Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtelná žárlivost - 1. díl

16.12.2009 (17:30) • Katyy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1875×

Trhla jsem sebou a otevřela oči.

Opět jsem tady ležela. Ležela jsem v domě Cullenových. Kolikátý měsíc? To nevím. Ale vím, že to byla strašně dlouhá doba od chvíle co se to stalo.

Ach, co se stala ta hrozná věc.

Podívala jsem se na Edwarda, jeho pohled byl zničený. Koukal do země. Vypadal, jako když je už dlouho mrtvý a jeho zmrzačený duch tu pořád musí být.

Nenáviděla jsem koukat na něj, jak jeho duše černá před očima.

Esmé něco dělala u stolu. Alice zase přerovnávala oblečení, které leželo na gauči.

Z druhého pohledu ideální den. Ale moje noční můra se mi vrací každým okamžikem, každou chvílí.

***

Byl chladný den. Nenapadlo mě nic jiného než jet navštívit Jacoba do La Push. Dlouho jsem

ho neviděla. Od té doby co jsem zjistila, že je vlkodlak a od té doby co mi řekl, že mě … miluje. Jeho slova nezapomenu. Ten den, kdy mě chytil za bradu a nechtěl pustit a políbil mě. A já si zlomila ruku. Proč jsem si jen tehdy myslela, že nic horšího se nemůže stát!

Edward souhlasil, že mě do La Push hodí. Byla jsem ráda, alespoň tam budu dřív. Než bych nakopla náklaďáček, bylo by celé dopoledne v háji.

Rychle jsem na sebe hodila džíny a košili a mžiku jsem byla dole u Edwardova Volva.

„Lásko, moc se mi nelíbí, že tam chceš jet,“ podotkl cestou.

„Edwarde, já myslím, že jsme se o tom už bavili. Jacoba jsem neviděla hrozně dlouho.“

Vzdychl a dál se soustředil na řízení.

Opět zastavil 50 metrů od hranice, kde Jacob čekal. Jeho výraz byl hrubý. Oči až moc tmavé a stál tam, jakoby se chystal útočit.

Edward mi otevřel dveře, abych mohla vystoupit.

Chytil mě kolem pasu a políbil s neobvyklou vášní.

Snažila jsem se nezapomínat dýchat, z jeho vůně se mi motala hlava.

Užívala jsem si tenhle moment jak to šlo a polibky mu oplácela.

Nakonec se jemně odtáhl.

„Odjedu, než mu urvu hlavu,“ řekl s přimhouřenýma očima.

„Dobře, potom …zavolám,“usmála jsem se a naposledy mu zamávala.

Rozeběhla jsem se směrem k Jacobovi a za sebou uslyšela prudké otočení jeho auta jak klouzalo po štěrku a nakonec se jeho hluk ztratil v dálce.

„Ahoj Jaku,“ pozdravila jsem ho udýchaně.

Díval se na mě pořád tím samým pohledem jakým se díval, když jsme přijeli.

Myslela jsem, že se tak dívá jenom v přítomnosti Edwarda. Jeho pohled mě zaskočil.

„Pojď,“řekl nakonec a vydal se rychlým krokem směrem k hustému lesu.

Ještě nikdy se takhle ke mně nechoval. Byl zase do půlky těla.

Když jsme došli opravdu hodně daleko do lesa, kde jsem to vůbec neznala, zastavil se a otočil na mě.

„Takže on tě líbat může a já ne,“podíval se na mě hrubě.

Chtěla jsem mu odpovědět, otevřela jsem pusu, ale on mě zase zamluvil.

„On tě může vidět nahatou a já ne?“

„Co to do tebe …vjelo Jaku, co je s tebou,“ dívala jsem se na něj s naprostou neduchapřítomností, vůbec jsem nevěděla co se sním děje.

Z ničeho nic mě prudce chytil za paži a přitáhl si mě k sobě tak blízko, že jsem cítila teplo jeho těla, jeho horký dech.

„Já vím, že mě miluješ Bello,“ řekl a ještě víc mi zatlačil na paži.

„Au, Jaku, co ti proboha je!“ řvala jsem.

Chvíli na mě zíral a pak mě druhou rukou chytl pod bradou a přisál se na mě svými rty, jako to udělal naposledy, ale tentokrát si nebral žádné servítky a líbal mě hrubě, jako kdyby se nemohl nabažit.

Pomalu jsem se začínala dusit, snažila jsem se ho odkopnout, mlátila jsem do něj rukama. Nevnímal mě a soustředil se jen na sebe. Pořád mě líbal s tou samou hrubostí.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Moje snaha ho nějak odstrčit byla marná.

Konečně se odtáhl.

Prudce jsem se nadechla a chtěla na něj začít řvát, ale povalil mě na studenou zemi a klekl se na mě.

„ Mmm, Jacobe,“ zařvala jsem zoufale. Ale opět se na mě přisál svými rty.

Chytil mi obě ruce a držel mi je.

Motala se mi hlava. Vůbec jsem nevěděla co se děje. Ležela jsem tam jako tělo bez duše.

Za chvíli mi uvolnil jednu ruku, kterou jsem měla v křeči, protože mi jí držel hrozně hrubě a strhl ze mě košili.

Rty se přesunul na krk. Takže jsem mohla zase dýchat.

Konečně mi došlo o co mu jde a spustila hysterický křik.

„Jacobe, prosím …pusť mě, nech mě, prosím.“

Vůbec si mě nevšímal. Najednou vstal a chtěl ze mě servat džíny.

Tohle byla moje šance k úniku. Zvedla jsem se a začala utíkat takovou rychlostí jako to šlo.

Neměla jsem proti němu ani malou šanci. Okamžitě byl u mě.

A opět mě svalil na zem a serval ze mě džíny.

„Miluju tě,“ řekl naposledy.

A potom už jsem cítila jen hroznou bolest. Přišla jsem o panenství.

Zahalila mě temnota.

***

Probrala jsem se.

Tu dlouhou tmu vystřídala ještě větší tma a chlad hluboké noci.

Chvíli jsem byla bez sebe ale až pak jsem si uvědomila, co se stalo.

„Ach ne,“ naříkala jsem a slzy mi tekly proudem.

Jacoba jsem nikde neviděla. Les byl tmavý, hustý. Až po chvíli jsem si uvědomila, že jsem nahá. Tahle noční můra byla skutečnost.

Jacob mě …znásilnil! Jen proto, že žárlil na Edwarda.

Chtěla jsem se zvednout, ale cítila jsem tak palčivou bolest, že to bylo k nevydržení.

Nakonec jsem sebrala všechnu sílu a narvala se zpět  do rozervaných džínů a košile. Neměla jsem sílu se ani hýbnout. Plazila jsem se po zemi, cestou kudy jsme „přišli“.

Schoulila jsem se do klubíčka a čekala na mou smrt.

Byla mi hrozná zima a ta bolest nepřestávala. Opět mě zahalila ta osvobozující tma.

***

Pomalu jsem otevírala oči. Kde to proboha jsem. Je tohle smrt? Jsem už mrtvá?

Světlo mě pálilo do očí. Rychle jsem mrkala, abych něco uviděla.

Ležela jsem v bílé místnosti, kde bylo pět postelí.

Měla jsem na sobě bílou noční košili. Na poraněných rukách jsem měla náplasti. A vedle na stolku nejpotřebnější věci, jako mobil a toaletní potřeby.

Kde to jsem?

Za chvíli jsem uslyšela kroky.

Byl to Carlisle. Ach, Carlisle. Takže nejsem mrtvá?

***

„Bello,“ andělsky se usmál a ladným krokem v bílém plášti šel směrem ke mně.

„ Carlisle, jsem v nemocnici?“ Ptala jsem se podezíravě.

„Ano Bello jsi, jak ti je,“

„Fajn, kde je Edward,“ hledala jsem očima.

„Bello,“ zasmál se, „přišla si k úrazu a řekla jsi mi, že ti je fajn“

Bylo to vážně zvláštní, nazval znásilnění jako …úraz? Možná to nebylo znásilnění, možná se mi zase jen něco zdálo, možná to vůbec nebyla pravdivá noční můra.

Ze zamyšlení mě vytrhly dokonalé kroky Edwarda, otevřela jsem oči.

Podíval se na mě. Naprosto zničený, jeho pohled mě tak zraňoval.

„Můžu za to já, můžu za to co ti udělal,“ obvinil se s hlasem bez jakéhokoli duchapřítomnosti.

„Edwarde byl by si tak laskavý a přestal se obviňovat?“ zamumlala jsem.

Když jsem si teď opět přehrála můj hlas, nezněl vůbec normálně. Zněl slabě a hodně choře.

„Bello, věděl jsem co si myslí, myslel na tyhle věci často, ale nikdy jsem nevěděl, že by byl schopen ti to udělat, takhle ti ublížit. Málem tě zabít.“ Zasténal.

Opět jsem zavřela oči. Nechtěla jsem na to už myslet. Nechtěla bylo to to nejhorší, co se mi kdy v životě stalo. Zrovna od něj. Od mého nejlepšího přítele.

Opět mi vytryskly slané slzy.

Autor: Katyy, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtelná žárlivost - 1. díl: