko“

,,jéééé strejdo, víš že mi připomínáš nějaké zvířátko?“ Emmet hned věděl že myslí meděda.

,,No neříkej a jaký, myš?“ Nessie hned pochopila začala se radostí tetelit v jeho náručí a pištěla .

,,Jééé tahle hra se mi líbí, hádej, myš to není“

Takhle ještě chvilku pokračovali a já viděla se Aro přiblížil ke Carlislovi a dal mu ruku kolem ramen.

,,Tak co Carlisle, kdo by to byl řekl že z nás budou děděčkové“ řekl ve srandě ale já v jeho myšlenkách viděla,že jeho dotek na ramenou nebyl náhodný. Naštěstí to Carlisle neprokoukl a začal se tomu upřímě smát.

,,Carlisle,myslím že to teď bez nás zvládnou, nechtěl by jsi ke mně do kanceláře abychom si povídali o starých časech.

Carlisle přikývl a oba se odebírali k odchodu. Já jsem zpět koukla jak Nessie pokročila s poznáváním,ale to už byla u Rosalie..

,,Mamí, představ si, že Rosalie je moje teta.“ jakobych to nevěděla. ,, a víš co mami,já mám tu nejkrásnější tetu na světě,a víš co všude se s ní budu ukazovat a chlubit se sní, a budu si s ní hrát a budu s ní...jééé mami víš co bychom mohli spolu?“ ale já věděla na co myslí.

,,Esme, zaprvé jsi se určitě nezeptala Rosalie jestli bude tohle všechno s tebou chtít absolvovat. Za druhé ona má ještě Emmeta a ten by nebyl nadšený že by rok neviděl svou ženu, protože ji nechceš pustit. A za třetí...“ To jsem nemohla pokračovat protože se všichni smáli.

,,Teto, že se se mnou budeš kamarádit, žejo?“Rosalie se na mě nadšeně koukla a já se na ni jenom omluvně usmála.

,,Jestli mě rok od sebe nepustíš,tak myslím že to Emmet bude muset vydržet?“

,,Jééé, děkuji“ skočila na ni Nessie a Rosalie měla co dělat aby se udržela protože to nečekala.

,,No ale počkejte, jestli budete chtít něco dělat,tak mě snad vezmete do party,néé?“ nenechal se Emmet

,,Ale strejdo, mi budeme chodit hlavně nakupovat a oblékat se:“

,,Zlatíčko,ty ráda nakupuješ?“ zeptala se Alice a byla nadšením bez sebe

,,Alice, věř mi ona je dokonce horší než ty, věř mi, ona se totiž převléká i několikrát za den.“

Rosalie i Alice se tvářili že snad lepší větu ještě v životě neslyšeli.

,,Ale mami,já taková nejsem, ty jen nerada nakupuješ.´´ zamračil se na mě můj poklad,ale já viděla že to jenom hraje.

,,Tak co, mami, můžeme tedy na nákupy:?“

,,Lásko teď ne, musíš jít na lov, měli jsme to domluvený , že až přijedu, půjdeme, už jsi dlouho nebyla.“

,,Tak jo,ale Rosalie půjde se mnou a babička taky.“ a už táhla Rosalie ze sálu.

,,Esme, musíš se zeptat, nemůžeš za ostatní rozhodovat.“ ale viděla jsem že se na to všichni těší, zvlášť Emmet

,,Bello, mi půjdeme strašně rádi.“ řekla jasně Alice,abych kvůli nim netrápila Nessie.

Byli opravdu hodní a tak jsem jim chtěla udělat radost a přesně jsem věděla jak.

,,Ness, vem babičku,Alice a Rosalie a požádej je aby ti něco vybrali z tvého šatníku a oblékli tě“

Ano, viděla jsem že byly z toho holky nadšený i malá Nessie.

Tak jsem je tedy nechala jít a přemýšlela nad slovy, kterými je přesvědčím o tom že můžou zůstat,ale pokud se to nikdy nedozví On, to mi prostě musí slíbít, a to za každou cenu.

Byla jsem šťasná že je mám zase u sebe,ale půjde to takhle i dál, nebo se budu muset rozhodnout. Co když nebude zbytí a co horší, co když malá Nessie se rozhodne, být s nimi a já pak kvůli její moci s tím nic nezmůžu. Je dobře,že se s ními spřátelila, nebo se mi to vymstí. Uvidíme,čas ukáže.

Bella

Má malá milovaná holčička, přilítla k nám do sálu a v očích ji hráli plamínky. Podívala se na mě, pak pokračovala pohledem na Arovi a nakonec si nechala novou skupinku upírů, kterou ještě neznala.

Rychle přiskočila Arovi do náruče a pohladila ho po tváři.

,,Dědooo, ty máš pro mě určitě nějaké překvapení“ Aro se na ni usmál a malá Nessie to brala jako ano a tak se začala radostí vrtět a tleskat ručičkama.

Cullenovi byly jako sochy, malá Nessie se na ně podívala a usmála se jako se vždy smál její Otec, tím svým krásným pokřiveným způsobem.Jejich reakce byla jasná, šokovaně přestali dýchat a bezdešně hleděli na malou Rennesmé.V jejich myslích se ozývalo většinou to samé.

To není možné,vždyť ona je mu tak strašně podobná. Edwardovo dítě,ale to je přece nesmysl. ….

Ani bych si to uvědomila,tak jsem hlasitě zasténala a tím upoutala pozornost mé dcery.Stále jsem měla hlavu schovanou mezi koleny,ale skrze Arovi myšlenky jsem viděla, slézá Arovi z náruče a pomalu se ke mně blíží.

,,Mamí, co se děje, já nechci abys byla nešťastná, to je kvůli mně?“ mluvila na mě má mála holčička a při tom mi sundala kápi a hladila mě po vlasech.

Ach jo, vždycky si všechno dává za vinu. ,, Miláčku, já se na tebe nezlobím,ale je pravda že bych byla radši kdybys sem nepřišla. Ale lásko, ty mě nikdy nemůžeš učinit nešťastnou.“ odpověděla jsem ji a podívala se do jejích krásných čokoladových očí.

HUPS a DOPRČIČ, trošku jsem zapoměla že tu Cullenovi jsou, její pocit viny mě tak ochromil, že jsem jim ukázala svou tvář.

Jestli před tím prožili šok z Nessie tak nyní zažili určitě Infarkt.

První kdo se vzpamatoval byla Alice.,, Bello?“ podívala jsem se do jejich očí,ale nebyla jsem schopna nic říci a tak pokračovala. ,,Bello, mysleli jsme že jsi mrtvá,....jak?“ já ale nebyla schopná nic vysvětlovat.

Podívala jsem se na malou Nessie, která mi naznačila že chce do mé náruče. Přitáhla jsem si ji k sobě. ,,Mamí?“

,,Ano Lásko?“

,,Maminko, ty ty lidi znáš, ?“

,,Ano Nessie, já je znám“

To už se pobral i Carlisle. ,,Myslím, že je tu spousty věcí na vysvětlování, že Bello.“

Na to jsem ale vstala a šla k Arovi abych se i Nessie schovala do Jeho náruče.Jemu to evidentně bylo velmi příjemé, že mohl takhle demostrativně ukázat, že on,já a Nessie JSME RODINA.

,,Tati? Mohl by jsi ? Já na to fakt nemám. Na jednu stranu, bych velmi ráda je měla ve svém životě,ale strašně se bojím odmítnutí. Mohl by jsi jim můj příběh říci, ty?“ poslala jsem mu myšlenku a on mě na to jenom políbil do vlasu.

,,Carlisle, před dvěma leti, mě vyhledalo LIDSKÉ děvče, s tím že se mnou potřebuje mluvit“ usmál se při té vzpomínce kdy jsem se mu vetřela do života, ale Carlisle mlčel a čekal na celé vysvětlení. ,,Musíš uznat, že to pro mě byl šok, co po mě může lidská holka chcít, když ani nemá vědět že existuji.Ale ona odhodlaně přišla, s tím že namá kam jít a že žila s jednou upírskou rodinou, kde se s jedním sblížila více než bylo patřičné.A hlavně mě přišla požádat o pomoc, BYLA TĚHOTNÁ a její těhotenství bylo jiné. Devítiměsíční cyklus se nám smrsknul do měsíce a narodila se NÁM Rennesmé.“ Láskyplně se podíval na Nessie a pohladil ji po tváři. ,,Po porod jsem ale Bellu musel přeměnit, její lidská schránka byla příliš křechká,aby něco takového zvládla bez úhony“

Truchu jsem se bála,že má dcera,která si bere vše za vinu, si nezačala vyčítat mé proměnění a tak jsem si ji více přitiskla k sobě a do ouška ji pošeptala ,, Jsi to nejlepší co mě potkalo“ viděla jsem že měla mírně zachmuřený obličej,ale po těch slovech mě zase obdařila okouzlující úsměvem.

Aro tedy nadále pokračoval, vysvětloval že si mě adoptoval a stali jsme se rodinou. Když skončil nikdo s Cullenů se na nic nezmohl,ale v Carlislových myšlenkách jsem viděla obavy, jestli jsme je nepozvali, abychom se pomstily.Tomu jsem musela zabránit.

,,Carlisle?“ otočil na mě svou tvář a trochu se usmál když slyšel můj vlídný hlas.

,,Aro vás pozval, protože já jsem mu neřekla JAKÁ rodina to byla, se kterou jsem žila.“ Carlisle se na mě podíval s otazníky v očích a když to viděl Aro musel se tomu zase smát.

,,Víš, Carlisle, má dcera se totiž bála, že bych vás chtěl okamžitě zabít, že jste ji něco takového udělali.“ Na to se pak podíval na mě. ,,Bello, já bych ale něco takového nikdy neudělal, ikdybych chtěl. Viděl jsem že je máš pořád ráda a stále na ně vzpomínáš a tak jsem věděl že by tě jejich smrt hluboce ranila. A já přece nemůžu dělat nic co tě bolí“

Alice se při těch jeho slovech usmála,viděla jsem že je šťastná že jsem na ně nezanevřela.

Malá Rennesmévůbec nerozuměla o co tady jde,slyšela slova,která děda říkal,ale nechápala proč jim to říká a co jsou ti lidé. ,,Dědo? Prosím představíš mě,když už jsi mluvil o tom jak jsem se narodila.“ Při tom se zachychotala.

Aro na mě pohlédl a já jenom na svolení kývla hlavou.

,,Nessie, tohle je tvoje rodina,kterou ještě neznáš, běž se sama s nimi seznámit“ odpověděl ji stavěl ji na zem.

Malá Nessie šla nejprve ke Carlislovi a ručičkama ukázala že chce pochovat.Pak mu dala ruce na tváře a koukala se mu do očí. ,,Ahoj, já jsem Rennesmé a Ty?“

Carlisle byl ještě trochu v šoku, že chtěla k němu do náruče a tak pomalu odpovídal ,,Já jsem Carlisle:“

,,Víš, že máš v očích něco co má i děda,když se na mě kouká?“ zářivě se na něj usmála a zase ho ochromila jsou podobností s Edwardem.

,,No víš,já jsem taky tvůj děda a ..“

Nessie ho nenechala dopověděd. ,,jéééé, a budeš mě mít taky rád jako můj Dědá?“

,,Ano budu“ odpověděl Carlisle a opětoval ji usměv úsměvem.

,,A tohle je kdo dědo?“ ukázala na Esme,stojící vedle něj.

,,Tak tohle je Esme, tvoje babička.“

,,Jéééé, to je moje první babička v životě.“ radostí se začala vrtět a natahovat k Esme,která si ji ochotně vzala.

,,Ahoj víš to babičko,že já jsem taky Esme, To je náhoda,co?“ Esme se začala smát ostatní se přidali k ní.

,,To máš pravdu, ani já jsem se ještě nesetkala s nikým kdo se jmenuje jako já.“ odpověděla ji Esme a v mysli mi dokola posílala slova Díků.

,,Esmé, esme, esme emse“ dokola říkala malá Nessie a při tom prstíčkem ukazovala na sebe a pak na ni.

,,Tebe budu mít ráda babičko“ a já si pomyslela,že na světě není asi nikdo koho by neměla ráda,ve všech vídí jen to dobré. Slezla z její náruče a pokračovala k Jasperovi i k němu chtěla do náruče což ho zjevně šokovalo, díky jeho zohyzdění, se ho vždycky všichni jenom báli.

,,Jéééé, ty jsi hezkej, já jsem Nessie a ty?“

,,No já jsem Jasper a ty se mě nebojíš?“ neodpustil si otázku.

,,Proč bych se tě měla bát,máš mooooc hezké vlásky ...“ a při tom ho po nich pohladila. „....a víš co já ti budu říkal měsíčku, kvůli všem těm půlměsíčkům co na sobě máš. Mě se to na tobě líbí,jsi tak jiný. A ty jsi teď můj strejda?“

„ A.. A...Ano“ vůbec tomu nerozuměl, že se ho nebojí.

,,A tohle je tvoje žena, strejdo?“ Aro se zasmál jejímu bystrému rozumu, kterému nic neuniklo a já se k němu přidala.

,,Ano Nessie, tohle je Alic,“ odpověděl a podával ji do její náruče.

Na ní se ale nesmála,dala jí ruce na její tváře a delší dobu se jí koukala do očí. Nikdo tomu nerozuměl a tak jsem k nim přišla a mírně se dotkla jejích zádiček.tímse trochu pobrala. Alice se na mě podívala, že vůbec nechápe a já jen pokrčila rameny. ,,Miláčku je všechno v pořádku?“ zeptala jsem se jí,ona se ale stále koukala na Alice.

,,Teto? Mám se bát?“zeptala se jí a ani já ani Alice,jsme nechápali,proč by se jí měla bát.

,,Zlatíčko, mě se bát nemusíš,já ti nic neudělám“

Na to se usmála a položila ji znovu jednu ručičku na tvář,aby ji něco mohla ukázat a já to pozorovala skrz jejich myšlenky. ,, Teto, jsi velmi nebezpečná,ale děda se o tom nesmí nikdy dozvědět“ a pak ji Nessie ukázala obrázek.

Alice je uprostřed krásné zahrady a v ruce má síťku na motýli. Nekteří k ní přiletí ale za jinéma utíikala a chytala je.A pak se vše změní, Alice sedí v té stejné zahradě,ale všichni ti motýly jsou na ní má je ůplně všechny.

Tím její obrázky skončili.A Nessie ji poslala myšlenky. Teto, ti motýli jso tvé vize,ale děláš to špatně teto, ty je nemůsíš chytat,nebo čekat až k tobě přiletí, ty je máš a všechny, myslím úplně všechny, Když nad tím budeš přemýšlet , poznáš že budeš moci vidět všechno co si zamaneš, i různá rozhodnotí, které ještě nikdo neřekl,Ale DĚDA se o tom nesmí dozvědět

Alice i já jsme byly zaražení, nebyly jsme schopni slova.Má dvouletá holčička která byla věkem tak na pět let a ona už je tak mocná a tak schopná, trošku mi z toho bylo do breku.

Nessie se na nás krásně usmála a Alice obejmula svými malinkatými ručičkami okolo krku.

,,Teto? Myslím že si budeme rozumět“ Alice se ale stále nevzpamatovala z toh co viděla. Nessie tedy slezla z její náruče a pokračovala si to k Emmetovi.

,,Můžu k tobě?“ Emmet se zazubil

,,Tak pojď kočko“

,,jéééé strejdo, víš že mi připomínáš nějaké zvířátko?“ Emmet hned věděl že myslí meděda.

,,No neříkej a jaký, myš?“ Nessie hned pochopila začala se radostí tetelit v jeho náručí a pištěla .

,,Jééé tahle hra se mi líbí, hádej, myš to není“

Takhle ještě chvilku pokračovali a já viděla se Aro přiblížil ke Carlislovi a dal mu ruku kolem ramen.

,,Tak co Carlisle, kdo by to byl řekl že z nás budou děděčkové“ řekl ve srandě ale já v jeho myšlenkách viděla,že jeho dotek na ramenou nebyl náhodný. Naštěstí to Carlisle neprokoukl a začal se tomu upřímě smát.

,,Carlisle,myslím že to teď bez nás zvládnou, nechtěl by jsi ke mně do kanceláře abychom si povídali o starých časech.

Carlisle přikývl a oba se odebírali k odchodu. Já jsem zpět koukla jak Nessie pokročila s poznáváním,ale to už byla u Rosalie..

,,Mamí, představ si, že Rosalie je moje teta.“ jakobych to nevěděla. ,, a víš co mami,já mám tu nejkrásnější tetu na světě,a víš co všude se s ní budu ukazovat a chlubit se sní, a budu si s ní hrát a budu s ní...jééé mami víš co bychom mohli spolu?“ ale já věděla na co myslí.

,,Esme, zaprvé jsi se určitě nezeptala Rosalie jestli bude tohle všechno s tebou chtít absolvovat. Za druhé ona má ještě Emmeta a ten by nebyl nadšený že by rok neviděl svou ženu, protože ji nechceš pustit. A za třetí...“ To jsem nemohla pokračovat protože se všichni smáli.

,,Teto, že se se mnou budeš kamarádit, žejo?“Rosalie se na mě nadšeně koukla a já se na ni jenom omluvně usmála.

,,Jestli mě rok od sebe nepustíš,tak myslím že to Emmet bude muset vydržet?“

,,Jééé, děkuji“ skočila na ni Nessie a Rosalie měla co dělat aby se udržela protože to nečekala.

,,No ale počkejte, jestli budete chtít něco dělat,tak mě snad vezmete do party,néé?“ nenechal se Emmet

,,Ale strejdo, mi budeme chodit hlavně nakupovat a oblékat se:“

,,Zlatíčko,ty ráda nakupuješ?“ zeptala se Alice a byla nadšením bez sebe

,,Alice, věř mi ona je dokonce horší než ty, věř mi, ona se totiž převléká i několikrát za den.“

Rosalie i Alice se tvářili že snad lepší větu ještě v životě neslyšeli.

,,Ale mami,já taková nejsem, ty jen nerada nakupuješ.´´ zamračil se na mě můj poklad,ale já viděla že to jenom hraje.

,,Tak co, mami, můžeme tedy na nákupy:?“

,,Lásko teď ne, musíš jít na lov, měli jsme to domluvený , že až přijedu, půjdeme, už jsi dlouho nebyla.“

,,Tak jo,ale Rosalie půjde se mnou a babička taky.“ a už táhla Rosalie ze sálu.

,,Esme, musíš se zeptat, nemůžeš za ostatní rozhodovat.“ ale viděla jsem že se na to všichni těší, zvlášť Emmet

,,Bello, mi půjdeme strašně rádi.“ řekla jasně Alice,abych kvůli nim netrápila Nessie.

Byli opravdu hodní a tak jsem jim chtěla udělat radost a přesně jsem věděla jak.

,,Ness, vem babičku,Alice a Rosalie a požádej je aby ti něco vybrali z tvého šatníku a oblékli tě“

Ano, viděla jsem že byly z toho holky nadšený i malá Nessie.

Tak jsem je tedy nechala jít a přemýšlela nad slovy, kterými je přesvědčím o tom že můžou zůstat,ale pokud se to nikdy nedozví On, to mi prostě musí slíbít, a to za každou cenu.

Byla jsem šťasná že je mám zase u sebe,ale půjde to takhle i dál, nebo se budu muset rozhodnout. Co když nebude zbytí a co horší, co když malá Nessie se rozhodne, být s nimi a já pak kvůli její moci s tím nic nezmůžu. Je dobře,že se s ními spřátelila, nebo se mi to vymstí. Uvidíme,čas ukáže.

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 7.díl: