Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 8. kapitola

19.08.2009 (21:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8415×

8,

„Tak teď uděláme ultrazvuk miminka. Bude to chvilku studit.“ A už mi rozmazával gel po břiše a pak mi tou divnou věcičkou po něm přejížděl.

„Pane Bože!!“ vyhrkl doktor...   V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal!

„Komu jsem co udělal. Ten zatracený krám. Už zase špatně funguje. Promiňte, ale občas to zlobí,“ rozčiloval se lékař.

„Ale to nevadí, slyšíte to rychlé bubnování. To je srdíčko vašeho miminka.“ Nevěřila jsem svým uším. To je ono?

„A to je normální?“ zeptala jsem se ho vyděšeně.

„Samozdřejmě. Á, už to jde. Koukněte se na monitor. To je hlavička, tělíčko a ručička...“ popisoval mi a prstem jezdil po obrazovce. „Boužel, dítě je natočené, tak že není zatím znát pohlaví.“ Já se nezmohla na nic než vyjevené zíraní... Do očí se mi nahrnuli slzy.

„To nic maminko. Jen si poplačte. Citlivost v těhotenství je normální. Obzvlášť u prvorodiček. Podívejte se tady na tatínka, ten se ještě z toho nevzpamatoval.“ Mrknul na mě. Doopravdy, Jake v tranzu koukal na monitor. Vypadal jako kdyby viděl ducha.

„Řekl bych že jste těhotná už 4měsíce a 2 – 3 týdny. Odpovídá to?“ zeptal se.

„A-ano...“ vykoktala jsem.

„Vypadá to že je vše v pořádku. Tak maminko,tatínku. Ultrazvuk je sice trošku zamlžený, ale fotečka by mohla vyjít, jestli chcete?“

To budou další peníze a prosebně jsem koukla na Jaka. Ten se na mě ani nepodíval a vyhrknul „No, jasně doktore.“

Ovládal mě pocit štěstí. Děťátko je zdravé a budu mít fotečku. Radovala jsem se jako malá.

Ještě jsme dostali několik rad co dělat a nedělat v těhotenství, recept na vitamíny pro těhotné a nějaké brožurky.

Mezitím co jsem se převlékla Jake zaplatil u sestřičky.

Celá rozzářená jsem od tam tuď odcházela. Myslím si, že Jake si taky oddychl. I když byl pořád divný, vypadal jako zmatený. Ale mě to bylo úplně jedno. Porovnávala jsem své dva snímky a byla jsem pyšná na svého andílka jak krásně roste...

Jake

Byl jsem vyvedený z míry. To dítě mě očarovalo. Přemýšlel jsem jestli nemá taky nějaké schopnosti, jako jeho otec. Řekl jsem si že blázním a hodil jsem to za hlavu. Přeci miluju Bellu.

Nazpátek jsme si udělali menší procházku po parku. Bylo to příjemné. Držel jsem Bellu za ruku a ona div neskákala radostí nad fotkama. Musím uznat že se mi na druhou stranu ulevilo. Nevěděl bych co dělat, kdyby tomu bylo jinak a těhotenství by neprobíhala normálně, na až na to že roste dvakrát pomaleji.

Napadlo mě, že bych mohl zavolat Billymu. Jestli je v pořádku, i když bude pěkně zuřit. Za parkem hned u nádraží byla telefonní budka. Tak jsme se u ní na zpáteční cestě stavily. Přemýšlel jsme co mu asi řeknu, ale na nic kloudného jsem nemohl přijít.

Bela mě hladila po ruce a dodávala mi odvahu. Věděla že je to pro mě těžké.

Telefon nějakou dobu vyzváněl, když už jsem chtěl zavěsit, ozvalo se ze sluchátka

„Blackovi, prosím.“

„Sethe?“ Vydechl jsem překvapeně.

„Jaku, pane bože. Kde jseš? Co děláš? Já měl o tebe takový strach. Co Bells? Charlie pěkně zuřil. Chtěl po ní vyhlásit pátrání, ale Billi mu to rozmluvil...“

„Sethe!“

„No, ale asi  je dobře že Bella odešla, ale jsi měl zůstat.“

„Sethe, zklapni na chvilku čumák a počkej chvíli,“ požádal jsem ho.

,,Bello, prosim tě mohla by jsi mi dojít rozměnit, docházejí mi drobný na telefon. Díky.“ Podal jsem jí bankovku. A odešla.

„Sethe, už jsem tady. Jak se má Billi?“

„Dobře, ale je na tebe parádně naštvanej. Asi jako všichni tady. Právě jdeme k Sue.“

„Je tam?“

„Ne, čeká v autě, jen jsem mu skočil pro klobouk. Jaku kde jste a jak jste na tom?“ vyzvídal.

„Dobře. Oba jsme v pohodě. Jen máme menší problém s pijavicema. Jinak vše poho. Nedělej si starosti.“

„Cullenovi?“

„Ne, tyhle neznám. Ani ta zrzka to neni. Jen se drží v povzdálí a pozorují nás.“

„To je fakt divný, Jaku. Měli by jste se vrátit. Tady si s nima poradíme,“ domlouval mi.

„To nejde. Bella.“

„Máš pravdu,“ přiznal. „Jaku, jak to že tě neslyšíme? Ty se už neproměňuješ? Jak to dokážeš, já bych to nevydržel.“

„Ale ano. Hele, já už musím končit. Měj se.“ Zavěsil jsem, jelikož už přicházela Bella.

„Promiň, trochu mi to trvalo,“ omlouvala se.

„To nic, stejně už musel jít. Půjdeme?“

„Jo, ale nemohli by jsme se ještě stavit v tamtom obchodě. Potřebuju něco na sebe. Všechno je mi malý.“ Hodila po mně smutnýma očima.

Bella

Kalhoty mě nepříjemně řezali do pasu. Ouha, kecám! Já už žádný pas neměla. Kalhoty mi byli nepříjemně malý a trička mi byla těsná a pořád se mi vyhrnovali nad pupek.

S penězi jsme vycházeli zatím dobře, tak jsem si mohla koupi něco na sebe. Chodila jsem tak nerada nakupovat, obzvlášť teď...  Bez Alice...   Tak moc mi chyběla.

Bloudila jsem mezi věšáky a regály a vzpomínala na svojí kamarádku, na něho jsem si zakázala myslet. Nechtěla jsem být smutná a nebo upadnou do deprese. Obzvlášť ne teď, když maličké ve mě cítí to samé co já...

Přemýšlela jsem a byla ráda, že mě tu Jakob nechal samotnou a šel zatím na kafe, než nakoupím. Samozdřejmě s připomínkou, že nesmím tahat nic těžkého, tak ať toho moc nenakupuju. A kdyby ano, tak ať ho zavolám.

Nechápu co si o mě myslí!?

- - -

Mezitím v Denali

„ Irino, kde jsi tak dlouho byla? Báli jsme se o tebe!“ vyjela na ní Kate.

„Laurent...“ zavzlykala.

„Co je s Laurentem?“

„ No...  no... k-když...  Když byl na lovu...  roztrhali ho...  vlkodlaci. Neměl šanci.“ To už se třásla v Carmenině náručí.

To už se Denalští i Cullenovi neslyšitelně sešli okolo Iriny v obývacím pokoji.

„Co se stalo? A kde jsi byla? Viděla jsi to?“ ptal se jí Eleazar.

Irina se vykroutila Carmen a zatnula zuby aby se uklidnila a začla povídat..

„ Byla jsem na lovu a potkala jsem jednu upírku. Napadlo mě že se jí zeptám na Laurenta, jestli ho neviděla. Ona ho znala. Pověděla mi že, potkal na lovu ty psi a oni ho...  Ohh...  Můj Laurent.“

„Viktorie!!“ zavrčel Edward. Nikdo ani nezpozoroval jeho příchod.

„Nevím jak se jmenuje,“ vzlykala Irina.

Edward se s těží ovládal. Celou dobu jí nahání a ona je celou dobu tak blízko.

Alice ho objala, chápala svého milovaného bratra. Jasper musel odejít, nesnesl ten pocit žalu.

„Myslíte že to byli vlci z La Push?“ zeptala se Esmé vystrašeně a Edward stuhl.

„Ne. Tam vlci nejsou už generace,“ uklidňoval ji Carlisle a zárověn s ní i Edwarda.

„Alice by to viděla, kdyby se něco stalo,“ dopověděl.

Edward zase zmizl ve svém pokoji a za ním hned běžela Tanya, co kdyby náhodou potřeboval utišit a ona u něho nebyla.

Všichni utěšovali Irinu a soucítili s ní. Nedovedli si představit existenci bez svých poloviček...

„Já ty smradlaví čokly zabiju!!“ přísahala Irina s nenávistí v hlase. Nikdo se jí to neopovažoval vymluvit. Věděli, že by udělali to samé.

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 8. kapitola: