Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slib - 1. kapitola

dfafa

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Slib - 1. kapitolaTahle povídka je o Renesmé. Edward a Bella jsou mrtví. Mohla bych sem toho napsat spousta, ale přece vám nebudu prozrazovat všechno, vždyť by jste pak neměli co číst ;). Tak si to užijte a doufám, že se to aspoň někomu bude líbit. Tuhle kapitolu bych nazvala: Návštěva

25.12.2009 (12:45) • Bobina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1021×

Na konci ulice stál muž. Viděla jsem jen stín, ale určitě to byl muž. Byl to Viktor a čekal na mě, ale já za ním nemohla jít, protože jsem to nevydržela. Viktor naštěstí neumí číst myšlenky, jako uměl táta. Neumí číst myšlenky, ale ví to. Ví, že to děvče jsem vysála já. Vystoupil zpoza rohu a uviděl mě. Okamžitě se vydal tvrdými kroky ke mně.

„Renesmé!“ zašeptal, ale já ho slyšela. Zastavil se přede mnou a chvíli mi koukal do očí. Musel hlavu sklonit, protože byl asi o dvě hlavy vyšší. Zamrkala jsem. Teď jsem litovala toho, že jsem se nechala kousnout a úplně přeměnit v upíra. Nemohla jsem brečet, ale chtěla jsem. Viktor mě objal.

„Oh Renesmé! Měl jsem o tebe takový strach.“ Věděl o té dívce, ale nic neříkal. Vzal mě do náručí a nesl mě ke svému autu. Děkovala jsem, že jsem byla s ním. Tatínek s maminkou zemřeli. Jestli teda může upír zemřít. Nevím, jak zemřeli, jednou jsem prostě přijela ze školy a rodiče tam nebyli. Nikdy už je nikdo neviděl. Chtěla jsem se zabít, ale Viktor mě zachránil. Slíbil mi, že mi pomůže najít toho, kdo to rodičům udělal. Posadil mě na sedadlo spolujezdce, sedl si na místo řidiče a vyrazil pro lidi šílenou rychlostí za město. Žili jsme zde v sídle Cullenů. Esmé nám dům trošku zrenovovala, protože zde už dlouho nebydleli. Je tu nádherná příroda a nikdo v okruhu pěti kilometrů nežije. Město je kousek, takže se můžeme chovat jako obyčejní lidé. To bych, ale nesměla zabít tu holčičku. Tak strašně jsem se styděla, že jsem to nevydržela.  Já i Viktor jsme vegetariáni, tak jako byli moji rodiče. Dům je víceméně v lese, takže potravy máme dost. Celou cestu jsem koukala z okýnka a ani jeden z nás nic neříkal. Viktor zastavil před domem, vystoupil, oběhl auto upírskou rychlostí a otevřel mi dveře.
„Prosím madam…“ udělal jakousi poklonu a pousmál se na mě. Já jsem se od něj odvrátila a ještě více se zamračila.
„Ale no tak Res…!“ Res tak mi Viktor říkal.
„Já jsem jí zabila!“ pípla jsem zlomeným hlasem.  Vstala jsem, otočila se k němu zády a zadívala se na dům. Viktor mě zezadu objal a políbil mě na krk.
„To bude dobré….“ snažil se mě utěšit, ale já věděla, že to dobré nebude. Jeho ruce jsem jemně sundala ze svého pasu a lidskou rychlostí se vydala k domu. Viktor zůstal stát na místě. Věděl, že potřebuji jen čas, že se z toho dostanu. Dům jsme nezamykali, nikdy tu nikdo nebyl, kromě nás samozřejmě. Jakmile jsem byla v domě, jakoby ze mě všechno spadlo. Došla jsem do obýváku a posadila se do křesla. Rozhlédla jsem se po starém domě a byla jsem o mnoho klidnější. Slyšela jsem, jak Viktor vešel do domu a rovnou se vydal do patra.

 

Nevím, jak dlouho jsem v tom křesle seděla a přemýšlela o tom, co jsem udělala, ale bylo mi o mnoho lépe. Svojí pozornost jsem teď věnovala temně černému piánu. Na tohle piáno hrál můj otec a já na něj teď hraju také. Posadila jsem se na stoličku a stiskla jednu z kláves pravou rukou. Po chvíli jsem zdvihla i levou ruku a začala hrát píseň, kterou otec věnoval mamince. Viktor byl vmžiku dole a stál vedle mě. Byla jsem zase v pohodě a on to věděl.  Vzal si druhou stoličku z rohu, jemně mě i s mou stoličkou posunul doprava a usadil se vedle mě na tu svou. Přestala jsem hrát maminčinu píseň a podívala jsem se na Viktora. Ten se usmál a políbil mě.
„Res…Miluju tě!“ zašeptal a pak začal hrát melodii, kterou jsme oba dobře znali. Byla to naše společná píseň. Hráli jsme čtyřručně. Tohle mi vždycky spolehlivě zvedlo náladu.  Když jsme dohráli, Viktor se na mě sladce usmál, vzal mě do náručí a zamířil ke schodišti.
„Vždyť já už nemusím spát! Zapomněl jsi?“ vždyť už je to přes rok co mě proměnil.
„Nezapomněl…“ odvětil prostě a vynesl mě po schodech. Když byl na posledním schodě, dala jsem mu ruku na tvář a promítla mu to, co se stalo s tou holčičkou. On jen kývl a nijak to nekomentoval. Zamířil se mnou do ložnice.
„Zavři oči…“ šibalsky se na mě usmál „ …a nepodváděj!“  zavřela jsem tedy oči a byla napjatá, co se stane. Viktor rozrazil dveře nohou a já najednou ucítila dobře známý pach. Pach, který jsem dřív cítila každý den, dřív než jsme se odstěhovali z Forks. Viktor mě postavil na zem a já otevřela oči. Přede mnou stál mladý muž. Byl hodně opálený, takže každému by bylo jasné, že nepochází ze zdejších krajů. Měl na sobě jen krátké otrhané džíny. Usmíval se a já se musela taky usmát.
„Ness!“ roztáhl náručí a vmžiku se ke mně přiblížil, aby mě objal. Byl tu můj Jacob. On se do mě sice otiskl, ale protože mu jakási vyšší síla nakazovala se starat o to, abych se měla co nejlépe, nechal mě jít s rodiči pryč. Stále jsme přátelé a on se nějak odtiskl nebo nevím, jak to udělal. Prostě se otiskl znova, když mě Viktor kousl. Otiskl se do příslušnice svého kmene. Byla jsem za to ráda, byl totiž můj nejlepší přítel a já jsem ho mohla dál vídat. Když mě po hodné chvíli konečně pustil, otočila jsem se na Viktora.
„Děkuji!“ usmála jsem se na něj a dala mu pusu na tvář. Viktor nedýchal. Nedýchal, protože mu Jacob zrovna moc nevoněl, ale přesto ho pozval, aby mě rozveselil. Netuším, jak to dokázal tak rychle.
„Mně neděkuj…“ zatvářil se tajemně.
„Alice?“ podívala jsem se na Viktora a pak na Jacoba, ten kývl na souhlas.
„Nevyrazíme někam ven?“ máchl jen tak mimochodem rukou k oknu, aby mi ukázal, že je tma. Kývla jsem a okamžitě jsem vyskočila otevřeným oknem. Nadechla jsem se nosem. Cítila jsem tolik pachů. V momentě vedle mě stál Jacob.
„Viky prej nepude…“ zašklebil se. Jemně jsem ho praštila do ramene.
„To víš, zrovna moc mu nevoníš.“ usmála jsem se na něj a vyrazila jsem upírskou rychlostí k městu. Jacob se změnil ve vlka a uháněl za mnou. Trošku jsem zpomalila, aby mi stačil. Zastavila jsem až na kopci nad městem. Jestli se sem teď někdo koukat musel se mu naskytnout opravdu úchvatný pohled na člověka a vlka, který byl ještě větší než já. Koukala jsem na město a šťastně se usmívala. Nechávala jsem si větrem pročesávat dokonalé kaštanové vlasy a pozorovala město. Byla jsem šťastná.

 

 

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-na-pokracovani/slib-2-kapitola/

odkaz na druhou kapitolu :)

Autor: Bobina, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slib - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře