Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt, bolest, nenávist a láska 2. kapitola

27.08.2011 (09:00) • Sabulina • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1017×

V kuchyni byl naprostý blázinec. Esmé chystala snídani pro Jacoba, Bella se snažila donutit Renesmé jíst, Alice hrála s Edwardem šachy a všichni ostatní je pozorovali. Došla jsem k nim a sledovala jejich hru. Musím říct, že to bylo vážně úžasný. Jeden udělal něco a ten druhý ho ihned zablokoval. Chtěla bych to taky zkusit.

„Tak pojď,“ vyzval mě Edward.

„Ale já to moc neumím.“ Alice mi uvolnila místo a Edward zatím přichystal šachovnici. Ani pořádně nerozumím pravidlům. Jako bílá jsem začínala. Snažila jsem se, ale Edward mě vždy převezl.

„Jak to děláš?“ V tomhle musí být nějaký trik. Emmett se začal smát a já jen nechápavě koukala.

„Edward umí číst myšlenky.“ Nakonec ze sebe vypravil. Myšlenky? Jako všechny. Edward jen přikývl. Pane bože, takže to asi ví o mé průzkumné akci včera po pokoji. On se jen usmál a přikývl. Pane bože, teď se musím červenat.

„Upíři se nečervenají.“

„Edwarde! Nelez mi do hlavy. Cítím se trapně.“  Než jsem se nadála, Edward proletěl vzduchem a skončil na druhém konci místnosti. Já jen s otevřenou pusou koukala.

„Jak jsi to udělala?“

„Já nevím. Jen mě to trochu rozzlobilo, že si švindloval a pak jsi letěl.“ Nevinně jsem se usmála. Já to fakt nechtěla udělat.

„Promiň, Edwarde. Vážně nevím, jak jsem to udělala.“

„To je v pořádku, asi máš taky nějakou schopnost. Já umím číst myšlenky, Alice vidí budoucnost podle rozhodnutí lidí a upírů, Jasper dokáže cítit a ovlivňovat emoce, Bella má psychický štít, Renesmé  ti může ukázat cokoli jediným dotekem, Carlisle je doktor, protože dokáže odolat krvi, Esmé je laskavá, Emmett má sílu, Rosalie je krásná a Lexi dokáže pohybovat věcmi pomocí myšlenek.“
„Aha, takže myslíte, že já něco taky umím.“ Všichni jsou tak výjimeční, co když já jsem obyčejná?

„Neboj se. Tohle svědčí o něčem jiném,“ promluvil na mě Edward. Všichni se vydali do školy, jen já zůstala doma s Esmé. Esmé pracovala a já šla na zahradu. Mou pozornost upoutal malý potůček kousek od domu. Doběhla jsem k němu a ponořila od něj nohy. Chvíli jsem tam jen tak stála a pak mě něco napadlo. Přišlo mi to naprosto přirozené, ani jsem nad tím nepřemýšlela. Nabrala jsem trochu vody do ruky a za chvíli se vznášela. Pohrávala jsem si s tím malým pramínkem vody ve své ruce. Nakonec jsem poodešla o kousek dál a zaměřila svou pozornost na květinu. Chvíli jsem se soustředila a květina se vznesla i s hlínou. Kolem ní se objevil větrný a vodní vír. Byla to nádherná podívaná. Květinu jsem celou dobu udržovala před sebou, a tak došla až na zahradu. U dveří byl položený květináč. Má pozornost se soustředila na něj. Za chvíli se vznesl a květina se umístila do něj. Nakonec květinu zalila voda. Bylo to úžasný. To jsem udělala já. Sama. Ovšem mohla bych zkusit ještě něco. Zavřela jsem oči a soustředila se. Když jsem je otevřela, nebyl tam jen jeden kvítek, ale hned pět.

„Páni!“ Vzhlédla jsem k Esmé a usmála se.

„Úžasný, že?“

„Ano. Jak jsi to udělala?“

„Já ani sama nevím. Prostě mi to přišlo tak přirozené. Ještě něco chci zkusit.“ Zavřela jsem oči, a když jsem je otevřela, na mé dlani byl malý ohýnek.

„Opatrně ať neshoříš.“
„Neboj, nemůže mi ublížit. Aspoň ne, dokud ho ovládám. Myslím“

Odpoledne jsem všem předvedla svou úžasnou schopnost. Carlisle po dlouhém uvažování usoudil, že nejspíš ovládám živly. To se mi hodně líbilo.

„Alice? Můžu?“
„Jasně. Pojď.“ Posadila jsem se k ní na postel.

„Já, chtěla jsem se zeptat na něco o tobě. Bella mi už o sobě vyprávěla a svým způsobem i o Renesmé.“ Alice se jen vesele usmála.

„Dobře. Takže. Už když jsem byla člověk, měla jsem vize. Když jsem to řekla svým rodičům, zavřeli mě do blázince. Ze svého života si nic nepamatuji, jen vím to, co řekl James. Říkala ti o něm Bella?“ James. Samozřejmě, to je ten, co ji chtěl zabít. Jen jsem přikývla.

„Když jsem byla v blázinci, chtěl mě zabít. Byla jsem jediná, kterou se mu nepodařilo zabít. Jeden upír se do mě zamiloval a přeměnil mě. James ho prý zabil. Jako upír jsem se toulala po světě a pomocí svých vizí našla Jaspera. Zamilovala jsem se do něj a on do mě. Mé vize nás pak zavedli ke Cullenovým a od té doby jsme součástí rodiny.“

„Páni. Nevím co říct.“
„Nemusíš říkat vůbec nic.“
„A co mí rodiče? A má sestra? Kdy mají pohřeb? A neptají se, co se stalo se mnou?“
„Pohřeb je v pátek. Carlisle a Esmé to zařídili. Lidé se ptají, ale Carlisle řekl, že tě ošetřil a jsi v pořádku. Jsi u nás, aby ses lépe vyrovnala se ztrátou.“ Jen jsem přikývla. Je to pravda. Pomáhají mi se vyrovnat se ztrátou.

„Víš, všechny moje vzpomínky jsou jakoby v mlze, ale ten večer, jak jsem držela Lexi v náručí, si pamatuju. Je to, jako kdybych tam opět byla. Jako kdybych nás pozorovala a nemohla nic udělat.“ Alice mě objala.

„Neboj, to bude v pořádku. Vyberu ti na pátek nějaký pěkný šaty, ano?“

„Děkuju, Alice. Za vše.“ Odebrala jsem se do svého pokoje, ale po cestě jsem slyšela cizí hlas. Jeden patřil Carlisleovi, ale ten druhý jsem nepoznávala. I ten pach byl cizí, ale přeci jen mi byl povědomý.

Moc bych vás chtěla poprosit o komentáře. Nevím, jestli je o tuto povídku zájem. V další kapitole se můžete těšit na Lexi. Za opravu děkuju Zuzce.

Autor: Sabulina (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt, bolest, nenávist a láska 2. kapitola: