Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 63. kapitola

07.03.2010 (21:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7900×

63,

„Charlie, tuhle situaci bychom měli vyřešit v klidu. Navrhuji to odložit na zítra, dnes byl dlouhý den a všichni si potřebujeme odpočinout. Bella by dnes měla zatím zůstat u tebe, než zařídíme dům, teď by to tam pro ni bylo nepohodlné.“

„Dobře,“ souhlasil s tím už skoro uklidněný Charlie, „jen zajdu na stanici vysvětlit mé zmizení.“

„Tati.“ Ustrašeně jsem se na něho podívala, co jim asi tak řekne.

„Povím jim, že jsem dostal nečekaně o tobě zprávu a musel jsem urychleně odjet za tebou,“ usmál se Charlie, „tak doufám, že tě tu najdu, až se vrátím,“ ujistil se.

„Jistě pane, jen vezmu Bellu na večeři a vrátíme se sem,“ pověděl mu za mě Edward, za to si od Charlieho vysloužil zamračený pohled a už se chystal něco namítat.

„To je super, už umírám hlady,“ vložila jsem se do toho, „něco Ti přineseme tati,“ slíbila jsem mu a odtáhla Edwarda k autu.

Byla jsem dost unavená, přesto jsem do restaurace ve Forks nechtěla, tak jsme se vydali do Port Angeles, nedaleko od Forks.

To natřásání v autě nedělalo moc dobře mému močovému měchýři, hned jak jsme vešli do restaurace, odběhla jsem si.

„Nikam daleko nechoď, ano?“ zavolal za mnou a šel nám zařídit stůl.

Když jsem se vrátila, byl Edward ještě u hostesky, která z něho byla celá pryč a odmítala ho pustit ze svých spárů. Zamračila jsem se vydala se k němu a s nevinným úsměvem jsem se ho zeptala, zda už máme stůl. Dívčina se na mě otočila a změřila si mě jako ohavný hmyz, oplatila jsem jí to milým úsměvem a dala jí na obdiv svůj snubní prsten.

„Jsi v pořádku, lásko?“ zeptal se Edward a objal mě okolo ramen.

„Jistě, jen jsem trochu unavená, ale to už je u mě normální, ne?“ vzdychla jsem a opřela se o něj.

„Ukaž, pomůžu ti sundat kabát,“ vybídl mě. „Odvedete nás ke stolu?“ otočil se už naštvaně na hostesku. Ta se na mě vykuleně dívala. Proč všichni musí čučet na moje břicho? To snad nikdy neviděli těhotnou? Dívka se po vteřině vzpamatovala a odvedla nás k zašitému stolu v zadní části restaurace, jak si Edward přál.

„Tak co si dáte, lásko?“ usmál se na mě můj manžel.

„Já si dám zapečené těstoviny, malá si potom dá čokoládový dort a ty si dáš stejk s bramborem,“ prozradila jsem mu svou představu a on se na mě nevěřícně podíval.

„Miláčku, já jíst nebudu... Ale jestli ti to udělá radost,“ povzdychl si.

„Ty to jíst nebudeš, ale já jo. Mám pořádný hlad,“ vysvětlila jsem mu svůj plán. Edward se jen zasmál a objednal nám jídlo.

„A k pití si dáte?“ zeptala se servírka.

„Colu,“ odpověděla jsem jí a Edward mě zpražil zlým pohledem.

„Moje žena si dá vodu a já taky,“ požádal ji hlasem, který nepřipouštěl námitky. Oplatila jsem mu pohled, i když mě potěšilo, jak řekl: moje žena. Pověděl to takovým majetným tónem, že mě to zahřálo u srdíčka. Nemohla jsem se na něho zlobit dlouho, jakmile se na mě usmál svým pokřiveným úsměvem a na stůl položili jídlo, byla jsem ta nejšťastnější žena na světě.

Trošku jsem se bála návratu domů, Charlie na nás čekal už v obýváku a poklepával nohou.

„Kde jste? Už je dost pozdě!“ vyjel Charlie na Edwarda.

„Ale tati, zas tak dlouho jsme se nezdrželi,“ odporoval jsem mu, ale to jsem asi neměla dělat...

„Máš domácí vězení, mladá dámo! A ty už můžeš jít,“ vyhazoval Edwarda.

Pevně jsem chytla svého manžela za ruku a odmítala pustit. Srdce se mi rozbušilo při představě, že by měl Edward odejít, tak trochu jsem se bála, že se mi už nevrátí.

Edward mě objal a do ucha zašeptal, „Vrátím se oknem, víš, že bych tě nenechal samotnou.“

Ano, věděla jsem to, nebo v to doufala. Ale představa, že vyjde ze dveří a nevrátí se mi, mi vehnala slzy do tváří a já popotáhla nosem.

„Ale no tak, miláčku. Podívej se mi do očí,“ pobídl mě a vzal jemně za bradu, abych mu neunikla pohledem, „já se vrátím, ano,“ přesvědčoval mě a políbil na čelo. To jen ve mě vyvolalo salvu pláče a pevně jsem ho chytla za košili a odmítala pustit.

„Charlie,“ oslovil Edward mého otce.

„No tak dobře. Budeš spát na gauči, k Bellinému pokoji se ani nepřiblížíš!“ rezignoval Charlie, přesto zněl výhružně.

„Ale tati! Vždyť jsme manželé a já těhotná!“

„To mě nezajímá! Jsi moje dcera a on bude spát na gauči. Berte, nebo nechte být,“ nesmlouval Charlie.

„Děkuji, pane Swane,“ usmál se Edward, „přinesli jsme vám jídlo, ale jak koukám, tak už jste jedl.“

„Ano, když jsem se vrátil, bylo tu uklizeno, nakoupeno a uvařeno. Poděkuj za mě Esmé,“ pokýval uznale táta. Až teď jsem si všimla, že zmizel všechen ten nepořádek, co tu byl.

„Bello, měla by sis jít lehnout,“ upozornil mě Charlie a Edward mu to jen potvrdil.

Tak to teď na mě budou jako dva? Ale měli pravdu. Byla jsem unavená, sprcha mě dodělala a já se sotva došoupala do postele, ta byla čistě povlečená a na polštáři ležela čokoláda. Tak to si nechám líbit.

. . .

Charlie mi rozestlal gauč, celou dobu mě pozoroval a přemýšlel, zda udělal dobře, že mě tu nechává spát a nebo jestli mě má ještě vyhodit. Nakonec dospěl k názoru, že jestli je Bella po své matce, tak by ráno nemusel ty její těhotenského hormony přežít, až  by zjistila, že jsem pryč. Navíc se bál, že by mu mohla Bella zase utéct.

Charlie mi půjčil pyžamo, popřál dobrou noc a odešel.

Posadil jsem se do křesla a poslouchal Bellin pravidelný dech. Charlie ji šel ještě zkontrolovat. Když se ujistil, že je v pokoji, šel taky spát.

Po půlnoci se z Bellina pokoje ozvalo zašramocení, Bella se probudila a za chvíli se celá rozespalá objevila na schodech

„Bello!“ vykřikl jsem tiše. „Nemůžeš chodit sama ve tmě po schodech. Je to pro tebe moc nebezpečné,“ káral jsem ji, objal okolo pasu a přidržoval ji až dolů. „Máš spinkat, lásko.“ Políbil jsem ji do vlasů, tak nádherně voněla. A to její kalhotové růžové pyžámko s kravičkami... Byla v něm rozkošná, přes bříško jí bylo malé a ten kus látky jí ho obepínal.

„Ale já chci spát s tebou.“ Nakrčila smutně nosánek.

„Moc dobře víš, že mi Charlie zakázal vstoupit k tobě do pokoje a já jeho přání respektuji. Už tak to byl od něho velký ústupek, že smím zůstat.“ Sevřel jsem ji v náručí, nejraději bych ji měl u sebe.

„Já vím, ale já nemám zakázáno spát s tebou na gauči,“ zasmála se Bella a v očích jí hrály čertíci.

„Ty jsi mrška,“ zasmál jsem se, vždy mě dokázala překvapit. „Přesto by jsi měla zůstat ve své posteli, ten gauč je už od pohledu nepohodlný. Je to jen kus madrace na zemi. A ty teď potřebuješ pohodlí a odpočinek víc, než kdy jindy.“

„Mě to nevadí,“ přesvědčovala mě.

„Ale mě ano.“ Nechtěl jsem, aby ji druhý den něco bolelo, už tak ji pobolívala záda a nohy a za posledních pár dnů byla vyčerpaná a potřebovala si odpočinout. Její tělo bylo tak křehké a vědomí, že se jí může kdykoliv něco stát... Otřásl jsem se.

Bella na mě upřela své oči a z koutku oka jí vytekla slza. „Ty... ty už mě nechceš?“ zeptala se a srdce jí kolísalo v nepravidelném rytmu.

„Jak tě to vůbec napadlo?“ vydechl jsem překvapeně. „Jak si vůbec něco takového můžeš myslet?“

Že se vůbec ptám, její hormony si s ní poslední dobou dělaly, co chtěly. Stěží jsem se ovládal, abych se nerozesmál, byl by pak ze mě špatný manžel. Její nálady mě spíš těšily a občas i vystrašily, ale já si hodlal její těhotenství co nejvíc užít.

„Já chci pro tebe jen to nejlepší. Tak dobře, budeme spát na gauči,“ rezignoval jsem, Bella povyskočila radostí. Uložil jsem ji na madraci a zabalil do deky, kterou tu Charlie pro mě přichystal.

„Pokus se usnout, ano?“ Lehl jsem si k ní a ona se ke mě přitulila a natiskla tak svoje bříško na můj bok. Miloval jsem ten pocit, kdy naše dítě dávalo najevo svůj život. Malé momentálně v Beliném lůně spinkalo, to značilo jen to, jak je Bella unavená.

„Edwarde?“

„Ano?“

„Víš, já už se tě chci na něco dlouho zeptat, ale nevím, jestli je to vhodná doba...“ Její hlas se chvěl a zněl vyděšeně, jakoby se bála. Znovu jsem se pokusil proniknout do jejích myšlenek, ale marně.

„Lásko, netrap mě,“ požádal jsem ji, „víš, jak mě mučí, že nevidím do tvé hlavy. Nikdy se mi neboj říct, co cítíš a nebo co si myslíš. Je to pro mě moc důležité, miluji tě.“

„Edwarde... Proměníš mě?“

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 63. kapitola: