Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 43. kapitola

16.11.2009 (15:45) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8931×

43,

Maličké se ve mě probudilo a dalo to najevo kopnutím. „Jej... “uniklo mi a podchytila jsem si podbřišek.

Edward byl hned u mě s vážným obličejem a snažil se mi z tváře vyčíst, co se stalo.

„Koplo.“ Vysvětlila jsem mu. „Už bylo moc dlouho v klidu, tak si to teď vynahrazuje.“ Usmála jsem se na něj a podívala se mu do očí, ty jen zářili štěstím a překypující něžností.

Edward přede mně poklekl a úroveň jeho hlavy se rovnala mému břichu.

„Ahoj... “ začal promlouvat k mému lůnu. Jemně k němu přitiskl své dlaně a opatrně mi z bříška odsunul ručník, že mi držel jen přes prsa, a políbil mi místečko u pupíku.

Srdce se mi roztlouklo a do tváří se mi nahrnula červeň. On si to zřejmě neuvědomil, ale já byla pod ručníkem úplně nahá. Jeho chladné dotyky na mé horké pokožce, ve mě vyvolali mírné chvění.

„... maminka má pravdu. Ty jsi ale šťouchálek.“  Šeptal a něžně mi přejížděl dlaněmi i svými rty po bříšku.

„Á sakra!“ zaklel najednou.

Ze zdola se ozval křik. „Puste mě. Já se chci taky přivítat se svým synovečkem.“ Dotíral Emmett a vpadl do pokoje, za sebou táhl Alici s Rose, které se ho snažili zastavit.

V duchu jsem mu nadávala. Ale to by nebyl Emmett, aby nepřekazil takovou chvíli. Ani jsem si nevšimla Jaspera, který stál za ním a pochechtával se. Edward se zvedl a schoval si mě za záda.

„Emmette, teď není vhodná chvíle.“  Snažil se mu vysvětlit Edward.

Opřela jsem se unaveně hlavou o Edwardová záda a vzdychla jsem.

„Emmette.“ zabručela jsem na něho.

Nenápadně jsem si zkontrolovala ručník a vyšla jsem před Edwarda. Emmett vykulil oči a hlasitě se rozesmál. „Bello, ty jsi teda koule. Měla by jsi se přestat cpát. Jinak se tam můj synoveček nevejde.“ káral mě.

Zůstala jsem na něho zírat s otevřenou pusou a chutí po něm něco hodit.

Emmett se vyvlíkl holkám a hbitě se přede mně klekl, jako před chvílí Edward a objal mě okolo pasu.

„Ahoj, ty můj malej...“ ňufal mi na břicho. Najednou vykulil oči, protože ucítil pohyb dítěte. „Já vím, ale nedám tě.“ odpovídal na nějakou nevyřčenou otázku.

„Emmette, pust mě. Musím se obléct.“ Připomínala jsem mu. Ale on dělal, že mě nevnímá a dál mě držel.

Edward vedle mě zavrčel a Rosalie ztratila trpělivost výhružně vykřikla na Emmetta. Ten se zvedl a schoval se za mě jako mále děcko. Před Rose však neunikl, a ta ho za ucho odtáhla pryč.

Zavřela jsem za nimi dveře a vydechla jsem si.  Až teď jsem si všimla změn, které v pokoji udělali. Edwardovi věci byli posunuté a moje jsem už přestěhované. Na posteli ležela hromádka oblečení – teplé kalhotové pyžamo. Ale mě se nechtělo spát bylo teprve poledne, tak jsem si hodlala vzít něco jiného.

„Lásko...“ vzdychl Edwad a vzal mě do náruče. „Udělej mi u radost a na chvilku si odpočiň.“

V jeho pohledu jsem viděla starost o mě. Nechtěla jsem ho dál trápit, tak jsem si oblékla pyžámko a zalezla do postele. Edward se také převlékl a lehl si ke mě. Celou dobu mě s úsměvem pozoroval a neřekl ani slovo. Jen se na mě s láskou díval.

„Jen pojď dál, Esmé.“ řekl Edward, aniž by ze mě spustil oči.

Zamračila jsem se, protože neslyšela jsem nikoho přicházet. Do pokoje vstoupila Esmé s podnosem jídla a zářila jako sluníčko. Bylo na ní vidět, že je šťastná, že jsme zase spolu. Edward jí poděkoval a vzal si od ní vzal podnos. Posadila jsem se a chtěla jsem protestovat, že nemám hlad, ale při té lahodné vůni mě zradil žaludek  a zakručel. Edward se pokřiveně usmál a začal mě krmit. Jindy by mi to vadilo, ale chtěla jsem mu udělat radost a jeho to strašně bavilo. Za chvíli jsem byla plná spokojeně si lehla a Edward se mnou.

Najednou Edward zvážněl a ve mě hrklo, že se něco stalo.

„Bello, já...,“ začal „potřeboval bych se tě na něco zeptat. Víš, Jakob říkal,“ procedil jeho jméno mezi zuby „že byli jisté komplikace...“ říkal váhavě, bylo na něm vidět, že je to pro něj těžké. Tak jsem ho přerušila

„Myslíš s tou krví?“ zeptala jsem se ho přímo.

„A... ano.“ Zakoktal. Napadlo mě, odkud to ví? Nejspíš z myšlenek ostatních.

„Bylo to jen jednou.“ Zlehčovala jsem situaci. „Nebylo mi dobře. Byla jsem slabá a nemohla jsem jíst, jen jsem pořád spala a Setha napadlo, že to maličké potřebuje...“ vzpomněla jsem si na rozhovor mezi ním a Jakem.“ No, a pomohlo to. Druhý den mi bylo naprosto dobře.“ odpověděla jsem mu.

„Promiň.“ Zašeptal provinile a přivinul si mě do náruče. „Já...“

„Nevím, za co se omlouváš. To maličké je i po tatínkovi a já bych za nic neměnila.“ Ujistila jsem ho. Jeho pohled plný viny však nezmizel, tak jsem pokračovala. „A ty by jsi ho měl také milovat takové jaké je, ale jestli to nedokážeš, ...“ začala jsem se zvedat a on mě zadržel.

„Jak si můžeš myslet, že bych naše dítě nemiloval.“ Zakroutil hlavou. „Miluji vás oba dva. Jste můj život.“ Přivinul si mě k sobě, pevněji než jindy. Nejspíš se bál, že od něho odejdu. Nechtěla jsem ho takhle děsit, ale tenhle rozhovor se mi nelíbil.

Opřela jsem si o něj o hlavu a on mi začal broukat mojí ukolébavku.

. . .

Usnula mi v náručí. Spokojeně jsem jí pozoroval, pokojně oddychovala a jejich srdce mi hráli tu nejkrásnější melodii na světě. V životě jí nebudu schopen vyjádřit lásku, kterou k ní cítím.

Přesto ke mě však doléhali myšlenky ostatních.

Nejvíc hlasité a radostné byli od Rose. Radovala se nad zjištěním, že to bude malé upírče, i když to už bylo dávno jasné. Ale tohle zjištění jí to potvrdilo. Tolik se na to malé těšila.

Carlisle, se nad tím zase ponořil do svých knih. A to si myslel, že ho už na tomto světě nemůže už nic překvapit.

Uprostřed noci se Bella probudila. Jakmile mě uviděla, tak se jí na rtech vytvořil spokojený úsměv.

„Jak to že nespíš?“ zeptal jsem se jí .

„Probudila mě žízeň. Doneseš mi trochu vody, prosím?“ a hodila po mě pohled nevinného kůzlátka.

Dřív, než řekla švec, jsem byl zpátky. Jakmile vypila sklenici vody, zachumlala se mi do náruče a zase usnula.

. . .

Probudilo mě jemné lechtání pod nosem. Myslím, že jsem si v polospánku vrazila i jednu přes nos, než jsem kýchla.

Uslyšela jsem lehké zasmání, tak jsem otevřela oči a koukala jsem se do vysmátého obličeje Emmettovi. Ten si nikdy nedá pokoj.

„No, konečně jsi se probudila Šípková růženko.“ Přivítal mě. Hodlala jsem ho ignorovat. Otočila jsem se na druhý bok a zavřela oči. Pak mi došlo, že tu není Edward, tak jsem se otočila nazpátek a zeptala se na to Emmetta.

„Mám tě hlídat.“ Odpověděl tiše a ďábelsky se usmál.

To jistě, řekla jsem si. Vstala jsem a šla se převléct a udělat ze sebe člověka do koupelny.

Když jsem vyšla, tak tam už  Emmett nebyl, ale čekal tam na mě Edward s Carlislem. Edward mě přivítal polibkem a posadil si mě na klín.

„Bello,“ začal Edward „Carlisle možná přišel k na to proč tě nemůžeme vykrmit.“ Udiveně jsem se na něj podívala. Oni mě chtějí vykrmit?

„Na svůj stav si moc hubená a nepřibíráš. Myslím si, že je to tím, že dítě v tobě hladový, tak ti bere tvé živiny, protože nedostává ty své.“ Vysvětloval mi Carlisle.

Zmateně jsem se na něho podívala. „Chceš tím říct, že dítě potřebuje krev a tak si bere mou?“ zeptala jsem se ho a Edward si mě schoval ještě víc ve svém náručí.

„Tak nějak. Ale není to jisté. Myslím si, že když jí budeš pít trochu každý den, tak to bude svědčit tobě i dítěti.“

„Dobře.“ Souhlasila jsem.

„Bello,“ promluvil Edward „ale tady jde o lidskou krev.“ Upřesnil a já na něj zůstala šokovaně zírat.

„Ale, jak... ?“ vykoktala jsem. To kvůli mě zabijí člověka?

„Ne, tak to není. Krev s tvou krevní skupinou koupíme, to není problém. Na černém trhu  jí bude dostatek.“ Uklidňoval mě Carlisle. A já zmohla jen pouhé kývnutí hlavy.  S tím odešel.

Carlisle s Emmettem a Esmé museli odjet, šli sehnat krev. Edward se ode mě celý den nehnul. Pořád mě rozptyloval a dělal mi společnost. Rose se rozhodla, že mi uvaří a Jasper s Alice někam zmizli.

Navečer si mě přivlastnili Alice s Rose a Edward jim nijak nebránil. Rozhodli se, že si ze mně dnešní večer udělají panenku na hraní. Učesali mě, namalovali, pohádali se o to co si vezmu na sebe. Nakonec se dohodli na tmavě modrých večerních šatech bez ramínek. Musela jsem se smát jejich výrazům, když zjistili že jsou mi přes boky i prsa malé. Ale to by nebyli ony aby si  s tím neporadili. Rozpárali je a nastavili během pár minut. Na nožky mi dali pantoflíčky stejné barvy jako šaty a pochválili se za dobrou práci. V hlavě se mi pořád honilo, proč to dělají, ale nakonec jsem si řekla, že se tím jenom zabavují.

Když jsem konečně ubyla upravená do posledního detailu, tak mě poslali ke dveřím...

Za dveřmi stál Jasper ve smokingu a čekal na Bellu. Ta ne něho překvapeně pohlédla a on jí nabídl své rámě. Váhavě ho přijala a otočila se na Rose s Alicí, ty se jen usmívali od ucha k uchu.

Jasper vedl Bellu  po okvětních lískách růží do obývacího pokoje, který v rychlosti proměnili na romantické místečko. Všude pláli svíčky a voněli květiny. Hrála tichá hudba. Uprostřed místnosti stál prostřený stůl se svícnem. Jakmile to ze shora schodů uviděla Bella, oněměla úžasem.

Pod shody na ní čekal Edward v obleku, nemohl se na Bellu vynadívat. Byla krásná, vlasy svázané na temeni hlavy a pár neposlušných pramínků spadaných na ramenou. Její šaty zdůrazňovali její křivky a obepínali jejich požehnání. Modrou na ní miloval.

Jasper předal Bellu Edwardovi a ten jí usadil ke stolu. Ani jeden z nich nepromluvil. Jen si hluboce dívali do očí. Jasper naservíroval Belle jídlo a Edwardovi dal na talíř jen symbolicky. Poté Jasper taktně odešel a popřál Edwardovi v myšlenkách hodně štěstí.

„Dobrou chuť.“ Popřál Belle a ta se nervózně pustila do jídla. Hlavou se jí mihotali myšlenky, nevěděla co to má znamenat.

Edward pozoroval Bellu jak elegantně jí a obezřetně ho pozoruje. Tolik si přál, právě v této chvíli ji číst myšlenky.

Bella snědla jen pár soust a nevydržela to. „Edwarde, my něco slavíme?“ zeptala se ho opatrně, protože se začala být nervózní, že na něco zapomněla.

„Ano i ne.“ odpověděl jí.

„A prozradíš mi to?“

„Ne.“ A daroval jí svůj nádherný úsměv. „Dojedla si?“

„Ano. Ale mohl by jsi mi alespoň naznačit...“ snažila se vyzvědět, ale odpovědí jí bylo jen nesouhlasné kývnutí.

Edward k Belle přistoupil a uklonil se jí. „Smím prosit.“ Požádal jí o tanec a hudba se změnila.

Bella na něho vyděšeně hleděla a pak špitla. „Ty víš, že to neumím.“

„Povedu tě.“ Slíbil jí Edward a Bella váhavě přijala nabízenou dlaň.

Edward odvedl Bellu do otevřeného prostoru a vysadil si jí na špičky bot. Bella se něj vděčně usmála, když se k němu díky bříšku nemohla přitisknout, držel pevně a byl jí oporou.

Hudba dozněla a Edward jí jako správný gentleman doprovodil ke stolu a posadil jí.

„Děkuji za tanec.“ řekl a Bella se začervenala.

Edward před ní poklekl a podíval se do jejích čokoládových očí „Bello, Isabello Marie Swan...  prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“ zvolil jednoduchou otázku, aby se v ní nezamotal.

V jeho dlani se objevila černá sametová krabička s nádherným prstýnkem. Chtěl i potřeboval jí dát jistotu, že už od ní nikdy odejde. Stejně tak jako ona od něj. Potřeboval spojit jejich dva osudy na vždy.

„Edwarde, já..“ vypravila ze sebe Bella. V jejím pohledu poznal Edward překvapení i zmatek.

„Nemusíš odpovídat hned. Můžeš mi odpovědět, až si to promyslíš. Nechci na tebe spěchat.“ řekl spěšně Edward. Nechtěl jí vyplašit. Chtěl jí dát volbu bez nátlaku a do její třesoucí dlaně jí vtisk krabičku a políbil hřbet jejích prstů.

Chtěl ji políbit i na rty, ale Bella ho zastavila. Nehodlala ho nechat dál čekat s odpovědí.

„Edwarde, já...“ Vracela mu zpátky krabičku s prstýnkem. „Já si nemám co promýšlet.“

V Edwardové tváři se zračil chaos. „Bello...“

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 43. kapitola: