Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí mi život začíná 1.díl

03.08.2009 (22:30) • rebiseks • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2809×

,,Bello? Slyšíš mě?“Alice sedici na hodině dějepisu mi mirně zatřásla ramenem a tak mě prodila z mého vzpomínaní na první dny tady v tom zapadákově Froks.

,,Promin Alice, chtěla jsi něco?“

,,Samozzřejmě že ne,ale jestli bych tě neprobudila z tvého snění tak by to přesně za pětactyřicet vteřin zpozoroval učitel a vyvolal by tě, no a ty by jsi samozřejmě nevěděla odpověd“ odpověděla Alice a tvařila se při tom jako bych ji měla být vděčná že mi zachranila život. Ja jsem ale právě nebyla s Edwardem,a jediné co jsem schopna dělat když se mnou není, je vzpomínat na naše společné chvilky. Jak jsem ho poprvé spatřila, jak jsem zjistila kdo je, první dotyk a polibek, ach, to je strasné, nevidím ho jenom hodinu a myslim si snad řže se z toho zblázním.

,, Bello!“ podivala se zase na mě ma nejlepší kamarádka a obě jsme věděli že nemusí nic dalšího říkat, protože jsem zase byla asi chvilku mimo.

,,Promin Alice, ja si prostě nemůžu pomoci“

,, Já tě chápu Bello, ale jestli to tak bude pokračovat dál, tak se do dalšího ročníku nedostaneš“

,,No jo, ja se budu snažit“

Po zbytek hodiny jsem se ze všech sil snažila soustředit na dějiny, které vyprávěl učitel a zaroveň jsem na obličeji cítila Alicin pohled, kterým kontrolovala moje soustředění.

Ve chvily kdy už jsem se nedokáza la déle soustředit a hypnotizovala hodiny nad dveřmi, které mi měly konečně říci kdy zazvoní s ja konečně uvidim svého anděla, jsem byla zvonkem zachráněna, před vlastním zoufalstvím.

Rychle jsem si zbalila věci a společně s Alice jsme vycházely ze třídy, na chodbě už na nás čekal, můj osobní anděl, už jsem to nevydržela a rozeběhla se z němu, on mi otevřel svou náruč a s úsměvem na rtech me objal.

,,Ale, ale, stýskalo se ti?“ než jsem stačila to potvrdit vložila se do toho Alice

,, Ano Edwarde, stýskalo se jí, je to až děsné, jakmile nejsi s ní, tak ona je ke všemu naprosto nepoužitelná, vůbec nikoho nevnímá, a to i mě když ji vyprávím o módě“

S Edwardem jsme se zacali třískat smíchy a když jsme se uklidnili,tak promluvim ještě s úsměvem na rtech ,, Alice , tebe nikdo neposlouchá kdyžmluvíš o módě, tebe v té chvily radši nikdo nevnímá“

Alice se nafoukla a podála se na mě. ,,Bello,tak to doufam že mě nevmímáš z toho že se ti stýska, protože to by bylo lepší, než z důvodu že te nezajímám.“

Samozřejmě Alice, snažím se te vnímat jak je to možné“ jakmile jsem to dořekla Edward se zase neudržel a začal se smát, naštěstí i Alice se přidala, tak jse byla rádá e díky mému chování, když nejsem s Edwardem se na mě nenaštvala, i jsem se totiž na sebe trochu zlobila,že jsem na něm tak závislá,ale co se mnou delat, nedám a nedám si říci.

Pomalu jsme slí ke stříbrnému Volvu a odváželi Alice domů. Jakmile byla venku, natočil se ke mně, jednou rukou na sedačce a druhou na volantu, přiblížil a pak něžně polibíl.V mém živote nenní nic lepšího než polibky od Edwarda, srdce se mi pokoušelo vyskočit z hrudi, krev se mi nahrnula do obličeje a když už jsem si myslela že se neudržím,tak se oddálil.Urcitě mi na tváři viděl mou nespokojenost že už skončil, protože se na mě uličnicky usmal. Ach jak jeho asi bavilo mě trápit,asi si ani neuvědomuje že bych na něj nejraději skočila.

,,Tak co Lásko, co dneskka budeme dělat?“

,,No ja bych těd rada jela domů, mám ukoly a pak budu muset něco uvařit Charliemu“

Povzdychl si nad mým nekreativním programem a nastartoval auto.

Když jsme přijížděli, k našemu domu, byla jsem v šoku, na příjezdové cestě bylo už Charlieho auto, to bylo divné za celou dobu co jsem ve Froks, jestě nikdy táta nepřijel domů tak brzo, něco se muselo stál.

Zmateně jsem se podivala na Edwarda, jestli si něco nepřečetl v tátově mysli a vysvětlí mi to, ten jen vystoupil z auta a šel mi otevřít dveře od auta, jeho obličej vypadal jakoby nad něčím přemýšlel,věděla jsem co to znamená, poslouchal.

Do domu jsme vešli vedle sebe a Edward mě držel kolem pasu, jakmile jsme vešli, šokovaně jsem koukala na Charliho, jak chaoticky házi věci do dvou kufrů, položených na sedačce v obýváku.

,,T..tatí? Někam odjíždíš? Co ...co se stálo? Něco s mámou?“ ani jsem nechápala že mě hned napadlo to nehorší, ale když se na mě táta podíval a viděl můj vystrašený obličej, rychle ke mně přiběhy, aby mi to všechno vysvětlil, než dostanu infarkt.

,,Bello, dcerunko, nic se prosim tě nestalo. Ja se omlouvám že jsem ti nic předem neřekl,musím na pár dní odjed, za týden se vrátim.Já, já jsem ti nic neřekl , protože jsem se to dozvěděl až dneska ráno, proto taky balím tak narychlo“ když viděl jsem jsem se uklidnila, pokynul abychom se posadily. ,, Bello, musim jet na nějaké školení, je to pro nás co už dlouho sloužíme, a taky kvůli zbrojnímu průkazu, vždyť víš že jsem zbraň nikdy nepoužil, takže si mě trochu vyzkouší, zkontrolují zbraň a pak pojedu domů.“ přísně se podíval na Edwarda a pokračoval ,,nechce se mi tě nechavat doma samotnou, ale nic jiného mi nezbývá.“ podívala jsem se na Edwarda, kterému cukali koutky a držel se aby se nesmál. Nemusela jsem číst myšlenky abych pochopila, co tím Charlie mysli, ach jo kdyby táta věděl, že v této věci ho nemůžu přesvědčit,žádné obavy by neměl, ikdyž? Prázdý dům bez Charlieho, žádná upíří rodinka s protivně citlivým sluchem, no myslím že za zkoušku nic nedám.

Za hodinu byl Charlie zcela zbalený, ještě jsem mu udělala něco na cestu, aby mi neumřel po cestě hlady.Následně jsme tátu s Edwardem vyprovili k taxi které na něj před domem čekalo.Nebyl moc nadšený, když viděl že mě opouští když jsem s Edwardem,ale co dělat už se smiřil že veškerý čas trávím s ním.

Jakmile Charlie odejel, šla jsem pomalu do kuchyně a přemýšlela co jsi dám k jídlu, ukuchtila jsem si těstoviny a při tom se bavila pohledem na znechuceného Edwarda, který se stále nechápal že mi to chutná.Jakmile bylo jidlo hotové, přemýšlela jsem jak uskutečnit můj plán s Edwardem.Asi jsem se příliš zapřemýšlela, protože jakmile jsem vzhlédla od jidla uviděla jsem mračící se obličej.

,,Nad čím proboha, přemýslíš, chceš abych se z toho zešílel?“ Ach jak ráda jsem byla že mi nemůže číst myšlenky.

,, Víš, jsem ještě trochu zaskočená nad tím jak Charlie narychlo odeje a ….“

jak to jenom obejit aby nepoznal nad čím přemýšlím a aby nepoznal že lžu.

….. no přemýšlela jsem, co jeho odjezd pro mě bude znamenat.“

,,víš že ti ale vůbec nerozumím?“

,,Asi jo“ na nic jiného jsem se nezmohla, jen se mi začala nazadržitelně hrnout krev do obličeje.

Usmál se na mě,ale tomu abych se přestala červenat to rozhodně nepomohlo.Pomalu obešel stůl, já se zaroveň zvedla ze židle a on se posadil na mou židli a zároveň si mě posazoval na klín.

Naklonil se k mému krku a přičichnul, ještě se ani nevzdálit a se stále se dotíkajícím nosem mého krku promluvil, čímž mi jeho dech nahodil husí kůží. ,, Lásko, co to přede mnou tajíš“ vubec jsem nedokázala odpovědět protože si to nosem šinul k mé bradě a pak k mé čelisti,nevěděla jsem co říkal, nevěděla jsem jak se jmenuji, jen jsem cítíla jak se mě něžně dotýkal. Natočila jsem se k němu tak abych spojila naše rty do polibku, nikdy se ho nenabažím, vážně nikdy. Najednou se odtáhnou z otázkou v očích a já se musela pomalu vzpamatovávat co jsme to vlastně řešily.

,, Edwarde, ty jsi takový manipulátor, ty tvoje donucovací prostředy, by měli být nezákonné a to ve všech státech.“

,,Ja nemůžu za to, že neudržíš souvyslou myšlenku,když se tě dotýkam“

,, To máš pravdu, ale ty toho využíváš jak se jen dá. Radši mi pověz co budeme dělat“

,,No já myslím že jsi říkala něco o úkolech“

,,oou, máš pravdu, skoro jsem zapoměla“

Jakmile jsem domyla nádobí, tak jsme se pustily do úkolů, ty nám netrvaly tak dlouho, protože Edward umí všechno.Tak to nebylo moc složité, vše umí tak krásně vysvětlovat, že bych musela být idiot,abych to od něj nepochopila.

Úkoly jsme měly hotový,ale stmívání za okny mi říkalo že je dost hodin, na to abych se připravila, rozhodně to zkusím, nic za to nedám.

Edward viděl jak koukám z okna a pochopil, že je už pozdě. Podívala jsem se do těch jeho krásných očí a věděla že já rozhodně jsem připravená.

Šla jsem do koupelny a pustila si pořádně horkou vodu, abych si ušetřila čas na přemýšlení,jak to vlastně udělám. Chci ho o tom není pochyb a když se vždy dívám do těch jeho krásných očí, vídím že po mě touží jako já po něm. Horká voda mi už začala pomalu chladnou, což bylo znakem že jsem tu až příliš dlouho. Vypnula jsem vodu,osušila a koukala po pyžamu.,,A sakra“ řekla jsem si spíše pro sebe když jsem si uvědomila, že jsem si ho v tom přemýšlení zapoměla v pokoji. Zabalila jsem se jenom do ručníku, vykoukla jsem na chodbu a pomalu zjištovala kde je asi Edward.Nic jsem neslyšela ani neviděla, asi je dole a kouká na televizi.Vstoupila jsem na chodbu a mířila si to do pokoje, ani mě nenapadlo že by byl nahoře, byla jsem si jista že se kouká na televizi. Vstoupila do pokoje a mířila si to ke skříni. Najednou jsem uslyšla za sebou vrznutí postele, ani nevim proč,ale lekla jsem se tak že jsem do toho pustila mou osušku, což bylo jediné co jsem na sobě měla.Otočila a chtěla jsem se hned zvednou pro ručník, když jsem najednou uviděla, ted obličej. Byl celý napnutí, držel pelest postele,a vypadalo to že mi postel každou vteřinou zničí.Z prvu jsem se vyděsila co se stalo, ale jakmile jsem se podílava do jeho očí, bylo mi vše jasné, čišela z nich touha,ale né taková abych se začala bát.Na ručník jsem zapoměla, pomalu jsem se k němu přibližovala, stále se držel postele,aby na mě neskočil. Když už jsem byla u něho zvlala jsem jeho obličej do rukou a chtěla ho políbít. Zavřel oči a stále se ani nehýbal.

,,Edwarde?“

,,Proč?“

,,co proč?“

,, Bello, proč mi tohle děláš“

Autor: rebiseks (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí mi život začíná 1.díl: