Asi bych neměla psát, když mám blbou náladu bez nápadu...
26.03.2010 (10:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8948×
65,
„Už... už se k ní nikdy nepřibližuj, ty čokle. Nedopustím, aby jsi ji nebo dítě ohrozil! Neovládáš se!“ slyšela jsem vrčet Edwarda.
„To ty jsi mi ji vzal! Jediný nebezpečí jsi tady ty...“ Třásl se Jakob a já věděla, že je zle.
Zastavila jsem se uprostřed kroku a Charlie se mnou.
Bála jsem se k nim přiblížit. Věděla jsem, že mi ani jeden z nich nechce ublížit, přesto se postavit mezi ty dvě horký hlavy, nebyl dobrý nápad. Jindy by mi to ani nepřišlo, ale teď...
Chytla jsem si bříško a pozorovala, jak se Jake změnil ve vlkodlaka a vrhl se na Edwarda. Ten jeho útok čekal a jednou ranou ho odmrštil dál do lesa. Rozbrečela jsem se, měla jsem strach, že někomu něco stane, že si ublíží.
Charlie vedle mě zalapal po dechu a ztuhl. Sakra! Úplně jsem zapomněla, že je tu se mnou!
Jake se sebral se země a postavil se na nohy a s vyceněnými zuby se znovu rozeběhl na Edwarda...
„Charlie,“ oslovila jsem otce zoufale, před očima se mi zatmívalo a všechno se se mnou točilo, ale ten mě vůbec nevnímal. Šokovaně hleděl na ty dva. „Charlie,“ zkusila jsem tu znovu, ale on byl úplně mimo.
Zatahala jsem ho za rukáv a zavrávorala, až teď jsem upoutala jeho pozornost.
„Bello!“ Podepřel mě, abych nespadla.
Najednou kolem mě všechno utichlo a setmělo a já upadla do mdlob.
. . .
„Edwarde, měl jsi na ni dát pozor. Moc dobře víš, že se nemá stresovat a namáhat, teď tohle. Chcete přijít o dítě?“ huboval Carlisle Edwarda.
Někdo mi stiskl ruku, poznala jsem Edwarda. Slyšela jsem všechny, vnímala jejich přítomnost, přesto jsem nedokázala otevřít oči a promluvit.
„Já vím, Carlisle. Je to má chyba... Jak je na tom?“ Zdálo se mi to, nebo Edward vzlykl?
Moc jsem ho chtěla pohladit po tváři a říct mu, že on za to nemůže a že je to jen má chyba. To já jsem slabá.
„Zastavil jsem krvácení, měla by být mimo nebezpečí.“
„A dítě?“ zajímala se Rose o stejnou věc, která i mě nejvíce trápila.
Edward jen zavrčel. „Chraň si své myšlenky, Rosalie.“
„Mělo by být v pořádku. Bella teď nejméně dva týdny nevyleze z postele a pak pro ni bude cestování velice riskantní, takže náš odjezd budeme muset nejméně o měsíc odložit. Musíme tu prozatím zařídit ordinaci a sehnat krev, pro všechny případy. Do nemocnice nemůže,“ zkonstatoval situaci Carlisle.
„Kdy se vzbudí, Carlisle?“ ptala se ho Esmé.
„Dal jsem jí nějaké léky, bude po nich pár hodin spát. Esmé, zůstaneš tu s Bellou? Potřebuji si s Edwardem promluvit,“ požádal ji Carlisle.
„Jen mluv tady. Stejně to všichni uslyší a já ji nechci ani na moment opustit,“ zašeptal proviněně Edward.
„Co se tam stalo?“ zeptal se. „Alice díky vlkodlakovi nic neviděla.“
„Přišel a Bella si mu vrhla okolo krku... Žárlil jsem a jeho myšlenky mě provokovaly. Nechtěl jsem to řešit před Bellou, tak jsme šli ven. Smečka ho vyslala zjistit, co se tady děje a zároveň mi chtěl vyčíst mou neschopnost ochránit Bellu, když jsem ji vzal sem, po tom všem, kdy ji vlci chtěli zabít...
Pak se to zvrtlo. Neovládal se a my se do sebe pustili. Jen okrajově jsem vnímal, jak za námi přišla Bella a Charlie, pak jsem už jen viděl, jak Bella nemohoucně padá a šokovaný Charlie nebyl ve stavu, kdy by ji dokázal chytit a ona upadla, sice na bok, ale kamenem do břicha...
Nedokázal jsem ji včas zachytit... Pak jste přišli vy,“ zdálo se mi to, nebo Edward brečí?
Snažila jsem se probrat, ale nešlo to. Cítila jsem, jak mi ledová ruka svírá dlaň a líbá hřbety prstů. Chvíli se všichni o něčem bavili a já se snažila zjistit něco o Jakobovi a Charliem, nikdo se o nich však ani nezmínil. Najednou vše utichlo a já vnímala jen svého manžela, jak u mě sedí a omlouvá se mi.
Jeho prsty mě hladily po tváři a vlasech, jeho rty mě líbly na čelo a já věděla, jak moc se trápí. Trápí se mým stavem a křehkým tělem. Snažila jsem se být silná kvůli němu a našemu dítěti, ale nešlo to... Usnula jsem a znovu se probudila ze spánku, tentokrát s výkřikem.
Neuvěřitelná křeč mi projela břichem a já cítila mokro mezi svýma nohama...
„Carlisle,“ zakřičel Edward a přikoval mě k posteli, abych se nemohla hnout a ublížit si. Vyhledala jsem jeho oči a spatřila v nich hrůzu, se kterou mě pozoroval.
Tolik jsem si přála, aby se jeho pohled změnil. Jeho vyděšené oči ve mě vzbuzovaly strach a bolest mi prostupovala tělem.
Nechtěla jsem vykřiknut, ale já musela, tolik to bolelo... Křeč mi postupovala tělem a můj výkřik se rozlehl po místnosti.
„Bello, Bello...“ naléhal na mě Edward a jeho hlas byl vystrašený...
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Sladký vánek - 65. kapitola:
Je to krásne a dúfam, že sa jej nič nestane ...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!