Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 44. kapitola

20.11.2009 (16:45) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9108×

44,

Chtěl ji políbit i na rty, ale Bella ho zastavila. Nehodlala ho nechat dál čekat s odpovědí.

„Edwarde, já...“ Vracela mu zpátky krabičku s prstýnkem. „Já si nemám co promýšlet.“

V Edwardové tváři se zračil chaos. „Bello...“

Ta jen zakroutila hlavou a přitiskla mu bříško ukazováčku na rty. „Nasadíš mi ho, Edwarde Anthony Masene Cullene?“ zeptala se a na Edwardově tváři šok. „Ráda se stanu tvojí ženou.“ dodala a na tváři se jí usídlil nádherný úsměv.

Edward úlevně i šťastně vydechl. „Miluji tě, Bello.“ A sevřel ji pevně ve svém náručí.

„Edwarde, pozor na maličké.“ Napomenula ho a on ji omluvně pohladil po jejím vypouklém lůně.

„Miluji vás.“ řekl a jeho radostný smích se rozezněl po místnosti.

Vyndal prstýnek z krabičky a nasadil ho na její třesoucí se prsteníček.

Do místnosti jako tornádo vplula Alice.

„Blahopřeji a děkuji ti Bello!“ výskla Alice. „Ani nevíš jakou jsi mi udělala radost.“

„Za co děkuješ Alice?“ zeptala se jí nechápavě Bella.

„Že ti můžu uspořádat svatbu.“ Řekla nadšeně.

„Alice!“ okřikl ji Edward. A ta na něj vyplázla jazyk.

„Ještě si to rozmyslím.“ Upřesnila jí Bella. A Alice se zatvářila jako malí, zklamaný a ublížený skřítek.

„Alice, rušíš!“ vyháněl jí Edward. Ta se zafuněním zmizla.

„Nemusíš jí to dovolit, jestli nechceš.“ Utvrzoval Edward Bellu.

„Já vím.“ Obrátila se k němu a on si jí přitáhl zpět do náruče. Šeptal jí slůvka něhy a lásku, kterou k ní cítil. Ona mu to vracela svými polibky...

. . .

„Dobré ráno, paní Cullen.“ Uvítal mě do nového dne Edwardův hlas.

„Ještě slečna, pane Cullene.“ Opravila jsem ho.

On se zasmál. „Ne, na dlouho.“ políbil mě. Svatbu jsme naplánovali, po dlouhé debatě, za dva měsíce.

Protáhla jsem se v posteli a na prstě se mi blyštil snubní prstýnek. Ani jsem se raději neptala kolik stál. Ještě by se mi při té sumě udělalo špatně.

Edward se znovu zasmál a já se na něj nechápavě podívala.

„Ostatní začínají být nervózní. Chtějí nám také pogratulovat a Alice se ti chystá přednést proslov, a přesvědčit tě, aby nám mohla uspořádat svatbu.“ Vysvětlil. „A nebo můžeme utéct a vzít se třeba ještě dnes v Las Vegas.“ Špitl mi do ouška.

Při představě, že bych už ten všechen shon měla za sebou „Beru.“ výskla jsem a přisála se na jeho rty.

„Vážně?“zeptal se nevěřícně, když se naše rty rozpojili.

„Kdy vyrážíme?“ potvrdila jsem mu otázkou.

„Edwarde!“ vběhla do pokoje Alice. „Proč tě vidím v las Vegas?“ zeptala se rozzuřeně.

„Líbánky?“ odpověděla jsem jí dřív než Edward.

„To mi neuděláte. Bello, ty už nejsi moje kamarádka?“ zeptala se mě sklesle a její psí pohled mě chytal za srdíčko.

„Jak něco takového můžeš říct Alice?“ osočila jsem se na ní a pak jsem dodala „No, tak si dělej, co chceš. Ale bude to jen malá svatba.“

Alice šťastně vypískla „Děkuji ti, Bello. Nebudeš litovat.“ A odešla.

Po chvíli nám gratulovala celá rodina. Všichni byli nevýslovně nadšeni a Esmé, kdyby mohla, tak by plakala.

- - -

Edward

Uplynul měsíc od našeho zasnoubení, jako voda.

Všechno se chystalo na naší svatbu. Bella nechala Alici volnou ruku, a ta nemyslela na nic jiného.

Seděl jsem v křesle v obývacím pokoji a pozoroval jsem Bellu. Pohled na ní mě uklidňoval jako droga. Za poslední měsíc se krásně zaoblila a k uspokojení všech začala i přibírat, tak jak by na svůj stav měla. Už nebyla kost a kůže. Zkrásněla a očí ji jen zářili.

Bohužel, za to mohl i její nový jídelníček. Carlisle jí naordinoval každé ráno pít hrníček krve. Belle to nijak nevadilo, spíše vypadla, že jí to chutná. To mě dělalo problém vidět svou lásku, jak musí dělat něco, co není pro lidi přirozené. Naštěstí se všichni v přítomnosti lidské krve dobře ovládali, i Jasper. Přesto jsme u ní, když pila, zůstávali s Carlislem jen mi dva. Pro jistotu.

Bella ležela na hromadě polštářů a četla si jednu z knížek o mateřství. Alice je všem nakoupila a mi si je museli povinně přečíst. Rose s Emmettem leželi u Belli a povídali si s její vypouklým břichem, aby je prý poznalo, až se narodí. Emmett vyprávěl nějakou pohádku o dracích a Rose ho doplňovala. Oba při tom vypadali velice zábavně, tak že Belle každou chvíli cukali koutky a měla co dělat, aby se nerozesmála. I maličkému se jejich vystoupení moc líbilo, doléhala ke mě jeho nebo její úžasná mysl. Bylo naprosto spokojené.

Bella se po mě podívala a naše pohledy se setkali. Zjistila, že jí pozoruji a ona se jemně začervenala.

V místnosti bylo cítit štěstí a klid. Bylo úžasné poslouchat spokojené myšlenky celé rodiny. Už si nepamatuji, kdy naposledy to tak bylo. Jen u Belli to naznačovali její gesta a spokojená tvář.

„Bello, zlatíčko, večeře.“ Volala jí Esmé. Milovala, když se mohla o Bellu takto starat.

„Ještě ne, babi. Musíme dovyprávět pohádku.“ Odmlouval Emmett a odmítal Bellu pustit. A tvářil se přitom, jako by malému dítěti brali hračku.

„Emmette, Bella se musí najíst.“ Řekla naoko přísně Esmé. „Přeci nechceš aby tvůj synoveček hladověl.“ dodala a spiklenecky mrkla na Bellu.

„Tak šup, Bello. Na co čekáš. Můj synoveček hladový. Šup šup... !“ popoháněl jí spěšně Emmett a s Rose jí pomáhali vstát.

Vzal jsem si od nich Bellu, abych jí doprovodil kuchyně a tiše, aby to neslyšela Bella, jsem na Emmetta zavrčel.

„Jen se nerozčiluj, bráško. Já se ti o ní postarám.“ Poslal mi Emmett. Tak toho jsem se zrovna bál.

Bella se najedla a šla se na chvíli koukat s klukama na fotbal. Po chvíli se Belle začali klížit víčka. Věděl jsem, že každou chvíli usne. Byla její doba. Vzal jsem jí a odnesl do ložnice. Z posledních sil se ještě vykoupala a zalezla do postele.

Chtěl jsem jí obejmout, ale ona se ode mně odtáhla jako předchozí dvě noci. Poslední týden se v noci chovala divně. Byla odtažitá, nechápal jsem co se s ní děje.

„Lásko,“ přivinul jsem si jí k sobě. „co tě trápí? Víš, že mi můžeš říct všechno.“ Ubezpečoval jsem jí.

Otočila ke mě svá nádherná kukadla. „Já vím, ale tohle je moc osobní.“ Začervenala se. „A já ti to nemůžu a nechci říct.“ Sklopila oči.

„Bello,“ zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou a přitáhl si jí k sobě, nechtěla, ale proti mě neměla šanci. „ty víš že ti nemůžu číst myšlenky. Trápí mě, když nevím, jak ti mám pomoci.“

„Edwarde, s tím mi ty nepomůžeš. I když bych moc chtěla. Netrap se s tím, prosím.“ A pohladila mě po tváři.

„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal jsem se jí.

Ona jen zakroutila hlavou. „Ty ne. Za to můžu jen já.“ A po tvářích jí začali téct horké slzičky.

„Miláčku, má jediná lásko. My dva jsme jeden a všechno vyřešíme spolu. Uvidíš. Jsem tu jen pro tebe a naše děťátko. Miluju tě.“ Pobízel jsem jí. „Řekni mi, co tě trápí.“ Slíbával jsem její slzy.

Bella se ke mě přitiskla a srdce se jí rozbušilo na plné obrátky. A do ucha mi zašeptala „Poslední dobou u mě převládají silné emoce. Já jsem strašně nadržená, Edwarde...“

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 44. kapitola: