Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 33. kapitola

21.08.2011 (08:45) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 4527×

33. kapitola

Edward seděl v křesle s doutníkem zastrčeným skoro v krku, který dostal od Emmetta s ujištěním, že kubánské jsou prostě nejlepší, a v ruce měl skleničku plnou pumí krve s ledem. Vyjeveně sledoval, jak se muži dohadují, kdo začne a nakonec si první slovo vzal Zeus, kromě toho, že byl nejstarší, tak byl i nejzkušenější a vedl do počtu milenek, potomků a způsobu plození svých dětí.

„Tak, chlapče, zaprvé musíš vědět, že muži a ženy jsou naprosto odlišné bytosti. Ne lepší nebo horší, prostě jen jiné,“ začal Zeus a ostatní mu pouze přikyvovali.

„Tak to už jsem dávno pochopil z hlav vašich manželek,“ ohradil se Edward na osazenstvo v podobě mužské části rodiny Cullenů.

„I tak si myslíme, že je dobré některé věci raději s tebou probrat,“ ozval se trochu odměřeně Carlisle, protože musel vyndat z pusy doutníček, který mu až překvapivě zachutnal. Díky Diově božskému zásahu mu ani nevadil jeho žhavý konec a po dlouhé době si pořádně užíval lidské slabůstky. Vážně by mohl bůh zařídit, aby mu na hostině chutnalo lidské jídlo a on si dal konečně pečené brambory? Edward raději ignoroval Carlisleovy myšlenky a zalezl více do křesla. S ním se nerad přel. Byl pro něj dlouhou dobu otcem, a když Carlisle uznal něco za vhodné, tak to asi tak bylo.

„Takže pravidlo číslo jedna pro šťastné manželství: Přiznávej své vlastní chyby. Žena to velmi ocení a umí za to příjemně odměnit,“ vypustil první radu Zeus z úst.

„Cože? To je jako, kdybych ji nechal velet celé domácnosti,“ ohradil se Emmett. „To je snad ta nejpitomější rada, co jsem kdy slyšel,“ svěřil se.

„Ale pravdivá,“ opáčil mu Edward. „Kdybys občas přiznal pravdu, tak bys často místo týdenního půstu měl užívací víkendy,“ informoval ho jen tak mimochodem Edward a usrknul si pumí whisky.

„A tos mi to jako nemohl říct?“ ohradil se Emmett na Edwarda.

„Aspoň někdy jsem měl od vás klid,“ usadil ho Edward a Emmetta museli Jasper s Carlislem uklidňovat. Zeus se trochu ustaraně podíval na Emmetta a dodal:

„Divím se, že tě žena ještě neopustila,“ čímž Emmetta dodělal, a pak pokračoval dál.

„Za druhé: Když žena mluví, tak ji nepřerušuj a poslouchej. Nikdy, a to myslím naprosto vážně, nikdy, nenavrhuj žádná řešení.“

„I když vím, jak to udělat?“ ujišťoval se Edward a do toho se připojil Jasper:

„Pokud víš, jak na to, tak se ji pokus popostrčit opatrně jen správným směrem. Ale i tak je to velmi nebezpečné území. Nikdy nevíš, v co se to může zvrtnout,“ upozorňoval Edwarda Jasper a u toho věděl, že on své ženě opravdu rozuměl. Byl to taktik, který byl schopný oblafnout i svou ženu vědmu, ačkoli už jeho taktiky viděl v praxi, trochu v něm vzbuzovalo obavy, že k tomu byl potřeba armádní výcvik.

„Pravidlo číslo tři,“ vložil se zase do debaty Zeus. „Když budeš mít v plánu jakoukoliv lumpárnu, uvědom si, že ženě toho mnoho neujde,“ upozornil Edwarda Zeus a o tomhle se s ním opravdu přít nechtěl. Věděl o těchhle věcech svoje. Ale Zeus pokračoval:

„V počítání raději pokračovat nebudeme a jako další radu, kterou bys mohl pochopit teprve až si projdeš peklem je, že když žena řekne: „Už s tebou nikdy nepromluvím,“ tak máš, chlape, zatraceně velkej průser.“

„Prostě typu něco, když s tebou nemluvím, není ani žádný sex,“ dovysvětlil Emmett.

„Jo, tak toho už jsem si díky tobě dávno všiml,“ neodolal si Edward rýpnout a Emmett se naštvaně zasunul hlouběji do křesla s myšlenkou: „Chlapečku, u mě jsi dneska skončil.“

S Emmettem si Edward hlavu nedělal a poslouchal dál, co se mu ta skupina plná testosteronu snaží sdělit. Třeba se dozví něco, co z jejich hlavinek za to století u nikoho nevyčetl.

Zeus už nějakou chvíli mlčel a asi přemýšlel nad tím, co mu říct dalšího, když se ozval Jasper:

„Nikdy jí nezapomeň připomínat, jak je pro tebe důležitá. Nevím proč, ale vždycky, jakmile připomenu Alici, že je pro mě ta, pro kterou existuji, tak po mně skočí a já mám jistotu, že se mi bude několik hodin věnovat. Nechápu, proč je to tak, ale funguje to,“ svěřil se Jasper.

„Možná to bude tím, že žena se ráda cítí milovaná, zbožňovaná a významná,“ prohodil chytře Edward a nad vyjevenými pohledy zbytku sešlosti jen pokrčil rameny. „Měl jsem století na to nastudovat, jak se k ženě chovat a viděl do jejich hlaviček. Někdy byste se divili, jak jednoduché věci ženy chtějí,“ vysvětlil jim Edward.

„Jestli si představuješ, že to bude leháro,“ ozval se Emmett, „mýlíš se. Belle do hlavy nevidíš,“ vysmíval se mi.

„Jo, to mě taky trochu trápí. Ale budu se snažit, aby byla šťastná,“ prohodil Edward.

„Správně,“ dal o sobě Carlisle po dlouhé době vědět. „Pokud se budeš snažit, nic tím nezkazíš a každá žena to vždy ocení.“ A měl pravdu. Často jsem uvažoval nad tím, proč Rose nikdy Emmetta nenechala a vždy jsem došel ke stejnému závěru – snažil se a neustále jí dokazoval, jak moc ji miluje. Něco podobného čekalo i mě.

…

„Tu postel pořádně načechrejte. Musí vypadat víc než božsky,“ komandovala vojáky Athéna a za ní se zrovna objevila Afrodita.

„Jak to probíhá?“ zeptala se Athéna Afrodity.

„Špatně, Bella je jako chodící encyklopedie o mužích. Skoro to vypadá, že ona poučuje nás,“ svěřila se Afrodita.

„Nedivím se. Vždyť ona už jednou vdaná byla. Říkala jsem vám, že máme pořídit striptéry,“ ohradila se Athéna.

„Nedají se sehnat ještě teď?“ zjišťovala Afrodita a sledovala vojáky pobíhající z jedné strany na druhou snažící se dodělat z Atlantidy ráj na zemi.

„Za chvíli tu budeme hotoví a chlapci určitě budou chtít jít do lázní. Co kdybys dámský večírek přesunula tam?“ navedla Athéna Afroditu a ta zajásala jako malé děcko.

…

„Do lázní nejdu,“ ohradila se Bella.

„Co proti nim pořád máš?“ zjišťovala Afrodita.

„Prostě mi to připadá moc,“ bránila se Bella a Esmé měla podezření, že Bella má s lázněmi špatné zkušenosti. Dokonce pomyslela na to nejhorší a nechtěně to vypustila z úst:

„Tys svého bývalého manžela v lázních podvedla,“ obvinila jí při představě, že tu nakonec budou tvrdnout na suchu.

„Ne, nakonec ne. Měla jsem to jen tak tak,“ svěřila se Bella a studem se jí červenaly tváře.

„Neboj, tady ti nic nehrozí,“ ujišťovala ji Afrodita. „Budeme neustále všechny kolem tebe a dodržovat pravidla zadaných žen – koukat, ale nesahat.“

„Dobře, ale jestli se něco pokazí, udělám vám z věčnosti peklo,“ upozornila je Bella. Potom vstala a zamířila tam, kam ji Amor už nějakou dobu lákal. Měla strach a doufala, že ženám po jejím boku může důvěřovat, což jí moc neulehčovaly jiskřičky v očích, které se všem vdaným paničkám rozzářily při pohledu na majestátní budovu lázní.

…

Ráno přišlo téměř moc brzy. Bella si večer nakonec perfektně užila a Edward se díkybohu mohl zbavit těch rádoby expertů na lásku. Všichni z nich sice měli velké zkušenosti, ale nikdo z nich nebyl dokonalý a dělal chyby. To se hlavně týkalo samotného Dia, který nemohl pochopit, že věrnost je pro ženy téměř to nejdůležitější v celém vztahu. Proto se nedivil, že je na něj Héra už několik století naštvaná.

Bella mezitím seděla před zrcadlem a nechávala se obskakovat děvčaty. Výhoda bytí upírem rozhodně spočívala v nespaní, po kterém nenásledovaly černé kruhy pod očima. Po včerejší pařbě, kdy exovaly zkumavky s netopýří krví a dělaly opileckou akrobacii ve vířivce, se jí ještě decentně motala hlava. Ale ostatní byly očividně naprosto v pořádku, tak se jim neměla strach svěřit do péče. Rose vytvářela překrásný účes na její hlavě a Alice jí líčila k šatům, které jí vybrala. Bella usoudila, že ty šaty jsou téměř dokonalé. Ne tak obyčejné, jako když se vdávala poprvé, ale jednoduché a krásné. Alice měla pravdu – v jednoduchosti je krása, i když si uvědomovala, že tahle jednoduchost měla asi hodně nul.

…

Edward stál u oltáře a čekal. Měl strach, aby si Bella ještě celý ceremoniál nerozmyslela. V posledních chvílích, které s ní zažil po přeměně, si s ničím u ní nemohl být ani na chvíli jistý. Byla živější, více se nechávala ovládat pudy a v některých chvílích měla na ženu téměř neuvěřitelné myšlenky. Ale i s těmito změnami byl ochotný si ji vzít. Byla to Bella a měla být jeho.

V místnosti se ozval zvuk klavíru a na schodech se objevila Bella, vedená Diem. Nejprve to Edwarda trochu vyděsilo, protože moc dobře věděl, jaký je Zeus proutník, ale uklidnil ho Bellin úsměv, říkající mu – jsem tu jen pro tebe.

Bella měla na sobě krásné a jednoduché šaty, lehce naznačující její sexy křivky a vypadala v nich jako bohyně, i když on věděl, že pro něj bohyní vždy bude.

Ulička byla na pohled pro Bellu velmi dlouhá a Zeus ji držel dost tvrdě, aby se k Edwardovi nerozeběhla, a že i on s tím měl co dělat. Klidnil ji a nechával si své vlastní poznámky o její nadrženosti pro sebe. Jakmile ji později předal Edwardovi, pomyslel si: „Minimálně další století bude mít co dělat, chlapec.“

A pak už to šlo rychle. Edward s Bellou pronesli své ano a ani jeden z hostů v tu chvíli nepochyboval o tom, že by ty dva něco někdy rozdělilo. Každý cítil jejich sílu přitažlivosti a svým způsobem díky Jasperovi naprosto reálně. Chudák, jeho schopnost ho momentálně dost otravovala. Ještěže měl Alici, která si ten pocit několikanásobně užívala o to víc. Něco mu říkalo, že líbánky po této svatbě nebude mít jenom Bella s Edwardem, a to pomyšlení ho velmi potěšilo.

Hostina proběhla ve velmi rozverné atmosféře a jen Cullenovi mohli být překvapeni tím, kdo všechno opravdu existuje, a Carlisle byl v sedmém nebi, jakmile si mohl pokecat s jednotlivými bohy a příšerami. I když nejvíce ho fascinovala hydra, která velmi obratně dokázala tancovat hip hop. Nechápal, jak něco takového s devíti dračími hlavami a hadím tělem, se dokáže tak obratně pohybovat a začal uvažovat nad tím, že jednou bude muset podobný tanec zkusit. Vypadal zábavně a zároveň moderně.

Upřímně, polovina hostů ani nevěděla, kdy Bella s Edwardem místnost opustili. Jen Athéna s Afroditou si tím byly jisté, protože to ony je poslaly k Atlantidě.

…

Bella nechápavě koukala na ostrov a nechtělo se jí ani věřit svým vlastním očím.

„Atlantida,“ pronesla okouzleně a Edward se uchichtl. „Co ti na tom připadá tak vtipné?“ zjišťovala Bella.

„Jen jsem si říkal, že kdyby něco takového k líbánkám dostal Carlisle s Esmé, nadšená by Esmé nebyla. Chtěl by to tu všechno prozkoumat,“ dovysvětlil.

„Já si myslím, že líbánky se nám protáhnou, protože bez prozkoumání to tu neopustím,“ neodpustila si Bella podobnou poznámku, kterou ho škádlila, a Edward jí po její poznámce urychleně vzal raději do náručí s hláškou:

„Ale nejprve budu prozkoumávat já,“ řekl téměř umanutě a odnesl Bellu do největšího paláce, ke kterému vedla cesta z bílých růží.

Bohyně nezapomněly naprosto na nic, ačkoli teď seděly v kroužku na Olympu a navzájem si foukaly mozoly na dlaních, z toho nekonečného uklízení řas.

„Vážně si tam mohla dát tu kameru,“ zahihňala se jedna z nich, „nebo zničí cenné historické artefakty.“

„Ani nápad, tajně doufám, že už ty dva nikdy neuvidím, mám z tolika lásky skoro chuť se vdávat.“

„To se musí rozpít. Skleničku ambrózie?“

The End

Mé drahé čtenáři, čtenářky, komentátoři a komentátorky,

je mi to líto, ale jsme u konce. Ačkoliv mám pro vás ještě malé překvapení a ještě nemám v plánu se dnes loučit s touto povídkou, tak bych ráda poděkovala každému, kdo vůbec na povídku kliknul, přečetl, okomentoval nebo se dokonce podílel na její tvorbě, a že vás bylo hodně. Velký dík patří hlavně Joaně, která mistrně vkládala do kapitolek různé hlášky – jo, ty jste nejčastěji komentovaly – a také Semišce (chudák, několikrát si musela vyslechnout děj dopředu a ujistit mě, že je to fajn nápad) a naposled mé velké dík patří Lily (Přece vám to nedám číst neopravené, ne?).

A teď k tomu překvapení (teda pokud ho budete chtít). Jednoho krásného večera jsem sesmolila bonusový dílek s líbánky těch dvou a ráda se s ním podělím, jestli o něj bude zájem. Takže se ptám budete ho chtít? (Prostě milostná scéna s nadrženou Bellou, jak válcuje Edwarda.) – Pokud bude malý zájem, tak těm kteří si bonusovku budou chtít přečíst, pošlu případně na mail.

Také ještě vyjde epilog. Jo, pokud se mi ho povede napsat a já doufám, že jo.

A závěrem? Tak jako vždy, ne? Nechte tu prosím jakýkoliv otisk Vaší tlapky. Je vždy milé vidět, že další čtenář se dočetl do konce a já ho neunudila k smrti.

Vaše střelená pisatelka

El

32. kapitola Epilog

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šmarjá, Edwarde, tak už se zamiluj! - 33. kapitola: