Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 41. kapitola

n/a

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sladký vánek - 41. kapitolaLidičky, vy mi ale dáváte. :oD. Máte tu další dílek. Ale asi některé z vás příštím dílku zklamu. Protože já jsem rozhodně tým Jakob. No, Carlisle je už ženatý, tak si musím nechat zajít chuť. Jestli chcete co nejdřív další dílek, tak nechávejte komentáře, protože ty při psaní hodně pomáhají..:o)

11.11.2009 (08:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9676×

 

41,

 

Teď už bylo na všechno pozdě. Jake odváděl třesoucí se Bellu do auta. Jake si moc dobře uvědomoval, že kdyby Bella jen chabě naznačila, že s ním nepůjde, už by se válel tisíc metrů daleko. S jakou rychlostí by ho vykopli. Ale ona poslušně s ním šla, jen ve dveřích se zastavila a tiše zašeptala „Sbohem..“.

 


Bella

„Bello, ne.“ Snažila se mě zastavit Alice.

„Alice...“ obrátila jsem se na ní.

„Prosím, počkej na Edwarda. On ti...“ nemohla jsem jí nechat domluvit. Bylo to pro mě čím dál tím těžší.

„Ne, takhle je to lepší. Já nevím jestli bych to zvládla.“ Otočila jsem se a rychle jsem utíkala za Jakem, než se znovu rozbrečím.

 

„Bello..“ zavolal někdo zhrzeně moje jméno, ale já jsem se už nechtěla otáčet.

 

Byla to Esmé doběhla k nám a podávala Jakovi velkou cestovní tašku. „Je tam nějaké Bellino oblečení, telefon s kontakty na nás a jídlo pro vás na cestu...“ zakuňkala sklesle. Nevydržela jsem to a vrhla se jí do náruče. Esmé mě sevřela a prosebně vydechla „Máme tě rádi Bello, prosím... vrať se.“

„Zavolám, ano.“slíbila jsem a nasedla do auta.

 

Jakmile jsme vyjeli z lesa, z hrdla se mi vyrval zadržovaný pláč. Jake na mě zmateně koukal, ale v této chvíli mě nikdo nedokázal utěšit. Bojovala jsem sama se sebou, abych neokřikla Jaka a hned se tam nevrátila.

Pořád jsem si nemohla urovnat city i mysl. Co když Jake neměl pravdu a oni mě tam chtějí, jen kvůli mě samotné. Ne jen kvůli novému přírůstku do jejich rodiny.

A co kdyby to byla přeci jen pravda? Co bych dělala potom, až by se dítě narodilo a oni mě odkopli?

A nebo...?

Přeci...

Proč?

Edward...  Vzpomněla jsem si na ten den kdy mi vyznával lásku. Jeho slova byla tak upřímná a plná zoufalství, že se mu nedostane odpuštění.

Tanya! Co když měla přeci pravdu a já byla pro něj jen hračka?

 

Hlavou se mi rojili miliony myšlenek, emoce se mi bouřili po celém těle. Moje maličké to všechno intenzivně vnímalo a neklidně se ve mně vrnělo.

 

Ani jsem se neuvědomila, že skončila noc a začal nový den, dokud mě na to neupozornil Jake. Celou dobu jsme mlčeli, nikdo z nás nepromluvil ani slovo.

Jakob zatavil na menším parkovišti u cesty a obrátil se na mě.

„Měla by jsi něco sníst,“ Pobídl mě. Vzal tašku od Esmé a otevřel ji. „dáš si sušenky, ovoce a nebo...“ zarazil se vyndal z tašky několik balíčků bankovek. Zůstala jsem na to civět stejně jako Jake. Po chvilce je vrátil zase do tašky a zeptal se mě znovu co si dám. Vyhráli sušenky. Ještě mi dal do ruky malí stříbrný telefon. Byl vypnutý a hodlala jsem to tak nechat. Někdy touhle dobou se měl Edward vrátit. Při představě jeho reakce se mi sevřeli útroby a jí se zachvěla.

„Je ti zima?“ zeptal se.

„Ne, jen bych si potřebovala odskočit a protáhnout si nohy.“ S těmito slovy jsem vylezla z auta. Když jsem se vrátila, vydali jsme se znovu na cestu. Napětí mezi námi by se dalo krájet.

 

 

. . .

 

 

Ani nevím jak se mi podařilo usnout. Probudila jsem se v nepříliš pohodlné posteli. Srdce se mi roztlouklo a já nevěděla, kde jsem.Rozhlídla jsem se kolem sebe a uviděla Jaka jak sedí v křesle na proti mě s hlavou v dlaních.

„Jaku.“ Oslovila jsem ho a on ke mě zvedl své oči a ustaraný obličej. „Co se děje?“zeptala jsem se ho.

„Bello, já tě nemůžu vidět nešťastnou. Od té doby co jsme odjeli od Cullenů jsi se ještě ani jednou neusmála. Když se na tebe podívám, vidím v tvých očí hlubokou bolest, jako by ti někdo vyrval část srdce. A tím někdo budu já. Já tě miluju.“ Říkal, a jeho hlas zněl umučeně. Bolelo ho to, co vyslovoval.

„I já tě miluji Jaku, ale..“

„Ale jeho víc. A navíc je otec tvého dítěte.“ Dořekl za mně. „Uvědomuješ si, že ti může znovu ublížit?“ zeptal se mě.

„Já vím, ale každý si zaslouží druhou šanci a já se mu pokusím znovu věřit. Hodně jsem o tom přemýšlela. Vlastně celou dobu. Jen nevím, jak to mám všechno vyřešit.“ A po tvářích mi tekli slzy. Nechtěla jsem o Jakoba přijít. On si to nezasloužil, po tom co pro mě udělal.

 

„Ale já to vím.“ Přistoupil ke mě a zmocnil se mých rtů, jako by to mělo být naposledy.

 

 

_ _ _

 


Nemohl jsem tomu uvěřit, ona nemohla být pryč. Nemohla jen tak odejít, bez rozloučení. V hlavě mi pořád zněla Carlislova slova, že odešla. Proč?

 

Seděl jsem ve svém pokoji a zíral jsem na postel před sebou. Právě teď v ní měla být a jí měl probouzet polibkem na dobré ráno. Jenže ona tu nebyla. Moje Bella tu nebyla, ani v žádné jiném lůžku v domě. Zůstala tu po ní jen její nádherná vůně.

 

V celém domě bylo nehorázné ticho, mrtvo. Vše se vrátilo do starých kolejí, jako po našem odchodu z Forks. Akorát teď tu byl jeden malí rozdíl, už se netruchlilo po jednom členovi rodiny, ale po dvou. To ticho bez tlukotu dvou srdcí bylo ubíjející.

 

Uvědomil jsem si, že si neuvidím, jak Belle roste bříško, neuslyším vyvíjející myšlenky našeho děťátka a ani nebudu moci pomoct Belle s jeho příchodem na svět...

Nevěděl jsem jestli mám za to dávat vinu sobě a nebo tomu psovi, který mě o to připravil. Na Bellu jsem se nedokázal zlobit. Carlisle mi v mysli přehrál všechno, co se tu odehrálo. Byla zničená, ustrašená a ten čokl v ní otevřel starou ránu. Jak jen mohla uvěřit tomu psisku, že bych jí byl schopen tak krutě ublížit. V životě by mě nenapadlo jí znovu opustit, natož jí odloučit od našeho dítěte.

Pořád jsem si říkal, že kdybych tu byl, tak by se nic takového nestalo. Nedovolil bych tomu čoklovi, aby se k ní přiblížil. Ona byla tak křehká a zranitelná a on jí mohl kdykoliv ublížit, jako mladý vlkodlak se nedokázal tolik ovládat. A navíc ji sám nemohl ochránit proti nebezpečí, které jí hrozilo.

To já se teď měl o ni starat. Chránit ji před její nešikovností a vším špatným.

 

 

„Edwarde, nemůžeš tu pořád tak sedět,“ domlouvala mi Rose „už tu sedíš bez hnutí tři dny.“

„Ozvala se?“ zeptal jsem se, i když jsem věděl, že odpověď bude záporná.

„Neboj, budou v pořádku...“ pohladila mě po vlasech. I jí se tentokrát dotklo odloučení od Belli. Když zjistila, že Bella čeká přírůstek do naší rodiny, splnil se tak trochu její sen a vyplnilo to její touhu po dítěti.

 

I mě se tím splnilo něco nečekaného. Za celou dobu své devadesátileté upíří existence, mě nenapadlo, že by ze mě mohl být otec. To zjištění mi málem roztlouklo mé ledové srdce.

Bella byla živá, zdravá s naším dítětem pod svým srdcem. Byl to jako zázrak.

 

 

Rose se vedle mě posadila a čekala, jak budu reagovat. K mému štěstí se snažila na nic nemyslet. Tak jsem mohl vnímat jen své myšlenky. Pořád jsem měl před očima svůj návrat z lovu. Řval jsem na Carlislea s Esmé i na Alici s Jasperem, jak jí vůbec mohli dovolit odejít.

„Bylo to její přání, Edwarde.“ Vzlykala Esmé v Carlislově náručí.

Nemohl jsem se uklidnit, ani Jasper to nedokázal. Vyběhl jsem ven a chtěl jít za její vůní, ale ta byla pryč. Chtěl jsem jí jít hledat, ale nebylo kde. Jake za sebou dobře zametal stopy, aby je nenašli. Doufal jsem, že s ním bude alespoň v bezpečí.

 

„Edwarde...“ vyrušila mě Rose a já začal vnímat okolí. K domu se blížilo auto.

 

 

((-- --))

 

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 41. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře